Drzost- mudlové znevažují kouzelnickou historii!
Jedni to neberou vůbec vážně, kašlou na všechno a kouzelnický svět je nezajímá- TAK TO MÁ BÝT
Další se zase o náš svět zajímají, ale nevěnují tomu takovou pozornost a nepomlouvají nás.- TO UJDE
Jiným to je úplně jedno, ale knihy J. K. R. četli a filmy viděli. A začali vymýšlet vtipy. TO SE NEDĚLÁ
Malá ochutnávka mudlovské drzosti: Bláznivý Sirius honí Remuse se sekerou. Remus se mu snaží uniknout, ale zaběhne do slepé uličky a tak tam čeká na jistou smrt. Přiběhne k němu Sirius předá mu sekeru a povídá: Na Reme teď honíš ty!
Říká jeden blázen na koštěti druhému a třetímu, když jsou na střeše panelového domu. „Já jsem Harry Potter!" „Tak to dokaž!" prosí ti dva. A tak se rozběhne a pokusí se vzlétnout na koštěti. Pak spadne dolů a zabije se. Druhý říká: „Já jsem Fawkes!" a seskočí dolů, ale zabije se jako ten před ním. A ten třetí říká: „Hoši, to jste mě nepoznali? Já jsem Smrtonoš!".
Dva smrtijedi vpadnou do domu. „Bud zemřete nebo se přidáte ke smrtijedům!" říká jeden. Matka a otec souhlasí. „Já se nepřidám!"odporuje 11-letý syn, který má nastoupit do Bradavic. „To nejde! Tvůj otec objednal tři vstupenky!"
Smrtijed jede tramvají a vrazí do starého pána. Ten se svalí na zem. „Alespoň by si mohl říct kouzelné slůvko," zlobí se. „Avada kedavra!"
Nedělní odpoledne, Blackova rodina, najednou zvonek. Sirius jde otevřít, a za dveřma smrtka. Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:
„
Mě néé, mě přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, koště na leasing, dítě na cestě, ... mě přece nééééé!" Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem:„
UHNI , JDU SI PRO KŘEČKA!"
Smrtijed je zadržen Bystrozory a vyslýchán:
„
Tak vy prej máte něco proti mudlům?"„
Jo, avadu kedavru."
Psychiatr si pozval na pohovor paní Lilly Potterovou.
„
Paní Potterová, váš manžel James mě požádal, abych vás vyšetřil. Prý chodíte večer po bytě se zdviženýma rukama a roztaženými prsty. Můžete mi k tomu něco říct?"„
Ale jistě, pane doktore. Čekám, až mi na prstech zaschne lak na nehty...."
Co si o tom myslíte vy? Je to správné? Já bych to hlásila na ministerstvo kouzel, ale moc bych to nehrotila. My si o nich přeci taky vymýšlíme vtipy, ne? Znáte třeba tenhle? Mudlovská profesorka zkouší Pepíčka: „Pepíčku, řekni dvě zájmena," usměje se na chlapce a čeká na odpověď. „Kdo, já?!" zarazí se chlapec „Výborně!" zajásá profesorka.
Povídají si dva kouzelnící: „Víš kolik je potřeba mudlů na výměnu žárovky?" ptá se jeden druhého. „Co je to žárovka?!" odpoví druhý.
Užbrblaná Užovka
Snídani jsme do sebe doslova naházely jedna dvě a zase jsme se natáhla na postele a přemýšlely nahlas, jak asi ukořistíme oběd bez povšimnutí. Měly jsme neskutečné štěstí, protože jsme přemluvily ty samé skřítky, aby nám oběd donesli. Po tom, co jsem si pochutnala na hranolkách s kečupem, Safira na smaženém sýru, vtrhl do ložnice tucet holek,které vypadaly stejně jako my- lososově. Byly to další novačky. Seznámily jsme se celkem rychle a také jsme se skamarádily. Když si však chtěly nově příchozí holky odpočinout po cestě, zpoza zdi se ozvalo hlasité chrápání. My, které jsme to poslouchaly už podruhé jsme se naštvaly a začaly bušit do zdi. Bylo nám to však prd platné, poněvadž zdi byly kamenné, jen jsme si zbytečně otloukly naše malé ručky. Takhle to bylo po tři dny, tři..vlastně čtyři dny jsme všechny nespaly, až nakonec pátou noc..ticho. Jen někde venku v Zakázaném lese vyje vlk. Hned na to za námi přišla na návštěvu nějaká studentka, Nicolette Marique Leroy. Začala nám vyprávět o zařazování, kolejích a hlavně o té její, o Havraspáru. Když jsme si všechny lehly na postele a poslouchaly vyprávění jako pohádku na dobrou noc, tak mi to docvaklo.
"No a náš pan kolejní je vlkodlak, ale nebojte, nic vám neudělá, bere lektvar " ujišťovala nás. "A není náhodou dneska úplněk?" zeptala jsem se nenápadně. "Je" rychle přitakala Silvia, která měla postel skoro u okna a snažila se pochopit, kam tím mířím. "A nemyslíte, že je ve vedlejších ložnicích nějaký klid?" navázala na mou myšlenku Rosalie, přiložila na zeď skleničku a horlivě poslouchala. Brianag a Leroy jí napodobily a také špicovaly uši. Za zdí se ozývalo tiché šuškání, které by si chlapci v přítomnosti profesora určitě nedovolili. Yasmin napadlo podívat se z okna, když tak učinila, tak hlasitě zapištěla a udělala několik kroků zpět. Všechny jsme se okamžitě nahrnuly k oknům a očima hledaly něco, čeho se Yasmin lekla. Po chvíli jsem uviděla svítící oči a slyšela slabé vrčení. "Ty, Nicolette, není to ten váš kolejní?" zeptala se Jane a gestem ukázala Nicolette, aby se šla podívat. Nicolette vytasila hůlku a kouzlem Lumos si posvítila do míst, kde byly oči. "Sire?" nejistě se zeptala. "Sýýýýr? A je to ementáál?!" všechny jsme otočily hlavu ke dveřím, kde jsme slyšely hlas. "Zalez Lamo, sejra máš v kolejce" utrousila Nicolette a prudce se otočila, protože právě slyšela vrčení.
Najednou jsme ve světle uviděli roztomilého vlka, který ocasem zametá zem. Esperanza se začala přehrabovat ve svých věcech a když našla gumový míček, tak se bez váhání napřáhla a hodila ho. "Aport!" zazubila se při házení. Vlk se kupodivu za míčkem rozběhl a cobydup byl zpátky. "Tak to bude určitě pan kolejní" zakřenila se Nicolette. Když jsme slyšely, že vlk peláší zpátky, tak jsme se znovu seběhly u oken. Mezitím se však něco stalo a místo aby přiběhl vlk a míčkem v puse, tak přikráčel profesor Werewolf a v ruce třímal Esperanzin míček. "Jaktože ještě nespíte?! Copak nevíte kolik je hodin?" začal se profesor rozčilovat. "Víme, víme. Ale jen si říkáme, že je takový pěkný úplněk" řekla jsem, holky začaly horlivě přikyvovat a já se letmo podívala na hodiny. "To je" zašklebil se Nicolettin kolejní "Tak alou do postele, nebo na vás taky pošlu někoho, aby hlídal, jestli chodíte včas spát. Dobrou noc" letmo nám zamával a odkráčel kamsi do lesa.
Když jsme si všimly, že už je zase skoro ráno, tak jsme rychle lehly do postelí, abychom zase nevypadaly tak, jako včera. Ale ještě chvíli jsme se smály, protože jsme si byly na sto procent jisté, že ten vlk, kterému Esperanza hodila míček, byl pan profesor Werewolf.
