Školní rok Zima 2015 skončil (konečně prázdniny!) a na tradiční slavnosti se udála i řada radostných událostí pro zelené všech odstínů!
Řád Salazara Zmijozela si odnesla naše primuska Lily Angelina Johnsonová. Není divu, koleji i odkazu Salazara dělá čest a po loňském roce, kdy získala titul Snaživce roku, se letos ujala se vší energií vedení koleje. Redakce HK gratuluje!
Lily jsme pochopitelně kontaktovali a zeptali se jí, jak se s ním cítí.
HK: Obdržela jsi Řád Salazara Zmijozela. To je velká pocta. Jak se s ním teď cítíš?
LAJ(ka): Pořád jsem docela překvapená, protože kdysi dávno jsem vůbec nepočítala s tím, že vůbec nějaký řád dostanu, a taky jsem samozřejmě poctěná, protože prostě Salazara člověk nedostane každý den. A cítím se výjimečně, protože tenhle řád má hlavně ta zmijozelská „elita“. 😀
HK: Želé had nebo čokoládová žabka?
LAJ(ka): Asi spíš želé had, protože za žábu by mě Barb sežrala na oplátku. 😀
Gita Hrdličková se stala oficiálně první zmijozelskou KOZou. Zkoušku složila na tři Vynikající ze Studia mudlů na téma „Vliv kouzelníků na mudlovskou novinařinu“. Komu se nechce pátrat po její práci a stejně si ji chce přečíst, může kliknout sem. Gratulujeme k titulu a zejména k možnosti vyčarovat zelené zelí!
I Gitě jsme napsali a poptali se jí.
HK: Obdržela jsi diplom za KOZu. Jsi první ze Zmijozelu s titulem a kouzelným zelím tím pádem, což je super. Jak se teď cítíš? Reakce, atd.?
GH: Je to zvláštní pocit. Během hektického povánočního období jsem odkozovala a vůbec jsem si v tom spěchu neuvědomila, že jsem u nás v koleji první!
Samotná zkouška probíhala i přes svou vážnost ve velmi příjemném duchu, ale párkrát došlo i na záludné otázky přísedících profesorek, při kterých jsem musela zmobilizovat i vědomosti, o kterých až dosud netušila, že je mám.
Pokud jde o plány do budoucna, moc se s novým kouzelnickým titulem nezměnily – chtěla bych dál studovat a psát pro Denní věštec jako doposud.
HK: Želé had nebo čokoládová žabka?
GH: Želé had.
Letošním Snaživcem roku se stala opět zelená studentka, tentokrát NaSaŠí Jackson. Nahromadila 8722 bodů a zakončila 30 předmětů na Vynikající, což je docela pěkný výsledek. Doufejme, že následující rok se k hrocení odváží nějaká další zelená osoba a podaří se nám vyrovnat rekord Nebelvíru a mít tři Snaživce po sobě! Krekře pochopitelně gratulujeme a jak jinak, také jsme ji museli trochu otravovat…
HK: Jsi Snaživec! Vyhlášeně a oficiálně! Tvá reakce? Jak se cítíš?
NJ: Když už je teď po všem, nějak nemám co dělat a připadá mi, jako by se za celý rok vůbec nic nestalo. Stejně jako mi přijde, že jsem musela čekat celou věčnost, než mě vyhlásili, to byly pořád samé zdlouhavé potlesky a slova díků, že jsem netrpělivě podupávala nožkou a začínala chytat nedočkavé tiky, ale o to víc jsem se na „svou chvilku slávy“ těšila. Docela vtipný, že člověk dře celý rok, aby pak v pěti minutách rychle
všechno skončilo. Ale tak radost samozřejmě mám, a velkou!
(Ehm, bude ještě větší, až mi do tý Síně slávy konečně připnou moje jméno! :D)
HK: Želé had nebo čokoládová žabka?
NJ: Čokožába! Jednoznačně žabka, to se s něčím jako želé had nedá srovnávat! Teda mluvím samozřejmě o kartičce, žáby nejim, žejo…
Naším zlatým hřebem večera pak byl rozhodně náš FAMFRPÁLOVÝ POHÁR. Na krbu tak budeme mít od každého druhu alespoň jeden a dokud nevyrobí novou verzi toho školního, můžeme být v klidu. Ale nemusíme být!
Přestože věci jako pohár jsou vždy zásluha všech, co se daných klání účastní, a mohli bychom tu vypsat všechny, kteří alespoň na minutku zaskočili nebo nějak jinak vypomohli a svým dílem tak k našemu úspěchu přispěli, napsali jsme naší kapitánce Elanis Aelaně Roselfové, která se tu havěť to klubko hadů snažila zkrotit a směrovat jedním směrem.
HK: Jsi kapitánkou vítězného famfrpálového týmu, teď už oficiálně (a doufáme, že už ti poslali ten pohár… nebo někomu :D). Jak se teď cítíš? Reakce?
EAR: NEPOSLALI! CHCI HO! KDO HO MÁ! JE MŮJ! DEJTE MI HO! Cítím se konečně tak nějak v klidu. 🙂 Jako pocit by to byl dobrý, kdybych ten pohár měla v ruce.
Dá se říct, že jsem opravdu nadšená z toho, že jsme to konečně po těch letech pod mým vedením dokázali.
HK: Želé had nebo čokoládová žabka?
EAR: Většina lidí by to snědla, ale já bych si tedy s radostí vystavila obojí…
Edit: Od napsání odpovědi do vydání článku již pohár v pořádku dorazil. Elanis ladí k vlasům, očím atakdále a pravděpodobně je teď ještě více nadšená než předtím.
Za zmínku stojí i naše třetí místo v poháru školním. Podle umístění by se to totiž mohlo zdát jako špatný výsledek, ale když se podíváme na body, vedli jsme si ucházejícně. Rozhodně by to ale šlo lépe, což jsme ukázali v letech, kdy se nám chtělo. Uvidíme, kdy se nám bude chtít příště!
Tímto bych toto drobné shrnutí zakončila. Vivat Slytherin, žáby, hadi, body a prázdniny!
2 komentáře