Články

Báseň od Elanis Aelany Roselfové

O co tu teď běží? O co? Ptám se stěží. Bezcíle tu tváře bloudí, bezcíle a přitom jiné soudí. Naše plány, vše se hroutí. Druzí nevěřícně hlavou kroutí. Kdysi dávno, kdo vzpomene si? Na ty dávné krásné časy. Co všechno dřív jsme měli? Věhlas, slávu, dělali jsem co jsme chtěli. Sbírali jsme všechny body, brali po dvou každé schody. A pro co vlastně, pro co jen. To pohár, to byl náš sen! Dnes, už pár let tomu bude, vidím nezájem a lenost všude. Co však jiné nutí vpřed, co jim dalo sílu během těch let. Co to je, co Zmijozel nemá. Ten, který na dně leží, zvednout zpět se už nedá. Kolik lidí, kolik jen přišlo a pak rozplynulo se jako sen. Proč opustili tenhle hrad, proč nechtěli si s námi „hrát“? Co to je to co nám chybí! Co to je to co mají jiní! Co ptám se zas a znova, nemám proto jiná slova. Co se stalo před lety, že teď všechno před rukama odletí. Nemáme nic ani sílu zvednout ruce k novému dílu. Začít novou kapitolu. Zvednout knihy ze zaprášeného stolu. Začít znovu radost z bodů mít. Začít znovu o poháru snít. Začít znovu bojovat. Začít znovu ze života na hogu se radovat.

Bohové. Mocné entity se kterými musíte vždycky počítat. Nevyplatí se je ignorovat ani nepřijímat jejich dary. I v Aidahainu jich je pár, přesněji osm. Zde je jejich výčet. (Pokračování textu…)

Podařilo se mi rozluštit ddalších pár stránek z deníku neznámé dobrodružky. Vypadá to, že se dostala do svízelné situace a hraničářkou se jen tak nestane. (Pokračování textu…)