Měsíc: Březen 2011
Veselé žáby zmijozelské
Kvak, kuňk, kvák, kvá kvák kvááák kuňk a kvák!
(Pokračování textu…)
Zelenobodová statistika podruhé
Druhý termín výuky utekl jako voda, obzvlášť pro ty, kteří dopisovali úkoly jen desítky minut před jeho koncem. Jestli je nestihli všichni, nemá cenu bědovat nad vypuštěnými rarachy a raději s termínem 21.2. – 6.3. zúčtujeme.
Během minulých dvou týdnů se nám podařilo dostat s obrovskou pílí na 2. místo ve školním poháru. Za sebou jsme nechali, stejně jako minule, Nebelvír, který nyní disponuje 28823 body. To ovšem stačí jen na 4. místo. Na Zmijozel schází Nebelvíru celých 4938 bodů a pokud vezmeme v úvahu, že Nebelvír čítá 69 studentů, každý z nich by musel získat 72 bodů, což by stačilo ale jen na vyrovnání. Při našem bodovém tempu ovšem zcela pochybuji, že by měl pro nás Nebelvír představovat bodovou hrozbu.
Jak jsem již psal, podařilo se nám sesadit z 2. místa Mrzimor, a velmi ochotně jsme se ho ujali. Mrzimoru se podařilo získat úctyhodných 33091 bodů, to ovšem na nás nestačí. Před Mrzimorem máme náskok 670, což není tolik jako v případě Nebelvíru, ale počítá se přece konečné pořadí. Na druhou stranu, získat větší náskok a následně i 1. místo není vůbec špatná představa.
První místo tedy zatím okupuje Havraspár, který od minule získal 20674, což dnes upravuje jeho bodové konto na 35609.
Zmijozel si tedy zatím drží 2. místo a jak známo, z 2. místa se nejlépe útočí na první, na které si již brousíme zuby!
Na vyrovnání bodového konta s Havraspárem nám chybí 1848 bodů, to je však méně, než se nám podařilo získat za uplynulé dva týdny (20870). Tudíž nevidím problém v tom, proč by se tu po skončení 3. termínu výuky nemohlo psát, že Zmijozel obsadil 1. místo!
Základem úspěchu kolektivu je jedinec, proto ještě krátce nahlédneme na bodování v nejlepší 50-tce.
Co se Zmijozelu týče, tam topten koleje jasně ovládly ženy, i v celé 50 má jen jednoho zástupce z chlapeckých ložnic. Útěchou pro všechny může být to, že se od minule do 50-tky probojovalo více studentů z naší koleje. Slovem více myslím přesně 2, tedy celkový počet je 15. Havraspár je sice první, ale své místo má v 50-tce jen 12 studentů. Jejich celkový počet tedy klesl o 2, navíc šampionku kterou vybral školní pohár předběhlo celých 13 zelených jmen. Mrzimor si také přihoršil. Jeden student nedokázal obhájit své místo a nyní jejich počet klesl na 11. Z toho vyplývá, že jsme v 50-tce nejpočetnější .
Průměrově už to také vypadá lépe. Od minula sice klesl počet nadprůměrných na 21, ale při celkovém počtu 71 studentů v koleji, to dává 50 podprůměrných, tedy o 14 méně než minule. Procentuálně to tedy vypadá lépe.
Nedělní večer aneb ne všichni běhají v hábitech
Vítejte čtenáři u mého prvního článku, který se bude věnovat módě za zdmi hradu. Nemyslete si, že všichni nosí pouze a jenom školní uniformy. Ba právě naopak! Na hradě můžeme nalézt některé opravdu neotřelé kombinace, které ale ne vždy jsou šťastně zvolené.
(Pokračování textu…)Podivná nemoc..?
Vzhledem k tomu, že mé chování ve VS po vybrání šampióna a pomocníků nebylo zrovna - jak to říct - nejvhodnější, pan profesor Werewolf mě vykopl do jezera. Ale ne na chvíli, jako se to dělává obvykle, ale na celou půl hodinu! No to se pak nedivte, že nastydnu.
(Pokračování textu…)
Profesor Whitecrow – žena nebo muž?!
Jako první vám přinášíme unikátní záznamy pp. Matta Whitecrowa, jehož hůlka ani on si zjevně nejsou jistí tím, jakého pohlaví vlastně profesor(ka) je.
Dnes, tedy v neděli 6. března se někdy kolem půl čtvrté odpoledne začal pp. Whitecrow shánět po jisté Ellce Willove. Ta se do Velké síně přihnala jen pár minut poté a představení mohlo začít.
Pp. Matt začal se svým "převlíkacím" kouzelní, kde měl Ellku převléci do něčeho od Mdm Malkinové. Z hůlky mu však začala ucházet pára a syčení, a následný výbuch ho odhodil od pár metrů dál. Když jsme se všichni vzpamatovali, zjistili jsme, že nebyla převlíknuta Ellka, nýbrž pan profesor.
Poté, co se převlékl (raději už ručně) do svého obvyklejšího oblečení, začal si hrát s hůlkou - tvrdil, že jí opravuje. Když po skoro deseti minutách hůlku opravil, hledal někoho, na kom by si funkčnost hůlky vyzkoušel. Sebrala jsem veškerou odvahu a přihlásila se.
Tentokrát se neobjevila pára, ani se neozvalo syčení. Hádáte správně, rovnou nastal výbuch. Ten znovu odhodil pp. Matta. A výsledek jeho podomácku vyrobeného kouzla můžete vidět zde:
Ale že mu to sluší, co říkáte?
Prastaré umění sebevražedné
Kdože jsou ti sebevrazi? Čtěte dál a dozvíte se!
Podle mně jsou sebevrazi ti, co si naberou tolik předmětů, že to jen tak tak stíhají. A tak jsem prolézala naší zelenou kolejí a šmírovala v infech a dozvěděla jsem se zajímavé věci!
1. ročník
Prvnímu ročníku sebevrahů kraluje slečna Alexandra Petrova, která navštěvuje 21 předmětů! Musím říct, že na nováčka je to opravdu dost. Ale když to stíhá, tak proč ne, že. Další je NaSaŠí Jackson, která se zapsala do dvanácti tříd a v patách jí je Hugh Snackers s jedenácti předměty! Náš sebevražedný první ročník zakončují dvě slečny-Sue Carvins a Samish McKelly se sedmi navštěvovanými předměty.
2. ročník
Druhý ročník není nic moc, tam vedu já s dvaceti utracenými galeony za výuku (jsem sebevrah a jsem na to hrdá!) a hned po mně je Kate Jordon s dvanácti předměty! A jelikož chci zachovat alespoň TOP 3, tak jmenuji i Ralfa Henrikas šesti předměty.
3. ročník
Tady snad sebevrazi vyhynuli, ale každému vyhovuje jiný počet předmětů, že ;). Nejvíc předmětů má Aerith Rigel (3), AnnaLynne Patrisha Simons (2) a Henrik Leens (2)!
4. ročník
Ve čtvrtém ročníku to už vypadá o něco lépe, než ve třetím, ale prvnímu se rovnat nemůže. Nejvíc předmětů má Lucy de Lioncourt, která se nasáčkovala do pěti tříd, na druhém místě máme Marissu Alvarado Risu se čtyřmi předměty.
5. ročník
V pátém ročníku máme naši sebevražednou žábu Barbaru Arianne Lecter, která je přihlášená na sedmnáct předmětů. Potom je Lili Smeaglová se šesti předměty.
6. ročník
Tady je největší sebevrah z celého Zmijozelu, ano, tipujete dobře je to slečna Cerridwen Lowra Antares! Ta navštěvuje 38 předmětů! Pak jsou tu dvě slečny Merrisa Newman a Wenai Lafayette se dvěma předměty.
7. ročník
Zde je to o poznání lepší. Slečny Tydynka Flyová aElanis Aelana Roselfová, jedna s 25 předměty a druhá s jednadvaceti se do toho vážně opřely. Rozšiřujicí studium A tady už se docela flákají, však na to mají tak trochu nárok. Ale soutěže dělají, to je ctí. Nejvíc předmětů mají Jean Moliacová (7), Anna Maria Salomeová (6), Sarah Eliotová (5). Celkově bych to zhodnotila tak, že mít hodně předmětů není vůbec nic špatného. Znáte přece rovnici: víc předmětů= víc bodů! Takže zelení bodovat! :))
Brej den!
-Užbrblaná užovka vykopne dveře do redakce, v patách je jí Sajamozi 0015 a obě jsou zahaleny v zeleném plášti, který následně odhodí. Šéfredaktorka se schovává pod stůl, žáby se rozutekly, losos se uškvařil a kafe se rozlilo. Nejnovější výtisky se válí po zemi a v jindy spořádané redakci nastává chaos.-
Sajamozi 0015: Myslím, že jo. Kou
kej, támhle je ta..tááá -koukne na jmenovku na stole šéfredaktorky- Jo, Flajová! A támhle je Lekterová spolu s Džeksonovou! Když koukneš pod tamten stůl, tam je Smisová spolu s Roselfovou a Notovou. Pod tou hordou pergamenů se schovává Salomeová a zbytek je v nedohlednu. No, nevadí. Aspoň si tu rezervujeme stůl!
Užbrblaná Užovka: Jsme tu správně? -otáže se kolegyně-
 |
| Užbrblaná Užovka |
 |
| Sajamozi 0015 |
kej, támhle je ta..tááá -koukne na jmenovku na stole šéfredaktorky- Jo, Flajová! A támhle je Lekterová spolu s Džeksonovou! Když koukneš pod tamten stůl, tam je Smisová spolu s Roselfovou a Notovou. Pod tou hordou pergamenů se schovává Salomeová a zbytek je v nedohlednu. No, nevadí. Aspoň si tu rezervujeme stůl!Užbrblaná Užovka: Jo, máš pravdu. -přikvačí ke stolu jakési Ked Lůbenové a mávne hůlkou načež ze stolu sletí cedulka, hora pergamenů, brky, inkoust a ze šuplíků vypadávají nejrůznější věci. Když opomeneme dětskou přesnídávku, pár kedluben, Ritu Holoubkovou, ztracený klíč od Zmijozelského trezoru, tak vidíme nehorázně naleštěný odznak SPOŽÚSu-
Sajamozi 0015: Hele, co to jéé? -Zvedne ze země odznak a kouká na něj- No teda! -hvízdne-
Užbrblaná Užovka: No ale jako moment Sajamozi! Nezapomínej, proč tu jsme. Teď si musíme ten stůl rychle přikrášlit a psát!
Sajamozi 0015: Máš recht. A máme štígro, že Lůbenová měla tak velkej stůl. Sem se vejdeme obě! -zatváří se nadšeně, a dá na stůl jmenovku velkou jak krá...had: Redaktorky- Užbrblaná Užovka & Sajamozi 0015-
Užbrblaná užovka: No tak to abysme začaly psát, už tu máme všechno potřebné!
Sajamozi 0015: -Souhlasně pokývá hlavou-
Milí čtenáři,
jsme dvě čerstvě vystudované kouzelnice, které se zabývají bulvárem. Studovaly jsme na Univerzitě Bonzáka, rovněž za svých raných studentských let, které jsme trávily zde, v Bradavicích jsme vystudovaly předmět Bonzologie na výbornou. Tedy budeme vám přinášet čerstvé i trochu vychladlé zprávy, které se dějí na hradě. Neptejte se nás, jak se dostaneme třeba do Velké síně. Máme na to své osvědčené metody. Tak tedy nashledanou u příštího článku!
-Sajamozi 0015 šťouchne do Užovky- Hele, neměly bychom ještě vyhlásit tu anketu?
-Užovka se plácne do čela- Jo, máš pravdu!
Příští článek ponese název: Modelína jak vyšitá- aneb HOG barbie a šampóni! Takže bychom vás rády poprosily, jestli byste nám do našeho externího sovince (adresa externího sovince: uzbrblanauzovka.sajamozi0015@gmail.com)neposlali nějaké tipy. Byly bychom moc vděčné! (PS: Kdo neví, kdo je barbie, nebo šampón, ať se zeptá svých ochočených mudlů, nebo strýčka googla). Do sovy vždy uveďte své kouzelnické jméno (nebojte, budete inkognito ;) to je jen, abychom věděli koho popřípadě odměnit) a fotka (print screen) toho, kdo se vám zdá jako vhodná oběť do příštího článku. Návrhy posílejte nejpozději do 10. března roku 2011.
Vaše Užbrblaná Užovka & Sajamozi 0015
Veselé žáby zmijozelské
Dnes žáby zavítaly na náš hrad. Nejen, že našly třetí do počtu, ale také se dozvěděly zajímavé věci!
(Pokračování textu…)
Losos vypráví V.- První dny v Bradavicích
A losos je zpátky!
Vzbudil mě nějaký podivný šramot a něco mne studilo u nohou. Když jsem se konečně vydrápala do sedu, tak mi zrovna nějaká domácí skřítka sundavala bačkůrky, které jsem si zapomněla sundat, když jsme s holkami tahaly Elen zpátky do postele. Nebyla jsem jediný sklerotik. Serafína se v posteli vyvalovala pěkně v županu. Pousmála jsem se na skřítku a pozdravila: "Ahoj." Ona zapištěla a ihned zmizela. To jsem vypadala tak děsně? Sápala jsem se k zrcadlu, abych pohlédla pravdě do tváře. Zas tak děsně jsem nevypadala, stačilo si jen rozčesat vlasy. Tak čeho se ta skřítka tak lekla? To mi zůstává záhadou. No nevadí, rychle jsem se převlékla do uniformy a vyrazila. Ani vlastně nevím, kam jsem chtěla jít. Dorazila jsem tuším do Prasinek? Jo! Tak jsem si to teda zamířila do Prasinek. No vlastně nezamířila, použila jsem letaxovou síť. Hodila jsem prášek do krbu a tam se rozhořel zelený plamen. Vstoupila do něj a vyřkla: "Prasinky, hostinec U tří košťat!" Před očima se mi zatmělo a probrala jsem se až v nějakém děsně smradlavém pajzlu.
Když jsem se zvedla do něčeho jsem vrazila. Otočila jsem se, abych viděla, cože mě to tak praštilo a znovu jsem padla do mdlob. Byla to taková hnusná...chlupatá..taky smradlavá. No zkrátka prasečí hlava. Pomalu jsem zase přicházela k sobě, když tu ke mně nakráčel hostinský, cože to tu pohledávám a jestli náhodou studenti nechodí spíš ke Třem košťatům. Nehodlala jsem tam dál zůstávat, tak jsem se vyřítila ven. Řítila jsem se, ale jistěže jsem zase nevěděla kam, jak jinak. Náhle se kolem mě rozprostřela tma, až mi z toho přejel mráz po zádech a cosi za mnou se pohlo. Já však neměla tu odvahu se otočit. Na to se ozval starý, skřehotavý hlas: "Ale, ale, kdopak nám to přišel? Vítej v Ďáblově jámě." Kde?! Do Merlinových ponožek, žádnou jámu neznám a ani nechci! "Jen jdi hloubějš a hledej to, co je schováno.." ozval se znovu hlas "ale dej pozor na Ďáblovo osidlo!" Promerlina, copak v takový díře něco roste? Věděla jsem, že Ďáblovo osidlo je kouzelná rostlina, ale myslela jsem, že roste jen ve sklenících.
Šla jsem teda dál, jak kázal hlas. Najednou se za mnou ozval další, mnohem temnější a mnohem tajemnější. "Hádej hádej hadači, jaké slovo se zde skrývá?" strachy se mi podlamovala kolena, až nakonec jsem zkusila uhodnout alespoň jedno písmenko: "A?" Před očima se mi najednou objevilo obrovské bílé A. A také se objevily takové linky. Víte co myslím..no jako kdybyste s mudly hráli oběšence. Hádala jsem dál, ale nedařilo se mi to. Pokaždé, když jsem řekla špatné písmeno, tak ten hlas šeptem zavelel: "Osidlo, vpřed!" Přede mnou jsem uviděla velkou jámu, kam by se vešlo minimálně pět lidí. Když jsem zkusila hádat R, tak do mě osidlo strčilo a já spadla do jámy. Nahoře se ozýval dívčí hlas: "Uhni, nemám na to celej den!" Když si dívka chtěla spokojeně překročit jámu, ve které jsem se válela, tak místo toho nakoukla dovnitř, chytla mně za límec a vytáhla ven. "Díky" pípla jsem, když jsem znovu spatřila denní světlo. "Nemáš zač" usmála se a já si začala všímat jejího oblečení. Byla oblečená celá v červeném, tak jsem usoudila, že asi bude z Nebelvíru.
"Já jsem Kris" podala jsem jí ruku po chvíli mlčení. "Těší mě, já jsem Briseis, ale všichni mi říkají Bris" stiskla mi ruku a já jsem se usmála. Společně jsme zamířily na máslový ležák ke Třem košťatům. Bris už musela brzy jít, tak jsem u košťat zůstala sama a když jsem si objednala další máslový ležák, tak se na mně Rosmerta utrhla, že studentům nenalévá. "Copak je máslový ležák alkohol?" podivila jsem se. "Ne, to není, ale medovina ano!" opáčila Rosmerta. Vtom ke stolu přicupitala osoba v zeleném hábitu, kterou jsem již znala. V ruce měla žabí skleničku a na hrudi zlaté, pěkně naleštěné zlaté péčko. Barbara! Zmijozelská primuska, to je moje záchrana! Taky, že byla. Rosmertu uklidnila, tak, že jí řekla, že jsem teprve nováček, takže se v nápojovém lístku ještě tolik neorientuji a neukazuji na nápoje s takovou jistotou jako ona. Byla jsem jí tááák vděčná, ale stihla jsem jen poděkovat, potom už jsem se musela vypařit.
Dorazila jsem do dívčí nováčkovské ložnice a spatřila Safiru, která se natáhla přes mojí postel a přes postel Nicol, která jí měla hned vedle. Povzdechla jsem si a začala Safiru budit. Když dorazila ještě Evelina, tak se nám to konečně podařilo. Když jsme jí ale deportovaly do její postele, tak padla Evelina a usnula. No super, pomyslela jsem si. Dotáhla jsem jí do její postele a když jsem dorazila k té svojí, tak jsem taky vyčerpáním padla. Jo, v otrhané a zaprášené uniformě.
Vzbudil mě nějaký podivný šramot a něco mne studilo u nohou. Když jsem se konečně vydrápala do sedu, tak mi zrovna nějaká domácí skřítka sundavala bačkůrky, které jsem si zapomněla sundat, když jsme s holkami tahaly Elen zpátky do postele. Nebyla jsem jediný sklerotik. Serafína se v posteli vyvalovala pěkně v županu. Pousmála jsem se na skřítku a pozdravila: "Ahoj." Ona zapištěla a ihned zmizela. To jsem vypadala tak děsně? Sápala jsem se k zrcadlu, abych pohlédla pravdě do tváře. Zas tak děsně jsem nevypadala, stačilo si jen rozčesat vlasy. Tak čeho se ta skřítka tak lekla? To mi zůstává záhadou. No nevadí, rychle jsem se převlékla do uniformy a vyrazila. Ani vlastně nevím, kam jsem chtěla jít. Dorazila jsem tuším do Prasinek? Jo! Tak jsem si to teda zamířila do Prasinek. No vlastně nezamířila, použila jsem letaxovou síť. Hodila jsem prášek do krbu a tam se rozhořel zelený plamen. Vstoupila do něj a vyřkla: "Prasinky, hostinec U tří košťat!" Před očima se mi zatmělo a probrala jsem se až v nějakém děsně smradlavém pajzlu.
Když jsem se zvedla do něčeho jsem vrazila. Otočila jsem se, abych viděla, cože mě to tak praštilo a znovu jsem padla do mdlob. Byla to taková hnusná...chlupatá..taky smradlavá. No zkrátka prasečí hlava. Pomalu jsem zase přicházela k sobě, když tu ke mně nakráčel hostinský, cože to tu pohledávám a jestli náhodou studenti nechodí spíš ke Třem košťatům. Nehodlala jsem tam dál zůstávat, tak jsem se vyřítila ven. Řítila jsem se, ale jistěže jsem zase nevěděla kam, jak jinak. Náhle se kolem mě rozprostřela tma, až mi z toho přejel mráz po zádech a cosi za mnou se pohlo. Já však neměla tu odvahu se otočit. Na to se ozval starý, skřehotavý hlas: "Ale, ale, kdopak nám to přišel? Vítej v Ďáblově jámě." Kde?! Do Merlinových ponožek, žádnou jámu neznám a ani nechci! "Jen jdi hloubějš a hledej to, co je schováno.." ozval se znovu hlas "ale dej pozor na Ďáblovo osidlo!" Promerlina, copak v takový díře něco roste? Věděla jsem, že Ďáblovo osidlo je kouzelná rostlina, ale myslela jsem, že roste jen ve sklenících.
Šla jsem teda dál, jak kázal hlas. Najednou se za mnou ozval další, mnohem temnější a mnohem tajemnější. "Hádej hádej hadači, jaké slovo se zde skrývá?" strachy se mi podlamovala kolena, až nakonec jsem zkusila uhodnout alespoň jedno písmenko: "A?" Před očima se mi najednou objevilo obrovské bílé A. A také se objevily takové linky. Víte co myslím..no jako kdybyste s mudly hráli oběšence. Hádala jsem dál, ale nedařilo se mi to. Pokaždé, když jsem řekla špatné písmeno, tak ten hlas šeptem zavelel: "Osidlo, vpřed!" Přede mnou jsem uviděla velkou jámu, kam by se vešlo minimálně pět lidí. Když jsem zkusila hádat R, tak do mě osidlo strčilo a já spadla do jámy. Nahoře se ozýval dívčí hlas: "Uhni, nemám na to celej den!" Když si dívka chtěla spokojeně překročit jámu, ve které jsem se válela, tak místo toho nakoukla dovnitř, chytla mně za límec a vytáhla ven. "Díky" pípla jsem, když jsem znovu spatřila denní světlo. "Nemáš zač" usmála se a já si začala všímat jejího oblečení. Byla oblečená celá v červeném, tak jsem usoudila, že asi bude z Nebelvíru.
"Já jsem Kris" podala jsem jí ruku po chvíli mlčení. "Těší mě, já jsem Briseis, ale všichni mi říkají Bris" stiskla mi ruku a já jsem se usmála. Společně jsme zamířily na máslový ležák ke Třem košťatům. Bris už musela brzy jít, tak jsem u košťat zůstala sama a když jsem si objednala další máslový ležák, tak se na mně Rosmerta utrhla, že studentům nenalévá. "Copak je máslový ležák alkohol?" podivila jsem se. "Ne, to není, ale medovina ano!" opáčila Rosmerta. Vtom ke stolu přicupitala osoba v zeleném hábitu, kterou jsem již znala. V ruce měla žabí skleničku a na hrudi zlaté, pěkně naleštěné zlaté péčko. Barbara! Zmijozelská primuska, to je moje záchrana! Taky, že byla. Rosmertu uklidnila, tak, že jí řekla, že jsem teprve nováček, takže se v nápojovém lístku ještě tolik neorientuji a neukazuji na nápoje s takovou jistotou jako ona. Byla jsem jí tááák vděčná, ale stihla jsem jen poděkovat, potom už jsem se musela vypařit.
Dorazila jsem do dívčí nováčkovské ložnice a spatřila Safiru, která se natáhla přes mojí postel a přes postel Nicol, která jí měla hned vedle. Povzdechla jsem si a začala Safiru budit. Když dorazila ještě Evelina, tak se nám to konečně podařilo. Když jsme jí ale deportovaly do její postele, tak padla Evelina a usnula. No super, pomyslela jsem si. Dotáhla jsem jí do její postele a když jsem dorazila k té svojí, tak jsem taky vyčerpáním padla. Jo, v otrhané a zaprášené uniformě.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ