Články podle Redakce

Rok se s rokem sešel a my si tu spolu s redaktory Hadího krále budeme připomínat ty, které s námi již nemohou díky honům na čarodějnice být. Toto číslo je totiž věnované nejen mudlovskému, ale i kouzelnickému fenoménu: Pálení čarodějnic. Krom něj najdete na našich stránkách v tento den i spoustu dalších - tematicky laděných - článků.

Co všechno tento den přináší, jaká je jeho historie a co všechno se o něm dá zjistit, se dozvíte na stránkách speciálního vydání našeho kolejního časopisu.

Připomeneme si například Vendelínu Výstřednici, která byla proslulá svou touhou po upalování, nebo to, jak se daly podplatit v době čarodějnických procesů kočky donašečky.

Naši redaktoři připravili také recepty na pikantně pálivé pokrmy, které vám nejednou zapálí, popovídáme si o ohnivé whiskey, ohňových krabech a rozhodně nebude chybět ani luštění s výherní tajenkou pro ty, kterým to pálí.

Jako bonus se můžete zasmát s Veselými žábami zmijozelskými, které si nikdy nenechají ujít příležitost k tomu, aby někoho napálily, přečíst si to nejlepší z poradny a třeba zavětříte něco pikantního ve žhavém horoskopu. Za celou redakci doufám, že jsme zažehli jiskru vaší zvědavosti a že se zapáleně pustíte do čtení stránek našeho časopisu.

Za redakci Hadího krále

Barbara A. Lecter

Rady a porady jsou vždy třeba. Zvláště ve chvílích, kdy se sejdou otázky i odpovědi tak nepravděpodobné, jako právě ve speciálním vydání Hadího krále. Milá redakce, co mám dělat, když na mě pořád kouká?! Vaše Neznámá Odpověď: Milá neznámá. Když na tebe kouká, záleží na tom, co to je. Pokud je to pohledný muž, jdi do něj. Pokud je to pohledná dívka a nemáš na výběr, jdi do ní. Pokud je to cokoli jiného, zjisti, zda to má zuby. Pokud ano, utíkej. Pokud ne, nevšímej si toho.

---

Jsem zakoukaná do červeného sedmibojaře - co mám dělat? Studentka Zmijozelu Odpověď: V první řadě nikde nešiř svoje jméno, nebo tě ukamenuje vlastní kolej. Zadruhé, pokud jde o McCollina, smůlička. Pokud jde o toho druhého, domluvíme rande naslepo! Pošli své míry a fotografii, abychom věděli, zda to má vůbec smysl.

---

Schovala jsem madam Flyové k vánocům koťátko a nemůžu ho najít, co s tím? Odpověď: V žádném případě to neříkej madam Tydynce! Zabila by tě stejně tak, jako ty to koťátko!

---

Jak rychle hoří havran?  Anonym Odpověď:  Podle toho, jak je zapálený do práce...

---

Co se stane, když sním v redakci HK žábu? Odpověď: Pravděpodobně klesne počet šéfredaktorů.

Zaklínadla, létání na koštěti a míchání lektvarů v kotli. Symbol všech čarodějnic v dávné době, kdy za takové věci byly na hranicích upalovány jako příklad mocnosti mudlů. Jen málo pak zná příběh o té čarodějnici, která si svůj osud přivolala dřív, než by sama chtěla, a to kvůli své oblibě v pití a pálení ohnivé whisky, kterou ze všeho nejvíc milovala. Vraťme se tedy na úplný začátek.

To stávala na kopci v malé vesnici taková stará a místy rozpadlá usedlost, ve které prý žila stará čarodějnice, která byla věčně pod parou díky ohnivé whisky. To, že na kopci bydlí čarodějnice, věděli ve vesnici všichni, ale strach byl mnohem větší, a tak se nikdo nikdy neopovážil tam jít. Chalupa, ve které bydlela, vypadala úděsně a vždy v jedenáctou hodinu večerní se tu děly divné věci. Záblesky, výpary a ve vzduchu byla cítit omamná vůně kvalitního medu a bylinek, které se mísily v oblaku dýmu vycházejícího ze starého a rozbitého okna. Pod oknem měla čarodějnice mnoho druhů bylin a květin, které si tam pěstovala pro své účely.

Ona totiž ta čarodějnice si ráda pálila a vařila svou vlastní ohnivou whisky. Tuhle kořalku milovala ze všeho nejvíce. Časem jí však strašně vášnivě propadla. Všude visely různé byliny a předměty obsahují magii. Všude byly desítky prázdných láhví rozházených různě po místnosti, ze kterých kapaly zbytky kořalky na špinavou dřevěnou zem. Čarodějnice běhala po místnosti sem a tam. Hůlkou vážila, měřila a sekala potřebné suroviny, které házela do mohutné kolony, ve které si pálila tu svojí libůstku. Kousek od ní ležela kniha s názvem „Ohnivá whisky na mnoho způsobů“ a v ní otevřená stránka s receptem na ohnivou whisky sira Harolda Dingleho.

„Jest do kolony či kotle vmíchej zub ďasovce s kapkou jezerní vody. Za pořádného plamene přidej kůži z Hřímala a na prach rozemletý krunýř Třaskavého Skvorejše. Poté dubovou vařečkou kvrdlej sedmkrát po pravé straně a ještě dvakrát proti, aby nebylo to málo. Zakápni kapkou medu z hlubokého lesa a přidej tři chlupy Hipogryfa. Teď musíš všechno pálit a vařit 40 dlouhých nočních minut, dokud nebude kořalka oranžovou barvu míti. Až pak můžeš přidat kořen Nadouvavky, dva čerstvé listy Úponice a šťávu z Pijavic. Teď jen hůlkou namiř, poklepej a řekni: Revertur Flame Silicum.“

Čarodějnice stále házela a krájela další přísady a u toho popíjela už starší várku ohnivé whisky. Její oblečení bylo staré, špinavé a nasáklé chutí tohoto magického moku. To si takhle stará čarodějnice jednoho večera řekla: „Té kořalce dám dneska větší říz a chuť". Hůlkou začala rychle klepat do kolony. Kouzla a čáry lítaly po místnosti a narážely do lahviček, dóz a sklenic. Kolona hřměla, skřípala a vydávala pisklavé zvuky. Čarodějnice se smála a tancovala kolem kádinek. Tlak stoupal a whisky začala přes trubice protékat do zapáleného ohně. Najednou vše začalo hořet a plameny žhnuly po skleněných dózách. Oheň se začal rozšiřovat i po zemi. Čarodějnice chtěla vše kouzlem uhasit, ale místo, aby všemu pomohla, tak vše zhoršila. Najednou se celou vesnicí rozezněl mohutný výbuch a čarodějnice v plamenech začala hořet. V ohni byla s ní i celá chalupa. Co však z tohoto příběhu plyne jako ponaučení? Nedělejte nikdo nelegální ohnivou whisky a když jo, buďte dost rozumní a nepodpalte ji.

V dalekých zasněžených horách žil muž Henrik s krásnou ženou Hannou, kterou velice miloval. V horách měli krásný dřevěný domek, který byl postaven ze starých dubových kmenů před mnohými lety. Jejich domácnost byla chudá, ale jim to k životu stačilo. Byli skromní a vzájemně se strašně milovali. To bylo pro ně to nejdůležitější. Jednoho dne šel Henrik do vzdáleného lesa pro dříví, ale venku se strhla bouře. Vítr lomcoval horou sem a tam. Sníh utvářel zeď, před kterou nebylo ani na krok vidět. Hanna ho vyhlížela z okna a prosila, aby se jí muž vrátil. Jenže nestalo se tak. O měsíc později Hanna uklízela dům a probírala se Henrikovo věcmi. Najednou našla malou zamčenou truhlu, od které neměla klíč a ani ji v životě neviděla. "Co to může být," řekla si tázavě žena a rachotila s truhlou. Vzala do ruky nůž, který byl položen kousek od ní na římse krbu. Páčila, mlátila, házela, dupala, až ji otevřela. Uvnitř truhly ležela stará kniha.

Cestopis Tjugondedaga do Ohňové země aneb jak magik býti.

Žena držela knihu v ruce a četla si název na jejím hřbetě a koukala i na její hlavní stranu, která byla doprovázena ilustrací velkého netvora, ze kterého šly plameny do všech stran. Koukala na knihu a nechápala stále, co to je a proč ta kniha byla uzamčena v truhle. Co je na ní tak zajímavého, říkala si. Pomalu ji otevřela a začala v ní listovat. Četla si různé zápisky z výpravy do Ohňové země, která prý podle informací měla být místem magie a moci. Vše doprovázela spousta ilustrací, na kterých bylo několik netvorů a tvorů z bájných listin. Hanna přemýšlela celou noc a držela knihu v ruce. Napadlo ji se na to místo vydat. Jít cestou podle mapy, která byla také v knize nakreslena, a konečně získat něco - třeba i zpět svého manžela. Druhý den ráno vstala a začala si balit potřebné věci na cestu do vzdálené země. Země, kde oheň je na každém kroku. Vydala se vstříc svému osudu a putovala přes různá území, skály, hory a řeky. Najednou stála před mohutnou vysokou skálou, která cestu před Hannou uzavřela ve svých kamenných prackách. Nakoukla do knihy a jezdila očima po stránkách.

Stál jsem před skálou a přemýšlel co dál mám dělat, abych se dostal do té země, o které mluvila ta věštkyně ve Stockholmu. Všímám si spousty věcí okolo. Cesta pokračuje dál, ale skála stojí v cestě. Je těžké přemýšlet, co bude potřeba udělat. Opřel jsem se o skálu a koukám se kolem sebe. Pak si najednou všimnu, že na kameni, co stojí přede mnou, je něco napsané: Kapku sebe, kapku mně dej do spárů. Kapku sebe, kapku mně dej do srdce.

Hanna stále četla zápisky a přemýšlela. Najednou jí došlo, co musí udělat. Vzala do ruky nůž, který měla za opaskem, a maličko se řízla a otřela krev o skálu. Krev se ihned vstřebala do skály a ta začala za dunivých a mohutných zvuků otevírat své brány. Všude okolo se začala zvyšovat teplota a Hannu ovál velice horký vzduch. Dala se rovně po cestě. Tato zem byla tak divná. Tohle přesně si myslela, ale pokračovala ve své pouti tou krajinou, aby našla to, co potřebovala. Kámen ohně s krunýřem ohnivého kraba. Cestou míjela spoustu podivných věci. Skály různých tvarů, které objímal oheň různých barev. Cesta byla z drahých kamenů, které dávaly svou krásu na odiv celé krajině. Čím hlouběji Hanna šla a byla dál a dál. Tím větší teplo bylo a špatně se jí dýchalo. Na nebi se v dálce ukázaly letící ohnivé koule. Lítaly sem tam a neměly žádný přesný směr. Bála se, ale šla po cestě dál. Procházela okolo jeskyně a zahlédla ležícího draka, který koukal jejím směrem.  Drak se vyhříval v blízkosti kamenů a Hanna kolem něj prošla a vydala se po cestě dál. Najednou dorazila ke kráteru, ve kterém se pohyboval ohnivý krab a šlehal všude okolo sebe plameny do všech stran i do výšky. Hanna se schovala a posadila se, aby si chvilku odpočinula a počkala, až se krab dá ke spánku. Hanna se po pár hodinách probudila a všimla si, že krab usnul a je schovaný ve svém krunýři.Tak ucítila, že má jedinečnou šanci si vzít ten nejkrásnější kámen, jaký kdy viděla. Tak rudý jak krev, rudý jako srdce, rudý jako síla a zdraví. Seskočila po skále do kráteru a pomalu se blížila ke krabovi. Už u něj skoro byla a začala natahovat ruku, aby mohla vzít ten kámen. Když ho měla v ruce, zadívala se na něj a dala se na útěk. Utíkala, co jí nohy stačily, aby byla z té země dřív, než se probudí mocný ohnivý krab. Velká rána a pronikavý řev se rozezní krajinou. Hanna se lekla, až upustila ten kámen. Z nebe vyšlehly mohutné ohnivé blesky a zasáhly Hannu, která uhořela na cestě z drahokamů.

A co plyne z tohoto příběhu? Člověk by si neměl nikdy přivlastňovat, co není jeho, a měl by si vážit maličkostí - anebo o ně poprosit.