Zmijozelské literární osvěžení – 5

Tak helejte vážení,
jsem už starší obraz, víme? A osoba na něm namalovaná už taky hodně pamatuje. Mám své tempo a požaduji klid. Nemůžete mi takhle popohánět. Já vás z tajemné komnaty slyšela až sem nad krb. Támhle ta studentka dokonce volila slova „Ať ta baba pohne...“ (Pak jsem už nerozuměla, takže ani nevím, čím mám hýbat, kdybych snad náhodou o něčem takovém chtěla i uvažovat.) Mno... vy, vy studentko. Vy, jak se snažíte tvářit, že v místnosti nejste. Vypadáte jako naprosté hádě z prváku. Takhle složité kouzlo ještě umět nemůžete, takže čelte mému laserovému pohledu. A to na vás ještě prstem ukážu.
(Pokračování textu…) 


