Články

Úkol do Miss Slytherin

Není kouzelníka, který by neznal světoznámou kouzelnickou kapelu Sudičky (The Weird Sisters). Jen málo lidí však ví, že se tito umělci rozhodli podpořit dobrou věc.

Včera na tiskové konferenci frontman kapely oznámil, že se Sudičky rozhodly uspořádat charitativní koncert na podporu dětského oddělení  Trvalých poškození způsobených zaklínadly v Nemocnici svatého Munga pro kouzelnické choroby.

Hadí král byl u toho, když se členové skupiny rozhodli poskytnout rozhovor vybraným médiím kouzelnického světa.

HK: "Plánovali jste tuto akci dlouho?"

Gideon: "Popravdě řečeno to byla rychloakce."

Orsino: "Je to tak, v Denním věštci psali, že má nemocnice nějaké potíže, tak jsme se rozhodli jí pomoci tím, co umíme njlépe."

HK: "Můžete našemu časopisu tedy prozradit, jak dlouho Vám to trvalo?"

Myron: "Pokud to sečtu, před 14 dny vyšla zpráva, během chvilky jsme se dohodli a náš manažer zajistil prostory... Ani ne měsíc."

Heathcote: "Přesněji to bylo 23 dní."

Merton: "23 dní, to by mohl být nový hit!"

všichni: (smích)

HK: "Tedy, to je opravdu rychlost. Váš koncert bude v Los Angeles, proč právě toto město?"

Herman: "L.A. je městem andělů, a my se také chystáme k jakémusi andělskému činu..."

Gideon: "Nepřeháněj!" (smích) "Los Angeles jsme si vybrali díky tomu, že se poblíž nachází velké prostranství, které se dá rychle a účinně obehnat protimudlovskými zaklínadly a díky velkému množství kempů, kde se mohou lidé utábořit."

Kirley: "Myslím, že by se tato akce dala přirovnat k mistrovství světa ve famfrpálu..."

Myron: "Jen bez košťat!" (smích)

HK: "Počítáte s velkolepou akcí, myslíte, že naplníte kapacitu, kterou očekáváte?"

Merton: "Bereme v úvahu fakt, že je to pro dobrou věc a také proto, že vstupné není nikterak závratné. Navíc celá jeho výše bude na závěr koncertu předána Nemocnici svatého Munga.

Heathcote: "Navíc pro nás hraje i fakt, že jsme měli 4 roky pauzu a toto má být něco jako comeback na kouzelnickou hudební scénu."

HK: "Na koncert se budou kouzelníci dopravovat pomocí přenašedel. Je toto také v režii kapely, nebo se o přepravu stará organizátor koncertu?"

Herman: "Přenašedla jsou jako vždy zajišťována pořadateli."

Gideon: "Ale my máme možnost ovlivnit, co bude přenašedlem. Nově tak budou přenašedla například staré struny od našich kytar, nebo paličky od bubnů. Na závěr se budou tyto cennosti dražit a výtěžek půjde rovněž na chod oddělení nemocnice."

HK: "Na koncertě zazní  hity jako "Do The Hippogriff" či "Magic works". Dočkají se fanoušci i nějakých nových písní?"

Myron: "Samozřejmě, že nepřicházíme pouze se sadou starých písniček a pro naše fanoušky jsou připraveny i písně nové."

Kyrley: "Myslím, že můžu uvést například píseň "Sleeping dragon", nebo mou oblíbenou "Centaur's lucky star"."

Orsino: "Ale no tak, přece je nepřipravíme o všechna překvapení!"

Všichni: "To je fakt" (smích)

Myslím, že se všichni čtenáři, ale i příznivci a fanoušci kapely Sudičky se mají na co těšit. Hadí král děkuje pánům za ochotu a poskytnutý rozhovor a přeje hodně štěstí při návratu na kouzelnické  hudební nebe.

Ukázka 

Rozhovor byl přeložen, názvy písní však zůstaly nepozměněny.

Úkol do Miss Slytherin

Většina lidí si hlavu z konce světa příliš nedělá, ale najdou se i tací, kteří se všemožně snaží najít způsob, jak tomu zabránit. A proč vlastně má konec světa přijít? Staré kroniky nám říkají, že s použitím prvního kouzla ve vesmíru vznikla jakási malá, rozžhavená kulička o průměru jenom několika milimetrů, která se ovšem zvětšovala s dalšími a dalšími použitými kouzly. Proč tomu tak je? Teplo, které vychází z hůlek, se musí někam nashromáždit a vzhledem k tomu, že na Zemi už pro toto teplo nebylo místo, začalo vznikat něco, čemu mudlové dnes říkají Slunce. Toto Slunce nahradilo mrazy na některých kontinentech a stále nahrazuje. Ovšem ani nic tak pružného a obrovského nemůže existovat věčně. Za tisíce let se stalo jakousi bublinou, která musí jednoho dne prasknout, aby uvolnila místo další, a tak pořád dokola.

Cituji z kroniky velectěného Ónese z Potočné:

Jednoho dne stane se, Že koule, jež na obloze plane,

Už sílu magie nesnese,

A celá vzplane.

Pak na Zemi život nebude,

Pak všechno, co známe, zahyne.

Mnoho lidí se dohodavalo, jak si lze vysvětlit tyto verše, avšak jen málo ve své bujné fantazii přišlo na něco jiného, než co z básně jasně vyplívá. Slunce by podle všeho mělo vybuchnout a jeho část, řekněme takový jazyk, by měl „olíznout“ naší Zemi a spálit vše, co mu přijde do cesty. Ovšem pravděpodobnost takového činu je takřka mizivá. Nikdo z našich astrologů nezachytil na Ohnivé kouli žádné změny, žádné podivné chování nebo snad jakési náhlé oteplování, a dokonce ani naši věštci ve svých vizích nespatřili nic, čeho bychom se měli obávat.

Úkol do Miss Slytherin Každý, kdo někdy navštívil náš hrad ví, že před nedávnem se podařil objevit zapomenutý vchod do sklepení našeho hradu. Nejprve byly dveře neustále zamčené, ale časem se objevilo pár šťastlivců, kterým se podařilo najít několik duplikátů vzácného klíče, který odemyká vstup do spletitého a nebezpečného podzemí. A právě tady začíná náš příběh. Ve sklepení je mnoho dveří, k jejichž odemčení jsou potřeba staré rezavé klíče. Někteří obyvatelé hradu tyto klíče mají a postupně jednotlivé dveře odemykají. Za dveřmi na ně vždy čeká nějaká bytost, s kterou musí svést souboj. Ale jak se tyto bytosti do sklepení dostaly? A jak spolu navzájem vychází, jak je možné, že každá má svoji místnost a nejsou zde žádné bytosti, které by se volně toulaly po chodbách sklepení? To jsou merlinžel otázky, na které asi nikdy nezjistíme odpověď. Ale já bych vám teď ráda vyprávěla příběh o Hliněném golemovi, který ve sklepení obývá právě jednu ze zmíněných místností. Tento příběh mi vyprávěl sám golem, s kterým jsem se měla možnost před časem utkat. Hliněný golem se jmenoval Fridrich a sem do sklepení se dostal, když byl ještě pouhou neživou hliněnou podstatou. Když golem dostal svůj šém, díky kterému se probral k životu, zjistil, že je zavřen v nějakém temném sklepení. Z toho místa nebyl nějaký vyděšený, byl jenom upřímně zvědavý, kde to je a kde je jeho stvořitel, který mu do úst vložil šém.  Fridrich se tedy rozhodl, že se vydá na průzkum. Těžké dřevěné dveře s železným kováním mu nejprve nešly otevřít, ale nakonec podvolily. Fridrich se nebál, že by ho někdo překvapil, protože i ve tmě, jaká panovala na chodbě, viděl perfektně.Toulal se chodbami dlouhou dobu, až najednou zaslechl v chodbě před sebou nějaký šramot a zahlédl stín, který mohla vrhat nějaká lucerna nebo louče. Chodba se před ním stáčela, takže Fridrich nevěděl s kým má tu čest. Pomalu pokračoval dál a najednou se ze záhybu chodby vynořila postava, celá zahalená do černého pláště. Kapuce jí zakrývala tvář, takže Fridrich mohl vidět jenom bílé zuby a kousek popelavě šedé tváře. Fridrich věděl, že proti kouzelníkovi, který má hůlku má velice malou šanci na úspěch, a tak začal pomalu ustupovat. Po chvilce se kouzelníkovi otočil zády a přidal do kroku. Když procházel chodbou cítil, že ho kouzelník sleduje, ale ten mlčel a pomalu kráčel za ním. Fridrich při svém ústupu zahlédl dveře, které byly velice podobné těm, ze kterých vyšel. Vděčně k nim přistoupil, otevřel je a rychle vstoupil do místnosti, která se nacházela za nimi. Otočil se čelem do místnosti, ale v tu chvíli hrůzou doslova zkameněl. Hleděl do tváře rozzuřené hvězdici, která v této místnosti mělo svoje hnízdo. Fridrich moc dobře věděl, že hvězdici stačí, aby na něj použila vodní vír a on by se proměnil v hromadu bláta. Hvězdice na něj upřela svůj nenávistný pohled a chystala se zaútočit, když ale seslala svůj vodní vír, narazil do neviditelné stěny, kterou před Fridricha vykouzlil kouzelník, který ho předtím pronásledoval na chodbě. Kouzelník pokynul Fridrichovi, aby vyšel na chodbu. Fridrich neváhal a okamžitě opustil rozzuřenou hvězdici, která se vytrvale snažila prolomit kouzelníkův štít. Na chodbě kouzelník vysvětlil Fridrichovi, že za každými dveřmi ve sklepení se skrývá nějaká bytost, která čeká na své vyzyvatele. Je to sice osamělý život, ale zároveň je to život, se kterým je každá bytost zde spokojena a dobrovolně si ho vybrala. Fridrich ale řekl, že on si takový život nevybral, kouzelník ale odvětil, že jej zrovna hledal, aby si s ním promluvil a zeptal se ho, jestli si takový život přeje. Fridrich se s kouzelníkem vrátil zpět do své místnosti a povídali si spolu ještě dlouho do noci. Fridrich zjistil, že se mu takový život opravdu bude líbit, ale že by i přes to chtěl poznat svět venku. Kouzelník se s ním tedy domluvil, že vždy jednou týdně budou jeho dveře všem uzavřené a oni spolu podniknout nějaký výlet.

KONEC

27. 7. se v odpoledních hodinách konal Zelený den. Účast byla hojná, pobavili jsme se, zasoutěžili si, zašli na výpravu do lesa a nakonec došlo i k vyfocení některých z účastníků. Vyhlásili jsme dvě soutěže – první, ve které šlo o počet získaných mozečků, průchodů jámou a čaroku za jednu hodinu, a druhou bodovací, která se skládala z kvízu, poznávačky a soutěže o nejlepší vtip.

V první soutěži se výsledkem blýskla Kristie Smithová, která dokázala za jednu hodinu nasbírat celých 93 mozečků a získat tak 40 žetonů. Zabodovali taky Rosie Wilder (15 žetonů), Mireya Iridiscente (15 žetonů) a Marla Fierté (10 žetonů), všechny získaly své žetony za průchody jámou.

Druhá soutěž začala kvízem, ve kterém všechny zezačátku převálcovala Marla Fierté, která si nakonec odnesla 12 bodů, později se ji objevila konkurence v podobě Amayi Claire Incantatrice (5 bodů), zabodovaly takéKristie Smithová (2 body), Lodnis Avicellus Night (2 body) a Rosie Wilder (1 bod). 

 

Poznávačky se zúčastnily jen Rosie, která získala 8 bodů, a Marla, která získala 12 bodů. Vtipy poslaly Kristie, Marla a Rosie. Po zhodnocení poroty (ve složení Suší aKate) získala Kristie 5 bodů, Marla 3 body a Rosie 1 bod (ony vtipy si můžete přečíst níže).

Celkové bodové hodnocení vypadá tedy takto: Lodnis Avicellus Night získala 2 body, Amaya Claire Incantatrice 5 bodů, Kristie Smithová 7 bodů, Rosie Wilder 10 bodů a celou soutěž vyhrála Marla Fierté se získanými 27 body.

Výherkyně obdrží věcné ceny ze Zmijozelského kumbálu - Brýle obkrouhlé, šemy, soví zob a popáleninovou mast, bonusem budou věci z poutě a žetony. A ostatní, na které s cenami nevyšlo, dostanou odměnu za účast – fazolky. Jsou to Lodnis a Amaya.

Správné výsledky poznávačky:

1. slamák

2. modré kalhoty

3. jarní triko

4. šaty ze Zakázaného lesa

5. sluneční plášť

6. ledová kápě

7. mucholap profesorský

8. přehoz jin

9. kolejní motýlek

10. polední obi

11. zářivéí blouznění

12. černé polobotky

13. luční kanzaši

14. navigační mapa v Prasinkách - Gringottova banka

15. Hadí král

16. magická mapa

Gratulujeme všem výhercům, děkujeme za účast a těšíme se možná někdy naviděnou!

Vivat Zelená!

NaSaŠí Jackson & Kate Jordon

Úkol do Miss Slytherin Je obecně známo, že posledním žijícím dědicem Salazara Zmijozela byl Tom Raddle neboli Lord Voldemort. Je tomu však pravda? Nežije mezi námi někdo, ve kterém stále koluje krev velkého Zmijozela? Třeba ho my všichni známe, každý den se s ním vídáme, bereme ho jako dalšího kouzelníka, který je jen „obyčejné“ krve, a ve skutečnosti je potomkem zakladatele naší koleje... Kdo by vůbec mohl být tímto dědicem?   První stopy vedou samozřejmě k Voldemortovi, který byl posledním známým dědicem. Po jeho smrti by tedy žezlo převzal jeho potomek, jenže jak je známo, Voldemort byl velice bezcitný člověk, takže nelze předpokládat, že by někde „zapustil“ kořeny a zplodil rodinu. Na druhou stranu byl velice inteligentní a proto by se od něj dalo očekávat zajištění pokračovatelů tradice. Ale toto všechno jsou jen spekulace.  Když se podíváme do svých řad, spatříme dvě výrazné osoby, které by svým vzezřením mohly patřit do Salazarova rodu. Prvním je Angela Grey-Slytherin, která hned na první pohled zaujme svým jménem. Je snad možné, že naše dlouholetá profesorka je nějak spřízněna s Salazarem Zmijozelem (anglicky Slytherin)? Je známo, že pokračovateli rodu je rodina Gauntova, o žádné rodině Grey-Slytherinů není nic známo. Tuto věc nám však může vysvětlit jen a pouze madam Angela a sama musím říct, že by mě moc zajímalo, odkud se její jméno vzalo. Druhým adeptem, který by mě ve spojení se Zmijozelem napadl je Nekro The Gravedigger. Ten sice nemá žádné spojení jména a rodu Zmijozelů, jako to bylo u madam Angely, ale za to by svými vlastnostmi, činy a vůbec celým svým vzezřením lehce zapadl mezi zelené dědice. Jenže bývalý pan kolejní se již na hradě nevyskytuje, takže od něho se už asi pravdu nedozvíme.  Pravdu o dědicích se asi dozvíme těžko. Chtělo by to zdlouhavé a hluboké pátrání ve starých svazcích, do kterého se samozřejmě nikomu moc nechce. Nakonec je to ale dobře. Přece jenom každý z nás je alespoň trochu dědic velkého Salazara. Protože každý z nás po něm zdědil jeho myšlenky a povahové rysy, které z nás dělají ty „správně“ zelené. Myslím, že v každém z nás doposud žije malý kousek Salazara – jeho odkaz. Proto se ptám, je nutné hledat jednoho dědice? A kdybychom ho našli, co by se změnilo? Myslím, že nic. Proto bude dobré, když to necháme, tak jak to je. Vivat Salazarovi!