Redakce – 14. stránka

Abeceda Módy – B

25. 3. 2014 Redakce 0

Zdravím vás u dalšího dílu Abecedy Módy. V dnešním dílem abecedy se stane něco téměř nevídaného. Při svých toulkách na hradě jsem neobjevila žádný model, který by mi vyrazil dech. Ani obrazně ani doslovně. Možná přeci jen tu módní kontrola má nějaký vliv a studenti se začínají mnohem lépe oblékat. V tomto díle jsem však narazila spíše na slečny a paní profesorky, které mě uchvátily svým vzhledem.

~ Barbara Arianne Lecter ~

Slečna žába je jedna z mála slečen, která má každý model něčím okořeněný. Nikdy to není nuda ani otřelá klasika. Je to něco nového a osobitého. Stejně jako sama slečna Barbara. U slečny bych mohla vytknout snad jen nepraktické brýle, které jsou v dešti trochu zbytečné a neposednou hůlku, která se jí zamotala do pláště. Celkově model však působí pohodlně až trochu i romanticky vezmeme-li v potaz déšť a srdíčko na krku. Lebečka naopak prozařuje deštivou temnotu. Veselé kuličky celému modelu dodávají už jen pocit nadsázky a nadřazenosti. Ač tu není nic co bych na modelu mohla vyloženě pochválit, nemohu ani najít nic co by mi vyloženě vadilo. Je to zvláštní model a musím uznat, že jsi nejsem tak celkem jistá co si o něm myslet.

~ Bellatrix Nargelest ~

Madam Nargelest se ponořila do temnot a sáhla po zvláštním modelu. Samotné šaty se sáčkem jsou sice již dosti zastaralá kombinace ale je to sázka na jistotu. Co mě ovšem lehce zaráží jsou doplňky. Karnevalová maska? Proč ne. K modelu ladí i když madam se v masce trochu utápí její krásné oči. Však masku by to chtělo trochu více zakombinovat do modelu. Malý bílý pásek okolo pasu dokáže divy. Více by se také propojila hlava, nohy a tělo. Celkově je model povedený, ovšem pomineme-li přítomnost otráveného jablka a opice. Neboť Zmijozelské otravblko má za úkol znepříjemňovat ovzduší všem kolem a opička pro změnu má v popisu práce výsměch a úšklebky. Jak jablko tak opička své poslání zde splňují do puntíku. Osobně říkám, že sem nepatří.

~ Betelgeuse Orionis ~

Zelená je dobrá. To vám řekne každý zmijozelský student. Ale kdo by kdy tušil že i bývalé červené studentce bude zelená tak moc slušet? Madam v tomto modelu přímo září! Nevím jestli za to mohou její zlatavé střevíce či zářivé vlasy, jedno ale vím určitě, madam rozhodně vykvetla do krásy. Madam by rozhodně měla zaujmout své místo na paloučku u víl a chvíli si s nimi zatancovat. Věřím, že by nejen vílám vytřela zrak. Maličko mi tu sice vadí červená květina ve vlasech, ale chválím snahu o zmírnění červené "třískavosti" náhrdelníkem. Model rozhodně není přeplácaný, je decentní a doladěný do posledního detailu.

~ bibi střeštěnka ~

Přísná paní profesorka bibi střeštěnka mě zaujala především svým kolejně založeným modelem. Z jejího vzhledu přímo kouká pravá Havraspárská moudrost a znalost. Nehledě na to, že je model perfektně sladěný díky čemuž působí madam velmi elegantně i když pohodlně a všedně. Model mi tak trochu kazí znak Roweny z Havraspáru neboť bych s čistým srdcem mohla tvrdit, že to ona sama stojí přede mnou, kdybych to ovšem neměla s čím porovnávat.

~ Bilkis Blight ~

Vzorný student vždy a všude, ať už na fanouškovské tribuně, na trénincích famfrpálu nebo i ve sklepení proti příšerám. Tak na mě působí Bilkis. K tomu není co dodat. Slečna Bilkis se nemá proč snažit o něco převratného a zajímavého. Momentálně jí stačí ošlehaná klasická uniforma, která se dá využít při mnoha různých činnostech. Nehodnotím tu vzhled, ten je perfektní. Hodnotím tu multifunkčnost. Ta je nevšední a ojedinělá.

Abeceda Módy – A

25. 2. 2014 Redakce 1

"Ženy se ztotožní i s tou nejbláznivější módou, protože raději vypadají nově než půvabně." Axel von Ambesser "Pravá dáma nenosí šaty. Dovoluje šatům, aby byly na ní nošeny." Vivien Leighová "Bývávalo, že ženy nosívaly cosi nevýslovného... Co nosí dnes, nestojí jedním slovem za řeč." Maurice Chavalier Zdravím vás u prvního dílu Abecedy Módy. Na hradě se to v dnešních dnech hemží nováčky v potrhaných uniformách, staršími unavenými studenty v nevýrazných šatech a taky pár lidmi, kteří na první pohled upoutají vaší pozornost. Nevíte však proč. Mně se to tento týden stalo hned několikrát. Narazila jsem na pár lidí, které jsem si musela vyfotografovat a později se nad jejich oblečením zamyslet. Co je na nich vlastně tak zajímavého, že zaujali mé kritické oko? To se vám pokusím v následujících řádcích vysvětlit...

~ Aerith Rigel ~

Na první pohled mě děsí ono chybějící tričko, na druhý pohled si řeknu, vždyť je přeci jaro, na třetí pohled už tu mám odvážný oděv. Slečna se rozhodně nemá za co stydět, postavu má téměř dokonalou. Kalhoty působí dosti rebelským dojmem, stejně tak i náramek na ruce. Proč tedy nenavýšit svou rebelii i odmítavým postojem k nošení trik, halenek, korzetů, svetříků a všeho co nás svazuje. Dejme najevo své pohrdání pravidly a veškerá omezení hoďme za hlavu. Hlavně ať je nám dobře. K celému modelu mi nesedí jen romantický účes a úsměv modelky. Slečně bych stejně doporučovala vzhledem k počasí nahodit na sebe nějaké triko (už kvůli ledvinám), její vzhled se do školy plné chlapců v pubertálním věku přeci jen moc nehodí.

~ Aki san Marino ~

Žluté, moc žluté, moc moc žluté! Madam při výběru tohoto modelu sáhla až příliš vedle. Lehce z toho bolí oči. Ona žlutá barva je moc pěkná, ale musí se přeci jen nosit s mírou. Neb čeho je moc, toho je příliš. Snad ani nemusím komentovat ono zelené triko, které se sem vůbec nehodí a hafíkovaté bačkůrky už vůbec ne. Řekla bych, že madam nevěděla zda chceš dnes vypadat dětsky či zářivě. Kdyby se madam rozhodla čistě pro nostalgický vzhled, dřevěný koník ani bačkůrky by mi nevadily, ale přiznejme si sami, že zářivá žlutá, zlatá či chceme-li medová barva v nás nostalgii nijak nevzbuzuje. Ve mně vzbuzují spíš nadřazenost a autoritu, přeci jen je to barva králů a vládců, barva slunce (pokud do něj nehledíme příliš dlouho).

Madam bych doporučila odhodit bačkůrky i koníka, vyměnit zelené triko za černé, či tmavě modré. Z botníku bych vzala nějaké jednoduší černé boty a bílou mašli u kalhot bych vyměnila za méně zdobený černý pásek.

~ Alisma Bailly Fisto ~

Znavená červená Karkulka aneb i tak by se dala nazvat madam Fisto. Je vidět, že madam si toho letos vzala opravdu hodně a únava se na ní už začíná trochu podepisovat. Její oděv je krásně sladěný a velmi mě zaujal. Bohužel však musím říct, že se kruhy pod očima tento mladistvý model velmi kazí. Otázkou také zůstává proč sebou madam tahá onen dopis z Japonska.

~ Alissia Catherine Alterey ~

Za láskou já půjdu světa kraj! Je to jednoduchý romantický model!

Slečna se asi zrovna vydávala do sklepení okouzlovat chrobáky či jiné sklepní potvory, proto je na místě posuzovat její model bez hůlky a lucerny, neboť ty zde beru jako pomůcky čistě nutné a potřebné. Na první pohled mě zaujaly šaty. Jsou jednoduché, jemné, lehké, dokonalé. Skvěle podtrhují slečny dokonalou postavu a puntíky působí elegantně. Celý model je jen lehce doplněn jednoduchými doplňky, které decentně podtrhují ženskou krásu. Slečna Alissia vypadá nádherně. Velmi romanticky a elegantně.

~ Angelica Arless ~

Na první pohled si řeknete u Tří košťat, to je ale strašidlo. Já však na druhý pohled vidím velmi dobře promyšlený model. Madam Angelica je světově známá pro své sobí uši, v tuto chvíli jsou však skoro až na škodu. Madam dala na klasiku, černočervenou kombinaci, která je pro mě srdcovou záležitostí. Nacházím mnoho lidí, co tyto dvě barvy neumí nosit a to mi opravdu rve žíly. Nicméně madam zvládla tuto kombinaci strašidelně podtrhnout bílou maskou s náramkem. Celkově to působí strašidelně až hravě. Iglů mi nejdříve vadilo, pak jsem si ale řekla, že se pravděpodobně jedná jen o schovku pro ty dvě veselé kuličky co se madam pohupují na uších. K dokonalosti však chybí jediné, odložit ty sobí ušiska.

~ Any Dawson ~

Kočka v hlavní roli? Tedy alespoň v to doufám. Nevím, o co se slečna snažila, ale úspěch s tím pravděpodobně nesklidí. Nejen, že modro červená kombinace není zrovna ideální nápad, ale co ty bačkorky k tomu? Když to vezme čistě z přírodního hlediska, kočka by nikdy vedle havrana takto v klidu nestála. Ale přeci jen není to obyčejná kočka. Tato kočka je asi to jediné, co se mi však na modelu líbí. Zbytek ani nemůžu pořádně komentovat. Kdyby slečna zvolila trochu tmavší odstín červené a nechala modré doplňky ve stejném odstínu, mohl by celý model snad i působit jinak. Jenže to je samé kdyby.

~ Ashaii Naomi Naiad ~

Slečně Naiad se zde povedlo opravdu dobře zapůsobit. Její oděv má takový bojový duch s nádechem tajemna. Jediné co mi zde trochu nesedí jsou náušnice. Zvolila bych spíše barvu černou a delší. To je však opravdu jen drobná vada na kráse. Já si vždycky musím najít něco co mi vadí :)

Slečně bych možná ještě doporučila nějaké červené rukavičky, zdůraznily by prvek červené a daly modelu větší dynamiku.

A to je pro dnešek vše, budu se na vás zase těšit v příštím díle.

Loučí se s vámi Prada de Lacoste

Kolejní předsudky

16. 2. 2014 Redakce 0

Každá kolej by měla mít své plusy a mínusy. Ale nezdá se vám, že jsou koleje, kde je mínusů nebo naopak plusů výrazně víc? Když se to vezme kolem a kolem, tak všechny koleje jsou ve své podstatě dobré. Až na Zmijozel. Jasně, záporáci musí být, ale proč ne z každé koleje pár lidí, ale jedna celá? Proto jsem se rozhodla kouknout na tyto zlé a diskriminující předsudky ohledně vlastností studentů různých kolejí. Nejdřív jsem našla, co ke každé koleji původně přiřkla JKR. Pak jsem hodila sovy po prvácích (přeci jen tu nejsou tak dlouho, aby našli všechny taje kolejí) s tím, jestli si myslí, že je klobouk zařadil správně. Otázka zněla, jestli si připadají správně havraspárští/mrzimorští/nebelvírští/zmijozelští a jestli tak nějak „splňují“ vlastnosti dané koleje. A takhle to dopadlo.

Havraspárští mají podle Rowlingové a dalších zdrojů být moudří, inteligentní, hr do učení a duchaplní. Když se člověk rozhlédne po hradě, tak je pravda, se modří často bývají zahrabaní do učení nebo tak podobně, protože se moc nevyjadřují. Jde to ale vzít i z té záporácké strany: mohou být přemoudřelí a chytří, až to ostatní zahanbuje, ale nikde v HP o téhle zlé stránce nebyla ani zmínka. Effie Melissa Jayce: „Já si myslím, že jsem správně tam, kde jsem. Kromě toho, že určitě nejsem hloupá a vlastnostma do Havraspáru patřím, sama jsem si to vybrala. A to přece už zmínila i J.K.R. - když se na tom s kloboukem domluvím, není to špatně, i kdyby to znamenalo kolej, která se na první pohled nezdá. Navíc jsem už stačila vypozorovat, že tady jsou havraspárští taky přátelští, zábavní a snaživý. Takže sem zapadám naprosto perfektně. :)“

Mrzimor pak má obsahovat milé, přátelské, férové a pracovité studenty. Jako opačné vlastnosti bych pak z vlastního nezaujatého pozorování zmínila někdy až přílišnou "sluníčkovost" a moc pozitivní myšlení, které se mně jako zlé zmijozelské moc často netýká a nelíbí, ale nic proti jejich vlastní přirozenosti.

Tess Boneová: „Myslím, že patřím zrovna tam :) Přátelství je totiž mnohem těžší a dlouhodobější cíl. Férovost? Ale ano, lpím na pravidlech. Dá se to tak brát :) Myslím však, že se nedá prostě říct, že je kolej „nějaká“. Záleží to pouze a jen na lidech, kteří ji reprezentují. Přesně taková ta kolej bude.“

Nebelvír je ten chrabrý, známý, odvážný a loajální, prostě ten nejlépe vykreslený. Ale odvaha se může změnit v sebevražedné jednání a loajalita v bezmeznou oddanost. Nic ve zlém, ale všude se nějaké mouchy najdou. Lauren Erreur: „Ano :) Myslím, že v ostatních kolejích by jsem se připadala „jiná“.“

No a pak jsme tu my. Ti zlí, ctižádostiví, ambiciózní a prohnaní. Na rozdíl od jiných kolejí jsem nikde nenašla moc opačných stran mince, tudíž pozitivních vlastností, aspoň podle toho, co nám stvořitelka HP světa vymyslela.

Bethany Ann White: „Často si nejsem jistá s tím, do jaké koleje bych patřila. Vždycky jsem si myslela, že určitě do Havraspáru, ale poslední dobou u sebe pozoruju pár Zmijozelských vlastností, i když by si to někteří lidé nemuseli myslet. Přesto si však myslím, že jsem spíše Havraspárská. Ale nevadí mi, že jsem na Hogu ve Zmijozelu, jsem tu spokojená. :)“

Ale JKR taky nemusela dělat celou jednu kolej záporáckou, protože všude se dá nějaký ten mínus najít...

Zápisy nejen v Bradavicích

2. 2. 2014 Redakce 0

Na světě je spousta kouzelnických škol. Jenom v Evropě jsou tři známé a pak spousta menších, které zná jenom pár vyvolených. O Bradavicích, Krásnohůlkách a Kruvalu určitě slyšel každý. Ale víte, jak u nich probíhají zápisy? Krásnohůlky jsou francouzská akademie čar a kouzel plná víl a jejich příbuzných. Většina studentek a to málo studentů se tam dostala hlavně proto, že v rodině měli podporu a případně i pár těch galeonů... (nebo čím se to u nich vlastně platí). Tak jako tak jsou všichni hodní a vychovaní, protože jinak by mohli dát škole sbohem, a stejní jsou i při zápisech do výuky. Hodiny dokáží stát před tou stejnou učebnou a dávat si přednost, až nastane situace, kdy je to prostě přestane bavit. V takovou chvíli se rozejdou do svých pokojů, aby mohli s kamarádkami a kamarády rozebrat, jak dlouho se snažili toho a toho pustit do učebny vílí magie, ale on nechtěl... A když se objeví takový nevychovanec, že přednost nedává, tak už ho pak nikdo nikdy na zámku nevidí. Kruval je přesný opak. Tento severský institut si zakládá na tom, že se studenti něco vydrží a to potvrzuje i důraz na černou magii. Ve dny zápisu to proto většinou vypadá tak, že schopnější studenti z vyšších ročníků, kteří už se něco zvládli během svého pobytu na škole naučit, zaklejí ty menší a nedobytnější, aby si obsadili v učebnách místa dle libosti, aby když se nováčci proberou, byla nejlepší místa už zabraná. Ti se porvou o ta zbylá pomocí kouzel a pěstí, takže když zápisy končí, většina z nich bývá různě zbarvená do modra... Pokud rovnou neskončí na ošetřovně a o svá místa nepřijdou. A takhle to tam chodí celý rok.

Proto bych byla relativně ráda za naše bradavické zápisy. Jsme škola, kde jsou milí a vychovaní lidé jako krásnohůlští, tak i ti zlejší jako z Kruvalu, ale ne takové extrémy. Máme danou dobu, kdy zápisy začnou a na svá vysněná místa se dokážeme dostat i bez použití černé magie. Je sice minimum těch, kteří někomu dávají přednost, ale tak to prostě bylo, je a asi i bude. Ano, jsou lidé s ostrými lokty a ústy plnými nadávek, ale prváci neleží zakletí na zemi, protože to někdo jiný umí. A komu se to nelíbí... Ať přestoupí a uvidíme, jak pak bude zoufale bušit na brány hradu.

Anticeny zakladatelů

29. 1. 2014 Redakce 1

Jelikož hradní ochota není zrovna velká, tak jsem od původního nápadu anticen musela upustit a poptat se kdejaké myši, sovy, škrkny a podobných hradních potvůrek, koho nebo co by nominovaly na něco záporného, protože to letos neprovedlo nic moc pozitivního. Dotazováno bylo: asi 30 myší, dvě krysy, půlka školního sovince, nepočítaně škrken a xy dalších malých obyvatel hradu. Pak jsem ze všech návrhů vybrala ty nejvíc-krát zmíněné a udělala druhé kolo. A dopadlo to... řekněme překvapivě. Havraspár V této kategorii bylo osm nominovaných, nakonec druhý nejvyšší počet hlasů získala letošní obloha. Podle některých byla málo modrá, podle některých až příliš, hlavní je ale to, že to souvisí s tím, jak moc často se objevovala nebo neobjevovala (pro ty zvědavé, více bylo těch, kterým letošní modro nestačilo). Vítězem své kategorie byl s velikým přehledem Protiva, důvodem k jeho nominaci byla jeho otravnost, díky které nakonec úspěšně vypudil havraspárského ducha z hradu a nejenom modří mají důvod ho nenávidět, protože tohle by se mohlo stát kdykoliv a každá jiná kolej by si musela shánět nového ducha. V souvislosti s novým duchem se někteří snažili doplnit ještě tučňáky z Mrazákolandu, ale bohužel se hrad o tragické smrti studentky v mrazových pustinách dozvěděl až ve chvíli, kdy už bylo hlasování uzavřeno (tímto vyjadřujeme soustrast nad jejím úmrtím... Nebo co se vlastně novým duchům přeje). Mrzimor Zde bylo nominací podstatně méně, ale dva nejlepší se našli. Tím lepším (neboli s menším počtem hlasů) byly přesýpací hodiny, protože prý nesypaly body správně tak, jak by měly. Spekulace, že si někteří mrzimorští stěžovali u slečny Larrie sice nebyly potvrzeny, ale jsou tací, kteří tomu věří a nejspíš hlasovali pro tuto možnost. Tím nejhorším z Mrzimoru bylo pro letošní rok sluníčko a stejně jako u oblohy se důvody pro jeho nominaci liší. Někteří tvrdí, že letos připálilo nejeden zadek, což není vůbec mrzimorské, protože ti jsou přátelští a hodní, jiní si myslí, že letos hřálo naopak moc málo. Každopádně by si zasloužilo gratulace. Nebelvír

~Setkání nominovaných za Nebelvír a Zmijozel~

U Nebelvíru měl méně hlasů jeden fénix. Fénixové obecně jsou docela přiřazováni k Nebelvíru, protože mají dost z jejich vlastností (údajně prý měl být ve znaku této koleje fénix, ale pak se rozhodlo pro lva, jelikož fénix přišel zakladatelům kvůli jeho vzácnosti moc extravagantní) a právě tenhle jeden se nechvalně proslavil tím, že se u mudlů předvádí jako obyčejný cvičený papoušek a uzdravuje svými slzami kdekoho na potkání a jeho majitel na tom samozřejmě vydělává nemalé peníze. Je proto pochopitelné, že se za něj nejenom nebelvírští stydí a tímto mu vyjadřují najevo, že tohle teda ne. Říkáte si, že nic horšího už být nemůže? Může. Protože za nejhorší ve své kategorii je považován vchod do nebelvírské společenské místnosti. Nejedna myška vypověděla, že se do nich jednoho krásného večera náhodou nahrnulo několik nováčků a pak byli zase vyhnáni se spoustou nadávek právě na vchod. Nebelvírští sice tuto skutečnost odmítají, ale jedna nejmenovaná prvačka se nedávno nechala slyšet, že se dostala do společenské místnosti červených a poté už o ní na hradě nikdo neslyšel (kromě redakce HK, které se podařilo tuto nejmenovanou vyšťourat). Tak jako tak získává vchod předposlední udělenou anticenu. Zmijozel Opět zmíním jenom dvě nejlepší (nebo nejhorší, nehodící se škrtněte) nominace. Tou s menším počtem hlasů byly příšery ve sklepení. Někdo zmiňoval, že jsou vlastně dobré, protože umravňují všechny ty studenty, takových bylo ale pomálu. Více bylo těch, jež si mysleli, že tyhle hrůzy jsou na hradě špatné a že svou mírou záporáctví vlastně spadají pod Zmijozel (někdo z dotazovaných dokonce prohlásil, že všechny ty potvory ponoukají bazilišci ze sklepení!). Víc hlasů ale tak jako tak dostala paní Norrisová, protože za tento školní rok bylo údajně moc málo studentů, které buď vykopla z hradu nebo je kousla, případně důkladně poškrábala. Dřív prý bývalo víc lidí na ošetřovně právě z důvodu, že jim tato zlá kočka způsobila újmu na zdraví. Teď prý "jenom" kope pryč. Závěrem bych ještě ráda poděkovala všem hradním potvorám a těm, kteří si našli chvilku na vyplnění normálních anticen.

Zmijozel vs. patroni: 1:0

22. 1. 2014 Redakce 3

„Až tě zařadí do koleje, dostaneš patrona, který se o tebe bude starat.“

„Ve všech kolejích jsou patroni, co ti poradí, co a jak.“

„Po zařazení se tě ujme patron, to je něco jako tvůj osobní rádce…“

Ne, ne, ne, ne, NE! Aneb článek o tom, jak to chodí po zařazení ve Zmijozelu.

Ano, i ve Zmijozelu se v dobách minulých více či méně oficiálně „nafasoval“ patron (většinou „hoguznalý“ kouzelník či čarodějka, který je k ruce přiděleným nováčkům a zodpovídá jejich dotazy), který se staral o blaho nováčků v koleji a o kterého se starali sami nováčci, aby chudáček patron pod tíhou dotazů nezakrněl.

Možná i to je důvod rozšířené pověry, že ve všech kolejích je zaveden systém patronátu, která se traduje dodnes.

Tento článek má za úkol otevřít hradu oči, pořídit jim silné dioptrické brýle a ukázat jim, že ne v každé koleji frčí patroni a nováčci, které si můžeme hrdě napsat do čarostavu, nebo třeba vylepit nad postel v kolejní místnosti.

* * *

Nebyl by to Zmijozel, aby i v tomto ošemetném a tak profláklém trendu nevybočoval z řady.

Zatímco v ostatních kolejích (dej Salazar, ať se nemýlím) se tvrdě dře na patronátu v jeho podobě: Patron x Nováček, ve Zmijozelu již několikátým rokem tvrdě dřeme na tom, aby nováčci dostali prvotřídní výcvik, patřičnou drezuru a schopnost vnímat věci v rozšířených obzorech.

Patronát v jeho původním slova smyslu u nás v koleji zanikl. Nováčci jsou po zařazení do koleje pečlivě pozorováni a během několika hodin informováni o tom, do jaké „skupiny nováčků“ patří. Tyto skupiny jsou vyrovnanými a plnohodnotnými soupeři, kteří spolu pak mají jisté „zležitosti“.

Tyto jednotlivé skupiny mezi sebou pak v průběhu přesně daného časového úseku (otázka měsíců) soupeří v nejrůznějších hog disciplínách (od sbírání bodů přes sebrání magíků až po „prokolejní“ tvorbu), kde se většinou zábavnou formou dozvídají vše potřebné o koleji, o hradu a o tajemství vesmíru a tak vůbec všeho.

Na jejich aktivitu, snahu a pečlivost dohlíží vedoucí skupiny (ostřílený a zasloužilý had či hadice), který nováčky hlídá nejen po stránce „fyzické“, ale i po stránce „funkční“. Tento had se zodpovídá vedení koleje (jehož je obvykle součástí), která vydává rozkazy a plány na další postup nováčkovské skupiny.

Výhoda tohoto skupinového (a nikoli patronátového) stylu přijetí nováčků je hned v několika věcech:

Nováček může po absolvování nováčkovského skupinového soutěžení přejít plynule na vnitrokolejní hru pro daný rok, neboť získá vše potřebné pro úspěšný start v koleji.
Nováček má kolem sebe podpůrnou partu, se kterou se naučí spolupracovat, hecovat se a nakopat zadek všem, kdo si to zaslouží, nezaslouží, či skorozaslouží. Dle potřeby.
Nováček se stane plnohodnotným členem koleje bez potřeby uhánět patrona (který, řekněme si na rovinu, během působení v roli patrona může z nepochopitelných důvodů zneaktivnět, odejít, či se beze slova vypařit).

A to je tak všechno, co vám můžu o lovu krevet a nepatronátu v naší koleji říct.

Hawk a Salazar s vámi, pokud si jeho přízeň zasloužíte!

Abeceda módy

17. 1. 2014 Redakce 0

Kritice nikdo neunikne, nikdo se neschová. Jsem tu od toho, abych vám řekla pravdu o tom, jak vypadáte, ne od toho, abych vám mazala med kolem huby. Smiřte se s tím.

Jak jistě víte, na naší škole, lépe řečeno v redakci kolejního časopisu havraspárské koleje, se již několik let vyskytuje rubrika "Módní patrola". Ať už tato rubrika vznikla jako reakce na článek v Hadím králi Stop nevkusu!, nebo tomu bylo jinak, je momentálně jedno. Přední kritičky Prada de Lacoste a Christianna Diórová (pozn. redakce: tyto světoznámé kritičky přispěly do našeho kolejního časopisu pár články o módě na hradě) musely stejně odcestovat do ciziny a neměly již čas pokračovat pro nás ve svém hodnocení. Také podle jejich slov se Corvinus se ctí ujal hodnocení stylu oblékání jednotlivých obyvatel, proto pro ně nebyl problém přenechat toto břemeno na modrých ramenou.

Když se nedávno madam de Lacoste vrátila z návštěvy Japonska, podotkla, že hodnocení v Corvinovi podle jejího názoru není už to, co bývalo. Dle jejích slov tento plátek v poslední době jenom chválí a objektivně nehodnotí. Je pravdou, že to může být záměr kolejního časopisu. Ať už tak nebo tak, madam de Lacoste podotkla, že by opět měla pár výhrad k našemu stylu oblékání, i k samotnému hodnocení Corvina. Je to přeci jen už 3 roky co nás hodnotila naposledy a mnohé se od těch dob jistě změnilo. S trochou přemlouvání se madam de Lacoste uvolila založit rubriku Abeceda módy, kde hodlá odhalovat prohřešky proti módě bez sebemenšího obalu.

Rád bych tedy na našem hradě opět přivítal módní kritičku Pradu de Lacoste, tentokrát bohužel bez kolegyně madam Diórové, která získala velmi lukrativní nabídku v samotné Paříži. Tímto jí redakce Hadího krále gratuluje ke kariérnímu postupu. Slečna de Lacoste se tedy opět pustí do vašeho stylu oblékání. Přesvědčí nás, že krásná slova muže: "Ve všem vypadáš úžasně." nejsou vždy pravdivá. Hadí král má teď jedinečnou možnost přinést vám opět její kritiku přímo až domů. Nelekejte se jejího ostrého jazyka. Přeci jen není zdejší!

Váš Hugo Boss

Zdravím!

Dovolte, abych se vám krátce představila.

Mé jméno je Prada de Lacoste. V módním průmyslu se pohybuji již 15 let. Píši do nejrůznějších časopisů a magazínů. Za zmínku jistě stojí časopis Vogue, The Village Voice, Style Magazine či The New York Times. Nebojím se říct to, co si myslím a to se mnohým nelíbí. Sama prosazuji styl "buď sám sebou". Pokud se člověk sám sobě líbí, je to první krok k úspěchu. To však neznamená, že neexistují lidé, kteří by nepotřebovali poradit a v módě trochu usměrnit. Proto jsem vlastně s touto prací začala. Teď už ale zpátky k vám, milý studenti. Postupem času si vezmu do parády každého z vás. A začneme hezky od začátku, tedy od písmene A. Abych však nezahálela ani dnes, rozhodla jsem se vám úvodem přinést poVánoční speciál, tedy po zmijozelsku spíše poSalazarnáliovský speciál. Jelikož jsem ještě neměla příliš mnoho času porozhlédnout se po hradě a objevovat vaše vkusné či nevkusné modely, byl mi redakcí Hadího krále nabídnut článek o Salazarnáliích, kde jsou vyfocené údajně nejlepší zmijozelské modely. Začneme tedy u nich. (pozn. redakce: jedná se o tento článek) Začneme u slečny Ein. Na tomto modelu vidím krom nesladěnosti zelené barvy i několik dalších chyb. Sice chápu, že je slečna velmi hrdou prefektkou a ráda se chlubí tím, že zrovna její kolej vyhrála loni školní pohár, nicméně k tomuto modelu to není zrovna dobrý doplněk. Stačil by možná lehký doplněk ze zlata na krku, na uších či na hlavě, aby se nám zlatost poháru měla s čím spojit. Pláš jisker je pro mě téměř drátem do oka. Zmijozelští návrháři jsou v mnoha věcech velmi zruční a šikovní, ale u tohoto pláště udělali jednu velkou chybu. Mysleli pouze na plášť a ne na jeho komplexnost s ostatními kolejními prvky. Nehodí se téměř k ničemu zmijozelskému a přesto ho mnozí nosí s oblibou. Budiž, přeci jen je to kolejní záležitost. Poslední výhradu u slečny Ein bych měla k té potvoře, co má u nohou. Netuším co to je a ani to vědět nechci. Už jsem byla mnohými studenty upozorněna, že takovýchto potvůrek tu bude víc než dost. Lepší pro mě bude asi je ignorovat, protože za mě dostávají jednoduché ne. Dále tu máme slečnu Elanis. Tady se dají snad vytknout jen ty brýle, proč by měla slečna Elanis s tak překrásnou tváří a ještě kouzelnějšími očky schovávat svou záři za brýlemi? Je to trochu škoda pro všechny přihlížející mládence. Slečna Maia, slečna Barbara. Jejich odění momentálně nemá chybu. Krásný, dech beroucí, dokonalý. Nedá se jim nic vytknout. S klidným srdcem bych je pustila na přehlídkové molo. Tedy jednoznačně bez oné dětinské žabí hračky, kterou můžeme chápat jako slabost k rozkošným kolejním žabičkám. Nakonec madam Tydynka, které bych ráda pogratulovala k fialovému hávu. Její styl oblékání byl vždy potěšením pro mé oči. V tomto případě však nechápu onu zmijozelskou lebku. Ano jsou Salazarnálie, kolejní svátek, ukažme jak jsme na svou kolej hrdi. Nicméně barevně se nemá k čemu poutat. Kdybych nevěděla, že zrovna tato lebečka pro zmijozelské tolik znamená... Je velkým symbolem starých časů, je také velmi ceněná, neboť jí vlastní už jen pramálo zmijozelských. Kdybych tohle všechno nevěděla, řekla bych: Vyhoďte ji. Takhle mohu jen doporučit příště zvolit jiný model, který se bude lépe hodit k legendární lebečce. Tímto pro dnešek končím :) Těším se na vás zase příště, tentokrát už u modelů, které si na hradě sama vyberu. Vaše Prada de Lacoste

pozn. redakce HK: Módní nevkus vyšel poprvé v našem časopise 12.4.2010. Módní patrola začala vycházet v CD až 1.1. 2011. Proto prosíme případné kritiky, aby se zdrželi komentářů, že se HK opičí, či kopíruje.

Co na hogu neuslyšíte

31. 12. 2013 Redakce 9

Speciální článek "Co na hogu neuslyšíte" byl vydán po pečlivém výběru toho nejlepšího, co pro redakci Hadího krále poslali (pro jistotu nejmenovaní) zelení. Doufám, že se budete bavit a že pro Vás bude následující rok plný jen toho "zeleného". Nekro The Gravedigger> Tak jsem tady, Nim mě pozval na Nový rok. Barbara Arianne Lecter> Nedáte si někdo čokožábu? Začali je dělat s příchutí vanilky! Tydynka Flyová > PANE BOŽE! Přes cestu mi přeběhla černá kočka, umřu, UMŘU! Cerridwen Lowra Antares > Já vás mám všechny tak ráda! Lilien Emity Meissed > A co třeba tohle vydání CD bez reklamy? Mrzimorský student > Ty nohy jsme mu podkopnout měli, bylo by to lepší jak mu podpálit úkoly... Niane z Libelusie > Tento úkol se vám vážně nepovedl, tentokrát to bude bez bonusových bodů. Bodohrotič > Je to divný, ale i s 30 předmětama nemam žádnou omluvu a druhý den termínu nemam co dělat... Justin Angel Sane> Fyzika je blbá, vždyť to nemá logiku! Skřítek > Já Vám na tu práci kašlu, ty fusekle si zašijte sám! Riannon Evansová > Mám se dobře. Filius Orionis > Vždycky jsem chtěl do Zmijozelu. Nebelbrach Mechacha > Co řízek, ten si nechte, ale salát!

David Nekromacer > 10BB! Výborná práce, slečno!

Havraspárský student > Tak já fakt nevim... Asi to zkrátím, tolik stran nikdo o sovím trusu nemůže přečíst...

Bilkis Blight > Neboj, Velká lemra ti určitě odpustí včas udělané úkoly v termínu… Andrew Uroboros > jen šest znaků ve slově? Vždyť ani za patnáct ti nikdo nic neudělá :o)

Eineann Mag Lasair > Třetí omluva? Co to je?

James Watfar > Tohle je na mě příliš složité...

(Při famfrpálovém zápase)

Marguerita Laux > Zlatonka je za 150 bodů!

poslední den termínu

- Nikdo online po celý den -

Ze zelených soutěží

25. 12. 2013 Redakce 2

I v kolejní místnosti Zmijozelu se dějí sem tam zajímavé věci.

Jednou z nich bylo sepsat ódu na zakladatele koleje - Salazara Zmijozela.

Několik odvážlivců se rozhodlo svou ódu poslat i do Hadího krále a ten Vám je v tomto čase přináší. (Pokračování textu…)

Ponarozeninová pocta Tydynce

22. 11. 2013 Redakce 6

Jistě, když exšéfredaktorka HK (nyní ŽK) slaví narozeniny, takŽabí král není tak mainstream, aby jí přál hned! Krátká pocta Tydynce, ještě kratší rozhovor s její Flyovostí a malinkatý koči-dárek! To vše najdete, pokud se do ŽK začtete!

ŽK: Co si vlastně myslíte o tom, že jste zase o rok starší? Tydynka: Mam vrásky! (vyděšený pohled) Určo tam jsou! ŽK: A používáte správné dermatoblablabla protivráskové krémy testované (na zvířátkách)? Tydynka: (zamyšlený pohled) Ne, obložila jsem se kočkama. ŽK: To zní poněkud... Podivně, to jako sandwich? Jste k sežrání?

Tydynka: Né! ale mám spoustu kočičích dárků! A jsou všude kolem! Kočičí hodinky! kočičí kalendář! kočičí bačkůrky! Nakreslená kočka! Kočičí jazýčky! ŽK: Není to morbidní jíst kočkám jazýčky? (vyděšený pohled) Tydynka: Jsem nabídla kočičí jazýček kočce a olízla ho, tak jsem se jí pak vysmála za kanibalismus! ŽK: Takže spoluúčast na kanibalismu, hmhm, to se bude špatně vysvětlovat! Je něco (krom vašich narozenin), co chcete říct na svojí obhajobu?! Tydynka: Fňu... Mam narozeniny a mam ráda kočky? ŽK: Doslova... Brou chuť... Tydynka: (smutný pohled)

A aby se to nějak vyrovnalo, rozhodli jsme se slečně Tydynce (budiž jí fialová barva lehká) dát malý dárek na počest jejího mučení koček. Takže všechno nejzelenější (a nejfialovější), hodně koček, kočičích jazýčků a tak všelijak podobně!

Už teď nám chybí tvoje body

bylas hvězdou svojí doby!

Cestu sis však vybrala,

na kolej se... vybodla!

Za zlé ti to nemáme,

teď se tvou prací kocháme!

Užívej si jak jen můžeš,

než tě dítka sedřou z kůže. Zelené Ponarozeniny!