Někteří chytří vocasové se možná podivují nad tím, proč jsem raději nejel na Nový Zéland, kde se trilogie Pána Prstenů natáčela; že to je blíž, že je to levnější a že tam nehrozí nebezpečí sežrání obřími orly. Tak takovým chytrolínům bych doporučil – máchne ocasem k textu v kurzívě výše – naučit se číst. Navíc já jsem bazilišek dobrodruh, žádám si jedině autentické zážitky! Ale konec žvástů, nechci dostát své pověsti ukecané bábovky. Jde se na věc!

 

Co takový obyčejný turista potřebuje k návštěvě Středozemě? Určitě bych nedoporučoval brát si s sebou šperky – to víte, jsou tam na to krapet hákliví. Takže své prsteny jsem nechal doma spolu s kouzelnickým kloboukem, který jsem dostal od nejmenované studentky k narozeninám – bez dobového vzezření vás tam nepustí, tamější domorodci se stále považují za jediný existující svět, egocentristi. Naopak uspějete, pakliže si přibalíte fajfku – nejlépe i s tabákem! Aj, to jsem neměl říkat… tento plátek čtou i nezletilí, že? – pátrá očima po šéfredaktorce –

 

Nicméně jako správný dobrodruh jsem si přibalil veleslavnou mapu Středozemě. A jako ještě správnější dobrodruh jsem si našel i instruktážní video – máchne ocasem na znamení odkazu –, abych se na místě lépe zorientoval. Přeci jen tu mluvíme o jiném světě. Vyprávění o ochomejtanicích na Ministerstvu si nechám do hostince nad korbel bílých myší, teď bych tím totiž uspal i slepýše.

zdroj

A konečně se ocitám ve vysněné destinaci! Po mudlech ani stopa, natož pak po lovcích exotické zvěře. Letmý pohled na krajinu mi prozradil, že se nacházím v Lothlórienu – úchvatný to les! Dříve to bylo hlavní sídlo elfů. Teta Wiki mi vyprávěla, že Lothlórien je považován za nejkrásnější elfí království Třetího věku. Jenže Třetí věk je již dávno za námi a před námi jsou pouze na první pohled obyčejné stromy. I přesto, že jsou elfové již dlouho odejiti na Západě, čmuchám ve vzduchu zvláštní esenci elegance… och, málem bych zapomněl dodat pro čtenáře anglického původu! To, co my známe jako house elf (tedy domácí skřítek), opravdu ani vzdáleně nepřipomíná elfa ze Středozemě. Jeden by neřekl, jak dokážou domácí práce někoho tak zprznit. – uchechtne se –

 

Lesem protéká říčka Stříberka, po jejímž proudu se dostanete do veletoku Anduina. Nechávám se tedy unášet vodou a brzy se ocitám mimo koruny stromů. Na severovýchod ode mne leží Temný hvozd a Erebor, ale na tohle dobrodružství vás vezme pan Bilbo Pytlík, já na ty draky moc nejsem… – předstírá, že vůbec nepochází z křížence draka a slepice –

 

Kde jsme to byli? Ach, ano! Rauroské vodopády, to je podívaná. Už z dáli se line mocný šum padající vody a pro ty, kdo by si přes věčné pomlouvání mých sssykavek nevšimli mizejícího horizontu, jsou tu dvě mega obří sochy prvních králů Gondoru – Isildura a Anáriona na úpatí soutěsky Argonath, těch si snad všimnete.

zdroj

Přepadnout ze srázu a nabít si držku s dovolením nehodlám, takže mířím na východ do kopců Emyn Muil. Kolik nářku a bloudění si tyto kopce vyžádaly… kolik životů zde pohaslo. Ne, nebojte, já se neztratím! Nebo teda… – nervózně těká očima po špičatých vršcích – Hurá, přímo za ocasem!

Co si budem, je to poměrně strastiplná cesta. Já se teda hochům hobitům vůbec nedivím, že svěřili své osudy tomu vyzáblému individuu Glumovi. Taky by se mi tu jeden hodil. Ale dost fňukání, konečně se mi před mými žlutými zraky rozprostírá má cílová destinace – Mordor! Že jste čekali, že vás vezmu na kukando do Kraje? Jó, bobáskové, to musíte za někým jiným, já jsem přeci jen zmijozelský had a směřuji tam, kam mě srdce táhne. A mezi skotačícími hobiťaty to tedy vskutku není. I když svačina by bodla…

zdroj

Mluvíme-li o Mordoru, je samozřejmě nutné si připomenout moudrá slova Boromira, syna Denethorova, správce Gondoru. A to sice že: „nejde si to zkrátka nakráčet do Mordoru“. Jeho radu a varování neberu na lehkou váhu! Ale protože nemám nohy a tudíž nemohu kráčet, syčím si bez obav dál na jih přímo do chřtánu Morannonu, jinak také Černé brány, od níž mě dělí Mrtvé močály. Věřte, že bych vám s chutí popsal ty masakry, které se tu odehrály v roce 3 434 Druhého věku, ale přeci jen nechci riskovat smrt rukou šéfredaktorky. – tiše sykne, že odvážlivci si mohou najít něco o bitvě na Dagorladu –

 

No a já se pomalu blížím k vysoko tyčícímu se pohoří a temnými mraky zakrytým vrcholkům, sem tam se blýskne blesk, sem tam zaduní hrom… ač je Pán zla – chci říct Temný pán Sauron dávno poražen, omlouvám se za spoiler, pláně Mordoru si stejně jako Lothlórien zanechaly něco ze své minulosti. Takový ten puch prostě, no chápete mě, skoro jako čpave – HEJ!

Pozn. redakce: Zbytek článku nebyl Ferdinandem nikdy dopsán, neboť byl náš milý bazilišek drze unesen obřím hladovým orlem. Věrný čtenář se ale nemusí bát, neboť Ferda je huba nevymáchaná, takže se z toho maléru nějak zázračně vykecal. A my se těšíme u dalšího dílu!

 

Pro Hadího krále
Ferdinand a Nina Yozhinski