Před nějakým časem jsem se tu věnovala úvaze, jací jsme vlastně hadi. V závěru článku jsem vyzvala čtenáře, aby mi poslali sovu s přiznáním, jací jsou hadi oni. Ať víme, s kým se v kolejce potkáváme.
No, lezlo to z vás jak z Merlinových pletených ponožek. Nicméně pár přiznání tu mám. (Pokračování textu…)
Připadáte si poslední dobou ve stresu? Nešťastní? Krom výjimek (kterých si náležitě ceníte) vás okolí nesnáší nebo má akorát tak haldu pokryteckých keců, na které nemáte náladu, chuť a nejraději byste je opláceli nějakým opravdu ošklivým kouzlem? Tak nezapomínejte, že...
(Pokračování textu…)V rámci honu na pentagrámky jsem zjistila, že mám zveřejnit svůj podařený úkol či soutěž. Tak jsem přemýšlela, co by mohlo alespoň trochu zaujmout a zároveň to bylo hodnoceno kladně. Nakonec jsem našla toto, tak se koukejte vzdělat. :-)) (Pokračování textu…)
Znáte takový ten pocit, kdy jste na sebe extrémně hrdí a za každou cenu se musíte pochlubit celému světu?! Já teda ano. A právě tento pocit mlátí celým mým mladým tělem, a tak nezbývá nic jiného, než být skolena a napsat čtenářům Hadího krále, co vlastně tak úžasného má osoba spáchala.
Všimli jste si oné soutěže od madam Belatris Nithelas Malrinové, která se rozhodla náš studentský život trochu obohatit o krásu dopisní obálky, dopisu a poštovního světa? Samozřejmě, dopisování skrz sovy je v naších končinách běžné, ale madam Malrinová nás zapojila do tajů mudlovského světa a jejich pošty. Úkol byl následující:
„Dopisová kultura upadá, dokonce i mezi kouzelníky. Většina lidí raději strčí hlavu do krbu, než aby vzala brk a svitek pergamenu. Mnoha lidem to nevadí a vítají to. Já mezi ně nepatřím. Miluji dopisy, naducané obálky, vůni dopisního papíru a osobitý rukopis pisatelů. Proto jsem se rozhodla vypsat tuto soutěž.
….
V druhé části pak každý vytvoří originální obálku a papír, na který budou dopis psát. Čím kouzelničtěji to bude vypadat, tím lépe. Pak napíšete dopis, nadepíšete obálku a obojí vyfotíte. Tyto obrázky vložíte do adminu a za ně dostanete odměnu. Po vyfocení dopis vložíte do obálky a klasicky pošlete.
Výsledkem bude, že každý jeden dopis napíše a jeden obdrží.“
Mě osobně tato soutěž nesmírně nadchla. Stejně jako madam Malrinová i já mám ráda dopisy. Ta radost když vám v poštovní schránce přistane taková tučná obálka a vy nevíte, co v ní je. To je panečku pocit.
Tento pocit jsem se rozhodla vyvolat i u své spolužačka Barbary. Tu jsem si vybrala jako svého dopisového partnera a můj úkol tedy byl poslat jí nějaký pěkný dopis.
Vzhledem k tomu že vím jak strašně škrábu, rozhodla jsem se dopis napsat co nejkratší, aby nebyl nějaký velký problém s jeho luštěním. Nicméně pak jsem se podívala na svůj dopis a svou dosti ubohou obálku a přišlo mi, že něco takového vůbec musím posílat. Vždyť to je nic. Takové obyčejné. Vůbec ne osobní.
Posuďte sami, koho by tohle nadchlo, kdyby to obdržel ve schránce?
Rozhodla jsem se tedy svůj dopis o něco obohatit. Po ruce byla spousta krepáku, v rukách skoro žádný um, v hlavě žádný nápad. A tak vznikla květina:
Květinka nic moc, ale rozhodně lepší než jen suchý dopis.
Nakonec jsem si uvědomila, že to co dělám, budu posílat Žábě. Člověku, který toho pro kolej tolik udělal, který by pro kolej i dýchal a hlavně je to člověk, který je jen člověk. Člověk většinou zapomíná, a tak mě napadlo poslat jí i nějaký kalendář, diář či jen bloček. Nakonec se z toho vyklubal měsíčník.
No, a zde jest:
Ano, toto je ono dílo, na které jsem náležitě hrdá. Ne jen proto, že se mi strašně líbí (což se mi teda líbí) ale hlavně proto jak vypadá uvnitř. Není tam jen tuna papíru, jak by si mnozí mohli myslet, ale jsou tam měsíční listy s motem a krásnou žábou.
Tady, ať vidíte, jaké krásné žáby v našem světě žijí.
Ano jsem na toto své dílo náležitě hrdá. Je to jedna ze soutěží, která mě opravdu bavila a vzniklo z ní něco, co mou duši na chvíli uspokojilo. Protože v tuto chvíli je to pro mě dokonalé!
Přemýšlela jsem, kam bych letos vyrazila na dovolenou, kdybych na to ovšem měla a po prolistování několika katalogů jsem si uvědomila, že dovolená s cestovní kanceláří je sice pohodlná, více méně bez problémů, avšak člověk toho moc nevidí. Tedy, vidí to, co si jiní myslí, že by měl vidět. Pochopitelně se pak nedostane na to ostatní. Už dřív jsem to začala řešit tak, že sice jedu s cestovní kanceláří, ale už dopředu hlásím, že se od nich trhnu a na místě si budu jezdit po svých výletech. (Pokračování textu…)
Počátkem loňského roku byl mezinárodní statut o utajení porušen. Jedná se o film, který znázorňuje bitvu v Bradavicích. Po provedení prošetření tohoto případu bylo zjištěno, že film byl jen jedním ze série osmi, které zaznamenávají život kouzelnického hrdiny Harryho Pottera. Od té doby jsme zahájili totální vyšetřování, a jsem v současné době velmi blízko k zjištění, kdo tyto informace o Společenství kouzelníků poskytl mudlovským filmařům.
(Pokračování textu…)Nápad na tento článek vznikl celkem nedávno. Bavila jsem se s Darkness o Zmijozelu a hadech. Přistihla jsem se při utkvělé představě, že hadi jsou zelení. Netuším, proč mám ten dojem. Díky Merlinovi jsem v životě žádného zeleného hada neviděla. Ti, kteří mi někdy zkřížili cestu, byli oblečení v odstínech hnědé, žluté, šedé až černé. Dlouho jsem o tom přemýšlela. Kde jsem takovou představu vzala? Proč mám ten pocit? Od těchto úvah byl už jen krůček k nápadu zjistit, jak si to tady, ve Zmijozelu, hadíme. (Pokračování textu…)
Severus Snape při hodině Lektvarů: „Debil, zmijozel, debil, zmijozel, debil, zmijozel… Jenom támhle vzadu, Potter s Weasleym, to je výjimka, tam sedí dva debilové vedle sebe.“
Vy-víte-kdo dojí poslední sousto, odhodí tyčku a s vášnivým úsměvem promluví k Bellatrix: "Zmrzlina Koral, kdo by odolal!"
Dobby: Dobby přišel Harryho Pottera varovat, pane!
Harry: Co se děje Dobby?
Dobby: Harry Potter se nesmí vrátit do Bradavic!
Harry: A proč?
Dobby: Na Harryho Pottera čeká ve škole nebezpečí!
Harry: Jaké nebezpečí?
Dobby: Draco Malfoy chce ve velké síni natáhnout přes cestu provázek, aby si Harry Potter rozbil nos!
Bellatrix: Dej sem tu věštbu!
Harry: Nemám jí. Rozbila se. Ale klidně vám řeknu jak zněla:Té jež ztrpčila té žití, děti v dědky proměniti. Švagr téže vane z věže...
(Nasaši Jackson)
Za dob krutého pronásledování smrtijedů přivezou do Azkabanu nového klienta a na věži se ho ptají: "Kolik's dostal?" A on:"25 let." A oni:"Za co?" "Za nic!" A oni:"Lžeš, za nic se dáva jen 10 let."
Vola rozhorčený pan do redakce Denního věštce: "Včera jste otiskli zprávu ze jsem zemřel." Redaktor: "To mate pravdu... Odkud voláte ?" Drahá mami a tati! Všechno je v pořádku, teda skoro všechno, akorát mě skoro pořád hrozně bolí hlava, od té doby, co jsem při požáru koleje musela skočit z okna. Jeden sympaticky mladý mudla, co šel zrovna okolo, byl tak hodný, že mi pomohl a poskytl první pomoc. Protože shořel veškerý nábytek a věci na mém pokoji, zůstala jsem od té doby u něj. Vážně jsem uvažovala o svatbě, ale vím, jaký máte názor na smíšená manželství. Takže se rozhodujeme, jestli si to malé necháme, nebo ...... Ne, nedělejte si starosti. Po pravdě řečeno, nic z toho se mi nestalo. Neboli mě hlava. Nehořelo na koleji. Nepotkala jsem žádného mladíka, se kterým žiju, ani nejsem těhotná. Píšu vám, abych vám řekla, že mi přišly výsledky závěrečných testů. Mám pět nad očekávání a třikrát mizerné. Jen jsem myslela, že když to dam do jiné perspektivy, bude to znít lepe. Vaše milující dcera. Přijde čarodějka do krámku a spustí na prodavačku: "Ten váš čarodějný samoopalovací krém na opalování nestojí za nic!" "To není možné!" brání se prodavačka. "Ale ano!" křičí žena dál. "Podívejte se na mě, jak jsem bledá. A to už jsem snědla tři krabičky!" ,,Slyšel jsi, u Děravého Kotle jsou nyní místní specialitou šneci?" ,,Vím, jeden mne obsluhoval."
(Maxmilian Addams)
Čeští kouzelníci v Egyptě probudí mumii. Ta na ně chvíli zírá a pak řekne: „Kdo jste a co chcete?"
"My jsme kouzelníci z České republiky a přišli jsme prozkoumat tuto pyramidu."
"Vy jste z Česka?" ptá se Mumie se zájmem.
"Ano."
"Aha. A co Nimradir, ještě řediteluje?"
Jede Nekro a Raven na motorce a Nekro má na zádech náhrobní desku. Raven se ptá - proč pořád taháš ten náhrobek? A Nekro na to - přece nepojedu bez papírů.
Jde ředitel po chodbě a zeptá se nebelvíráka: „Nevíte, kolik je hodin?”
Nebelvírák odpoví: „Za deset minut bude jedenáct.”
Ředitel naštvaně přecedí přes zuby: „Ale já se ptám, kolik je teď!”
Pan profesor Nekromacer si pořídí havrana a ten mluví strašně sprostě, a tak ho dá jednou za trest do mrazáku. Po chvíli mrazák otevře a havran pokorně říká:
„Omlouvám se za své nevhodné chování, už se to nebude opakovat. Mám jen jednu otázku. Co udělalo to kuře?“
Je večer a smrtijed utíká do svého temného sídla, černý plášť za ním jen vlaje. Utíká kolem hospody, u jejíchž dveří stojí opilec. Když tu dá opilec smrtijedovi facku a ten klesne na zem, plášť ho přikryje. Opilec povídá: "Myslel jsem, že si lepší BATMANE!
(Marguerita Laux)
(Lisey Silver Diamondlash)
Voldemort: "Dal jsi mu ten nůž?"
Severus: "Ano."
Voldemort: "A co říkal?"
Severus: "Auuu..."
Bystrozoři kontrolují na vzdušné kontrole koště: "Co to máte na tom ocase?" "To jsou vodní lyže." "Dobře jeďte." Druhý bystrozor chvíli přemýšlí a pak říká svému kolegovi: "Tak si myslím, že kecal. Máme tu tři jezera, a ani jedno není z kopce!"
Děti mají přinést do školy nějaký násroj který ostatní neznaji. Ronald přiveze takový divný nástroj s mnoha hadičkama. Paní učitelka McGonagallová se ho ptá: "Co to je?"
"To je dědečkův dýchací přístroj."
"A co řikal dědeček?"
"Nic, jen: hhh hhh hhh."
(Rosalin Blackwood)
Baví se takhle Havran s Hadem. Ty Hade, jaký je to mít v sobě jed? Takový! řekl Had a kousl ho. Našla se mrtvola ve sklepení a Nekro se bokem ptá Ferdinanda. Ferdo, víš co jsem ti říkal, důkazy! Neklo, neboj, já si půjšil suby z domu Leninů. Kachnička pluje po jezeře, Hanibal se vynoří a ptá se ji, co se stalo. Ále, zahýbá mi s nějakou kačenou! Učitel zkouší havránka z jazyků. Teď mi řekni, jaké zvíře dělá KRÁ! Na to havránek: Kráva! Né, tohle děláme my, havrani! Havránek nesouhlasí a nedá si to rozmluvit. Učitel ztratí trpělivost a vztekle se ho ptá, jaké podle něj teda havraní vydávají zvuky. Havránek: To přece Haf! Příjde prof. Kilahim za slečnou Mintakou, aby mu vyvěštila z ruky. Ta si od něj vezme měšec s galeony a začne si prohlížet jeho ruku. Za chvíli z ní vypadne, že bude žít hodně dlouho. Profesor je spokojený a jde na procházku k jezeru. Je právě úplněk a sežere ho prof. Werewolf v podobě vlkodlaka. Sl. Mintaka to pozorovala z okna a poznamenala: "Jak ten čas letí".(Osiris Flemingová)
Copyright © 2026 | WordPress šablona od MH Themes