Co to je?

Báseň od Elanis Aelany Roselfové

O co tu teď běží? O co? Ptám se stěží. Bezcíle tu tváře bloudí, bezcíle a přitom jiné soudí. Naše plány, vše se hroutí. Druzí nevěřícně hlavou kroutí. Kdysi dávno, kdo vzpomene si? Na ty dávné krásné časy. Co všechno dřív jsme měli? Věhlas, slávu, dělali jsem co jsme chtěli. Sbírali jsme všechny body, brali po dvou každé schody. A pro co vlastně, pro co jen. To pohár, to byl náš sen! Dnes, už pár let tomu bude, vidím nezájem a lenost všude. Co však jiné nutí vpřed, co jim dalo sílu během těch let. Co to je, co Zmijozel nemá. Ten, který na dně leží, zvednout zpět se už nedá. Kolik lidí, kolik jen přišlo a pak rozplynulo se jako sen. Proč opustili tenhle hrad, proč nechtěli si s námi „hrát“? Co to je to co nám chybí! Co to je to co mají jiní! Co ptám se zas a znova, nemám proto jiná slova. Co se stalo před lety, že teď všechno před rukama odletí. Nemáme nic ani sílu zvednout ruce k novému dílu. Začít novou kapitolu. Zvednout knihy ze zaprášeného stolu. Začít znovu radost z bodů mít. Začít znovu o poháru snít. Začít znovu bojovat. Začít znovu ze života na hogu se radovat.

Pár vtipů od cesty

19. 7. 2010 Wenai Lafayette 0
Vrah se plíží k trpaslíkovi, že ho podřízne, když vtom trpaslík zaburácí: -Imunita! Mám vousy. Víte jakej je rozdíl mezi trpaslíkem a sudem piva? Žádnej! Oba sou oplechovaný a plný piva. Co je vrchol neslušnosti? Zeptat se trpaslíka, jestli nemá břitvu. (Pokračování textu…)

Země přízraků

5. 7. 2010 Wenai Lafayette 0
Země přízraků, kdo by o ní neslyšel. Tajuplné zkazky vyprávějící se šeptem po nocích u krbů. Děsuplné historky u kterých vstávají vlasy hrůzou. A přesto se tam lidé rádi vracejí. Možná budeme i my letos mít tu možnost. (Pokračování textu…)