Adventní okénko s číslem 1
První sněhové vločky tohoto roku mě přiměly vytáhnout paty z chladného sklepení a přesunout se do Velké síně, protože se letos v rámci šetření rozpočtu pokladník někdo rozhodl, že není potřeba topit. Kapitánka se navíc velmi ochotně uvolila dohlédnout na to, že se všichni budou pravidelně zahřívat běháním kolem hřiště. Na protesty jsem nakonec rezignovala (poté, co jsem si nedobrovolně dopřála sedm koleček a skoro vyplivla plíce) a radši se rozhodla nevylézat z vyhřáté postele… než sklepení v mrazech opravdu vychladlo. Posadila jsem se tedy raději ke krbu v síni s máslovým ležákem a pustila se do kupy pergamenů, která se poslední týdny a měsíce mé hradní neexistence zvětšila do obřích rozměrů. Z restů jsem však nestačila vyřídit ani malý zlomek, když se ozvalo houkání soví pošty. Do klína mi pár vteřin nato spadl dopis od rodiny z Francie.

Kromě milých pozdravů mi také nadšeně sepsali seznam, jaké salazarnálijské, vánoční a sváteční tradice spolu musíme absolvovat, jakmile se na prázdniny přesunu zpátky do rodinného sídla. Mezi naši nejoblíbenější patří lovení zahradních trpaslíků, kteří se schovávají ve sněhu. Následně jim oblékáme vánoční čepičky, aby jim nebyla zima na uši, a pak je odrážíme do dálky očarovanými bagetami (jako správní Francouzi). Ptáte se, proč by někdo něco takového chtěl dělat? Pověry praví, že členu rodiny, který trpaslíka odpálí nejdál, se podaří v dalším roce dosáhnout hvězdného úspěchu.

Uznávám, že naše rodina je občas trochu praštěná, ale která není? Navíc je známo, že kouzelnické tradice jsou a vždy byly šílené a své. A mě dnes zajímá, jaké jsou ty vaše! Napište mi, jakou nejbláznivější sváteční tradici se svou rodinou doma dodržujete a proč. Pokud jste mudlovské krve, klidně si vezměte základ nějaké zdánlivě normální tradice (lití olova,  krájení jablka) a vymyslete k tomu nějaké vylepšení, aby se za ni nemusel stydět ani Xenofilius Láskorád! Stačí mi pár řádků, žádné romány.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 2. prosince, 23.59 hodin.