Kouzelné mudloviny

Ron sa pýta svojho otca: Hej Oci, Hermiona dnes príde na návštevu, môžem použiť tvoje lietajúce auto? Pán Weasley: Je prázdne, nemá benzín. Nato Ron: To nevadí aj tak zostaneme v garáži. Harry :Ale ja som nebol až taký opitý ! Hermiona : Nie ? Ked sme boli na hlavnej ulici začal si objímať bezdomovca a 

hovoril si :Dumbledore ty žiješ !

Lee Jordan: „A je to tu! Chrabromil proti Bifľomoru! Prelieta Harry Potter a s pokrikom Yes! uháňa za Zlatou strelou. A je tu Cedric Diggory a s pokrikom Vuala! predvádza Vorského fintu! Ooooo, teraz sa Neville Longbottom chráni pred dorážačkou a so slovami Do riti! nabúral do protiidúceho hráča...“ McGonagallová hovorí Ronovi: Táto otázka Vám robí očividne veľké problémy. Ron: Nie otázka, ale odpoveď!

(Darlene van Raven)

Bystrozor na procházce v lese blízko Hradu Pána Zla."Kukačko, zakukej mi kolik roků mi ještě zbývá."˝Ku˝˝Proč tak má...˝

O Vánocích říká Minerva Severusovi: "Severusi, zapal vánoční stromeček."Za chvíli přijde profesor lektvarů zpátky a povídá: "A svíčky taky?"

Smrtijed je zadržen Bystrozory a vyslýchán:"Tak vy prej máte něco proti mudlům?""Jo, avadu kedavru."

(Ellyone Francés)

 Neville Longbottom v knihovně: „Prosím vás, kde najdu nějaké knihy o sebevraždách?“ 

„Sedmý regál zprava, třetí police.“ „Ale tam žádná kniha není!“ „Vidíte, jací jsou lidi! Půjčí si je a už nevrátí!“ Lucius, toho času bydlící na hradě Pána Zla, píše domů své ženě: „Drahá, odpusť mi, že jsem k Tobě nepřišel minulý týdenl, byl jsem pít a nemohl jsem dva dny přijít k sobě, natož pak k Tobě…“ Narcissa zaníceně promlouvá v dámském klubu: „Víte, proč jsou muži jako sněžení?“ Místností to zašumí a nakonec se všechny paničky podívají zpět na Cissu. „Nikdy dopředu nevíte kolik to bude centimetrů, ani jak dlouho to vydrží...“ ,,Tak zkus hádat Rone, kolik je mi let,“ říká pan profesor Lockhart žoviálně. ,,Auto má čtyři kola, dům naproti je velký, pes dělá haf haf.“ Ron se na chvíli zamyslí a řekne: ,,44 let.“ ,,No výborně," říká pan profesor ,,a jak jsi na to přišel?“ ,,Mýmu bráchovi je 22 let a táta o něm říká, že je napůl debil.“

(Jean Molliacová)

Z Moskvy na Sibiř poslali nový typ motorové pily, aby jí tam vyzkoušeli. V návodu bylo uvedeno, že by se s ní měli pokácet 200 stromů denně. Kargowan vyrazil do lesa, kácel celý den a pokácel 150 stromů. " Kargowane, zítra se musíš víc snažit!" Kargowan kácel druhý den 170 stromů. " Kargowane, opravdu se musíš více snažit." Třetí den tedy opět v lese a pokácel 190 stromů. Pozvali tedy odborníka z Moskvy, ten pilu rozebral, prohlédl, složil a vyrazili do lesa. Tam pilu nahodil a Kargowan na to: "Jé, ono to vrčí!"

Kristie se ptá Henrika: Máš mě rád? Henrik: Ne! Kristie: +smutne odchází+ Henrik: Počkej, ješte si se mě nezeptala, jestli tě miluju. Kristie: Miluješ mě ? Henrik: Ne

Jak se říká tomu kdo vidí problémy? Kritik Jak se říká tomu, kdo si představuje jejich vyřešení? Idealista Jak se říká tomu kdo je řeší? Rasista

Adanedhel měla napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Její práce měla jen jednu vetu - Bože, jsem těhotná, ale s kým???

Rika jeden Mrzimorský delnik druhemu: "Tak si predstav, ze uz pet let delam ve Zmijozelské fabrice na sici stroje, tak si rikam, ze bych si mohl nejaky doma postavit. Tak nosim jednu soucastku za druhou, ale at to skladam jak chci, vzdycky z toho vyjde kulomet..."

(Lee Mortir)

Povídají si mezi sebou dva mozkomoři:,,Tak jsem se zamiloval do jedné smrtijedky,co byla v Azkabanu na doživotí. Políbil jsem jí,a ona mi najednou umřela..."

Jaká je nejoblíbenější pohádka v čistokrevných rodinách? Pán Zla a sedm smrtijedů.

Hagrid zkouší jednoho studenta : "Co je to za ptáka?" a ukáže ze zakrytého tvora jen nohy. "Nevím.", odpovídá student. "Máte Háčko, jak se jmenujete?" konstatuje Hagrid Student si vyhrne nohavice: "Můžete také hádat!"

Ron počítá ve Velké síni peníze z kasičky a náhodou spolkne 1 svrček. Malfoy to uvidí a říká:" Weasley, konečně máš nějakou cenu!"

Malá Tonksová šeptá tatínkovi do ucha: "Když mi dáš 10 srpců, povím ti, co říká mámě každé ráno jeden pán." Znepokojený Ted vytáhne mince a dá je dceři: "Tak co říká?" "Dobré ráno, nesu vám mléko.

Salazar luští křížovku v Denním Věštci:"10 mrtvých mudlů na čtyři." Salazar okamžitě napíše odpověď: "Málo."

(Ašiga ze Zliče)

Čcho Changová zažalovala Harryho Pottera za vyvolávanie verejného pohoršenia. Každé ráno ževraj cvičí úplne nahý vo svojom byte, čo Čcho veľmi dobre vidí zo svojho okna. Súdca sa pýta: "Je to pravda, obžalovaný?" "Áno, ale z okna slečny Changové nieje preca vôbec vidieť do mojej izby!" "Ako to, že nieje!!!" Rozčúli sa Čcho. "Tak si skúste u mňa vyliezť na skriňu, a poriadne se vykloniť!!"

Snehulienka, Crabbe, Goyle a Zvonár u matky božej sa stretnú. Snehulienka sa pýta, či je najkrajšia, Crabbe a Goyle, či sú najsprostejší a Zvonár u matky božej, najškaredší. Poďme a spýtame sa maminho čarodejníckeho zrkadla, hovorí Snehulienka a všetci súhlasia. Juchúú! ja som najkrajšia, kričí Snehulienka. Prichádzajú Crabbe a Goyle z dverí. Juchúú! My sme najsprostejší. Čakajú všetci traja netrpezlivo na Zvonára u matky božej. Po 15 minútach vyšiel konečne von a nahnevane hovorí: Kto do čerta je Dudley Dursley?!

Nedělní odpoledne, Blackova rodina, najednou zvonek. Sirius jde otevřít, a za dveřma smrtka. Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat: "Mně néé, mně přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, koště na leasing, dítě na cestě, ... mně přece nééééé!" Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem: "UHNI SRABE, 'DU SI PRO KŘEČKA!!!"

Dva smrtijedi vpadnou do domu."Bud zemřete nebo se přidáte ke smrtijedům!"říká jeden.Matka a otec souhlasí."Já se nepřidám!"odporuje 11tiletý syn,který má nastoupit do Bradavic."To nejde!Tvůj otec obědnal tři vstupenky!"

(Cassandra Aurora Nott)

Radí se Hagrid s Madame Maxime. „Ten hipogryf je nějakej smutnej,“ říká Hagrid. „Asi ho podříznu.“ Madame Maxime pokrčí rameny: „No, když myslíš, že ho to rozveselí.“ Draco Malfoy říká svému učiteli: „Nechci Vás strašit, pane profesore, ale tatínek říkal, že když nebudu nosit lepší známky, tak někdo dostane výprask ...“ Profesor Snape: „ No, jak dosáhnete zvýšení teploty? To budete běhat jako Mrazík kolem Nastěnky?" Prof. Hoochová: Položila jsem otázku – zvedněte ji někdo! Prof. Brumbál: To budeme probírat příští rok, pokud nezemřu. On člověk nikdy neví… Smrtijed stojí u dveří bytu a povídá: „Dobrý den, odčítání mudlů.“ V manželské posteli Malfoyových se odehrává vášnivá scéna, náhle se ozve hlasité zabouchání na domovní dveře. Vyděšená Narcissa křičí „Merline, to je manžel!“ Lucius se vrhá pod postel. Po chvíli ticha vyleze zpod postele, sedá si na její okraj, vzdychne, otírá si pot z čela a říká: „Vidíš, Cisso, jak máme oba pocuchaný nervy?!“

(Darkness deStination)

Všimli jste si toho také?! Mudlové si vymýšlejí vtipy a zesměšňují historické postavy kouzelnického světa!

 Jedni to neberou vůbec vážně, kašlou na všechno a kouzelnický svět je nezajímá- TAK TO MÁ BÝT

Další se zase o náš svět zajímají, ale nevěnují tomu takovou pozornost a nepomlouvají nás.- TO UJDE

Jiným to je úplně jedno, ale knihy J. K. R. četli a filmy viděli. A začali vymýšlet vtipy. TO SE NEDĚLÁ

Malá ochutnávka mudlovské drzosti: Bláznivý Sirius honí Remuse se sekerou. Remus se mu snaží uniknout, ale zaběhne do slepé uličky a tak tam čeká na jistou smrt. Přiběhne k němu Sirius předá mu sekeru a povídá: Na Reme teď honíš ty!

Říká jeden blázen na koštěti druhému a třetímu, když jsou na střeše panelového domu. „Já jsem Harry Potter!" „Tak to dokaž!" prosí ti dva. A tak se rozběhne a pokusí se vzlétnout na koštěti. Pak spadne dolů a zabije se. Druhý říká: „Já jsem Fawkes!" a seskočí dolů, ale zabije se jako ten před ním. A ten třetí říká: „Hoši, to jste mě nepoznali? Já jsem Smrtonoš!".

Dva smrtijedi vpadnou do domu. „Bud zemřete nebo se přidáte ke smrtijedům!" říká jeden. Matka a otec souhlasí. „Já se nepřidám!"odporuje 11-letý syn, který má nastoupit do Bradavic. „To nejde! Tvůj otec objednal tři vstupenky!"

Smrtijed jede tramvají a vrazí do starého pána. Ten se svalí na zem. „Alespoň by si mohl říct kouzelné slůvko," zlobí se. „Avada kedavra!"

Nedělní odpoledne, Blackova rodina, najednou zvonek. Sirius jde otevřít, a za dveřma smrtka. Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:

„

Mě néé, mě přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, koště na leasing, dítě na cestě, ... mě přece nééééé!" Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem:

„

UHNI , JDU SI PRO KŘEČKA!"

Smrtijed je zadržen Bystrozory a vyslýchán:

„

Tak vy prej máte něco proti mudlům?"

„

Jo, avadu kedavru."

Psychiatr si pozval na pohovor paní Lilly Potterovou.

„

Paní Potterová, váš manžel James mě požádal, abych vás vyšetřil. Prý chodíte večer po bytě se zdviženýma rukama a roztaženými prsty. Můžete mi k tomu něco říct?"

„

Ale jistě, pane doktore. Čekám, až mi na prstech zaschne lak na nehty...."

Co si o tom myslíte vy? Je to správné? Já bych to hlásila na ministerstvo kouzel, ale moc bych to nehrotila. My si o nich přeci taky vymýšlíme vtipy, ne? Znáte třeba tenhle?  Mudlovská profesorka zkouší Pepíčka: „Pepíčku, řekni dvě zájmena," usměje se na chlapce a čeká na odpověď. „Kdo, já?!" zarazí se chlapec „Výborně!" zajásá profesorka.

Povídají si dva kouzelnící: „Víš kolik je potřeba mudlů na výměnu žárovky?" ptá se jeden druhého. „Co je to žárovka?!" odpoví druhý.

Užbrblaná  Užovka

Již od doby kdy jsem nastoupila na školu hogwarts slýchám ve Velké síni jednu větu častěji než cokoliv jiného: „Mudl škola volá!“ či popřípadě jiné interpretace či parafráze této věty. Podstatou je že nás všechny, alespoň většinu z nás volá mudlovská povinnost jménem škola. A zamysleli jste se někdy nad tím proč?

Ano. Nedávno mi má zvědavost prostě nedala a začala jsem pátrat proč vlastně já musím trpět v mudlovském institutu a učit se jejich obchodním, společenským či historickým údajům, pravidlům a jiných blbostem. Velkou příležitost mi vlastně poskytl předmět kouzelnické instituce díky nimž jsem mohla navštívit Ministerstvo kouzel. Ne že bych se nevěnovala výuce, nicméně jsem měla šanci trochu se občas porozhlédnout či ukořistit nějaký letáček s informacemi. No nebudu vás nudit zbytečnými údaji o mém krátkém pátraní do nehož jsem zapojila i výslech svých rodičů a hned vám řeknu co jsem objevila. Objevila jsem kouzelnický obor pro mudlovskou přetvářku.

Obor pro mudlovskou přetvářku se zabývá utajení všech kouzelníků před zraky mudlů, ale ne tím způsobem jak všichni známe. Oni vymýšlí zákony a vyhlášky pro dokonalé soužití s mudly. Oni vymysleli tu vyhlášku kde každý kouzelník musí vystudovat jeden stupeň mudlovské školy. Obvykle se značí jako základní škola. Je to z důvodu abychom lépe splynuli s mudly a měli o nich mnohem lepší představu, prý už studium mudlů nestačí neb je mudlů čím dál víc než můžeme zvládnout.

Dobře důvod proč nás ministerstvo donutilo vystudovat základní školu je snad všem jasný ale stále rosteme a stále studujeme. Někteří z nás pokračují na střední školu, další pak ještě na vysokou školu. Proč? No opět do toho zasahuje náš obor pro mudlovskou přetvářku. Neb z jejich výzkumu vzešlo že čím lepší vzdělání tím lepší pracovní příležitost a jelikož někteří z nás prostě nehodlají po světě chodit jen v kouzelnickém plášti musí si vydělat i peníze na nějakého to oblečení. Či na jídlo. Přece jen co všechno nám můžou poskytnout ryze kouzelnické obchody. Někde tedy musíme vyhrabat mudlovské peníze. Ale i tak co nás nutí studovat tak náročné školy. Proč se z té lehkosti našeho studia musíme ještě učit studium mudlovské? Jednoduchá odpověď. Už jsme se tak dokonale sžili s mudlovským světem že nám to přijde jako samozřejmost. Chceme zapadnout. Nechceme se zas tak moc lišit. Chceme vědět to co vědí oni. Chceme znát.

No a ve skutečnosti je to z části naše povinnost nařízená ministerstvem kouzel.

Nezbývá však než nám popřát pevné nervy v těžkém studiu a ať se nám daří. Hlavně nevěšte hlavu. Není to naše vina.

Jak jsme jednou dobyly hrad.

Jednoho krásného jsem se já společně s naší primuskou Barbarou rozhodly dobít hrad Karlštejn. Přemluvily jsme i naši milou prefektku Tydynku aby se k nám připojila. Tedy to měla být krásná dámská jízda tří grácií, tří sester či tří čarodějnic. Pojmenujte si to jak chcete, ale byly jsme tři. Dohoda byla uzavřena. Batohy byly zabaleny, svačinky přichystány a už stačilo jen se ráno následujícího dne vzbudit. Nařídila jsem si tedy svoji sovičku na 9:00 neb jsme podle magické krabičky naplánovaly výjezd v 10:30 abychom ještě chytily dřívějšího ohnivého oře a mohly si více užívat na hradě. 

Sovička mě v neděli ráno nezklamala zahoukala přesně v devět oblékla jsem se vyčistila zuby, nasnídala se a nervózně si to vykročila do mudlovského podzemí, odtud jsem se pak dopravila na mudlovské nádraží, kde ohniví oři jezdí, kde jsem se přímo u pokladen srazila s Barbarkou. Barb jen z velké srandy prohlásila jaké by to bylo kdyby Tydynka zaspala a nedorazila. Jaké ovšem bylo naše překvapení když jsme deset minut po plánovaném srazu zavolaly Tydynce, kterou jsem telefonátem vzbudily? Čekaly jsme a čekaly ale Tydynka se nestihla ani přemístit. Ono pravda mezi tolik mudlů se asi bála ale i tak. Ona se na nás normálně vykašlala lenoch líná. No a proto nám tedy nezbývalo nic jiného než abychom vyrazily na hrad samy.

Ohnivý oř byl nádherný. Byl modrý a velmi pohodlný. Výhled byl krásný a už po chvíli jsme mohly spatřit vysoké zdi krásného hradu jménem Karlštejn. Vystoupily jsme na zastávce jménem Karlštejn a podle značek jsme vyrazily směr hrad. Po cestě mě primuska hned několikrát přesvědčila o své chytrosti a dokonalosti. Třeba na mou otázku zda přecházíme přes Vltavu či Berounku pohotově odvětila že je to voda. Na návrh že pojedem koňským povozem odvětila jen že jen smrdí a že raději půjdeme pěšky. A tak jsem tedy stoupaly a stoupaly. Na cestě jsme potkávaly mraky malých obchůdků, které poskytovaly vlastně úplně to samé. Bylo to kouzelné. Jako dvě správné zvědavé kouzelnice jsme prolezly všechny ty ptákovinky co tam páni a paní mudlové prodávali. Nic jsme si však nekoupily. Přece jen naše mudlovské příjmy nejsou ještě tak vysoké. Nicméně naše krytí, které nám nařídilo ministerstvo mudlovské přetvářky, jež spočívá ve studování mudlovských škol přišlo velmi vhod, neboť jsme vcelku dobře zapadly. Vydrápaly jsme se až na vrchol hradu, kde jsme zjistily že chtějí až příliš moc za obyčejný vstup do hradu. Samy jsme ani netušily jaký je kurz galeon:koruna, proto jsme jen obešly hradby a zkutálely se zase z kopce dolů.

-pokořený hrad Karlštejn- 

Cestou zpět jsme si však nádherně pokecaly s mudlovskými prodavači. Jedna paní se nám svěřovala jak jí okradly, druhý pán mě pro změnu „vyděsil“ svojí smějící se kostrou na provázku. Jako kdybych ve svém životě neviděla nic strašidelného.

I tak to byl výlet nadmíru povedený i když nám tedy Tydynka svou „ne“ přítomností kazila co se dalo. Třeba pan číšník jí ani nepřinesl skleničku! Tedy její kulturní vzdělání v oblasti stolování mudlů silně zaostává. Nebo když si Barbara dala zmrzlinu Tydynka jí sprostě schodila lžičku na zem. Tydynka taky přemluvila skupinu ukecaných Italů aby nám neustále bránili ve výhledu. Tydynka ač tu nebyla byla všude vidět její škodlivost. Ponaučení tedy?! Nikdy nezapomínejte na Tydynku! Je důležitá.

Sovy využívají mudlové výhradně jako atrakci pro pobavení, 

patrně ještě nepoznalili jejich pravý potenciál

 Ohnivého oře se nám nepodařilo zachytit neb byl opravdu velmi rychlí, 

nicméně cestu po které uhání jsme zvěčnit dokázaly

Před pár týdny jsem vás poprvé seznámila s panem Truhlíkem. Pan Truhlík slíbil, že nám bude vyprávět zážitky ze svých cest. Co se ale nestalo. Pan Truhlík na první naše setkání vůbec nedorazil!

Svolala jsem tedy pár svých zelených spolužáků a společně jsme začali pátrat po stopách pana Truhlíka. A tady přináším jeho první historku. Historku o tom jak se ztratil. Já přijít do hrad dříve. Já myslet Elanis nevadit. Elanis nikde nebýt, tak já čekat. Já čekat dlouho. Já neznat hodiny tak já nevědět jak čekat. Najednou voda! Já chtít utýct, voda rychlá. Já snažit schovat. Voda rychlá. Já odnes voda pryč. To strašné. Já v jezeře skončit. Vedle já plavat velká skříň, já chtít skříň loď. Já otevřít dveře skříň. Voda do skříně teče, skříň padat ke dnu a já chytit křeslo. Já neumět plavat tak já sednout na křeslo. Vedle křeslo plavat strom já chtít táhnout ale strom divný. Já táhnout víc a táhnout obraz. Nějaký zelený pan tam být. Já strach padnout z křeslo. Já znova ve voda. Já chytit velký dlouhý stůl. Já lehnout na stůl. Já plavat se stolem daleko. Já nevědět co děje. Za chvíli já vidět lidi. Mnoho lidí z hradu utíkat. Já myslet že taky utíkat před voda ale oni utíkat do voda. Oni začít tahat věc z voda. Já říkat si oni hloupí? Velké věci voda vzít. Já být velký! Já křičet! Já snažit blíž k břeh. Stůl plavat dál. Já strach že utopit však velká příšera z voda chytla moje noha a hodit já na zem. Já plivat hlína a koukat kde já být. Já nepoznat ta místa. Já postavit na noha a jít a doufat že najít hrad. Já vidět jen strom a strom a hodně strom. Já nevědět kam jít já vrátit k jezeru a jít znovu. Já vrátit tolikrát (pan Truhlík ukazuje svých 9 prstů, pozn. redaktora). Já únava a hlad já vidět noc. Já chtít spát. Já lehnout na zem a usnout. Já probudit se a vidět tmu! Já slyšet hukat sova. Já vidět světlo! Moc světlo! Já běžet za světlo. Já zakopnout a padnou do jáma. Jáma smát. Jáma říct já že ďábel jáma být. Já nebát. Já zkusit hádat. Já nevědět co hádat. Jáma chtít jména hradu. Já neznat. Já slyšet o Nekro The Gravedigger.Já slyšet o Salazar Slytherin a taky znát Elanis. Já hádat s jáma a nakonec já uhádat. Jáma ne rada pustit. Já chtít jít za světlo. Ale světlo pryč. Já už nevidět tma. Já snažit se najít světlo. Já konec jít jak já pamatovat světlo. Já dojít v Prasinky. Já radovat se já najít ale já neradovat dlouho. Já najít velké cedule. Já neumět číst ale umět malovat, já namalovat toto:

Já nevědět co znamenat, ale já ne moci dovnitř. Já stále hlad. Já jít v hrad na jídla a za Elanis jí omluvit. Ale v hradu nic. Já koukat po místa a nic. Já vidět velký pohár u síně s jídlo a guma věc nad pohár. Já jít k pohár. Do síně běžet dítě. Já hlad. Já nechtěl ublížit. On lek a utekl. Já nechtěl strašit já chtít jídlo. On vědět kde jídlo. Elanis mluvit o kuchyň. Tam jídlo být. Já hledat kuchyň. Já chytit dítě na střecha. Já nevědět jak ono vyšplhat. Já třást s dítě dokud nevědět kde jídlo. Já běžet na záchod. Já nechápat jak v záchod být jídlo. Já strčit hlava do záchod a hledat. Já zaseknout se.Já slyšet vodu. Já vidět hlavu. Kukatá dívka smát se na já. Ona bledá. Skrz já prošla. Já slyšet víc voda. Já sebrat síla a vysvobodit já ze záchod. Já praštit hlavou v zeď a propadnout se. Já v místě s moc obraz na stěna. Já šáhnout na ruka. Já bušit hlava o stěna. Já chtít pryč. Stěna otevřít malý otvor. Já prostrčit hlavu. Já zakřičet já chtít jídlo. On přijít tak malý skřítek (pan Truhlík ukazuje velikost svého maličku, pozn. redaktora) on dát mi kulatá červená věc a říct: „Jídlo!“ Já kousnout do kulatá věc a fůůůůůůůůůůůj, kyselá. Červená skřítek nést dlouhá zelená věc, já kousnout do dlouhá věc a brrrrrrrrrrrrrr. Nedobrý. Já chtít maso!

Skřítek říct: „My nemáme maso! My tu jíme jen zeleninu!“ Já vystrčit hlavu z díra a vyskočit zpátky do voda. Á uvidět děti plavat k díra z já vyskočit. Já dostat se z hradu do síně kde mnoho lidí. Já koukat a vidět starý fousatý muž házet kytička a křičet. Já chtít ho praštit ale já najít Elanis. Já ptát se jí kde oni být a ona něco o turnaj, výuka, stávka, soutěže a dál. Ona hodně mluvit. Ona na zlobená. Já dostat od štará špinavá muž kytička. Já útect z hradu. Elanis běžet za já a zastavit. My sednout pod strom a já vyprávět. Já myslet že hrad zbláznit. Já nevím zda chtít zůstat. Já bát se šílená šedivá špinavá muž. Já nikdy nebát. Ale já bát fousatá muž.

Od dnešního dne žádný problém! Jako správný kouzelník jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o recept na kouzelnickou modelínu vlastní výroby, abyste si nemuseli kupovat modelovací hmotu u mudlů. A to se co? Vyplatí! (Pokračování textu…)

Dopis z Bradavic dostal každý z nás ve svých jedenácti letech. Každý mudlovský půlrok lze vystudovat jeden ročník Bradavic. Jenže každý kouzelník na Hogwarts.cz musí chtě-nechtě navštěvovat zároveň i mudlovskou školu. Zajímalo mě jaký typ mudlovské školy má v kouzelnickém světě nejčastější zastoupení. Přijde vám překvapivé, že ,gymnázium´ získalo v mé anketě nejvíce hlasů? Celých třináct ze třiceti, téměř padesát procent. Že by inteligence studentů gymnázia byla nutná ke studiu na mudlovské škole? Dá se vůbec s návalem gymnazijního učiva zvládat řadu dalších předmětů? Evidentně to jde, co si o tom myslíte vy? :)

(Pokračování textu…)

Aneb jak jsme přežily náš první sraz.

Zleva: Connie, Kristie, Leslee

 Jednou si takhle zase sedím v mudl škole a nudím se při angličtině. Učitelka moc zábavná nebyla a spící spolužák vedle jakbysmet. Až mi najednou začne cosi v kapse vibrovat, mobil (mluvící kost)! Vytáhnu ho a pod lavicí si rychle čtu zprávu, aby si mne učitelka nevšimla. Napsala mi Connie, dozvěděla jsem se, že je v Praze. Rychle jsem naťukala odpověď a vzápětí kontaktovala Miu Scream, Emmu Smithovou a Leslee J Smithersovou, které byly ve vedlejší učebně. Connie napadlo, že bychom si mohly dát sraz. Byla jsem pro, teď to jen oznámit zbytku kouzelnic ve vedlejší třídě. Emmanemohla, Mia také ne, ale Leslee ano. Vzápětí jsem zase ťukala další textovku pro Connie, ve které stálo, že mám čas a že by mohla i Leslee. Sraz byl ve 14: 30, pod levou zadní nohou koně na Václavském náměstí.

Leslee a Connie a naše balónky

Když mně aLeslee mudlové propustili z věčného mučení matematiky, tak jsme bleskurychle letěly do jídelny a oběd do sebe doslova naházely. Potom rychle ke skříňkám a pryč! Tak se také stalo a my již ve 13: 57 čekaly na tramvaj. Usoudily jsme, že stíháme a zpomalily tempo. Vystoupily jsme z tramvaje a před námi byla cesta metrem s přestupem. Metrem jsme cestovat uměly, to ano. Ale ten přestup byl poněkud horší. Trošku jsme bloudily, ale díky mé intuici jsme následně zvolily správnou cestu a mohly se řítit dál. K noze jsme dorazily v 14:25, tak jsme chvíli postávaly a koukaly kde co lítá. Mimochodem jsme také hledaly Connie. Už jsem jí viděla, zamávala jsem. Zamávala taky. Když už přišla až k nám, tak jsme se pozdravily. Mlčení prolomila Connie, která se zeptala, co budeme dělat. Navrhla jsem, že se nejdřív můžeme projít, tak jsme šly po náměstí dolů. Chvíli jsme diskutovaly kam jít. Návrhy padaly nejrůznější: KFC, McDonald, nějaká kavárna, nebo obchůzka po obchodech. Mně to bylo vlastně jedno a holky si odhlasovaly, že chtějí k MacDonaldovi. Taky jsme tedy šly, koupily si něco na zub, abychom nevypadaly divně, když kolem nás všichni něco jedí a pijí. Usadily jsme se ke stolu, pomalu přežvykovaly svoje hamburgery a povídaly si (jistě, že ne s plnou pusou! Jsme přeci slušně vychované čarodějky). Po chvíli jsme se zase vydaly do zimy. Daly jsme se na výpravu mudlovskými obchody. Po chvíli jsme došly do jednoho, který se jmenoval "New Yorker" a hledaly v něm nějaký pěkný hábit. Představte si, žádný tam neměli!!!

Nákupní galerie Myslbek

Transparent (ne, pusu jsme nikomu  dávat nemusely)

Po chvíli, co jsme se vzpamatovaly ze šoku, že mudlové neuznávají hábity jsme se znechuceně zase vypravily ven. Vešly jsme do jakési nákupní galerie, která nesla název "Myslbek." Chvíli jsme se rozhlížely a růžová srdíčka zavěšená na stropě nám připomněla, že je vlastně Valentýn. Vtom k nám přiskočil jakýsi mudla, že prý jestli se nechceme vyfotit ve valentýnském srdci z balónků. Vysvětlil nám, že pokud nechceme, aby to vypadalo divně, že budeme na fotce tři holky, že tam na to mají i modely. Ukázal na sebe a na stejně oblečeného kolegu opodál. Já jsem fotku rázně odmítala, Connie taktéž, ale Leslee nic neříkala. Přeměřovala si mudlu pohledem a jakmile šel nabádat k focení někoho jiného, když jsme ho my odmítly, tak Leslee prohlásila, že je pěkný. A že by se s ním klidně šla vyfotit, ale protože se styděla, tak já jako studentka druhého ročníku jsem jí k tomu dokopala. Dostaly jsme i balónky plněné héliem.

Výsledná klíčenka

Z galerie jsme odcházely spokojené, Leslee se ještě trochu červenala a v ruce třímala svou klíčenku a balónek. Já a Connie jsme balónek měly taktéž. Bylo už docela pozdě, tak jsme se vypravily směrem k metru. Před vchodem do metra se mi podařilo balónek rozvázat, dýchnout si hélia a holky mě nábádaly k tomu, abych řekla větu: "Zmijozel je nejlepší!" Neváhala jsem a řekla to. Ještě jsem dodala: "Nebelvír je fuj." Ale to jen tak, mezikolejní rivalita být musí, ne? Nakonec jsme ještě udělaly společnou fotku a zmizely zpátky ke svým mudlům domů. Předtím jsme se však ještě domluvily, že o srazu poreferujeme do Hadího krále, protože zelených bylo víc a Conniese nechtěl psát článek (jak je vidět, já se k tomu taky dokopávala pěkně dlouho :D).

Hlásim sa vám ako nová redaktorka. Zriadila som novú rubriku Básnický kútik. Myslím že HK potrebuje zmenu a tu ju máte. Sú to diela našich študentov. Prajem vám príjemné čítanie a dúfam, že sa vám budú páčiť.

Bez názvu

Zpovídám se ze svých hříchů.Z lásky, která nezná pýchu. Z pýchy, která nezná lásku oběšenou na provázku. Z touhy, která v těle mrazí, znají ji i krutí vrazi. Z jemných vláken mojí sítě, co neslyšně obklopí tě. Z chladu mého majetnictví. Z oloupení o panictví. Z víry ve sny, sílu, svět, kterou mi chceš závidět… Z citů srdce vykradených, v lázni krve vykoupených. Z lítosti a ze soucitu, jsou to střípky starých mýtů. I z krutostí mojí něhy, které lámou tvoje břehy… Zlomí je a budeš můj, nikdy toho nelituj!

Bilkis Blight

Bez názvu

Chodím k tobě, lásko každou noc,Necítím nic, než bezmoc. Chtěla bych být opět s Tebou, Nevidět Tvou tvář bledou. Snad se Ti zdá krásný sen, Nevydržím bez Tebe už ani den. Přes slzy ani nevidím Po slepu, tvář Tvou hladím. Polibky, mrtvé moře, Jako vejce v prázdné noře. Proč si vzal duši Tvou? Dala bych mu raději svou.

Mé srdce navždy bude tvé, Ať to dobře skončí nebo ne. Lásku jsem Ti přísahala, Nikdy bych Tě nezradila. Proč nám takový osud dal? A naši lásku nám vzal? Vzduch je pro mě jedem, Snad po smrti už spolu budem'.

Brillian McBjorin

Lavina Peřina z bílého sněhu, co přikryje tvůj život, mrazivou na sobě máš něhu, co duši ti vysává. Jak mozkomor skrytý v peří, krásný, však tak děsivý. Kdo podlehne mu, ten uvěří, že není moudré být hrdinný.

Nicol Nash Orchidis

Bez názvu

Je ta nejhlubší noc v rocea já mám stále svázané ruce. Chtěl bych se jako člověk narodit, a ze zajetí se vysvobodit. Chtěl bych zase tu krásnou přírodu, pít blýskající se vodu, ale takhle malý nic nedovedu, tak si to aspoň představuju. Ačkoliv člověk velký je, za krásnější věci nebojuje. Chtěl bych být něčím více, ale cítím se jak zfouknutá svíce. Všechno kolem mě svazuje, nasilí kolem panuje. Dospělý s tím nic neudělá, a jejich dítě v tom vyrůstá. Ale už ani sám nevím, o co se to snažím. Copak něco zvladnu sám? A lidem novou víru dám?

Brillian McBjorin

Tak a to je všetko. Teším sa na vás nabudúce aj s novými príspevkami :)

Vaša hadica Cass