Co se děje ve sklepení?

Den co den, respektive noc co noc jsem za usilovného odpírání si spánku systematicky (nebo chaoticky, ale co je komu po tom) zajišťovala důkazní materiály, abych potvrdila, co se ve sklepení už dlouhá léta šušká. Před syrovými daty není úniku a stejně tak ani před mým investigativním brkem, a tak dnes již můžeme s jistotou konstatovat, že se Zmijozelskými není něco v pořádku… (Pokračování textu…)

Mnozí (i zelení!) ještě stále nevědí, že na Zelený čtvrtek má náš velectěný bazilišek Ferdinand narozeniny, a proto jsme v zasedačce dali hlavy dohromady a místo běžného nudného večírku, který beztak máme každý den na discordu, jsme vytvořili velikonoční týden plný aktivit. Odměnu jsme dopředu nestanovili, nebyl na to čas, takže jsme vlastně dělali sociologický experiment, kolik kuřat ve Zmijozelu zadarmo hrabe! A vy si jejich snažení teď můžete prohlédnout!

Na začátku čtvrtého termínu se v koleji objevila podivná krabice. Že Zmijozelští nejsou jen čistokrevného původu, opětovně dokázala prefektka Christina, která na bednu vzala páčidlo. Všem se tak naskytl pohled na podivná vejce. Co to mělo znamenat? Proč se pořád v kolejní místnosti objevují podivné věci? A proč prefektka, studentka již třetího ročníku, nezvládne otevřít krabici mávnutím hůlky?

I když jsem se už několikrát zařekla, že s těmi šílenci z naší koleje už nikdy do Zapovězeného lesa nepůjdu, jednoho lednového večera jsem se najednou opět octla u strážních ohňů ve společnosti hlav na kůlech a snažila se aspoň trochu zahřát.

Jste víc „Had nikdy nespí“, nebo „Zmijotýme, obruče ubráníme“? To se dozvíte v dnešním článku! (Pokračování textu…)

Zmijozel letos možná nic moc nevyhrál, přesto si vždycky najde důvod, proč uspořádat párty. 4. července jsme se tak v 18:00 v nepříliš hojném počtu sešli v komnatě nejvyšší potřeby, abychom oslavili, že jsme… vyhráli sami sebe. 

(Pokračování textu…)