První setkání s lešijem neboli výprava do lesa
Psal se 19. březen a já jsem deset minut před sedmou vyčkávala ve Velké síni. Čekala jsem na verdikt Maraike, která měla rozhodnout o mém osudu – jít do lesa, nebo zůstat na hradě. Celé to záviselo na tom, jestli se dostaví dvě nedochvilné hadice. Jedna z nich – Hurrem – se pár minut po devatenácté hodině dostavila, ale druhá se nejspíše zrovna plazila někde u mudlů, a tak jsem dostala povolení k účasti na výpravě do lesa.
Den se se dnem sešel a nadešel čas, kdy se z nás háďat po dlouhém čekání, vyhlížení a plnění všemožných úkolů stali velcí silní hadi a hadice. Tak velká událost by se ovšem neobešla bez oslavy, a tak se celá naše krásná zmijozelská kolej sešla a společně to oslavila. A jak oslava probíhala?



