Naši milí čtenáři, s lítostí vám musíme něco říct. Stalo se to náhle, bylo to neočekávané, a hlavně to byl šok. Hadí král teď bude na dobu nezbytně nutnou mimo dosah.

Tím samozřejmě myslíme pouze Ferdinanda, časopis frčí dál! Kdo teď dostal infarkt nebo se radoval z toho, že nejlepší časopis posledních pár let konečně skončil, může si utřít pot z čela. Byl to pouze trénink na tu opravdovou zprávu, která možná bude stejně děsivá.

O termínové neděli, kdy jsem se snažila před úkoly schovat všude možně, jsem našla velmi zajímavou knihu. Konkrétně deník. No nevěřili byste, čí je! Očividně si i ten náš Ferdinand někde musí vylévat srdíčko nad hrůzami, které mu obyvatelé hradu dělají. A protože byla prokrastinace silnější než já (jako obvykle), začala jsem deník ze sssykotštiny překládat. Vzhledem k tomu, že má Ferďas teď asi hodně práce, mile ráda se s vámi o ty jeho prožitky podělím. Hrozba, že mě za tohle sežere, je sice vysoká, ale to je problém mého budoucího já.

Nejbaziliškovštější deníčku,

dnes byl snad můj nejhorší den v životě. Přišel mi hulák. No věřil bys tomu?! Tuhle drzost nikdo nikdy neměl… Jakmile se obálka přetvořila do otravného obličeje, šupin by se ve mě nedořezal! Měl jsem z vzteku chuť sežrat všechny, celou školu, včetně toho přihlouplýho králíka Potlouka, který se už roky marně snaží vetřít do mýho pelechu.

Jenže pak to přišlo. Byl jsem zaskočen. Ba dokonce šokován! Ten dopis totiž napsala moje rodina. Za těch několik stovek let, co úspěšně určuji řád a pravidla v Bradavicích, jsem vůbec neměl čas si vzpomenout, že nějaký příbuzenstvo vlastně mám.

No každopádně, dočkal jsem se té hulakovské intervence. Pche! Prý si nemohou v rodině, ani v BAF (baziliščí asociací Ferdinandovců), dovolit takovou ostudu, jakou jsem „natropil” loni. Však jsem jen ukradl Vánoce, to je toho… Dělají ze žužu žížalky baziliškouta… A teď se podrž! Chtějí za mnou na letošní Salazarnálie přijet, aby mě prý měli na očích! A PŘIJEDE I MOJE MÁMA! TO JE KONEC!!!

Nevím, co budu dělat. Tohle snad ani nepřežiju… Rodinná návštěva. Na Vánoce! Víš kolik práce mě čeká?! Však tyhle potrubí jsem nečistil snad od roku 1734! Všude prach, moje staré kožené outfity se válí po všech koutech, děravé ponožky (a to ani nezmiňuju jejich zápach), zbytky nedožvýkaných studentů (šprti pro mě prostě nejsou vhodnou stravou),.. A taky teda nějakou tu dekorací by to chtělo – musím se předvést, abych měl pár dalších desetiletí klid. No, a pak vlastně ještě něco uvařit, a hlavně, HLAVNĚ se na to všechno mentálně připravit. Začnu hned zítra. Anebo pozítří. No prostě nejpozději 1. prosince!

Sss utrápeným výrazem ve tváři,
~~~~:> Tvůj Ferdinand

Navrhuji z toho udělat na Ferdinandův účet Ferdinandovu počest akci. V čem bude spočívat? Stejně jako u samotného Hadího krále, v plnění úkolů. Nevím, jestli jste čekali něco více elaborátnějšího.

Každopádně už teď díky jasnovideckým schopnostem šéfredaktorky víme, že úkolů bude celkem 20. Zadání se budou odhalovat sice postupně s dalšími částmi deníku, ale čas na jejich splnění bude až do 20. prosince do půlnoci. Co za to? Nebojte, Ferdinand při úklidu trubek něco vyštrachá. Možná.

Ferdinanda zachytila: Silvia Rivierová

 Pro Hadího krále
Faye Sages