Poté, co se převlékl (raději už ručně) do svého obvyklejšího oblečení, začal si hrát s hůlkou - tvrdil, že jí opravuje. Když po skoro deseti minutách hůlku opravil, hledal někoho, na kom by si funkčnost hůlky vyzkoušel. Sebrala jsem veškerou odvahu a přihlásila se.
Tentokrát se neobjevila pára, ani se neozvalo syčení. Hádáte správně, rovnou nastal výbuch. Ten znovu odhodil pp. Matta. A výsledek jeho podomácku vyrobeného kouzla můžete vidět zde:
Ale že mu to sluší, co říkáte?
Podle mně jsou sebevrazi ti, co si naberou tolik předmětů, že to jen tak tak stíhají. A tak jsem prolézala naší zelenou kolejí a šmírovala v infech a dozvěděla jsem se zajímavé věci!
1. ročník
Prvnímu ročníku sebevrahů kraluje slečna Alexandra Petrova, která navštěvuje 21 předmětů! Musím říct, že na nováčka je to opravdu dost. Ale když to stíhá, tak proč ne, že. Další je NaSaŠí Jackson, která se zapsala do dvanácti tříd a v patách jí je Hugh Snackers s jedenácti předměty! Náš sebevražedný první ročník zakončují dvě slečny-Sue Carvins a Samish McKelly se sedmi navštěvovanými předměty.
2. ročník
Druhý ročník není nic moc, tam vedu já s dvaceti utracenými galeony za výuku (jsem sebevrah a jsem na to hrdá!) a hned po mně je Kate Jordon s dvanácti předměty! A jelikož chci zachovat alespoň TOP 3, tak jmenuji i Ralfa Henrikas šesti předměty.
3. ročník
Tady snad sebevrazi vyhynuli, ale každému vyhovuje jiný počet předmětů, že ;). Nejvíc předmětů má Aerith Rigel (3), AnnaLynne Patrisha Simons (2) a Henrik Leens (2)!
4. ročník
Ve čtvrtém ročníku to už vypadá o něco lépe, než ve třetím, ale prvnímu se rovnat nemůže. Nejvíc předmětů má Lucy de Lioncourt, která se nasáčkovala do pěti tříd, na druhém místě máme Marissu Alvarado Risu se čtyřmi předměty.
5. ročník
V pátém ročníku máme naši sebevražednou žábu Barbaru Arianne Lecter, která je přihlášená na sedmnáct předmětů. Potom je Lili Smeaglová se šesti předměty.
6. ročník
Tady je největší sebevrah z celého Zmijozelu, ano, tipujete dobře je to slečna Cerridwen Lowra Antares! Ta navštěvuje 38 předmětů! Pak jsou tu dvě slečny Merrisa Newman a Wenai Lafayette se dvěma předměty.
7. ročník
Zde je to o poznání lepší. Slečny Tydynka Flyová aElanis Aelana Roselfová, jedna s 25 předměty a druhá s jednadvaceti se do toho vážně opřely. Rozšiřujicí studium A tady už se docela flákají, však na to mají tak trochu nárok. Ale soutěže dělají, to je ctí. Nejvíc předmětů mají Jean Moliacová (7), Anna Maria Salomeová (6), Sarah Eliotová (5). Celkově bych to zhodnotila tak, že mít hodně předmětů není vůbec nic špatného. Znáte přece rovnici: víc předmětů= víc bodů! Takže zelení bodovat! :))
Vzbudil mě nějaký podivný šramot a něco mne studilo u nohou. Když jsem se konečně vydrápala do sedu, tak mi zrovna nějaká domácí skřítka sundavala bačkůrky, které jsem si zapomněla sundat, když jsme s holkami tahaly Elen zpátky do postele. Nebyla jsem jediný sklerotik. Serafína se v posteli vyvalovala pěkně v županu. Pousmála jsem se na skřítku a pozdravila: "Ahoj." Ona zapištěla a ihned zmizela. To jsem vypadala tak děsně? Sápala jsem se k zrcadlu, abych pohlédla pravdě do tváře. Zas tak děsně jsem nevypadala, stačilo si jen rozčesat vlasy. Tak čeho se ta skřítka tak lekla? To mi zůstává záhadou. No nevadí, rychle jsem se převlékla do uniformy a vyrazila. Ani vlastně nevím, kam jsem chtěla jít. Dorazila jsem tuším do Prasinek? Jo! Tak jsem si to teda zamířila do Prasinek. No vlastně nezamířila, použila jsem letaxovou síť. Hodila jsem prášek do krbu a tam se rozhořel zelený plamen. Vstoupila do něj a vyřkla: "Prasinky, hostinec U tří košťat!" Před očima se mi zatmělo a probrala jsem se až v nějakém děsně smradlavém pajzlu.
Když jsem se zvedla do něčeho jsem vrazila. Otočila jsem se, abych viděla, cože mě to tak praštilo a znovu jsem padla do mdlob. Byla to taková hnusná...chlupatá..taky smradlavá. No zkrátka prasečí hlava. Pomalu jsem zase přicházela k sobě, když tu ke mně nakráčel hostinský, cože to tu pohledávám a jestli náhodou studenti nechodí spíš ke Třem košťatům. Nehodlala jsem tam dál zůstávat, tak jsem se vyřítila ven. Řítila jsem se, ale jistěže jsem zase nevěděla kam, jak jinak. Náhle se kolem mě rozprostřela tma, až mi z toho přejel mráz po zádech a cosi za mnou se pohlo. Já však neměla tu odvahu se otočit. Na to se ozval starý, skřehotavý hlas: "Ale, ale, kdopak nám to přišel? Vítej v Ďáblově jámě." Kde?! Do Merlinových ponožek, žádnou jámu neznám a ani nechci! "Jen jdi hloubějš a hledej to, co je schováno.." ozval se znovu hlas "ale dej pozor na Ďáblovo osidlo!" Promerlina, copak v takový díře něco roste? Věděla jsem, že Ďáblovo osidlo je kouzelná rostlina, ale myslela jsem, že roste jen ve sklenících.
Šla jsem teda dál, jak kázal hlas. Najednou se za mnou ozval další, mnohem temnější a mnohem tajemnější. "Hádej hádej hadači, jaké slovo se zde skrývá?" strachy se mi podlamovala kolena, až nakonec jsem zkusila uhodnout alespoň jedno písmenko: "A?" Před očima se mi najednou objevilo obrovské bílé A. A také se objevily takové linky. Víte co myslím..no jako kdybyste s mudly hráli oběšence. Hádala jsem dál, ale nedařilo se mi to. Pokaždé, když jsem řekla špatné písmeno, tak ten hlas šeptem zavelel: "Osidlo, vpřed!" Přede mnou jsem uviděla velkou jámu, kam by se vešlo minimálně pět lidí. Když jsem zkusila hádat R, tak do mě osidlo strčilo a já spadla do jámy. Nahoře se ozýval dívčí hlas: "Uhni, nemám na to celej den!" Když si dívka chtěla spokojeně překročit jámu, ve které jsem se válela, tak místo toho nakoukla dovnitř, chytla mně za límec a vytáhla ven. "Díky" pípla jsem, když jsem znovu spatřila denní světlo. "Nemáš zač" usmála se a já si začala všímat jejího oblečení. Byla oblečená celá v červeném, tak jsem usoudila, že asi bude z Nebelvíru.
"Já jsem Kris" podala jsem jí ruku po chvíli mlčení. "Těší mě, já jsem Briseis, ale všichni mi říkají Bris" stiskla mi ruku a já jsem se usmála. Společně jsme zamířily na máslový ležák ke Třem košťatům. Bris už musela brzy jít, tak jsem u košťat zůstala sama a když jsem si objednala další máslový ležák, tak se na mně Rosmerta utrhla, že studentům nenalévá. "Copak je máslový ležák alkohol?" podivila jsem se. "Ne, to není, ale medovina ano!" opáčila Rosmerta. Vtom ke stolu přicupitala osoba v zeleném hábitu, kterou jsem již znala. V ruce měla žabí skleničku a na hrudi zlaté, pěkně naleštěné zlaté péčko. Barbara! Zmijozelská primuska, to je moje záchrana! Taky, že byla. Rosmertu uklidnila, tak, že jí řekla, že jsem teprve nováček, takže se v nápojovém lístku ještě tolik neorientuji a neukazuji na nápoje s takovou jistotou jako ona. Byla jsem jí tááák vděčná, ale stihla jsem jen poděkovat, potom už jsem se musela vypařit.
Dorazila jsem do dívčí nováčkovské ložnice a spatřila Safiru, která se natáhla přes mojí postel a přes postel Nicol, která jí měla hned vedle. Povzdechla jsem si a začala Safiru budit. Když dorazila ještě Evelina, tak se nám to konečně podařilo. Když jsme jí ale deportovaly do její postele, tak padla Evelina a usnula. No super, pomyslela jsem si. Dotáhla jsem jí do její postele a když jsem dorazila k té svojí, tak jsem taky vyčerpáním padla. Jo, v otrhané a zaprášené uniformě.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Jsme přímo nadšeni!!!
Protože má sir Werewolf úplně jiné starosti.
(pro zvětšení kliknout)
Správný magič musí vědět, kdy se vypařit.
Milí spolužáci, profesoři, zaměstnanci hradu, rozhodl jsem se napsat článek o docela citlivé věci, veřejně všem dost známá a blízká, ale spousty z nás, ano i já, ji bereme na lehkou váhu a mnohdy, když námi proudí hněv, jednáme ne přesně, jak bychom si přáli a později většinou litujeme, jak jsme se chovali. Tímto článkem bych rád upozornil na chyby, kterých se dopouštíme častěji, než bychom si přáli. Snad si každý z článku něco vezme k srdci a pochopí, co jsem v něm chtěl sdělit.
(Pokračování textu…)Copyright © 2026 | WordPress šablona od MH Themes
