Inu, možná je tahle povídačka pravdivá a dost možná také ne. Podle všeobecně známých bradavických legend o zakladatelích školy je nám všem dost jasné, co byli tito lidé zač, a že předvečer Všech svatých je svátek podle Salazarova gusta.

Jenže ouha, podle neoficiálních drbů (původem od jednoho či více duchů, kteří si nepřejí být jmenováni) byl Halloween se všemi lebečkami, svíčkami a temňáckou atmosférou všude kolem… též dnem, který mladému Salazarovi pořádně zahýbal cukrem v krvi. Tedy přesněji řečeno dnem, kdy byl předávkován lektvarem lásky, který mu byl tajně podán jistými děvčaty, která velmi dobře znal. Potíž byla v tom, že ani jedna z nich zrovna v útlém věku nevynikala v lektvarech, a ač obě vařily podle stejného receptu, jedna dávka nakonec měla barvu blankytně modrou a druhá sytě žlutou. (Zda toto odhaluje či jen naznačuje jejich pozdější kolejní příslušnost je čirá spekulace, ale rozhodně byste nebyli první, koho to napadlo.) Jedna byla spíše filozoficky založená teoretička a druhá naopak velice praktického založení, takže jejich lektvary se ve své účinnosti spojily ve velmi toxické afrodiziakum. Bylo mu podáno zákeřnou formou – v podobě halloweenské výslužky z koledy, k jejímuž ochutnání (rozumějme: požití ve větší míře, protože ten den nevečeřel) byl těmito prepubertálními ženštinami opakovaně vybízen.

(Pozn. aut.: A ten naivní ******, no pardon, ale jinak to nelze pojmenovat trefněji, jim na to skočil!)

Salazar se z koledy nevrátil domů v pořádku, už cestou z něj odkapával fialový sliz a rašily mu zelené štětiny, takže nikoho nepřekvapí, že před prahem vlastního domu zkolaboval a že byl s diagnózou „halloweenský diabetes amans“ hospitalizován u sv. Munga, kde si poležel až do Silvestra.

Dobrák Godrik ho chodil navštěvovat (a možná s trochu méně galantní motivací a trochu více zlomyslným cukáním koutků, než bychom podle jeho pověsti byli řekli) a svědomitě Salazarovi předával všechny dárečky a přání k uzdravení od vy-asi-už-možná-víte-koho-a-koho.

Tato neslavná milostná pikanterie je systematicky ututlávána a na veřejných místech dokonce vyvracena, že prý zakladatelé takoví dětinové přece nebyli, dokonce ani jako malí…

Pro HK
Gita Hrdličková