Kouzelné mudloviny

Jak jsme jednou dobyly hrad.

Jednoho krásného jsem se já společně s naší primuskou Barbarou rozhodly dobít hrad Karlštejn. Přemluvily jsme i naši milou prefektku Tydynku aby se k nám připojila. Tedy to měla být krásná dámská jízda tří grácií, tří sester či tří čarodějnic. Pojmenujte si to jak chcete, ale byly jsme tři. Dohoda byla uzavřena. Batohy byly zabaleny, svačinky přichystány a už stačilo jen se ráno následujícího dne vzbudit. Nařídila jsem si tedy svoji sovičku na 9:00 neb jsme podle magické krabičky naplánovaly výjezd v 10:30 abychom ještě chytily dřívějšího ohnivého oře a mohly si více užívat na hradě. 

Sovička mě v neděli ráno nezklamala zahoukala přesně v devět oblékla jsem se vyčistila zuby, nasnídala se a nervózně si to vykročila do mudlovského podzemí, odtud jsem se pak dopravila na mudlovské nádraží, kde ohniví oři jezdí, kde jsem se přímo u pokladen srazila s Barbarkou. Barb jen z velké srandy prohlásila jaké by to bylo kdyby Tydynka zaspala a nedorazila. Jaké ovšem bylo naše překvapení když jsme deset minut po plánovaném srazu zavolaly Tydynce, kterou jsem telefonátem vzbudily? Čekaly jsme a čekaly ale Tydynka se nestihla ani přemístit. Ono pravda mezi tolik mudlů se asi bála ale i tak. Ona se na nás normálně vykašlala lenoch líná. No a proto nám tedy nezbývalo nic jiného než abychom vyrazily na hrad samy.

Ohnivý oř byl nádherný. Byl modrý a velmi pohodlný. Výhled byl krásný a už po chvíli jsme mohly spatřit vysoké zdi krásného hradu jménem Karlštejn. Vystoupily jsme na zastávce jménem Karlštejn a podle značek jsme vyrazily směr hrad. Po cestě mě primuska hned několikrát přesvědčila o své chytrosti a dokonalosti. Třeba na mou otázku zda přecházíme přes Vltavu či Berounku pohotově odvětila že je to voda. Na návrh že pojedem koňským povozem odvětila jen že jen smrdí a že raději půjdeme pěšky. A tak jsem tedy stoupaly a stoupaly. Na cestě jsme potkávaly mraky malých obchůdků, které poskytovaly vlastně úplně to samé. Bylo to kouzelné. Jako dvě správné zvědavé kouzelnice jsme prolezly všechny ty ptákovinky co tam páni a paní mudlové prodávali. Nic jsme si však nekoupily. Přece jen naše mudlovské příjmy nejsou ještě tak vysoké. Nicméně naše krytí, které nám nařídilo ministerstvo mudlovské přetvářky, jež spočívá ve studování mudlovských škol přišlo velmi vhod, neboť jsme vcelku dobře zapadly. Vydrápaly jsme se až na vrchol hradu, kde jsme zjistily že chtějí až příliš moc za obyčejný vstup do hradu. Samy jsme ani netušily jaký je kurz galeon:koruna, proto jsme jen obešly hradby a zkutálely se zase z kopce dolů.

-pokořený hrad Karlštejn- 

Cestou zpět jsme si však nádherně pokecaly s mudlovskými prodavači. Jedna paní se nám svěřovala jak jí okradly, druhý pán mě pro změnu „vyděsil“ svojí smějící se kostrou na provázku. Jako kdybych ve svém životě neviděla nic strašidelného.

I tak to byl výlet nadmíru povedený i když nám tedy Tydynka svou „ne“ přítomností kazila co se dalo. Třeba pan číšník jí ani nepřinesl skleničku! Tedy její kulturní vzdělání v oblasti stolování mudlů silně zaostává. Nebo když si Barbara dala zmrzlinu Tydynka jí sprostě schodila lžičku na zem. Tydynka taky přemluvila skupinu ukecaných Italů aby nám neustále bránili ve výhledu. Tydynka ač tu nebyla byla všude vidět její škodlivost. Ponaučení tedy?! Nikdy nezapomínejte na Tydynku! Je důležitá.

Sovy využívají mudlové výhradně jako atrakci pro pobavení, 

patrně ještě nepoznalili jejich pravý potenciál

 Ohnivého oře se nám nepodařilo zachytit neb byl opravdu velmi rychlí, 

nicméně cestu po které uhání jsme zvěčnit dokázaly

Před pár týdny jsem vás poprvé seznámila s panem Truhlíkem. Pan Truhlík slíbil, že nám bude vyprávět zážitky ze svých cest. Co se ale nestalo. Pan Truhlík na první naše setkání vůbec nedorazil!

Svolala jsem tedy pár svých zelených spolužáků a společně jsme začali pátrat po stopách pana Truhlíka. A tady přináším jeho první historku. Historku o tom jak se ztratil. Já přijít do hrad dříve. Já myslet Elanis nevadit. Elanis nikde nebýt, tak já čekat. Já čekat dlouho. Já neznat hodiny tak já nevědět jak čekat. Najednou voda! Já chtít utýct, voda rychlá. Já snažit schovat. Voda rychlá. Já odnes voda pryč. To strašné. Já v jezeře skončit. Vedle já plavat velká skříň, já chtít skříň loď. Já otevřít dveře skříň. Voda do skříně teče, skříň padat ke dnu a já chytit křeslo. Já neumět plavat tak já sednout na křeslo. Vedle křeslo plavat strom já chtít táhnout ale strom divný. Já táhnout víc a táhnout obraz. Nějaký zelený pan tam být. Já strach padnout z křeslo. Já znova ve voda. Já chytit velký dlouhý stůl. Já lehnout na stůl. Já plavat se stolem daleko. Já nevědět co děje. Za chvíli já vidět lidi. Mnoho lidí z hradu utíkat. Já myslet že taky utíkat před voda ale oni utíkat do voda. Oni začít tahat věc z voda. Já říkat si oni hloupí? Velké věci voda vzít. Já být velký! Já křičet! Já snažit blíž k břeh. Stůl plavat dál. Já strach že utopit však velká příšera z voda chytla moje noha a hodit já na zem. Já plivat hlína a koukat kde já být. Já nepoznat ta místa. Já postavit na noha a jít a doufat že najít hrad. Já vidět jen strom a strom a hodně strom. Já nevědět kam jít já vrátit k jezeru a jít znovu. Já vrátit tolikrát (pan Truhlík ukazuje svých 9 prstů, pozn. redaktora). Já únava a hlad já vidět noc. Já chtít spát. Já lehnout na zem a usnout. Já probudit se a vidět tmu! Já slyšet hukat sova. Já vidět světlo! Moc světlo! Já běžet za světlo. Já zakopnout a padnou do jáma. Jáma smát. Jáma říct já že ďábel jáma být. Já nebát. Já zkusit hádat. Já nevědět co hádat. Jáma chtít jména hradu. Já neznat. Já slyšet o Nekro The Gravedigger.Já slyšet o Salazar Slytherin a taky znát Elanis. Já hádat s jáma a nakonec já uhádat. Jáma ne rada pustit. Já chtít jít za světlo. Ale světlo pryč. Já už nevidět tma. Já snažit se najít světlo. Já konec jít jak já pamatovat světlo. Já dojít v Prasinky. Já radovat se já najít ale já neradovat dlouho. Já najít velké cedule. Já neumět číst ale umět malovat, já namalovat toto:

Já nevědět co znamenat, ale já ne moci dovnitř. Já stále hlad. Já jít v hrad na jídla a za Elanis jí omluvit. Ale v hradu nic. Já koukat po místa a nic. Já vidět velký pohár u síně s jídlo a guma věc nad pohár. Já jít k pohár. Do síně běžet dítě. Já hlad. Já nechtěl ublížit. On lek a utekl. Já nechtěl strašit já chtít jídlo. On vědět kde jídlo. Elanis mluvit o kuchyň. Tam jídlo být. Já hledat kuchyň. Já chytit dítě na střecha. Já nevědět jak ono vyšplhat. Já třást s dítě dokud nevědět kde jídlo. Já běžet na záchod. Já nechápat jak v záchod být jídlo. Já strčit hlava do záchod a hledat. Já zaseknout se.Já slyšet vodu. Já vidět hlavu. Kukatá dívka smát se na já. Ona bledá. Skrz já prošla. Já slyšet víc voda. Já sebrat síla a vysvobodit já ze záchod. Já praštit hlavou v zeď a propadnout se. Já v místě s moc obraz na stěna. Já šáhnout na ruka. Já bušit hlava o stěna. Já chtít pryč. Stěna otevřít malý otvor. Já prostrčit hlavu. Já zakřičet já chtít jídlo. On přijít tak malý skřítek (pan Truhlík ukazuje velikost svého maličku, pozn. redaktora) on dát mi kulatá červená věc a říct: „Jídlo!“ Já kousnout do kulatá věc a fůůůůůůůůůůůj, kyselá. Červená skřítek nést dlouhá zelená věc, já kousnout do dlouhá věc a brrrrrrrrrrrrrr. Nedobrý. Já chtít maso!

Skřítek říct: „My nemáme maso! My tu jíme jen zeleninu!“ Já vystrčit hlavu z díra a vyskočit zpátky do voda. Á uvidět děti plavat k díra z já vyskočit. Já dostat se z hradu do síně kde mnoho lidí. Já koukat a vidět starý fousatý muž házet kytička a křičet. Já chtít ho praštit ale já najít Elanis. Já ptát se jí kde oni být a ona něco o turnaj, výuka, stávka, soutěže a dál. Ona hodně mluvit. Ona na zlobená. Já dostat od štará špinavá muž kytička. Já útect z hradu. Elanis běžet za já a zastavit. My sednout pod strom a já vyprávět. Já myslet že hrad zbláznit. Já nevím zda chtít zůstat. Já bát se šílená šedivá špinavá muž. Já nikdy nebát. Ale já bát fousatá muž.

Od dnešního dne žádný problém! Jako správný kouzelník jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o recept na kouzelnickou modelínu vlastní výroby, abyste si nemuseli kupovat modelovací hmotu u mudlů. A to se co? Vyplatí! (Pokračování textu…)

Dopis z Bradavic dostal každý z nás ve svých jedenácti letech. Každý mudlovský půlrok lze vystudovat jeden ročník Bradavic. Jenže každý kouzelník na Hogwarts.cz musí chtě-nechtě navštěvovat zároveň i mudlovskou školu. Zajímalo mě jaký typ mudlovské školy má v kouzelnickém světě nejčastější zastoupení. Přijde vám překvapivé, že ,gymnázium´ získalo v mé anketě nejvíce hlasů? Celých třináct ze třiceti, téměř padesát procent. Že by inteligence studentů gymnázia byla nutná ke studiu na mudlovské škole? Dá se vůbec s návalem gymnazijního učiva zvládat řadu dalších předmětů? Evidentně to jde, co si o tom myslíte vy? :)

(Pokračování textu…)

Aneb jak jsme přežily náš první sraz.

Zleva: Connie, Kristie, Leslee

 Jednou si takhle zase sedím v mudl škole a nudím se při angličtině. Učitelka moc zábavná nebyla a spící spolužák vedle jakbysmet. Až mi najednou začne cosi v kapse vibrovat, mobil (mluvící kost)! Vytáhnu ho a pod lavicí si rychle čtu zprávu, aby si mne učitelka nevšimla. Napsala mi Connie, dozvěděla jsem se, že je v Praze. Rychle jsem naťukala odpověď a vzápětí kontaktovala Miu Scream, Emmu Smithovou a Leslee J Smithersovou, které byly ve vedlejší učebně. Connie napadlo, že bychom si mohly dát sraz. Byla jsem pro, teď to jen oznámit zbytku kouzelnic ve vedlejší třídě. Emmanemohla, Mia také ne, ale Leslee ano. Vzápětí jsem zase ťukala další textovku pro Connie, ve které stálo, že mám čas a že by mohla i Leslee. Sraz byl ve 14: 30, pod levou zadní nohou koně na Václavském náměstí.

Leslee a Connie a naše balónky

Když mně aLeslee mudlové propustili z věčného mučení matematiky, tak jsme bleskurychle letěly do jídelny a oběd do sebe doslova naházely. Potom rychle ke skříňkám a pryč! Tak se také stalo a my již ve 13: 57 čekaly na tramvaj. Usoudily jsme, že stíháme a zpomalily tempo. Vystoupily jsme z tramvaje a před námi byla cesta metrem s přestupem. Metrem jsme cestovat uměly, to ano. Ale ten přestup byl poněkud horší. Trošku jsme bloudily, ale díky mé intuici jsme následně zvolily správnou cestu a mohly se řítit dál. K noze jsme dorazily v 14:25, tak jsme chvíli postávaly a koukaly kde co lítá. Mimochodem jsme také hledaly Connie. Už jsem jí viděla, zamávala jsem. Zamávala taky. Když už přišla až k nám, tak jsme se pozdravily. Mlčení prolomila Connie, která se zeptala, co budeme dělat. Navrhla jsem, že se nejdřív můžeme projít, tak jsme šly po náměstí dolů. Chvíli jsme diskutovaly kam jít. Návrhy padaly nejrůznější: KFC, McDonald, nějaká kavárna, nebo obchůzka po obchodech. Mně to bylo vlastně jedno a holky si odhlasovaly, že chtějí k MacDonaldovi. Taky jsme tedy šly, koupily si něco na zub, abychom nevypadaly divně, když kolem nás všichni něco jedí a pijí. Usadily jsme se ke stolu, pomalu přežvykovaly svoje hamburgery a povídaly si (jistě, že ne s plnou pusou! Jsme přeci slušně vychované čarodějky). Po chvíli jsme se zase vydaly do zimy. Daly jsme se na výpravu mudlovskými obchody. Po chvíli jsme došly do jednoho, který se jmenoval "New Yorker" a hledaly v něm nějaký pěkný hábit. Představte si, žádný tam neměli!!!

Nákupní galerie Myslbek

Transparent (ne, pusu jsme nikomu  dávat nemusely)

Po chvíli, co jsme se vzpamatovaly ze šoku, že mudlové neuznávají hábity jsme se znechuceně zase vypravily ven. Vešly jsme do jakési nákupní galerie, která nesla název "Myslbek." Chvíli jsme se rozhlížely a růžová srdíčka zavěšená na stropě nám připomněla, že je vlastně Valentýn. Vtom k nám přiskočil jakýsi mudla, že prý jestli se nechceme vyfotit ve valentýnském srdci z balónků. Vysvětlil nám, že pokud nechceme, aby to vypadalo divně, že budeme na fotce tři holky, že tam na to mají i modely. Ukázal na sebe a na stejně oblečeného kolegu opodál. Já jsem fotku rázně odmítala, Connie taktéž, ale Leslee nic neříkala. Přeměřovala si mudlu pohledem a jakmile šel nabádat k focení někoho jiného, když jsme ho my odmítly, tak Leslee prohlásila, že je pěkný. A že by se s ním klidně šla vyfotit, ale protože se styděla, tak já jako studentka druhého ročníku jsem jí k tomu dokopala. Dostaly jsme i balónky plněné héliem.

Výsledná klíčenka

Z galerie jsme odcházely spokojené, Leslee se ještě trochu červenala a v ruce třímala svou klíčenku a balónek. Já a Connie jsme balónek měly taktéž. Bylo už docela pozdě, tak jsme se vypravily směrem k metru. Před vchodem do metra se mi podařilo balónek rozvázat, dýchnout si hélia a holky mě nábádaly k tomu, abych řekla větu: "Zmijozel je nejlepší!" Neváhala jsem a řekla to. Ještě jsem dodala: "Nebelvír je fuj." Ale to jen tak, mezikolejní rivalita být musí, ne? Nakonec jsme ještě udělaly společnou fotku a zmizely zpátky ke svým mudlům domů. Předtím jsme se však ještě domluvily, že o srazu poreferujeme do Hadího krále, protože zelených bylo víc a Conniese nechtěl psát článek (jak je vidět, já se k tomu taky dokopávala pěkně dlouho :D).

Hlásim sa vám ako nová redaktorka. Zriadila som novú rubriku Básnický kútik. Myslím že HK potrebuje zmenu a tu ju máte. Sú to diela našich študentov. Prajem vám príjemné čítanie a dúfam, že sa vám budú páčiť.

Bez názvu

Zpovídám se ze svých hříchů.Z lásky, která nezná pýchu. Z pýchy, která nezná lásku oběšenou na provázku. Z touhy, která v těle mrazí, znají ji i krutí vrazi. Z jemných vláken mojí sítě, co neslyšně obklopí tě. Z chladu mého majetnictví. Z oloupení o panictví. Z víry ve sny, sílu, svět, kterou mi chceš závidět… Z citů srdce vykradených, v lázni krve vykoupených. Z lítosti a ze soucitu, jsou to střípky starých mýtů. I z krutostí mojí něhy, které lámou tvoje břehy… Zlomí je a budeš můj, nikdy toho nelituj!

Bilkis Blight

Bez názvu

Chodím k tobě, lásko každou noc,Necítím nic, než bezmoc. Chtěla bych být opět s Tebou, Nevidět Tvou tvář bledou. Snad se Ti zdá krásný sen, Nevydržím bez Tebe už ani den. Přes slzy ani nevidím Po slepu, tvář Tvou hladím. Polibky, mrtvé moře, Jako vejce v prázdné noře. Proč si vzal duši Tvou? Dala bych mu raději svou.

Mé srdce navždy bude tvé, Ať to dobře skončí nebo ne. Lásku jsem Ti přísahala, Nikdy bych Tě nezradila. Proč nám takový osud dal? A naši lásku nám vzal? Vzduch je pro mě jedem, Snad po smrti už spolu budem'.

Brillian McBjorin

Lavina Peřina z bílého sněhu, co přikryje tvůj život, mrazivou na sobě máš něhu, co duši ti vysává. Jak mozkomor skrytý v peří, krásný, však tak děsivý. Kdo podlehne mu, ten uvěří, že není moudré být hrdinný.

Nicol Nash Orchidis

Bez názvu

Je ta nejhlubší noc v rocea já mám stále svázané ruce. Chtěl bych se jako člověk narodit, a ze zajetí se vysvobodit. Chtěl bych zase tu krásnou přírodu, pít blýskající se vodu, ale takhle malý nic nedovedu, tak si to aspoň představuju. Ačkoliv člověk velký je, za krásnější věci nebojuje. Chtěl bych být něčím více, ale cítím se jak zfouknutá svíce. Všechno kolem mě svazuje, nasilí kolem panuje. Dospělý s tím nic neudělá, a jejich dítě v tom vyrůstá. Ale už ani sám nevím, o co se to snažím. Copak něco zvladnu sám? A lidem novou víru dám?

Brillian McBjorin

Tak a to je všetko. Teším sa na vás nabudúce aj s novými príspevkami :)

Vaša hadica Cass

Když se v kolejce objevila výzva k sepsání vzpomínky na Nekra The Gravediggera, okamžitě jsem věděla, že se prostě musím zapojit. Předpokládám, že nezelení při čtení tohoto článku budou obracet oči v sloup. Zelení se možná pobaví. A mě, jak si jen tak začínám uspořádávat myšlenky v hlavě, chytá těžká nostalgie.

(Pokračování textu…)

Většina z nás mívá plány, představy a očekávání co si počne s volným časem a kterým směrem namíří své aktivity.

(Pokračování textu…)

Nedávno jsem se potulovala jen tak v Prasinkách a potkala jsem pana Truhlíka. Vypadal tak smutně a tak jsem si k němu přisedla a dala jsem se s ním do řeči.

Potom co jsme si chvíli povídali, nabídla jsem mu, zda by nechtěl psát do našeho kolejního časopisu, že tam by mohl určitě najít to, co hledá. A on s radostí souhlasil.

Seznamte se prosím zde s panem Truhlíkem.

Zdravit vás. Já jmenovat pan Arčybalt Truhlík. Já jmenovat Trunlde Gargas dšív ale já změnit má jména na kouzelník aby já lépe patšit sem. Já umět dobše ne pokouzelník ale já učit se snažit. Já pšijel k hradu na návštěva za kamarád. Oni šíkat že tady hodně já. Já pšijel hledá kamarád. Já udělat kamarád pši vyprávět má pšíběh z cesta.

Já doma chytrý. Chytrý víc jak bratra i sestra. Já umět mluvit i psát. Já počítat pět. Já hned ukázat.

Jeden Truhlík. Dva ucha Truhlík mít. Tši vlas Truhlík česat. Štyši prst na ruka. Pět uzel na kapesník nevědět proč.

Já umět počítat pět vy vidět.

Já nechtít hnít v díše u já doma. Já šla do svět. Já slyšet že v škola hodně chytrý člověk jako já. Já chtít v školu potkat kamarád i učit počítat víc. Já chtít počítat do deset. Já umět jen v pět vy vidět. Já smutný že já neumět počítat deset a smutný že nenajít škola. Však já potkat Elanis. Ona dát já šanci naučit počítat. Ona šíct že já psát hadí král a vy naučit počítat v deset.

Já tady slibovat. Já psát o svá cesta. O svá příběh a vy naučit počítat v deset pan Truhlík?

Vy chtít?

Vy učit pan Truhlík?

Já chtít moc. Já prosit.

Loučit zatím pan Truhlík. Krásně den!

On ví, o čem mluví. (Pokračování textu…)