Nové zmijozelské vedení na scéně!

13. 9. 2012 Redakce 3
Zbrusu nové a vylíhlé zmijozelské vedení! Na postu kolejní ředitelky nyní spočívá inspektorka výuky a organizátorka Sedmiboje, Elle Sutherland s primuskou Kristie Smithovou a prefektkami Aerith Rigel a NaSaŠí Jackson! Jak bude EKAN fungovat? Proč zrovna EKAN a ne něco jiného? Rozhovor s novým vedením je tu, pouze v Hadím Králi! Madam kolejní, co si myslíte o nynějším obsazení vedení? Elle: Inu, co si asi tak o něm mohu myslet, když jsem jej vybírala, že? -uculí se- Zatím si o něm myslím jen to nejlepší, hlavně proto, že při pomyšlení na slečny s odznakem si hned vybavím to, jak jim to společně skvěle jde – dokážou se podělit o nápady a názory, ale hlavně se umí velmi dobře dohodnout a dojít k výsledku. Spousty lidí netuší, proč je vedení takové, jaké je, proto se vás ptám, podle čeho jste vybírala primusku a prefektky? Elle: Na post primuse jsem chtěla někoho, kdo měl již odznak prefektka, to je jasné, ovšem chtěla jsem někoho, kdo měl stříbrný odznak již před nějakou dobou, kdo tak bude opět plný sil po odpočinku. Se slečnou Kristie jsem měla již dříve velmi dobré zkušenosti a co vím, tak velmi dobře vedla svou jednotku ve vnitrokolejce a zatím mohu říci, že našetřila sil dost i přes svou aktivitu v koleji, neboť od jmenování jede na maximum. Na post prefektů bylo kandidátů více, tedy rozhodování bylo velmi těžké, ovšem nakonec jsem si řekla, že kromě aktivních a ochotných studentů bych ráda, aby si i dotyční co možná nejvíce rozuměli s primuskou, aby to nebylo jen o individualitách, ale aby spolu svedli dobře spolupracovat. Díky tomu jsem se nakonec rozhodla pro slečnu NaSaŠí, neboť vím, že se se slečnou Kristie velmi dobře vycházejí a doplňují se, což mi i sama primuska potvrdila, tedy bylo jasné, že v této fázi již půjde o spolupracující dvojici. Druhé prefektské místo jsem pak obsadila slečnou Aerith, protože vím, že je rozumná, však má na to taky věk -pousměje se- a má velmi dobré nápady, ovšem než jsem slečně primusce sdělila svou volbu, zeptala jsem se i jí, koho vidí jako schopného prefekta a kdo by ji a případně slečnu NaSaŠí mohl doplnit tak, aby pečka šlapaly a byla jsem nesmírně potěšena, když jméno slečna Aerith padlo mezi prvními zmíněnými, tudíž nebylo třeba se jmenováním vedení otálet, neboť trojice s velmi slibnou spoluprací byla na světě. Holky, jak spolu zatím vycházíte? Je zatím vzájemná spolupráce lehká anebo již řešíte nějaké nesrovnalosti? Kristie: Nesrovnalosti zatím žádné nebyly, naštěstí. Spolupráce nám jde překvapivě skvěle, dokážeme se rychle shodnout a vycházíme spolu také dobře. Doufám, že to tak zůstane i nadále a budeme tak schopné se rozumně dohodnout bez větších problémů. -usmívá se- Aerith:  Myslím, že naše spolupráce je zatím skvělá, známe se už pár let a nikdy jsme žádné neshody neměly. Takže si myslím, že by nám to mělo vydržet i během péčkování. NaSaŠí: Vycházíme spolu skvěle nejen na hogu, ale i v reálu a zatím mi jde spolupráce s holkama lépe než kdy s kýmkoliv jiným. Myslím, že pokud to vydrží, mohlo by to mít pro kolej příznivý účel. K vedení patří také Zasedačka. Podle jakých kritérií jste její členy vybíraly? Počet bodů, nadměrná aktivita, ochota pomoci, dobré nápady..? Elle: Tak nejprve byl rozhodující čas, tedy zda má dotyčný tu možnost být nadále aktivní a samozřejmě i ochota pomoci, zapojit se do kolejního dění více než jen běžně.  Také jsme chtěly mít zasedačku různorodou, tedy jsme ve čtyřech vybíraly kromě starých mazáků s dlouholetými zkušenostmi i mladou krev, která přinese do zasedačky čerstvost a zároveň se „zaučí“, to vše jsme pak chtěly doplnit aktivními studenty, kteří mají nějaké to studium za sebou, ale do rozšířeného studia stejně tak daleko a to se myslím povedlo, teď jen uvidíme, jak to bude klapat a zda se očekávání naplní. Kristie: V zasedačce je potřeba od každého trochu. V zasedačce jsou lidé, které jsme s madam kolejní společně vybraly po debatě s oběma prefektkami. Některá jména ze zasedačky zmizela, jiná se tam zase objevila. Lidi do zasedačky jsme volil se svým nejlepším vědomím a svědomím, samozřejmě zde hrála roli jejich aktivita, nápady, body a ochota v uplynulém roce. Aerith:Několik staronových členů zasedačky jsou již "ostřílené" čarodějky, které dlouhodobě pracují pro kolej (ale i ony prochází diskusí, zda jejich přínos koleji byl takový, aby pokračovaly v zasedačce). Dáváme také příležitost mladší krvi, u nich posuzujeme aktivitu v minulosti, ale také bereme v potaz, zda dotyčný/á bude aktivní i v budoucnu. Případně dochází na věštění z křišťálové koule :) NaSaŠí:Naše zasedačka se rozhodně neobejde bez "starých mazáků", ale občas je potřeba i trochu mladší krve. Pro získání svého vlastního místa v zasedačce není potřeba kupa bodů (ne všichni mají čas hrotit), spíše nám jde o příjemnou spolupráci a o studenty se spoustou nových nápadů. S madam kolejní, Kris a Aerith jsme se shodly na tom, že obměna členů neuškodí. Lidé odcházejí a přicházejí, tak to už bývá. -usměje se- Kris, minulý rok jsi neměla post a najednou máš zlato. Co si o tom myslíš ty, jako nová primuska? Kristie: Abych pravdu řejka, je to docela změna, dalo by se říct že i šok. Jsem ovšem nesmírně ráda za důvěru, která ve mě byla vložena a pokusím se s tím poprat jak nejlépe dovedu. Na hradě se proslýchá, že v koleji zaznělo pár nesouhlasů, co si o tom myslíte? Elle: Myslím si to, že co člověk, to názor a je nesmysl, aby jej všichni měli stejný, to si snad ani nikdo nepřeje. Tudíž by nebylo překvapením, že všem se nebude nové vedení zamlouvat, nikdy se nezavděčíte všem, odznaky jsou prostě jen tři a možností komu jej dát tolik. Ovšem odznaky se neudělují navždy a další školní rok může být vedení zcela jiné, kdo odznak nemá teď, může jej mít příště. Můj prvotní plán byly zcela nové tváře na odznacích, tedy na těch prefektských, však i já jsem de facto novou tváří pro zmijozelské studenty, ale jak jsem řekla, myslím, že právě v tuto dobu, kdy je Zmijozel opět po další velké změně, je více než třeba, aby péčka společně spolupracovaly jako nikdy a i proto má slečna NaSaŠí na hrudi připnutý stejný odznak, jako měla loňský školní rok. A spíše než o nesouhlasu se šušká o zklamání, které bohužel vzniklo nedorozuměním, neboť vše, tedy vedení a zasedačka se řešilo velmi rychle a sovy s oznámením a díky bývalému vedení měly zpoždění, tudíž není divu, že se někdo mohl cítit přehlížen a nedoceněn, tedy hlavně jeho práce což mě mrzí, neboť věřím, že každý pracoval, jak nejlépe mohl. Pokud je někdo zklamán z toho, že očekával odznak a nemá jej, abych řekla pravdu, to tak trochu nechápu, neboť odznak nikdy nikdo nemá jistý, neboť zde na hradě nic není jisté, ani to, zda jej jednou neovládnou škrkny. Kristie: Je to věc názoru, myslím si ale, že jsme neměly možnost se nijak projevit, nebo něco úžasného zorganizovat, ale také máme své funkce sotva den (dobrá, madam kolejní se Sušenkou déle). Předsudky jsou zlá, ale salazaružel divná věc a nedá se jim zabránit. -pokrčí rameny- Aerith:Bohužel podle mě existuje v koleji pár lidí, kteří bojují sami za sebe a ne za kolej, tak místo jednoty a boje o školní pohár vynakládají energii na vyvolávání hádek. NaSaŠí: Myslím si, že na to, jak dlouho máme funkce (cca den), je poměrně zvláštní, kolik lidí už by nás nejradši vyměnilo. Zatím jsme neměly šanci projevit své schopnosti. Domnívám se, že pár lidí řeklo otevřeně svůj názor a ostatní se je rozhodli slepě následovat bez toho, aniž by našemu kvartetu dali aspoň malou šanci. Máte s kolejí nějaké plány do budoucna? Elle: Tak tím největším asi je, že bych ráda, aby se kolej více stmelila a mohla tak více spolupracovat. Samozřejmě nechci, abychom se všichni s úsměvy na tvářičkách chytili za ruce a opěvovali každý každého, jen bych ráda, aby si každý více užíval hradu a jeho magické atmosféry namísto řešení nějakých neshod, ať již pracovních či i osobních. Kristie: Jistě, co bych to byla za primuse kdyby ne? To už se ale nepatří vyzrazovat takhle veřejně, takže si je s dovolením nechám pro sebe, respektive pro zasedačku. -uculí se- Aerith:Rozhodně si myslím, že současné vedení bude dobře spolupracovat a společně se nám snad konečně podaří sjednotit kolej a napravit pošramocené vztahy z minulosti. NaSaŠí:Plány rozhodně jsou, a to nemalé. Jak už řekla Kris, o překvapení vás nemůžeme obrat, to byste pak z toho nic neměli. Jak řekla Aerith, mezi našimi cíli je i sjednocení koleje. -šibalsky mrkne na holky a na madam kolejní- Dámy, chtěly byste něco vzkázat nejen koleji, ale i hradu? Elle: Koleji, tedy všem zmijozelským studentům, jsem toho řekla již poměrně dost, ale přesto bych ráda dodala, aby se na mě kdykoli obrátili a také se nebáli zapojit do kolejního dění i více. Aby se nebáli říci své nápady, i když samozřejmě všechny zrealizovat nelze, ale mohou se spojit s jinými, či se posunout dál nebo se využijí později, člověk nikdy neví, tedy pardon, had! A vzkázat něco hradu? -zvedne obočí- Inu myslím, že v duchu tohoto rozhovoru, který se týká nejen zmijozelského vedení, ale i Zmijozelu samotného, netřeba nic vzkazovat, vždyť se jedná o naší záležitost, tedy o zmijozelskou. Kristie: Háďata, držte se, letos ten pohár vyhrajeme! A ostatním bych vzkázala snad jen to, ať se moc nepřibližují k zeleným píšícím úkoly, někteří koušou a prskají jed -směje se- Aerith: S kolejí komunikujeme v kolejní místnosti a myslím, že probírat vnitrokolejní záležitosti nebo si stěžovat veřejně, je dost nezmijozelské. NaSaŠí:Nač nás soudit, když jste nám ani nedali šanci? Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že veškerá podpora je pro nás opravdu povzbuzující. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom dostali Zmijozel opět na špici. =) Moc děkuji za rozhovor, ještě uvidíme, jak si v koleji povedete. Budeme vám držet palce, snad ten pohár vyhrajeme, jak říkáte!

Redakce Hadího krále

Vyhodnocení přáníčkové soutěže

9. 8. 2012 Redakce 0
Pojďme se společně podívat, kdo a jak popřál Hadímu králi. (obsahuje žabí vtip) Celkem Hadí král obdržel pět přáníček k jeho krásnému jubileu - 300 vydaných článků. Místo poroty přijaly také všemi oblíbené a úžasné žáby (jejichž komentáře si můžete přečíst níže) a rozhodně měly jasno, jak má tohle dopadnout, no podívejme se na to.. 1. místo - Angie Fayhoodová !! Cena: 1 galeon plus mega balík 'děláme bordel ve Velké síni'

2. místo - Nerys Heliabel Ghostfieldová

Cena: 12 srpců plus balíček 'děláme bordel ve Velké síni'

3. místo - Hedvika Wiletová

Cena: 8 srpců plus zásoba BFTJ

4. - 5. místo - Paul Brewer & Clea Roux

Cena: Zásoba BTFJ

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se zúčastnili a vzpomněli si na nějakou hezkou chvilku, kterou jim HK přinesl a proto jim stálo za to věnovat alespoň nějakou minutku a Hadímu králi popřát. My vám moc děkujeme za účast a doufáme, že s námi vydržíte i do budoucna a zvlášť proto, že Hadí král už pro vás i teď připravuje další parádní soutěž, které se dočkáme v nejbližších dnech. :)

VELKÁ – malá soutěž Hadího krále

14. 7. 2012 Redakce 0
Popřej Hadímu králi a získej super ceny!

Hadí král má důvod k oslavě! Tento článek se totiž stává celkově 300. vydaným článkem v novodobé historii našeho časopisu. A to nemůžeme nechat jen tak. Proto jsme se rozhodli ocenit ty, kteří popřejí nejlépe k tomuto výkonu. 

Zadání soutěže je tedy jednoduché: Vymyslete nějakou básničku nebo vytvořte přáníčko, cokoliv, kde popřejete Hadímu králi k tomuto výkonu. Kreativitě se meze nekladou. To, co vytvoříte potom pošlete externí sovou (e-mailem) na adresu redakce.HK@email.cz . Nezapomeňte se podepsat svým kouzelnický jménem, jsme sice ve Zmijozelu vytunění magičové, ale neradi bychom riskovali nějakou chybu a cenu poslali omylem někomu jinému. Přání můžete posílat až do 21.7.2012. O pořadí rozhodne kvalifikovaná porota. Uvítáme jak účast nováčků, tak i těch, kteří nejsou ze Zmijozelu! Ocenění budou první tři nejlepší soutěžící. Těšíme se na vaše výtvory! Barb&Tydy

Budoucí háďata?

12. 7. 2012 Redakce 0

Nikdo z nás nemohl přehlédnout, že se po hradě potulují noví a dosud nezařazení studenti.

Byla by škoda nezjistit, jestli se mezi nimi nepohybuje náš příští bodohrotič, motivátor ostatních, redaktor Hadího krále, či budoucí prefekt či primus.

A tak jsme se mezi ně vydali zjistit, kdo z nich prosvítá zeleně a zajistit koleji dorost.

Už dvakrát jsme se sešli v prostorách hradu s několika z nich.

A co z těchto schůzek vzešlo?

Pobavení, poznávání a mimo jiné i několik drabblíků, o které jsme dostali povolení se podělit.

Na téma „TŘI KARTY“ vznikla tato drabble:

AINUR AGARWAEN ISTARI

U stolu sedí dva muži s tváří z kamene. Sledují každý svého soupeře. Sledují bedlivě, ale nedají nic znát. Vtom jeden muž začne hrát. Položí na stůl tři karty. Protější muž svraští čelo. Děje se něco? Zeptá se jej druhý. Nic, odpoví a přemýšlí, co za tři karty onen muž položil. Jsou to esa či svršky? Přemýšlí a dumá. Snad je to pouhý klam, jen lež. Odhalí svých pět karet a tam se skrývá flesh. Protější muž drží už pouze dvě karty. Pokládá je na stůl pomalu a jistě. Pod třemi kartami se skrývají esa. Dvě jsou pouze dva páry

NENA CAMPBELL

Přes kouř z cigaret a doutníků nebylo vidět ani na desku stolu, která byla tak důležitá. Joe už vsadil celé jmění. Jen kdyby to viděla jeho žena, kdo ví, jestli by dokázal uniknout kulce.

Steve, velký a obtloustlý kmotr, odhodil nedopalek ledabyle na zem a na tváři vykouzlil strašlivý výraz. Joe čekal nejhorší. Tři karty mohly změnit život celé sedlákově rodině. Dobře či špatně, to záleželo na tom, co Steve drží v ruce.

Kostky byly vrženy, kmotrův hlasitý smích se nesl lokálem. Žetony, peníze a úpisy, vše spadlo do jeho kapes a Joe si může jít hodit mašli. Zatracený karban

Ale nepsali nám jen nováčci. Zapojili se k naší radosti i stávající studenti naší koleje.

KEŠA Z BOROVÉ

Trojka, sedma, eso. Tři karty, které prý vyhrávají jmění. Ne vždy je však jisté, že se objeví. Někdy tam, mrška, vklouzne i piková dáma. Pak je problém. Místo jmění se dostaví pád a šílenství. Tři karty, poslední a věčná věta mnoha šílenců, kteří kartám propadli. Mohla za to stará bohata žena s naivní schovankou? Nebo si to celé Puškin vymyslel? Těžko říci. Dnes jsme rovněž propadli kartám. Mají na sobě čipy, čísla, proužky, podpisy a strkají se do podivných budek, ze kterých padají peníze. Nebo také ne. Jsou symbolem bohatství, i když nikdo neví, jak rozsáhlého. Ale je to skutečné?

ANABELLA VIOLETTE ESTE

Pohledy se zadumaně soustředí na těžký alkohol ve sklenkách a karty pozvolna leží na stole. Ve vzduchu je cítit kouřový zápach a všude se vznáší poklidně tichá atmosféra, která ale tíží. Každý pohyb se ozývá jako rána a každý povzdech jen zvedá škodolibou radost v lidských srdcích. Všichni pozorují buclatou dámu, která začíná vykládat karty. Jednu vedle druhé, pěkně spořádaně a pomalinku. Hříchem by v tuhle chvíli bylo se nadechnout a vpustit vzduch do plic, protože jediné, na co všichni čekají je poslední karta. Prásk. Karta dopadla na stůl. Všichni hledí a hledají, protože vítězství mohou zajistit právě tři karty

SAMANTHA McROSES

Včera sa zbehlo veľa vecí, z ktorých si veľa nepamätám. Poprvé som si vybral zle z troch karát som si mal vybrať jednu. Prvá by ma zabila, druhá by mi dala bohatstvo, ale ja som si vybral tú tretiu. Dokelu, ako som si mohol vybrať rande s Potterom? Veď som predsa Malfoy. Nič s ním nechcem mať, ale na to rande ísť musím, lebo inak zabijú moju matku. Možno to bude fajn. Len malá bezvýznamná večera. Dúfam. Musím sa ešte raz pozrieť na tú zmluvu, čo som podpísal. Ako som len mohol naletieť dvojčatám Weasleyovým? Dať sa nachytať, teraz trpieť.

Dalším tématem byla „LENOST“

Práce nazelenalých losůsků:

AINUR AGARWAEN ISTARI

Seděl u krbu muž, jenž byl slavný svou leností. Mnozí se domnívali, že již není na živu. Tento muž byl líný natolik, že když spal, měl otevřené oči. Nebylo to kvůli tomu, že by je nemohl zavřít svoji tloušťkou. Byl tak líný je zavřít a ráno otevřít. Jednoho dne sedí u svého krbu a tupě hledí do ohně. V tom malá jiskřička byť nepatrná vylétla z ohně. Chvilku letěla a náhle dopadla na tlouštíčkovu nohu a začala šířit plamen. Líný muž seděl a díval se, jak mu noha vzplanula. Muž, nevolal o pomoc, byl líný a jen seděl a hleděl.

NENA CAMPBELL

Nicnedělání, poflakování, lenost. S jakýmkoliv názvem, s jakoukoliv patlaninou. Stále smrtelný hřích, trestán nejhůře.

Mrháním životem. Jak tak člověk může žít, když mu všechno krásné utíká?

Sněžilo, stráně byly pokryty bílými přikrývkami. Děcka si hrála na kopci, sjížděla dolů na obyčejných hrncích, které ukradla z kuchyní svých matek. Petr, obtloustlý malý chlapec, který se celé dny jen poflakoval, snad ani nezaznamenal, že již nejsou třicetistupňová vedra. Marně se jej jeho rodina snažila přesvědčit k činnosti.

Až jako starý muž si uvědomil, že mu život utekl mezi prsty. A věděl, že kdyby tehdy poslechl a šel ven, nemusel by umírat sám.

A naši zelení:

ANABELLA VIOLETTE ESTE

Pes věnoval svému páníčkovi cosi, co by v lidském zřejmě mělo znamenat: Jdi do háje. On jen tiše pokrčil rameny a znovu posmutněle odešel s výrazem naprostého mučedníka. To stvoření se spokojeně rozvalilo a natáhlo svoje ztuhnuté nožičky kupředu v jakémsi protahovacím gestu. Nebylo to ale opravdové, jen jakýsi pokus o uvolnění bolesti v končetinách. Zhluboka se nadechl, ale cosi ho hluboce píchlo u srdce. Nebyla to emoce, ale holá syrová bolest, která ostře škubla celým hrudníkem zvířete. To znovu zalapalo po kyslíku, ale nemohlo. Nemohlo se nadechnout. Srdce pomalu selhávalo. Lenost ho stála to nejcennější. Lenost ho stála život.

KEŠA Z BOROVÉ

I když je Ai nerozhodný a téma jsme mu v podstatě vnutili, jsem ráda, že je to právě lenost. Já ji totiž moc dobře znám. Byť, abych byla upřímná, málokdy si mohu svou lenost užít dosytosti. Například teď. Ráda bych si lenošila, a jak. Dívala bych se tupým výrazem na písmenka, co Darkness posílá do špeluňky, projížděla kurzorem, ale vlastně na nic takového nereagovala. Ale ne, já prostě musím dělat v šesti dalších oknech. To není fér! Takhle si lenošení nepředstavuji. Rozhodně ne. Na druhou stranu, sice nadávám, ale stačilo by kliknout na křížek a všechno by se zavřelo. Jo.

SAMANTHA McROSES

Lenivosť Puck lenivosť, preto ti hrozilo, že nezmaturuješ. Povedal Will Schuster Puckovi. Puck ledva zvládol zmaturovať a teraz už zase začal obháňať dievčaťa, nie že by si jednu našiel a ostatné nechal napokoji, ale on ich musel obháňať. Mohol by byť s Quinn. Boli pekný párik a mohli by mať spolu ďalšie dieťa. Kvôli Puckovej lenivosti nikdy s nikým neostane dlho, lebo mu je zaťažko prísť na druhé rande. S Quinn chodil dlhšie. Bože, už som ako tvorca vzťahov v zbore. Mal by som sa vrátiť k téme na dnešný týždeň už len kvôli Puckovi to bude lenivosť. Som zvedavý aké piesne si pripravia. Hlavne Puck. "Témou na budúci týždeň bude lenivosť."

Zelený tým Zmijozelský 

Tři cesty – část třetí

8. 7. 2012 Elanis Aelana Roselfová 2

Příběh třetí - Síla ,,Kam jdeš, Dane?" zeptala se mě mamka ještě dřív, než jsem stihl nepozorovaně opustit barák.  ,,Jdu si trochu zaběhat. Už jsem z toho učení mimo," vyhrkl jsem první výmluvu, která by mohla zabrat. ,,Ale vrať se brzo, víš, že se musíš učit." Jak jinak mohla tvoje odpověď také znít.  ,,Ano mami." Jako kdybych nedělal nic jiného. Učit se. Učit se. Učit se. Já vím, že ze mě chceš mít právníka, abych pokračoval v rodinné tradici, ale tak snad se nemusím učit 24 hodin denně, ne? Jednou musí každý vypnout. Proběhnu se parkem, třeba se mi pak pročistí hlava.  Je to hrozné narodit se do rodiny právníků a od jejich potomků se očekává, že budou kráčet v šlépějích svých rodičů. Tohle je naprostá katastrofa. To teda nevím, co by se stalo, kdyby doma oznámil, že chce být třeba doktor nebo nedej bože automechanik či jiný technik. To by ho asi rovnou vyhodili z baráku. Ten náraz ho málem položil na zem, naštěstí to ustál. Bohužel dívka, do které vrazil už tak moc ne.  ,,Ježiš omlouvám se," řekl a pohlédl na dívku, do které vrazil. Byla to ta, kterou potkával na chodbě z vedlejšího ročníku. Moc hezká. Škoda, že on nikdy neměl na to, aby jí oslovil. Využij příležitosti, řekl by mu jeho přítel Petr. Takže jí honem rychle začal sbírat ze země i s jejími poznámkami. Nemohl si nevšimnout, že pracuje na maturitních otázkách z češtiny.  ,,Já jsem Dan," řekl možná až příliš rychle, ale někde začít musel.  ,,Tereza," zaznělo v odpověď a dál si ho už nevšímala. Chtěl jí odpověď: "Já vím," ale musel se zarazit. Díval se na ni pokaždé, když procházela po chodbě. Věděl o ní skoro všechno. Jen ona asi neměla ani potuchu, že vůbec existuje. Takhle zblízka ji ještě neviděl. Byla opravdu nádherná. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala se s nepřátelským pohledem v očích a vytrhla ho z jeho snění o její dokonalé postavě.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vyhrkl první, co mu přišlo na jazyk a nadával si, že ho nenapadlo něco smysluplnějšího. ,,Co prosím?" Jdeš na to špatně idiote. Musel si vynadat. Vůbec se jejich rozhovor nevyvíjel tím správným směrem.  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit." Jo jsi vážně idiot. Tohle byl nejlepší nápad, co tě napadl. ,,No příští týden asi těžko." Jo už to poznala jakej seš idiot. No nic, vzdej se, na tuhle holku prostě nemáš. ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit." Vyznělo to možná zklamaně. Ale proč se přetvařovat stejně už to nezachrání. Ta holka o tebe zřejmě nemá zájem. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se." Svítí mi naděje. Malinká naděje mi vysvitla. Pokračujem ve hře.  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" Co teď? Jestli bude tvá odpověď stejná, tak se jdu zahrabat.  ,,Budu ráda." Juchůůů. Moje srdce skáče radostí.  Sedli jsme si do altánu, takového malinko rozpadlého, ale asi se jí tu líbí. Tak začneme. Co tu máme. Gide. To byl ten Žid. Jo jasně, Antižid, o tom něco taky vím. A ona není vůbec špatná. Hodně toho ví. No, ona snad řekla všechno, co tu je napsané. Co Poe. O tom nevím skoro nic. Ani kdo to byl. Snad žil v USA, to je tak jediné. Bože ta ty informace ze sebe chrlí jako vodopád. Počkej o tom kocourovi jsem taky něco četl. Možná. Hele ta poznámka se jí líbila. Nebude to se mnou až tak špatný.  ,,Ahoj," zaslechl jsem něčí hlas a vzhlédl. Uviděl pěknou slečnu stojící vedle Terky. Ze slušnosti jsem odpověděl. Dál jsem se věnoval Terčiným poznámkám, ale po očku jsem sledoval, co je příchozí zač. Terka na ní docela vyjela, co tu dělá. Příchozí zapískala a přiběhl krásný zlatý kokr. Špinavý ale krásný.  ,,Potřebuješ něco?" Její hlas zněl uraženě. Copak si ty dvě asi provedly.  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala dívka pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Tady někdo touží po odpuštění. Teď se Terko ukaž, jaká doopravdy jsi.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." Aha. Katka, její sestra. No a Terka se fakt ukázala. Já tu holku miluju.  ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" Hele nekaž mi mou idylku s Terezkou, jo?  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám." A teď vyhrávám já. Ale nebylo by ode mne hezké, kdybych jí trochu pomohl. Měla by to pak trochu jednoduší. Hlava navíc se přece hodí. A taky jsem to tak řekl. To, že se Terka rozesmála mě sice pobavilo, ale zase nechápu proč.  ,,Co je k smíchu?" ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?" Nezasloužíš, ale bude sranda. Stále potlačovala smích. Nejvíc se rozesmála, když se z nebe spustil déšť a blesky začaly křižovat oblohu. Ještě že mi její sestra vysvětlila, že miluje bouřky, protože jinak bych se zase ztrapnil. Smála se tak krásně. Najednou přestala. Zem se zachvěla... ...Náhle se uprostřed altánku vytvořila obrovská díra. Vykoukl z ní zrzavý človíček. Usmál se na udiveně stojící trojici a řekl. ,,Asia elenitus kultes." ,,Co to říká?" zeptala se vyděšená Katka.  ,,Nevím nerozumím mu," odpověděl Dan a snažil se při tom, aby jeho hlas nepůsobil vyděšeně. Tereza nebyla ani schopna slova. Třásla se po celém těle a sledovala tu zrzavou hlavu, jak se kýve ze strany na stranu, a zelené oči přecházejí z jednoho na druhého. Nebe prozářil další blesk a človíček znovu řekl. ,,Asia elenitus kultes."  Katka vykřikla. Tereza vyvalila oči a Dan nevěřícně řekl: ,,Já mu rozuměl." Obě dívky se na něj podívaly a dali mu jasně najevo, že i ony rozuměly zrzavému človíčkovi.  ,,Co jsi zač?" zeptal se odvážně Dan a ke svému zděšení zjistil, že promluvil stejnou řečí jako před tím človíček. Vyděšeně se podíval na děvčata. Co se to s nimi děje?  ,,Gruntus ila cuculanta elemulic centum lampas kelo," odpověděl človíček, země se pod nimi zachvěla podruhé a všichni tři se propadli na neznámé místo, kde měl začít jejich nový příběh... 



Tři cesty – část druhá

5. 7. 2012 Elanis Aelana Roselfová 0

Příběh druhý - Svědomí I'm the thorn in your side Makes you wriggle and writhe And it's so easy when you're evil This is the life, you see The Devil tips his hat to me I do it all because I'm evil And I do it all for free Your tears are all the pay I'll ever needZpívala jsem si svou oblíbenou písničku, dokud nezazněl hlas mé sestry.  ,,Kateřino, vypni to!" Zrovna teď když přichází má oblíbená část. Jako kdyby neslyšela tu hloubku té úžasné písně.  ,,Ale já to chci poslouchat," řekla jsem naprosto odhodlaná nenechat se rušit až do konce tohoto songu.  ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší." Nesnaž se nic vysvětlovat sestřičko mně je to úplně fuk tuhle píseň mi nezkazíš.  ,,Mě to ale nezajímá," odpověděla jsem a se zavřenýma očima jsem se dál věnovala své písni. Třísknutí dveří mě vytrhlo z toho krásného zlého snu. To jsem asi přehnala. Řekla jsem si s úsměvem a pustila si píseň od začátku. Do pokoje nakoukla mamka.  ,,Co jsi udělala Tereze?"  ,,Nic, je přecitlivělá," řekla jsem v odpovědi a dala jasně najevo, že teď ona ruší mě.  ,,Měla by jsi k ní být trochu vstřícnější." Zabouchla za sebou dveře a odešla ...It gets so lonely being evil What I'd do to see a smile Even for a little while And no one loves you when you're evil I'm lying though my teeth! Your tears are all the company I need  Doposlouchávala jsem poslední část písně a zamýšlela jsem se nad textem. Možná jsem to opravdu přehnala. Moje sestra má teď těžké období. Přece jen maturita není nic lehkého a pro ni je to obzvlášť těžké protože je tvrdohlavá a s dvojkou se ona nespokojí. Chjo. Je to s ní těžké. Měla bych se jí omluvit. Otravovat ji budu, až skončí to její trápení. I když jí z části přeju to utrpení, měla by poznat, že má ve mně oporu.  ,,Vezmu Auroru na procházku," zakřičela jsem na mamku, popadla obojek, zapískala na psa a vyšla ven hledat svou sestru.  Chvíli jsem pozorovala, jak naše fenka dovádí venku v podzimní hromadě spadeného listí. No bezva, zase ji budu muset umýt. Na tváři mi však hrál úsměv, protože Aurora byla vážně k pobavení. Trhala a kousala do listí jako by to byl nějaký krutý nepřítel. Ona se ho snažila skolit. Bylo to krásné.  ,,Pojď Auroro, trochu si zaběháme," zapískla jsem na ni a vyběhla do blízkého parku. Nějak jsem zapomněla na svou sestru, ale když jsem ji v parku uviděla v altánku sedět s nějakým klukem, řekla jsem si, že na tom nebude asi zas tak špatně, když si dává i rande. Aurora mě však vytrhla z mého myšlení. Zaštěkala a já jsem jí musela hodit uslintaný míček, který mi položila k nohám.  Po očku jsem sledovala svou sestru. Udělala jsem chybu. Měla bych se přece omluvit. Jsem na ni zlá. Musí vědět, že je na mě taky spolehnutí. Nechci, aby to mezi námi bylo zase rozvrácené jako předloni. Loni za to sice mohl kluk, ale teď už se mezi nás nesmí nic dostat. Musím se jí omluvit. Vykašlala jsem se na Auroru, která hledala svůj míček někde v hromadě listí a vydala se za Terezou. ,,Ahoj." Kluk, který seděl vedle Terky, mě okamžitě pozdravil, kdežto moje sestra mi jen odpověděla otázkou, co tu dělám. Nezmohla jsem se na odpověď, takže jsem zapískala a Aurora okamžitě přiběhla. Myslím, že to jí jako odpověď stačilo. Pohladila Auroru po hlavě a podívala se na mě. ,,Potřebuješ něco?"  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala jsem zlehka. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Nasadila jsem ty nejnevinnější oči a čekala na její reakci. Naštěstí znám svou sestru a vím, co na ni platí.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." A mám vyhráno, radovala jsem se v duchu. Ještě jsem však ze zdvořilosti přidala. ,,Nemůžu ti nějak pomoct?"  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám," řekla a ukázala na kluka sedícího vedle. Ten se usmál a prohlásil, že další hlava navíc je vítaná a usadil mě na druhou stranu. Tereza se v tu chvíli začala smát. Ten mladík asi neznal mou sestru nijak dobře, ale jinak vypadal dost hezky. Myslím, že i k mé sestře by se hodil. Než jsem si ho stačila pořádně prohlédnout, zeptal se Terky, co je k smíchu. Ta mu na to jen odpověděla svou běžnou odpověď.  ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?"  Ještě než jsme na sestru začali chrlit otázky, spustila se obrovská bouřka. Ještě, že jsme byli schovaní, opravdu nerada bych v tuto chvíli zmokla. Sestra se začala zase smát. Musela jsem tedy vysvětlovat, že je to blázen do bouřky. Usmívala jsem se taky, protože její smích mě vždycky rozesmál. Za chvíli nám úsměv zmizel všem. Zem se zachvěla... 

text písně pochází z písně When you´re Evil