Recepty na pikantní pokrmy

29. 4. 2014 Trevor Ztřeštěný 2

Ahoj všichni čtenáři tohoto speciálního vypečeného vydání!

Mým úkolem je představit vám recepty na pikantní pokrmy. Společně tedy zabrousíme do klasické kouzelnické kuchyně, ale nakoukne i pod pokličku mudlovského pikantního receptu, který si můžete vyzkoušet připravit.

Přeji vám příjemnou zábavu a Hurá na to! (Pokračování textu…)

Ohnivá whisky aneb čarodějnice v plamenech

29. 4. 2014 Redakce 2

Zaklínadla, létání na koštěti a míchání lektvarů v kotli. Symbol všech čarodějnic v dávné době, kdy za takové věci byly na hranicích upalovány jako příklad mocnosti mudlů. Jen málo pak zná příběh o té čarodějnici, která si svůj osud přivolala dřív, než by sama chtěla, a to kvůli své oblibě v pití a pálení ohnivé whisky, kterou ze všeho nejvíc milovala. Vraťme se tedy na úplný začátek.

To stávala na kopci v malé vesnici taková stará a místy rozpadlá usedlost, ve které prý žila stará čarodějnice, která byla věčně pod parou díky ohnivé whisky. To, že na kopci bydlí čarodějnice, věděli ve vesnici všichni, ale strach byl mnohem větší, a tak se nikdo nikdy neopovážil tam jít. Chalupa, ve které bydlela, vypadala úděsně a vždy v jedenáctou hodinu večerní se tu děly divné věci. Záblesky, výpary a ve vzduchu byla cítit omamná vůně kvalitního medu a bylinek, které se mísily v oblaku dýmu vycházejícího ze starého a rozbitého okna. Pod oknem měla čarodějnice mnoho druhů bylin a květin, které si tam pěstovala pro své účely.

Ona totiž ta čarodějnice si ráda pálila a vařila svou vlastní ohnivou whisky. Tuhle kořalku milovala ze všeho nejvíce. Časem jí však strašně vášnivě propadla. Všude visely různé byliny a předměty obsahují magii. Všude byly desítky prázdných láhví rozházených různě po místnosti, ze kterých kapaly zbytky kořalky na špinavou dřevěnou zem. Čarodějnice běhala po místnosti sem a tam. Hůlkou vážila, měřila a sekala potřebné suroviny, které házela do mohutné kolony, ve které si pálila tu svojí libůstku. Kousek od ní ležela kniha s názvem „Ohnivá whisky na mnoho způsobů“ a v ní otevřená stránka s receptem na ohnivou whisky sira Harolda Dingleho.

„Jest do kolony či kotle vmíchej zub ďasovce s kapkou jezerní vody. Za pořádného plamene přidej kůži z Hřímala a na prach rozemletý krunýř Třaskavého Skvorejše. Poté dubovou vařečkou kvrdlej sedmkrát po pravé straně a ještě dvakrát proti, aby nebylo to málo. Zakápni kapkou medu z hlubokého lesa a přidej tři chlupy Hipogryfa. Teď musíš všechno pálit a vařit 40 dlouhých nočních minut, dokud nebude kořalka oranžovou barvu míti. Až pak můžeš přidat kořen Nadouvavky, dva čerstvé listy Úponice a šťávu z Pijavic. Teď jen hůlkou namiř, poklepej a řekni: Revertur Flame Silicum.“

Čarodějnice stále házela a krájela další přísady a u toho popíjela už starší várku ohnivé whisky. Její oblečení bylo staré, špinavé a nasáklé chutí tohoto magického moku. To si takhle stará čarodějnice jednoho večera řekla: „Té kořalce dám dneska větší říz a chuť". Hůlkou začala rychle klepat do kolony. Kouzla a čáry lítaly po místnosti a narážely do lahviček, dóz a sklenic. Kolona hřměla, skřípala a vydávala pisklavé zvuky. Čarodějnice se smála a tancovala kolem kádinek. Tlak stoupal a whisky začala přes trubice protékat do zapáleného ohně. Najednou vše začalo hořet a plameny žhnuly po skleněných dózách. Oheň se začal rozšiřovat i po zemi. Čarodějnice chtěla vše kouzlem uhasit, ale místo, aby všemu pomohla, tak vše zhoršila. Najednou se celou vesnicí rozezněl mohutný výbuch a čarodějnice v plamenech začala hořet. V ohni byla s ní i celá chalupa. Co však z tohoto příběhu plyne jako ponaučení? Nedělejte nikdo nelegální ohnivou whisky a když jo, buďte dost rozumní a nepodpalte ji.

Ohňová země a ohňový krab

29. 4. 2014 Redakce 2
V dalekých zasněžených horách žil muž Henrik s krásnou ženou Hannou, kterou velice miloval. V horách měli krásný dřevěný domek, který byl postaven ze starých dubových kmenů před mnohými lety. Jejich domácnost byla chudá, ale jim to k životu stačilo. Byli skromní a vzájemně se strašně milovali. To bylo pro ně to nejdůležitější. Jednoho dne šel Henrik do vzdáleného lesa pro dříví, ale venku se strhla bouře. Vítr lomcoval horou sem a tam. Sníh utvářel zeď, před kterou nebylo ani na krok vidět. Hanna ho vyhlížela z okna a prosila, aby se jí muž vrátil. Jenže nestalo se tak. O měsíc později Hanna uklízela dům a probírala se Henrikovo věcmi. Najednou našla malou zamčenou truhlu, od které neměla klíč a ani ji v životě neviděla. "Co to může být," řekla si tázavě žena a rachotila s truhlou. Vzala do ruky nůž, který byl položen kousek od ní na římse krbu. Páčila, mlátila, házela, dupala, až ji otevřela. Uvnitř truhly ležela stará kniha.
Cestopis Tjugondedaga do Ohňové země aneb jak magik býti.
Žena držela knihu v ruce a četla si název na jejím hřbetě a koukala i na její hlavní stranu, která byla doprovázena ilustrací velkého netvora, ze kterého šly plameny do všech stran. Koukala na knihu a nechápala stále, co to je a proč ta kniha byla uzamčena v truhle. Co je na ní tak zajímavého, říkala si. Pomalu ji otevřela a začala v ní listovat. Četla si různé zápisky z výpravy do Ohňové země, která prý podle informací měla být místem magie a moci. Vše doprovázela spousta ilustrací, na kterých bylo několik netvorů a tvorů z bájných listin. Hanna přemýšlela celou noc a držela knihu v ruce. Napadlo ji se na to místo vydat. Jít cestou podle mapy, která byla také v knize nakreslena, a konečně získat něco - třeba i zpět svého manžela. Druhý den ráno vstala a začala si balit potřebné věci na cestu do vzdálené země. Země, kde oheň je na každém kroku. Vydala se vstříc svému osudu a putovala přes různá území, skály, hory a řeky. Najednou stála před mohutnou vysokou skálou, která cestu před Hannou uzavřela ve svých kamenných prackách. Nakoukla do knihy a jezdila očima po stránkách.
Stál jsem před skálou a přemýšlel co dál mám dělat, abych se dostal do té země, o které mluvila ta věštkyně ve Stockholmu. Všímám si spousty věcí okolo. Cesta pokračuje dál, ale skála stojí v cestě. Je těžké přemýšlet, co bude potřeba udělat. Opřel jsem se o skálu a koukám se kolem sebe. Pak si najednou všimnu, že na kameni, co stojí přede mnou, je něco napsané: Kapku sebe, kapku mně dej do spárů. Kapku sebe, kapku mně dej do srdce.
Hanna stále četla zápisky a přemýšlela. Najednou jí došlo, co musí udělat. Vzala do ruky nůž, který měla za opaskem, a maličko se řízla a otřela krev o skálu. Krev se ihned vstřebala do skály a ta začala za dunivých a mohutných zvuků otevírat své brány. Všude okolo se začala zvyšovat teplota a Hannu ovál velice horký vzduch. Dala se rovně po cestě. Tato zem byla tak divná. Tohle přesně si myslela, ale pokračovala ve své pouti tou krajinou, aby našla to, co potřebovala. Kámen ohně s krunýřem ohnivého kraba. Cestou míjela spoustu podivných věci. Skály různých tvarů, které objímal oheň různých barev. Cesta byla z drahých kamenů, které dávaly svou krásu na odiv celé krajině. Čím hlouběji Hanna šla a byla dál a dál. Tím větší teplo bylo a špatně se jí dýchalo. Na nebi se v dálce ukázaly letící ohnivé koule. Lítaly sem tam a neměly žádný přesný směr. Bála se, ale šla po cestě dál. Procházela okolo jeskyně a zahlédla ležícího draka, který koukal jejím směrem.  Drak se vyhříval v blízkosti kamenů a Hanna kolem něj prošla a vydala se po cestě dál. Najednou dorazila ke kráteru, ve kterém se pohyboval ohnivý krab a šlehal všude okolo sebe plameny do všech stran i do výšky. Hanna se schovala a posadila se, aby si chvilku odpočinula a počkala, až se krab dá ke spánku. Hanna se po pár hodinách probudila a všimla si, že krab usnul a je schovaný ve svém krunýři.Tak ucítila, že má jedinečnou šanci si vzít ten nejkrásnější kámen, jaký kdy viděla. Tak rudý jak krev, rudý jako srdce, rudý jako síla a zdraví. Seskočila po skále do kráteru a pomalu se blížila ke krabovi. Už u něj skoro byla a začala natahovat ruku, aby mohla vzít ten kámen. Když ho měla v ruce, zadívala se na něj a dala se na útěk. Utíkala, co jí nohy stačily, aby byla z té země dřív, než se probudí mocný ohnivý krab. Velká rána a pronikavý řev se rozezní krajinou. Hanna se lekla, až upustila ten kámen. Z nebe vyšlehly mohutné ohnivé blesky a zasáhly Hannu, která uhořela na cestě z drahokamů.
A co plyne z tohoto příběhu? Člověk by si neměl nikdy přivlastňovat, co není jeho, a měl by si vážit maličkostí - anebo o ně poprosit.