Přetvářka či povinnost?

13. 4. 2011 Elanis Aelana Roselfová 0

Již od doby kdy jsem nastoupila na školu hogwarts slýchám ve Velké síni jednu větu častěji než cokoliv jiného: „Mudl škola volá!“ či popřípadě jiné interpretace či parafráze této věty. Podstatou je že nás všechny, alespoň většinu z nás volá mudlovská povinnost jménem škola. A zamysleli jste se někdy nad tím proč?

Ano. Nedávno mi má zvědavost prostě nedala a začala jsem pátrat proč vlastně já musím trpět v mudlovském institutu a učit se jejich obchodním, společenským či historickým údajům, pravidlům a jiných blbostem. Velkou příležitost mi vlastně poskytl předmět kouzelnické instituce díky nimž jsem mohla navštívit Ministerstvo kouzel. Ne že bych se nevěnovala výuce, nicméně jsem měla šanci trochu se občas porozhlédnout či ukořistit nějaký letáček s informacemi. No nebudu vás nudit zbytečnými údaji o mém krátkém pátraní do nehož jsem zapojila i výslech svých rodičů a hned vám řeknu co jsem objevila. Objevila jsem kouzelnický obor pro mudlovskou přetvářku.

Obor pro mudlovskou přetvářku se zabývá utajení všech kouzelníků před zraky mudlů, ale ne tím způsobem jak všichni známe. Oni vymýšlí zákony a vyhlášky pro dokonalé soužití s mudly. Oni vymysleli tu vyhlášku kde každý kouzelník musí vystudovat jeden stupeň mudlovské školy. Obvykle se značí jako základní škola. Je to z důvodu abychom lépe splynuli s mudly a měli o nich mnohem lepší představu, prý už studium mudlů nestačí neb je mudlů čím dál víc než můžeme zvládnout.

Dobře důvod proč nás ministerstvo donutilo vystudovat základní školu je snad všem jasný ale stále rosteme a stále studujeme. Někteří z nás pokračují na střední školu, další pak ještě na vysokou školu. Proč? No opět do toho zasahuje náš obor pro mudlovskou přetvářku. Neb z jejich výzkumu vzešlo že čím lepší vzdělání tím lepší pracovní příležitost a jelikož někteří z nás prostě nehodlají po světě chodit jen v kouzelnickém plášti musí si vydělat i peníze na nějakého to oblečení. Či na jídlo. Přece jen co všechno nám můžou poskytnout ryze kouzelnické obchody. Někde tedy musíme vyhrabat mudlovské peníze. Ale i tak co nás nutí studovat tak náročné školy. Proč se z té lehkosti našeho studia musíme ještě učit studium mudlovské? Jednoduchá odpověď. Už jsme se tak dokonale sžili s mudlovským světem že nám to přijde jako samozřejmost. Chceme zapadnout. Nechceme se zas tak moc lišit. Chceme vědět to co vědí oni. Chceme znát.

No a ve skutečnosti je to z části naše povinnost nařízená ministerstvem kouzel.

Nezbývá však než nám popřát pevné nervy v těžkém studiu a ať se nám daří. Hlavně nevěšte hlavu. Není to naše vina.

Čekání na Go…Tydynku!

12. 4. 2011 Elanis Aelana Roselfová 6
Jak jsme jednou dobyly hrad.

Jednoho krásného jsem se já společně s naší primuskou Barbarou rozhodly dobít hrad Karlštejn. Přemluvily jsme i naši milou prefektku Tydynku aby se k nám připojila. Tedy to měla být krásná dámská jízda tří grácií, tří sester či tří čarodějnic. Pojmenujte si to jak chcete, ale byly jsme tři. Dohoda byla uzavřena. Batohy byly zabaleny, svačinky přichystány a už stačilo jen se ráno následujícího dne vzbudit. Nařídila jsem si tedy svoji sovičku na 9:00 neb jsme podle magické krabičky naplánovaly výjezd v 10:30 abychom ještě chytily dřívějšího ohnivého oře a mohly si více užívat na hradě. 

Sovička mě v neděli ráno nezklamala zahoukala přesně v devět oblékla jsem se vyčistila zuby, nasnídala se a nervózně si to vykročila do mudlovského podzemí, odtud jsem se pak dopravila na mudlovské nádraží, kde ohniví oři jezdí, kde jsem se přímo u pokladen srazila s Barbarkou. Barb jen z velké srandy prohlásila jaké by to bylo kdyby Tydynka zaspala a nedorazila. Jaké ovšem bylo naše překvapení když jsme deset minut po plánovaném srazu zavolaly Tydynce, kterou jsem telefonátem vzbudily? Čekaly jsme a čekaly ale Tydynka se nestihla ani přemístit. Ono pravda mezi tolik mudlů se asi bála ale i tak. Ona se na nás normálně vykašlala lenoch líná. No a proto nám tedy nezbývalo nic jiného než abychom vyrazily na hrad samy.

Ohnivý oř byl nádherný. Byl modrý a velmi pohodlný. Výhled byl krásný a už po chvíli jsme mohly spatřit vysoké zdi krásného hradu jménem Karlštejn. Vystoupily jsme na zastávce jménem Karlštejn a podle značek jsme vyrazily směr hrad. Po cestě mě primuska hned několikrát přesvědčila o své chytrosti a dokonalosti. Třeba na mou otázku zda přecházíme přes Vltavu či Berounku pohotově odvětila že je to voda. Na návrh že pojedem koňským povozem odvětila jen že jen smrdí a že raději půjdeme pěšky. A tak jsem tedy stoupaly a stoupaly. Na cestě jsme potkávaly mraky malých obchůdků, které poskytovaly vlastně úplně to samé. Bylo to kouzelné. Jako dvě správné zvědavé kouzelnice jsme prolezly všechny ty ptákovinky co tam páni a paní mudlové prodávali. Nic jsme si však nekoupily. Přece jen naše mudlovské příjmy nejsou ještě tak vysoké. Nicméně naše krytí, které nám nařídilo ministerstvo mudlovské přetvářky, jež spočívá ve studování mudlovských škol přišlo velmi vhod, neboť jsme vcelku dobře zapadly. Vydrápaly jsme se až na vrchol hradu, kde jsme zjistily že chtějí až příliš moc za obyčejný vstup do hradu. Samy jsme ani netušily jaký je kurz galeon:koruna, proto jsme jen obešly hradby a zkutálely se zase z kopce dolů.

-pokořený hrad Karlštejn- 

Cestou zpět jsme si však nádherně pokecaly s mudlovskými prodavači. Jedna paní se nám svěřovala jak jí okradly, druhý pán mě pro změnu „vyděsil“ svojí smějící se kostrou na provázku. Jako kdybych ve svém životě neviděla nic strašidelného.

I tak to byl výlet nadmíru povedený i když nám tedy Tydynka svou „ne“ přítomností kazila co se dalo. Třeba pan číšník jí ani nepřinesl skleničku! Tedy její kulturní vzdělání v oblasti stolování mudlů silně zaostává. Nebo když si Barbara dala zmrzlinu Tydynka jí sprostě schodila lžičku na zem. Tydynka taky přemluvila skupinu ukecaných Italů aby nám neustále bránili ve výhledu. Tydynka ač tu nebyla byla všude vidět její škodlivost. Ponaučení tedy?! Nikdy nezapomínejte na Tydynku! Je důležitá.

Sovy využívají mudlové výhradně jako atrakci pro pobavení, 

patrně ještě nepoznalili jejich pravý potenciál

 Ohnivého oře se nám nepodařilo zachytit neb byl opravdu velmi rychlí, 

nicméně cestu po které uhání jsme zvěčnit dokázaly

Kolejní soutěž – díla

12. 4. 2011 Kristie Smithová 3
V téhle vnitrokolejní soutěži měli soutěžící vyjádřit svůj vztah ke Zmijozelu a měli pracovat ve dvojicích.  Tady můžete vidět výsledky jejich práce:

1. Ralf Henrik a Henrik Leens

2. Tydynka Flyová a Elanis Aelana Roselfová

3. NaSaŠí Jackson a Cindy Miss

Když jsem byla malá,  často jen tak snívala. S motýly si hrála, do školy jsem nechtěla. Ten motýl mi pak uletěl! Takový krásný, zelený… A v tom jsem si vzpomněla, co naši tuhle říkali. Ta zelená… jak to bylo? Ta čistokrevná kolej. Tam bych chtěla ze všech nejvíc, doufám, že mě tam zvolej. A přišel den, kdy stalo se, že motýly opustit jsem musela. Najednou plna očekávání se do hogwarts.cz vydala. Ve vé-esce čtyři stoly, jen jeden mi pad do oka. Obdivuji krásy školy, všichni mě mají za cvoka. Jdu kolem červených, těch nafoukanců, nesnáším jejich pohledy.  Ani modří a žlutí mé sympatie nemají, ale neberu na ně ohledy. Mé srdce však zabušilo, když zelené jsem potkala. Ještě ale vůbec netušilo, že fakt bych se tam dostala. Když klobouk řekl: „Zmijozel!“ Já přes slzy neviděla. Zprava se ozval jásavý křik, já poslepu se ke stolu přidala. Dlouho jsem se radovala, oslavy si užila. Soutěže vyplňovala, učení se šprtila. Však se to i vyplatilo, už jsme druzí v poháru! Pak nás žlutí předehnali, čelili jsme nadšenému zložáru. Ať jsme čtvrtí nebo první, Zmijozel je nejlepší! Kdo jsem vejde, neodejde, moc se mu tu zalíbí… Začínám být závislákem, kvůli partě háďátek. Vím, že když už jednou jsem tu, nevrátím se nazpátek. Až se stanu profesorkou, bude se mi stýskati. Budu chtít zelenou býti syčení zas získati. Však až jednou konečně fialový hábit obléknu, budu to nést statečně, kouzlu moci nepodlehnu! Jen Zmijozel mi vždycky bude mou matkou nejmilejší. Naň vždy budu vzpomínati s myšlenkou nejskvělejší.. 4. Jean Moliacová a Barbara Arianne Lecter

5. Cassandra Aurora Nott a Maxmilian Addams

6. Kate Jordon a Lucia New Asi tak před půl rokem hodily jsme na net okem. Byla tam zajímavá věc, Hogwarts tam byly, to věz. Když tu nás napadlo, využít to lákadlo. Dopis jsme tam poslaly a dál jsme jen čekaly. Furt jsme sem jen nahlížely, na zelené pomýšlely. Guesti jsme byly jen, ale co, už čert to vem! I když jenom na chvíli, před branami jsme se potily. Když tu přišli emaily, že nás k sobě přijali. Jen to Moudrý klobouk nás, zařadil sem mezi vás. Když jsme se to dozvěděly, radostí jsme jen pištěly. Letěly jsme do kolejky a hned byly z nás pilné včelky. Mezi vámi rády jsme, chodíme sem nocí dnem. Není tady nikdo z vás, kdo by nám chtěl zlomit vaz. O Zmijáku si myslíme, že se do něj hodíme. Pro zelené i umřeme, jen když s vámi tu budeme. Rodinou jste pro nás až, každý z vás i papaláš. Stalo se to závislostí, kdo to nezná, není z kostí. Tady mezi vámi, svými, hrdostí se dmou nám síly. U vás jedinečné přijdem si a to se v jiných kolejích nenosí. Všichni jste tu přátelé, pro háďata i nesmělé. Zmijozel je pro nás všechny, dívky, hochy, malý, velký! A proto tu dnes pějem jen, VIVAT SLYTHERIN! TEN JE NEJ! 7. Amaya Claire Incantatrice a Aerith Rigel Od první chvíle, co mi bylo dovoleno vstoupit do hradu jsem všude okolo prohlašovala, že se chci dostat do Zmijozelu. Knihy i filmy J.K. Rowlingové znám téměř nazpaměť (dobré tři roky zpátky jsem uměla odříkat první stránku první knížky a hrozně ráda jsem se s tím všude chlubila), přestože mi spolu s časem paměť oslabuje a občas úplně zapomenu nějakou postavu či událost. Jak mám příběh zažitý, mám zdokumentované pochopitelně i charakteristiky postav a nemusím dlouho uvažovat nad tím, že má vlastní osobnost se rovná nejvíce postavám ze Zmijozelu. Zmijozel je sice představován jako záporná kolej, kde jsou všichni zlí, ale - upřímně - přesně taková jsem já. Jsem cynik a nezajímá mě nic víc než já a můj vlastní úspěch. Víte, sice nemám hady zrovna dvakrát ráda, ale člověk se musí občas obětovat. Na Hogwarts jsem sice teprve od začátku tohoto školního roku (Léto 2011), ale už jsem stačila zjistit o čem všem to tady je a pochopila jsem, že si člověk musí ke své koleji vytvořit vztah a najít si v ní přátele, jinak je ztracen. Snažím se získat pro naši kolej co nejvíce bodů, ať už z výuky nebo soutěží. Jsme všichni jeden tým a musíme stát při sobě a i přes to, že se někdo neobjevuje denně ve VS nebo na kolejním pokecu, nemůžeme ho zatracovat, pořád je jeden z nás. Z nás, kteří společně získáme na konci roku pohár. Věřím tomu :)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Soutěžící se snažili, nemyslíte? Všechna díla jsou moc pěkná a porota to neměla zrovna lehké, když musela spravedlivě udělit body. Každopádně je ohodnoceno a vy se můžete těšit na další kolo a nové příspěvky :)

(Pro plnou velikost obrázků *klik*)

Zmijozel trénuje

7. 4. 2011 Kristie Smithová 2
Aneb jak si vedem s Džín Jak jste jistě stihli zaregistrovat, tak novou Zmijozelskou kapitánkou famfrpálového družstva se stala Jean Moliacová. Na trénink jsem sice dorazila později, ale dokážu si představit, co se tam dělo za tu hodinu, co jsem tam nebyla. To by bylo samé a dej si sto kliků a padesát sklapovaček a dvacet dřepů a jestli mi hned po tom co sedneš na koště padneš, tak tu nemáš co dělat :D. Naštěstí když jsem přišla, tak nikdo tak ztrápeně nevypadal, nebo se to snažil nedávat najevo, tak jsem usoudila, že příští trénink se asi dostavím včas. S koštětem v ruce přišlo trénovat také pár nováčků, za což jsme určitě rádi. Teď si všichni procvičujeme prsty, abychom v nich neměli klikací tiky, po tréninku se totiž reflexy projevují :D. Tady se můžete podívat, že střelkyně se do toho opravdu opřely a nasázely do obručí protivníka hodně gólů:

A ještě jedna věc..máme drsné odrážečky! Nevěříte? A stačí vám jako důkaz to, že shazujeme i vlastní řady? To by pak pro nás nějaký ten havran, lev, nebo jezevec neměl být problém!

Nakonec přidám ještě perličku. Tydynkasi myslela, že to neukliká se zelenou kebulí. Ale Tydy, vždyť máš takovou zdravou barvu! Nejen, že je zelená zdravá barva, ale Jean Moliacováse prozatím projevila jako dobrá kapitánka. Trochu opožděné zasílání košťat, helmy a chráničů..no prostě výbavy  se ještě daá odpustit. Tak uvidíme, jak se osvědčí na příštím tréninku. PS(dodatek pro Jean): Opovaž se nám tu rozcvičku dát! :D Pro Hadího krále, uklikaná Kristie Smithová

Pan Truhlík se ztratil!

3. 4. 2011 Elanis Aelana Roselfová 2

Před pár týdny jsem vás poprvé seznámila s panem Truhlíkem. Pan Truhlík slíbil, že nám bude vyprávět zážitky ze svých cest. Co se ale nestalo. Pan Truhlík na první naše setkání vůbec nedorazil!

Svolala jsem tedy pár svých zelených spolužáků a společně jsme začali pátrat po stopách pana Truhlíka. A tady přináším jeho první historku. Historku o tom jak se ztratil. Já přijít do hrad dříve. Já myslet Elanis nevadit. Elanis nikde nebýt, tak já čekat. Já čekat dlouho. Já neznat hodiny tak já nevědět jak čekat. Najednou voda! Já chtít utýct, voda rychlá. Já snažit schovat. Voda rychlá. Já odnes voda pryč. To strašné. Já v jezeře skončit. Vedle já plavat velká skříň, já chtít skříň loď. Já otevřít dveře skříň. Voda do skříně teče, skříň padat ke dnu a já chytit křeslo. Já neumět plavat tak já sednout na křeslo. Vedle křeslo plavat strom já chtít táhnout ale strom divný. Já táhnout víc a táhnout obraz. Nějaký zelený pan tam být. Já strach padnout z křeslo. Já znova ve voda. Já chytit velký dlouhý stůl. Já lehnout na stůl. Já plavat se stolem daleko. Já nevědět co děje. Za chvíli já vidět lidi. Mnoho lidí z hradu utíkat. Já myslet že taky utíkat před voda ale oni utíkat do voda. Oni začít tahat věc z voda. Já říkat si oni hloupí? Velké věci voda vzít. Já být velký! Já křičet! Já snažit blíž k břeh. Stůl plavat dál. Já strach že utopit však velká příšera z voda chytla moje noha a hodit já na zem. Já plivat hlína a koukat kde já být. Já nepoznat ta místa. Já postavit na noha a jít a doufat že najít hrad. Já vidět jen strom a strom a hodně strom. Já nevědět kam jít já vrátit k jezeru a jít znovu. Já vrátit tolikrát (pan Truhlík ukazuje svých 9 prstů, pozn. redaktora). Já únava a hlad já vidět noc. Já chtít spát. Já lehnout na zem a usnout. Já probudit se a vidět tmu! Já slyšet hukat sova. Já vidět světlo! Moc světlo! Já běžet za světlo. Já zakopnout a padnou do jáma. Jáma smát. Jáma říct já že ďábel jáma být. Já nebát. Já zkusit hádat. Já nevědět co hádat. Jáma chtít jména hradu. Já neznat. Já slyšet o Nekro The Gravedigger.Já slyšet o Salazar Slytherin a taky znát Elanis. Já hádat s jáma a nakonec já uhádat. Jáma ne rada pustit. Já chtít jít za světlo. Ale světlo pryč. Já už nevidět tma. Já snažit se najít světlo. Já konec jít jak já pamatovat světlo. Já dojít v Prasinky. Já radovat se já najít ale já neradovat dlouho. Já najít velké cedule. Já neumět číst ale umět malovat, já namalovat toto:

Já nevědět co znamenat, ale já ne moci dovnitř. Já stále hlad. Já jít v hrad na jídla a za Elanis jí omluvit. Ale v hradu nic. Já koukat po místa a nic. Já vidět velký pohár u síně s jídlo a guma věc nad pohár. Já jít k pohár. Do síně běžet dítě. Já hlad. Já nechtěl ublížit. On lek a utekl. Já nechtěl strašit já chtít jídlo. On vědět kde jídlo. Elanis mluvit o kuchyň. Tam jídlo být. Já hledat kuchyň. Já chytit dítě na střecha. Já nevědět jak ono vyšplhat. Já třást s dítě dokud nevědět kde jídlo. Já běžet na záchod. Já nechápat jak v záchod být jídlo. Já strčit hlava do záchod a hledat. Já zaseknout se.Já slyšet vodu. Já vidět hlavu. Kukatá dívka smát se na já. Ona bledá. Skrz já prošla. Já slyšet víc voda. Já sebrat síla a vysvobodit já ze záchod. Já praštit hlavou v zeď a propadnout se. Já v místě s moc obraz na stěna. Já šáhnout na ruka. Já bušit hlava o stěna. Já chtít pryč. Stěna otevřít malý otvor. Já prostrčit hlavu. Já zakřičet já chtít jídlo. On přijít tak malý skřítek (pan Truhlík ukazuje velikost svého maličku, pozn. redaktora) on dát mi kulatá červená věc a říct: „Jídlo!“ Já kousnout do kulatá věc a fůůůůůůůůůůůj, kyselá. Červená skřítek nést dlouhá zelená věc, já kousnout do dlouhá věc a brrrrrrrrrrrrrr. Nedobrý. Já chtít maso!

Skřítek říct: „My nemáme maso! My tu jíme jen zeleninu!“ Já vystrčit hlavu z díra a vyskočit zpátky do voda. Á uvidět děti plavat k díra z já vyskočit. Já dostat se z hradu do síně kde mnoho lidí. Já koukat a vidět starý fousatý muž házet kytička a křičet. Já chtít ho praštit ale já najít Elanis. Já ptát se jí kde oni být a ona něco o turnaj, výuka, stávka, soutěže a dál. Ona hodně mluvit. Ona na zlobená. Já dostat od štará špinavá muž kytička. Já útect z hradu. Elanis běžet za já a zastavit. My sednout pod strom a já vyprávět. Já myslet že hrad zbláznit. Já nevím zda chtít zůstat. Já bát se šílená šedivá špinavá muž. Já nikdy nebát. Ale já bát fousatá muž.