Sykoty z podhradí

 "Tento příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné osoby či události. Veškerá podobnost či shoda jmen je čistě náhodná."

„Tý jo! Vidíte to?!“ Ukazovali si na dotyčnou a sliny jim kapaly tak, že už se to ani nesnažili zakrývat.

„Hehe, a to jen za 5 galeonů!“ Nafrnělo se ono stvoření v luxusní značce a nenápadně ukázalo směrem k jezeru, kde se onen nový krámek vyskytoval.

To jste měli vidět ty mety, které studenti (ale i profesoři) ukázali! Troufnu si tvrdit, že by někteří z nich pokořili rekord v přespolním běhu. A další rekord v utracených galeonech za minutu.

Za několik chvil se to ve Velké síni hemžilo luxusními róbami, klobouky, špeky a také prázdnými měšci.

Slečna Niam seděla spokojeně u svého místa, sledovala to hemžení a přepočítávala zlato, které se jí hromadilo. Prostě ráj - tedy, až do té chvíle, než poslala skřítka doplnit nové kousky oděvů!

„Naaaah,“ vykřikla jakási studentka prvního ročníku ukazujíc na běžící skřítku s pytlem s nápisem NiT! Všichni se otočili tím směrem a zkameněli. Nikdo, až na pár lidí, kteří ale stejně měli už poslední galeon či dva, neměl peníze. A co jako teď? Někteří studenti začali zmateně lézt pod stoly a hledali drobné, které by mohli využít. Někteří zmateně začali psát soutěže, které jim ale budou ohodnoceny až za bůhvíjak dlouho. A ten zbytek se plížil, nyní už o dost pomalejším tempem, k obchodu. Těch pár šťastlivců, kterým ještě zbyly peníze, si koupilo něco málo z toho, co bylo doplněno. Zbytek vykoupil roj studentů, kteří o chvíli později přiběhli z Příčné ulice, kde naházeli veškerý svůj majetek Chytrákovi. A tak zbytek zůstal jen stát (či zoufale sedět) před obchodem a přemýšleli, co teda udělají.

Celou situaci dokázal zachránit až pan Vetešník, který vyhlásil výkup jakéhokoliv druhu oblečení, tašek, pergamenů přes lektvary a domácí úkoly.  Velkou síní se hned prodralo hejno sov, které po místnosti začalo rozhazovat haldy letáků s velkým titulním nápisem: „Velký výkup oblečení u Vetešníka právě probíhá! Prodejte nám vaše oblečení s 10% nadhodnocením. Nabídka platí do naplnění skladů!“

Každý, kterému letáček přistál na hlavě, neváhal, vrazil do své šatní skříně, posbíral hromady oblečení a letěl s ním zpátky na PU. Po chodbách se tato zpráva šířila jako oheň. Kde jaký student pokřikoval.

„Dělej u Vetešníka je teď akce. Nákupní cena + 10% přirážka, ještě na tom vyděláme!“

„To je o 3galeony víc než jsem za to utratila!“

„Chvála panu Vetešníkovi!“

Jen pár studentů, kteří již vystudovali pokladničení si dokázali všimnout, že ceny u Vetešníka jsou téměř stejné ne-li ještě nižší. Nicméně to nezabránilo nikomu naplnit sklad k prasknutí a s novou várkou peněz vyrazit do Godrikova dolu.

Jaké bylo ale překvapení, když s plnými měšci dorazili před rybárnu a zjistili, že sklad slečny Niam je prázdný - úplně!

Zhrozili se, začali se hádat, jak je to možné, kam se podělo veškeré nové oblečení a co teď udělají se svými penězi, které tak „výhodně“ získali.

Mezi nimi byli i tací, kteří se pýřili v nových modelech a chyběl jim už poslední kousíček do sbírky, ale i tací, kdo neměli ještě ani nitku značky NiT ze salonu a propadali hysterii.

Někteří aktivisté nelenili a přivolali si předpřipravené transparenty (bez nich by to totiž nemohlo fungovat!). Začali před vchodem do krámku chodit v kroužku dokola, zdvihat transparenty a vyvolávat hesla jako „Doplňte sklady, proto jsme tady!“ nebo „Kvalita i kvantita - kupují to jelita!“.

To vše z povzdálí pozoroval pan ředitel v nové róbě, klobouku a náušnicích, hladil po hlavě královsky oděnou kachničku a suše prohlásil: „To jsme jim to nandali, holka!“

V tom jeden student z Nebelvíru odhodil ceduli a ukázal na ředitele: „On má oblečení tuny a natáhl to i na tu divnou tlustou věc! NA NĚJ!“ Všichni se otočili směrem, kam nebelvírák ukazoval, na moment se zamysleli a pak se s hrozným řevem vydali na ředitele!

„Vyměňte nám naše body za peníze, prosím! Neuváženě jsme poslali soutěže za body a teď chceme naše peníze!!“

„Koho zajímá pohár?!! JÁ PROSTĚ CHCI, CHCI A CHCI TY NAUŠNICE!“

Všichni vykřikovali své nároky a někteří se snažili strhnout oblečení z ředitele a jeho kachničky. To už toho měl ale ředitel dost a nadechl se, aby řekl něco velice prospěšného a v budoucnu zajisté obdivovaného…!

Ale najednou se zarazil a řekl: „Já vám ty body milerád vyměním za peníze, ale co chcete nakupovat, když je obchod prázdný?“

A studentům se nad hlavami opět rozsvítila žárovička nápadu. Nejdřív musí „zaútočit“ na madam Niam aby doplnila sklad a pak teprve se vrhnou na pana ředitele. Dav studentů se tedy vydal zpátky do hradu kde madam Niam spokojeně diskutovala s madam Lextrovou o jejích nových slušivých šatech. Když dav studentů dorazil do velké síně, bylo zde pár jedinců, kteří byli spokojeni s tím, co v krámku NiT ukořistili, nebo jen byli spokojení s tím, že mají alespoň víc bodů než ostatní. Co naplat - prostě byli spokojení!

Dav nespokojených studentů byl však větší. Nakráčeli si to do velké síně, postavili se s transparenty před madam Niam a spustili.

„Doplňte sklady! Doplňte sklady!“

Madam Niam se na ně jen podívala, pokrčila ramena a dál diskutovala s madam Elizabeth. Jeden z nebelvírských studentů k ní přikročil a řekl: „Madam! Tohle je stávka!“

Niam to však ovšem přešla jen pokrčením ramen a dál studenty ignorovala.

Studenti tedy spustili mnohem více nahlas.

„Doplňte sklady! Máme peníze! Budeme mít více peněz! Nechceme body! Doplňte sklady! K čertu s pohárem MY chceme NiT!“

Načež vstal pan Cihlička, rychle odcupital na Příčnou ulici a narval všechny sklady k prasknutí bílými cedulkami. Když doplnil i poslední sklad, vrazil do pana ředitele.

„Ano ano,“ přitakal pan ředitel. „Tentokrát jich budu potřebovat trochu víc...“