„Sověnko? Soo! Soo! SOVĚNO, NEIGNORUJ MĚ!“ Přesně tohle jsem čítala v posledních zprávách, které mi přišly do sovince. Zajímalo by mě, čím ty sovy krmí, že nejsou ještě vyčerpané! Navíc věřím tomu, že nejsem jediná, komu takhle dopisuje! Možná bych měla pro jistotu poslat sovu Péči o poštovní sovy a zkontrolovat, zda jim naše milá šéfredaktorka nepodstrčila i něco víc do zobání, to už ale odbočuji.

Po několika týdnech výhruž–, teda… chci říct… milých upozornění na uzávěrku, jsem se rozhodla dát rozhovor, který jsem slíbila už velmi dávno, dohromady.

Sooyeon Choi: Vítám tě u rozhovoru, doufám, že ti nevadí, že ho musíme vyřizovat takhle přes krb, ale víš, jak to teď ve světě je. Vzhledem k tomu, že jsem navštívila své rodiče v mudlovském světě na delší dobu, jsem zavřená v karanténě na koleji. – usrkne si čaje během psaní – V minulém roce sis mohla jako druhák vyzkoušet rovnou dva posty. Tohle se ve Zmijozelu již dlouho nedělo, protože každý post je sám o sobě časově náročný. Jak ses s tím poprala ty? Pověz nám o tom, jaké bylo vést Hadího krále a zároveň se nezbláznit z dotazů nováčků nebo i stálých studentů jakožto prefektka?

Saiph Lacaille: Děkuju za přivítání, Sověnko. – usměje se na redaktorku – Jsem moc ráda, že píšeš článek, na to jsem čekala týdny! – zamrká a zamyslí se nad otázkou – Inu, jaké to bylo… asi časově trochu náročné, na druhou stranu díky onomu viru, který jsi zmínila, jsem čas měla. Fungovat normálně, asi bych se do toho nepustila, ale takhle… Většinu dní posledního půl roku člověk tráví doma a přemýšlí, do čeho píchne. Já píchala do redaktorů. Párátkem! Věřila bys, jak je to účinné? – nakloní zvědavě hlavu na stranu –

Ale vážně, obojí mě bavilo. Prefektování je skvělé v tom, že člověk může poznat lidi a pomoct někam směřovat kolej, zorganizovat pár akcí a tak, šéfredaktorování je… láska. Na to nemám jiné slovo – zbožňuju redakci Hadího krále a všechny lidi v ní, zbožňuju Hadího krále a práce pro něj mě nesmírně baví a naplňuje. Není to vlastně práce – je to zájem, koníček, radost, vášeň. Navíc mám kolem sebe tu nejlepší bandu lidí – a vím, že to říkám pořád, jenže já to opravdu myslím vážně! Nevyměnila bych je. Mám obrovskou radost z toho, co se nám společně daří tvořit. Motivuje mě to se hrabat v Hadím králi od věčnosti k věčnosti – a věnovat mu čas, když jsem zrovna na hradě. I proto, jak moc jej mám ráda a jak moc mě role šéfredaktorky baví, jsem věděla, že prefektovat nechci věčně – máme v koleji spoustu dalších lidí, kteří jsou aktivní a mají hromadu nápadů, a já se stejně nejlíp cítím v redakci s naostřeným brkem a hrnkem kvalitního kafe – a hromadou pergamenů kolem! A taky s Maike, co se rozčiluje nad anglickými uvozovkami, s Noah, která mi dělá koncepty v adminu, jež mají jenom nadpis, s Elaine, která je ochotná vyhnat každou škrknu, a se všemi redaktory, bez nichž bychom neměli co vydávat! – rozvášní se a mávne rukou tak, že si skoro vylije máslový ležák, což ji vrátí do reality – Ehm. Já ti vlastně vůbec neodpověděla, že? – zamračí se a snaží se vzpomenout si na původní otázku – Jo, jak jsem se s tím poprala… já myslím, že asi dobře? – tak trochu se zeptá – Prefekta jsem předala v pravý čas dál, a dokud jsem stříbrný plíšek měla, bavilo mě pro kolej pracovat a nikdy mi nevadilo, že mi v sovinci sedí sova a NĚKDO chce už potřetí v měsíci vygenerovat nové heslo na web… a prát se s Hadím králem mě bavilo vždycky. Ono to ani není praní… pokud zrovna nepereme něčí špinavé prádlo a nepíšeme bulvár… což moc neděláme, že ano… spíš se prostě snažíme na sebe moc nesyčet s Ferdinandem, když máme jiné názory na to, co zrovna vydat. Jinak to šlape! Jak taky jinak s tak skvělou redakcí, že? – uculí se –

Sooyeon Choi: To vůbec nevadí, že ses rozvášnila, máš motivaci a vášeň pro své posty a to je něco, co ne každý má! Nebudu ti pokládat těžké otázky typu „který post se ti zamlouvá víc“, každý má něco do sebe, takže mi spíš řekni, co tě na konkrétních postech bavilo a baví nejvíce? Čím tě naplňovaly a naplňují?

Saiph Lacaille: Já už ti to vlastně tak trochu prozradila v té první odpovědi… ale pokud to můžu vzít úplně obecně – baví mě práce s lidmi. Baví mě v každé hadokrálové i zmijozelské duši hledat to něco, co mě zaujme, zažehne konverzaci a přiměje mě strávit příjemný večer, ať už v koleji, nebo v redakci, s danou osobou. Baví mě přemýšlet, jaké téma článku by koho mohlo bavit, jako prefektka jsem si užívala sledování jednotlivých lidí třeba při plnění vnitrokolejky – zajímalo mě, které úkoly je baví více, které méně. Obecně mě baví motivovat lidi a dokázat jim, že jsou lepší, než si myslí, protože všichni se podceňujeme – věřila bys, kolik lidí je skálopevně přesvědčeno, že nedokáží napsat dobrý článek? Já ho pak vydám a oni jen překvapeně hledí, že mají 5 krásných komentářů o tom, jak je to skvělé – z toho mám radost. Že autoři opravdu vidí, že jsou dobří, že to nejsem jenom já, kdo jim to říká, a že mají čtenáře. Hogwarts je místo, které by mělo být především o radosti a kouzelné atmosféře – baví mě jí přispívat, ať už jakýmkoliv způsobem.

Samozřejmě ale… na mou osobu se každý může dívat jinak. Někomu můžu být trnem v oku. Nepopírám to a neuráží mě to. Pokud jsou ale na hradě lidi, kterým dělá interakce se mnou – v roli šéfredaktorky – radost, ráda jí budu i nadále.

Sooyeon Choi: Zmijozel dříve na posty nepouštěl nováčky, protože se sami na hradě ještě tolik nevyznají. Ne že bychom jim nevěřili, ale sami vědí, že to není jednoduché. Jak jsi reagovala ty, když ti byly posty nabídnuty?

Saiph Lacaille: Když Lori opouštěla post primusky a přebírala ho po ní Kira, bylo to trochu narychlo. Tehdejší kolejní ředitelka se mnou nějaké přebrání funkce asi neřešila – mám dojem, že jsem na nabídku kývla přímo Lori – a byla jsem nadšená, protože Hadí král mě bavil a měla jsem v hlavě spoustu nápadů, jak ho zlepšit a posunout dál. Některé jsem snad už uskutečnila, některé zmizely v nenávratnu, když jsem zjistila, že z nějakého důvodu nejsou proveditelné, některé náš časopis ještě (doufám!) čekají.

Když mi byl nabídnut post prefekta, bylo to trochu nečekané – můj první dotaz byl, zda by případný souhlas znamenal, že se musím vzdát Hadího krále. Pokud bych šéfredaktorkou být nadále nemohla, nepřijala bych a zůstala v časopise. Naštěstí madam Verča (která je mimochodem skvělou kolejní ředitelkou a osobou na správném místě) byla ochotná se mnou mluvit o tom, jaké jsou mé představy o mé budoucnosti v koleji – a protože se mi líbilo, k jakému závěru jsme došly a že mi otevřeně naslouchala, nabídku jsem přijala. Byla to pro mě čest, i kdybych nakonec nepřijala – dostat odznak není „jen tak“.

Sooyeon Choi: Trochu odlehčíme téma, jsi spíše typ, který komanduje, nebo naopak přijímáš nápady ostatních? A snažíš se naplnit jejich očekávání?

Saiph Lacaille: Odlehčíme? – zazubí se – Myslím, že jsem trochu od obojího – každý funkcionář občas potřebuje „tvrdé lokty“ a schopnost vyřešit i nepříjemnou situaci. Navíc by zrovna šéfredaktor měl být organizační (a tak trochu komandující) typ, protože udržet redakci v chodu a ještě pravidelně vydávat, to asi není šálek kávy pro chaotiky a ty, kdo se neumí prosadit. Zároveň si ale myslím, že v jakékoliv vedoucí funkci je hrozně důležité naslouchat lidem kolem sebe – a je jedno, jestli jde o korektorky, redaktory nebo čtenáře z Nebelvíru. Nikdo nedokáže myslet úplně na všechno, nikdo sám nezvládne úplně všechno a navíc ty nejlepší nápady se většinou rodí při skupinových seancích a poradách… A já si nepřipadám jako někdo, kdo vládne – spíš držím otěže saní, na kterých ale jedeme všichni. O tom, jaká bude naše další cesta, by tedy měl rozhodnout každý, kdo na nich sedí, respektive kdo je součástí Hadího krále a záleží mu na něm. A… na co ses to ještě ptala? – zamyslí se – Zda se snažím naplnit očekávání ostatních? – šilhá po pergamenu, aby si to ověřila – Částečně asi ano, ale… člověk se nikdy nezavděčí všem, to je dobré si uvědomovat. Snažím se šéfredaktorovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, naslouchat lidem, hledat kompromisy, když je to nutné… ale pokud se někdy něco nepodaří a někdo je zklamaný, tak se z toho nehroutím. I takový je občas život – je důležité se poučit a mluvit s lidmi o tom, co dělám, proč to dělám, co by si přáli… Ale nevím! – zarazí se – Možná nenaplňuju očekávání, já nevím… ale… v takovém případě už by mě vyměnili, ne? – zase se zadumá –

Sooyeon Choi: To máš pravdu, myslím si, že patříš mezi lidi, kteří kritiku nesou dobře, a pokud by se vyskytly nějaké nesrovnalosti, tak by ti to někdo z redakce nebo z vedení řekl. Co bys ráda vzkázala svému současnému týmu v hadí redakci a své minulé druhé prefektce?

Saiph Lacaille: Co bych vzkázala hadokrálové bandě? Lepší otázka by byla, co bych jim nejradši věnovala – totiž hory, doly, modré z nebe! – zasměje se – Ale vážně: jste nejlepší, ale to vy víte. Vyhráli jste časopis roku! – má jiskru v oku – A nejen ten. Jsem na vás všechny nesmírně vesmírně pyšná a hrdá a doufám, že vás práce v Hadím králi baví – mě totiž baví práce s vámi! Každý jeden z vás je klenot. Věřte tomu!

A teď nevím, zda je můj druhý vzkaz určený pro Noah nebo Maike, obě totiž byly moje spoluprefektky, ale… to je jedno, protože tohle je pro obě: Mám vás ráda, ale stejně chci ty články, co mi slibujete! – zamrká a nenápadně se natáhne pro máslový ležák, aby zakryla úsměv na rtech –

Sooyeon Choi: Pod tvým vedením jste získali v několik ocenění v UNC. Jsi pyšná na své spolupracovníky v redakci? Trochu se nám rozepiš!

Saiph Lacaille: No jasně že jsem! – usměje se – Nejradši bych teda nominovala a ocenila úplně všechny, to mi ovšem zatrhli. Na ty, kteří se opravdu umístili, jsem pyšná, kdo ve Zmijozelu není? – optá se řečnicky – Jsem nesmírně ráda, že tolik umístění klaplo, protože si všichni ocenění zasloužili slyšet na slavnosti své jméno. Astorka, jež píše nesmírně komplexní články a nikdy nepotřebuje šéfredaktora v zádech, si odnesla titul redaktora roku a její článek se umístil v další anketě třetí! Úžasná Maike, která skončila jako novinářský debut a ještě třetí v redaktorovi roku… Mám obrovskou radost i z Márč, která vyhrála článek roku a byla třetí v brku sympatie… A to vůbec nemluvím o Noah, která byla druhá v neviditelné tváři časopisu i v projektu roku s madam Barb za Adventní kalendář.

Všichni lidé v redakci se podíleli na tom, že Hadí král šlapal, a každý hlas byl zasloužený, to se ví. I nominace! Měla jsem obrovskou radost z toho, že si ji na brk sympatie odnesla třeba Christi. V redakci se objevila až na konci roku, ale udělala ohromné množství neviditelné i viditelné práce. A lidé by to měli vědět! – zasměje se –

Sooyeon Choi: – taky se zasměje, když čte poslední odpověď – Koukala jsem, že se redakce od mé poslední návštěvy poměrně změnila. Větší místnost, víc prostoru pro všechny, možná i lepší občerstvení přímo v redakci… Co tě tak trklo ke změně? Jak funguje Hadí král nyní? Máš vše pod kontrolou, nebo máš nějakou tu pravou ruku, na kterou se můžeš spolehnout, kdybys neměla zrovna čas?

Saiph Lacaille: – na chvíli se zamyslí a pak se zatváří rozpačitě – Změny se udály tak nějak… samy. Proběhly postupně, nebylo to vždy úplně cílené, myslím, že spousta těch obměn ani nebyla v plánu, ale když na ně přišlo, tak jsme je uvítali. Kdyby Hadí král stagnoval, nemyslím, že by to bylo dobře. A lepší občerstvení je třeba! Víš, kolik lidí přišlo do redakce jen pro kafe a zůstalo díky tomu, že je zaujala atmosféra nebo naše práce? – zatváří se samolibě –

Vše pod kontrolou rozhodně nemám. Nikdo nikdy nemá všechno pod kontrolou! – pokrčí rameny – Důležité je umět pracovat s proměnlivostí. A s lidmi. Já vím, že mám kolem sebe hromadu pravých i levých rukou, nohou, hromadu hlav… a že spoleh je na celou redakci. Nejvíc škrken mi však pravidelně pomáhají vyhánět madam Verča, Elaine, madam Žába, Maike, Christi, Noah, Márč… Ale vím, že ať bych se obrátila na kohokoliv, nešlápla bych vedle.

(Za Ferdinandem ale stejně asi nejčastěji posílám Maike. Nebojí se ho. A jako jediná ho dokáže donutit naučit se pravopis.)

Sooyeon Choi: Poslední a asi nejdůležitější otázka… Myslíš si, že by Soo měla víc psát články?

Saiph Lacaille: – zamračí se a skoro se udusí, když vdechne ležák – Každý by měl víc psát články, Sověnko! Ale ty… ty obzvlášť. Jsi bývalá šéfredaktorka Hadího krále – měla bys psát i ve spánku! Víš přece, jak těžké je občas z někoho vypáčit článek… tak proč mi to děláš? – zatváří se rádoby zoufale –

Slyšeli jste sami, jak přibližně „makají“ redaktoři v Hadím králi. Pod zlatým naostřeným brkem sedí velmi cílevědomá a šikovná šéfredaktorka a my ji za nic na světě nevyměníme! (Ledaže by naše pokladnice usmlouvala několik galeonů, to možná ano!) I když můj hiatus trval nějaký ten pátek a neočekávala jsem takovou podobu komunikace přes sovy, musím uznat, že vše dopadlo nad mé očekávání. Doporučuji teda všem bacilonosičům dodržovat hygienu, jinak vás Ferdinand sežere zaživa, vy nevycválaní gr–

(Pozn. redakce: Rozhovor byl ukončen z důvodu nadměrného použití vulgárních slov, která nejsou vhodna pro náš family friendly plátek.)

Pro Hadího krále
Sooyeon Choi