Rok se s rokem sešel a zmijozelský famfrpálový tým zahájil svou další sezónu.

Kapitánka jako před každou sezónou spočítala a naleštila Forcery, srovnala smrduté nevyprané dresy z poslední sezóny a naimpregnovala chrániče… Dále rozeslala sovy jak hadí letce, tak i novým háďátkům a zahájila nábor. Byla až mile překvapená, kolik nových tvářích na hřišti potkala!

Jak už to tak bývá, první trénink je klíčový pro zjištění, jestli se nové tváře chytnou, nebo ne. Proto si kapitánka připravila malé překvapení, které několik dnů domlouvala s prefektkami, primuskou i madam kolejní, ale k tomu se vrátíme později…

První trénink probíhal ve velmi uvolněné atmosféře. (Jinak to ani nešlo, přece všechny nemůžeme ztrhat hned na začátku!) Pořádnou zmijozelskou šikanu a teror, kterým jsem jako současná kapitánka proslulá, si nechám až na později – až je famfrpál chytne tak, že nebude cesty zpět! Hřiště bylo krásně zaplněné, dokonce jsme se museli na některých pozicích prostřídávat, což doufám vydrží i nadále. Atmosféra byla uvolněná, zábavná, ale i tak se tvrdě dřelo. Jak už to tak bývá, při tvrdé dřině se každý alespoň trochu zapotí. A kdo se potí ten… hm… jak to slušně říci… prostě smrdí!

To už se dostáváme k onomu připravenému překvapení pro nové tváře na hřišti, ale i pro již zkušené a ostřílené hráče! Jak bylo zmíněno na začátku, dresy se po poslední sezóně nestihly vyprat, a tak celkem zapáchaly. To se muselo napravit – lepší příležitost, jak vyprat a vykoupat tým, se jen tak nenaskytla.

Po zmijozelském tréninku proto následovalo celotýmové koupání a zároveň praní dresů!

Koupání se neobešlo bez povšimnutí ostatních obyvatel hradu. Přeci jen Zmijozelští nelétají každý den!

Co ještě dodat? Vykoupaná a voňavá hadí letka si letos letí pro 15. jubilejní famfrpálový pohár!

Pro Hadího krále
Ontaria Emori Reyes