Rozhovory

To jsem si takhle přišla do Velké síně a najednou slyším řeči typu "To už je zase otevřený Azkaban?" a opravdu je! V cele sedí Elizabeth Lextrová. Jelikož už jsem v Azkabanu jednou byla, tak se mi podařilo vyjednat si, aby mě za slečnou pustili. Když mě za slečnou vedli, tak jsem si všimla, že je ve výslechové místnosti ticho jako v hrobě a to znamenalo, že tam nikdo není. Tak tedy nevím z čeho slečnu obvinili, když na to nepotřebují ani svědky.

Cestou jsem se dívala okolo a v Azkabanu to opravdu není hezké.Všude mokro, špína a sem tam plíseň. Opravdu bych se nedivila kdyby tam měli myši, ale to jsem ještě netušila, že tam opravdu jsou. Zjistila jsem to při rozhovoru se slečnou. Pět minut, které mě mozkomor vedl k cele mi připadaly jako věčnost. Navíc nechápu, jak jsem mohla souhlasit aby šel za mnou, dýchal mi na záda a jeho studený dech opravdu nebyl nic příjemného, měla jsem husí kůži a svetr v čudu. Chtěla jsem se pro svetr vrátit, ale řekla jsem si že to pro jednou vydržím, cesta Azkabanem se mi znovu absolvovat nechtěla, obzvlášť po tom, co jsem prošla kolem jedné cely která zapáchala jako kdyby v ní někdo umřel a mozkomoři to "zapomněli" uklidit. Nakonec jsme došli k cele, kde byla uvězněna slečna Elizabeth. Malé okýnko neposkytovalo místnosti dostatek světla, ale svíčka to napravila. Když jsem pohlédla na slečnu, skoro jsem se lekla. Měla kruhy pod očima a byla trochu rozcuchaná. Chvíli jsem na ní hleděla, ale nakonec jsem pozdravila a začala jsem se ptát.

Kristie: Brý ráno, můžete našim čtenářům prozradit proč vás zavřeli do Azkabanu? Ve Velké síni se o tom docela dost spekuluje.

sl. Elizabeth: Brý ráno, slečno -zahuhlá-

Kristie: -podstrkuje slečně jídlo, tak aby to mozkomoři neviděli-

sl. Elizabeth: Jak Vám jistě není utajeno - aneb jak CD ohlásilo - byla jsem zavřená za nošení věcí z obchodů ctihodných pánů Borgina a Burkese... což ovšem potvrzuji i vyvracím! Jedná se pouze o padělek!

Jak jistě víte, -sápe vyhublou ručkou po sáčku s jídlem- být temným magičem je in i yn. Každý tak chce vypadat, ale věci od B&B jsou opravdu vzácné a navíc strášně drahé -otřese se-. Ne, že bych na to neměla, mám, to se nebojte, ale... jak můžu být dárk a ívl, aniž bych musela utrácet šílené peníze za něco, co nemůžu nosit? -pomalu pokračuje- Na Černém trhu se dá sehnat prakticky cokoliv... a ani to nemusí být očarované. A navíc je to způsob, jak přilákat pozornost -mrkne na slečnu skrze mříže-

Kristie: -pokýve hlavou a pokračuje- Takže jste vlastně nevinná? Jak to vůbec v Azkabanu vypadá? V cele to musí být ještě horší než ve výslechové místnosti, že? 

sl. Elizabeth: Je tu tma, že si sotva vidím na špičku nosu. Neustále se mě ptají, jestli jsem Smrtijed... copak tak vypadám? -rozhodí rukama-

Kristie: No, ono už to tak dneska bývá, že když je někdo dark a ívl, tak ho hned mají za Smrtijeda -zavrtí hlavou- Taky jsem slyšela, že vám prohledávali pokoj, je to pravda?

sl. Elizabeth: Pokoj? Já nějaký mám -vykulí oči- Pokud jste si nevšimla, tak od té doby, co jsem fialová nemám žádnou místost pro sebe a své potřeby, nocuji zásadně před Křišťálovou jeskyní... ale občas se někdo smiluje a vezme mě pod svou střechu. Žádný pokoj, to opravdu nevím, co prohledávali -pokrčí rameny-

Kristie: -pomyslí si, že by slečna mohla školu zažalovat za to, že nemá kde bydlet- Chm, drby jsou hrozný.. Mimochodem, když vás odváděli sem -ukáže na celu a opatrně uhne kolem běžící myši z cesty- viděl to někdo?

sl. Elizabeth: Jistě, paparazziové! Bude se o mně mluvit -dodá zasněně-

Kristie: Nebude, ono už se o vás mluví -mrkne na slečnu- no, tak nakonec se vás asi zeptám jestli chcete něco vzkázat čtenářům?

sl. Elizabeth: Zrušte sáčky! Svobodu gumovým medvídkům! 

Kristie: -podává slečně pytlík s gumídky- Děkuju za rozhovor -usměje se a ošklivě kouká na mozkomory-

sl. Elizabeth: -nedůstojně se vrhne na sáček- Tak to vidíte, slečně ani nedají najíst! Mezi mozkomory se však proslýchá, že plánují stávku za vyšší platy a vytvoření školy a školky pro jejich děti, které jsou nucené pobývat ve sklepení Azkabanu, kde sídlí početná rodinka švábů, žížal a kdo ví čeho ještě. Navíc tam prý teče a je tam zima. Co myslíte, bude stávka? Podaří se slečnu Elizabeth z vězení dostat?

Jo, už to tak bude. Naše Giní nám zfialověla a teď je z ní průvodkyně v Zakázeném lese a my máme o jedno hádě v koleji méně. Držitelka řádu Salazara Zmijozela za léto 2010 byla tak laskavá a udělala si na mě čas, tak tedy čtěte! :)) Se slečnou Gini jsme se sešly na s- krbu. Chvíli jsem měla problém najít slečnino číslo krbu, ale nakonec jsem zaznamenala úspěch při hledání a my jsme mohly začít.

HK: Jak se vám líbí ve fialovém plášti? Je to změna k lepšímu?           sl. Ginevra: Zatím líbí, jsem ve fázi zkoumání prostor hradu, které jsem doposud, minimálně ne oficiálně, neměla šanci prozkoumat.  Jestli je to změna k lepšímu se uvidí během následujících dní a týdnů.  Nicméně se přiznám, že si stále přijdu zeleně, takže odpověď "Ano, je to změna k lepšímu. / Ne, je to horší." by stejně nebyla objektivní. Avšak jak jsem říkala, zelená se nedá smýt ani rejžákem, obzvlášť, když zeleníte několik let.. HK: To je pravda. Vím že je to možná trochu ukvapené, ale chystáte se koupit nějaký domek v GD? A máte nějaký cíl kterého by jste chtěla dosáhnout? sl. Ginevra: Časem určitě. Ne hned, protože mé konto je téměř na nule. Přirozeně, nemohu si ho v současné době dovolit. Uvidíme, jak se mi bude dařit střádat galeony v následujících měsících.  Cíl, kterého bych chtěla dosáhnout.. Určitě se pokusím trochu rozšířit správné mravy (rozumějme RP) i mimo les. Patřím mezi zastánce dobrého chování. Vyšší cíle zatím nemám. HK: Určitě se chystáte vypsat nějakou soutěž. Ale co semináře, budeme vás moci potkat i za katedrou? Pokud ano, nemohla byste mě a čtenáře trošku zasvětit o čem přibližně nějaký ten seminář bude? -usměje se a vyzvídá- sl. Ginevra: Soutěže už jsou připravené k schválení u inspektorky. K seminářům.. Určitě budu za katedrou k vidění. Prozatím však jen s oddechovým seminářem o origami. V současné době jsem tímto fenoménem uchvácena a hodlám to šířit dál. -úsměv- Další semináře však budou, řekněme "k tématu". Pár jich bude o kouzelných tvorech, o lese celkově..

HK: Málem bych se zapomněla zeptat..jak se vám líbí les z pohledu průvodkyně?

sl. Ginevra: Pořád je to ten tajemný komplex přírodnin, stejně jako před nastoupením do funkce. Jediná změna teď je, že když tam jdu, tak většinou nejsem hlídána, ale jsem to já, kdo dohlíží na ostatní. Což je lehce nezvyk. A také se, pochopitelně, stal přístupnějším pro mou osobu.

HK: Nechystáte se nechat pasovat do role profesorky? Je mi jasné, že tohle neplánujete hned, ale třeba časem..

sl. Ginevra: Uff. Nepřemýšlela jsem nad tím. Nejspíš ne, ale na jednu stranu.. Nikdy neříkej nikdy -usměje se, potom se chvíli zamyslí a dodá:- Pokud by mne napadlo téma k vyučování, které by za to stálo, potom možná ano. Nicméně si myslím, že je jich na hradě přehršel.

HK: Něco by se možná ještě našlo, ale nevím zda by to stačilo na potřebný počet výkladů. -zakření se-  Jak jsem dneska koukala, tak ve své kanceláři jste se ještě moc nezabydlela, že?

sl. Ginevra: No, nejspíš by to na výklady nestačilo. Navíc nejsem asi příliš typ na profesorský post. Občasné přednášky a praktické hodiny mi vyhovují více, než přesný řád. Bohužel od mé osoby v tomto případě "studenti" nemohou očekávat bodovou odměnu, ale jen vědomosti navíc a možná nějakou tu bylinku z lesa. Zatím ne, za studentská léta jsem nábytku příliš nepobrala, takže sháním, kde se dá. Ale pracuji na tom. Vážně! -směje se- Už jsem si tam přenesla některé věci. 

HK: Kdybyste chtěla pomoct, redakce Hadího krále je vám k službám, milerádi vám tam nastěhujeme nějaké harampádí z redakce -mne si ruce v představě, že už nebude mít po stole rozházené prázdné lahvičky od inkoustu-  Tak to bude nejspíš všechno, nějaký vzkaz pro čtenáře? -usměje se-

sl. Ginevra: Oh, děkuji. Jak milé. Ale jestli je to to harampádí, co jsem tam s vámi pracně tahala, tak snad radši ani ne. -zavrtí hlavou a směje se-  Přeji vám hodně zdaru s řešením mých soutěží a vypracováváním úkolů. -zazubila se lehce škodolibě- No a.. eh.. kdo nezabloudí ve sklepení, ten se ani v lese neztratí?-zasměje se-  Slečně jsem poděkovala za rozhovor a zahrabala ještě ve svém fotoaparátu. Zde máte možnost vidět, jak se z Gini stala slečna de Naga:

Je 20: 30 Gini je stále ještě zelená. Ale podívejte se, co se stalo už o devět minut později:

O devět minut později je Gini již fialová!

Slečna včera pořádala rozlučkovou výpravu pro Zmijozel, kde jsme se v podstatě flákali a váleli šunky. Vyrušil nás jedině zajíc, o kterém jsme si mysleli, že je to nějaké hrozné monstrum žijící v lese, které sežralo Henrika Leense, jenž si šel zrovna za nejbližší keře ulevit, poněvadž se mu zpátky do hradu jít nechtělo. Musím uznat, že se nás sešlo docela dost. Výprava proběhla úspěšně, nikomu se nic nestalo, jen jsme se všichni sotva plazili zpátky, jak jsme byli najedení z pikniku, který jsme si uspořádali na lesní mýtině. 

Je tedy vidět, že slečna Gini se má v nové barvě vážně k světu. Za celou redakci Hadího krále jí přeji co nejméně úrazů při výpravách, málo jednorožců požírajících bylinky na úplavici a jiné nemoci. Rovněž jí přeji aby jí nevyhaslo světlo v lucerně a aby jí z dlouhého chození po lese nebolely nohy. Tímto slečně věnujeme kvalitní pohorky v kolejní barvě ze kterých jí nohy určitě bolet nebudou! 

Že by se úplavice šířila dál? I potom, co v jezeře nic není? Udělala jse rozhovor s Kristie Smithovou, která se před chvílí nakazila... (Pokračování textu…)

Tydynkou Flyovou, zmijozelskou prefektkou, šéfredaktorkou Hadího Krále a velmi zajímavou osobou, která si vlastní rozhovor určitě zaslouží. (Pokračování textu…)

Jistě už všichni víte, že Elizabeth Lextrová  Elizabeth Lextrová Elizabeth Lextrová se zřekla prefektského odznaku a odebrala se do fialového pláště, kolejku vyměnila za sborovnu. A víte taky,že už má titul a kouzlo? Jednou takhle těsně před půlnocí se doplazím do Véesky a co tam nevidím! Slečnu Elizabeth Lextrovou spolu se slečnou Petulou Laskavou, p.p. Matthewem Whitecrowem, p.p. Georgem McBravem, p. Samaelem Raukowiczem, sl. Elerin Portmenovou a p.p. Midarem Kilahimem. No, prostě tam bylo móóc a moc fialových. A teď se všichni najednou začali dohadovat, když slečna Elíza prohlásila, že má titul. Jen se podívejte sami:

Z Velké síně se stalo květinářství, ale co, to na Příčné ulici musí mít nějakou konkurenci. Pozvala jsem tedy slečnu Elizabeth ke Třem a trochu jí vyzpovídala. No, ono se tomu nedá říkat zpověď, když proti vám u stolu sedí někdo, s kým jste byli v jedné koleji a kdo vám dennodenně říkal, že se byste mohli udělat pár soutěží. Nakonec jsem se ze zlozvyku tykání vymanila a vám přináším rozhovor: 

Kristie: Takže, jak hodnotíte fialový plášť? Myslíte si, že být studentem je mnohem lepší, nebo naopak? 

sl. Elizabeth: Fialová se mi líbí. Je toho tolik, co můžu a zároveň tolik, co UŽ nemůžu. Líbí se mi vykání od studentů, přeci jen, když Vás oslovují "slečno", je to takové... milé ;D Můžu přispět taky k bodování tím, že můžu vypsat soutěže nebo semináře. Můžu se schovávat pod neviditelným pláštěm. Awesome! Naplňuje mě to :)

Kristie: To by se mi taky líbilo :D Cítíte se lépe, když už se vám na hlavu nesypou prefektské povinnosti?

sl. Elizabeth:No, prefektování mi docela chybí. Víte, představa, že máte tu moc někoho vykopnout do jezera hlubokého a ledového. Krásná myšlenka.Chybí mi ale i dohadování se ve Studentské radě, objednávky kolejních předmětů - sice to občas bylo na zabití, protože jsem to prostě nestíhala, nebo se to na mě sesypalo. Ano, prefektování je trochu kámen úrazu :)

Kristie: Nedávno jste dostala i první titul a s ním nové kouzlo, mimochodem ještě jednou děkuji za kytičku. Ale kolegové se vám nemile posmívali, když zjistili, že titul máte, ale kouzlo ne. To se potom vzápětí objevilo, máte z nového kouzla radost?

sl. Elizabeth: Ehm, ano, jisté problémy byly, sova jaksi zapomněla dodat kouzlo, ale nakonec mi přistálo v rukou a já začla nadšeně kouzlit. Je to úžasné, sice kytkou nikoho neumlčím, ale mám dostatek potravy na celý den. A už se těším na další titul :D

Kristie: - ňuchňá kytku - Jaké to vlastně je, když opravujete zadání soutěže tomu, kdo s vámi byl ještě přednedávnem v jedné koleji a vy musíte být neutrální..hodnotit spravedlivě a nikomu nenadržovat?

sl. Elizabeth: No, někteří si myslí, že je to těžké. Teda spíš protekční. Přeci jen, znáte polovinu koleje a někteří jedinci si budou myslet, že budete nadržovat těm a oněm. Ale opak je pravdou. Vemte si, že mě posílá nejvíc soutěží jiná kolej než ta, ze které jsem vzešla :D Já hodnotím spíše originalitu, vtip a nějaké pojetí, které tomu dotyčný dal. A chápu, že někteří nekreslí zrovna nejlíp. Ano, nemůžu to srovnávat s prvotřídní kresbou, ale neberu jim to. Protože to oni mě překvapují právě vtipem a uchycením celé soutěže :)

Kristie: Já bych se třeba neudržela a nějaké ty body navíc Zmijozelu přiklepla, ale to bude možná i tím, že jsem teprve ve druhém ročníku a jsem ještě moc soutěživá. Jinak co se týče vaší funkce na PU, co vlastně budete dělat?

 sl. Elizabeth: Budu spravovat krámek :) Taková no, práce na půl úvazku :)

Kristie: A prozradila byste čtenářům který? - zazubí se, jako že vůbec netahá informace :D - 

sl. Elizabeth: Ehm, mám dojem že cetkový :D

 Kristie: Jůů, a budete vydávat slevy? :D

 sl. Elizabeth: Ne, pokud nechci přijít o místo :D

Kristie: Aha :D Tak to by bylo asi všechno, máte nějaký vzkaz pro čtenáře?

sl. Elizabeth: *FLORONDONO* čtenář

A ještě taková perlička na závěr: 

První dva školní týdny jsou za námi, již proběhlo spoustu soutěží, koleje se můžou přetrhnout o první místo a samozřejmě je tu i výuka, a právě o tomto dnes budu psát.

(Pokračování textu…)

Teda prozatím to vypadá, že aspoň pro Zmijozel ano. Zatím. Kdo ví, jak to bude, jestli zrovna tyhle dvě slečny, které jsem vyzpovídala pustí do hradu a jestli vůbec zezelenají, ale já pevně doufám, že ano. Zmijozel by minimálně tyhle dvě přivítal s otevřenou náručí. A proč? Čtěte dál a dozvíte se to!  Bloumala jsem parkem, až najednou mně napadlo, že bych mohla napsat článek. Jelikož se to tam nováčky jen hemžilo, podala jsem si "inzerát". Nic, žádná odezva. Tak jsem to tedy zkusila znovu. Zase nic. Do třetice všeho zeleného řekla jsem si a pokusila se nováčky nalákat znovu. Do půlnoci jsem měla v externím sovinci dvě sovy. Jedna byla od NaSaŠí Jackson a druhá od Nelly Sarah Waldorsen.Nejprve jsem se pustila do rozhovoru s NaSaŠí, která se mnou komunikovala pomocí s-krbu. Tak tady máte něco z mého vyzvídání: Kristie: Ahoj NaSaŠí, jak se máš? Koukám, že tady před bránou je pořádná zima. -usměje se- NaSaŠí: Ano, to máš pravdu. Už se nemůžu dočkat, až nás vpustí dovnitř. Čekám tu něco přes týden -povzdechne si- Ale jinak se mám dobře. Vyplnila jsem vstupní esej... To bylo něco! -oddechne si, že to má konečně za sebou-  Kristie: No jo, vstupní esej, ta někdy dává zabrat. Né, že bych tě chtěla strašit, ale úkoly dávají taky docela zabrat. Opravdu tu čekáš tak dlouho? V parku jsem tě zahlédla teprve dneska. NaSaŠí: Vážně? To je teda zvláštní, já tam jsem skoro denně. Nemůžu se dočkat a tak ztřeštěně pobíhám sem a tam. -neví, jak je možné, že si jí Kristie nevšimla.- Škoda, mohly jsme se víc poznat -povzdech- Bylo by fajn znát někoho ze Zmijozelu. -tajemný úsměv- Kristie: Také je možné, že tam bylo moc lososové barvy, takže jsem tě nezmerčila. Oni se totiž někteří vtipálci rádi nepřihlašují a chodí v béžových hábitech. No, jo, ve Zmijozelu jsou někteří lidé super, vlastně skoro všichni. Barvismus za tím nehledej -zasměje se- Takže ty asi budeš chtít být hádě, viď? -úsměv- NaSaŠí: No jasně, to se rozumí, doufám celým srdcem. Myslím, že povahově se tam taky hodím, takže by neměl být problém. Tedy... nevím, jestli bych rozdejchala jinou kolej. -zamyslí se- Kristie: -Vzpomene si na svoje scény, když zjisitla, že bude ve Zmijozelu- Ale jo, snad bys to rozdejchala, já to taky rozdejchala a myslím, že nikde jinde by nebylo líp. -Zamyslí se, jestli je NaSaŠí taky zlobivá - Když tak přemýšlím, jak vlastně vzniklo tvé jméno? NaSaŠí: No.. moje babička umřela den před mým narozením a rodiče hrozně moc truchlili. Tak mi dali jméno po babičce. Kristie: Aha, tak to je mi líto. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, napadají mně, dvě otázky, tak se nemůžu nezeptat. Jak to vidíš s body, budeš se "ulejvat", nebo nebudeš stíhat odesílat úkoly? A plánuješ redaktorskou kariéru? NaSaŠí: Ach, doufala jsem že se zeptáš -mrkne na ní a začne povídat- Plánuji dělat úkoly tak pilně, jak to půjde.. S časem problémy nemám, budu to zvládat. Pokud se dostanu do Zmijozelu, neboj, nebudu dělat ostudu... S redaktorskou kariérou to vidím takto: jasně že se po tom vrhnu! Být spisovatelkou je můj velký sen, proč nezačít u školního časopisu/novin? -tváří se natěšeně- Kristie: Nebojím, jak tak koukám, tak tvůj budoucí patron/patronka tě do bodování nebudou muset kopat, ulehčíš jim práci. Jé, tak to abychom ti začali pomalu dělat místo v redakci. -směje se- NaSaŠí: Jo, v podstatě jo -zazubí se-  Hele, bejt tebou, asi bych to míst v redakci nedržela, nevíš, kam mě přiřaděj. -zamyšlený výraz- To bych potom musela škemrat o místo jinde, ale stejně je Hadí král nelepší! -usmívá se-

Losos

Kristie: Myslím, že škemrat nemusíš, redaktory všude vítají s otevřenou náručí. Tak to bude asi všechno, tak se zatím měj. A budu držet palce, aby tě přijali a abys nám zezelenala -s úsměvem zamává- NaSaŠí: Jo, díky, doufám, že se zase setkáme... na koleji -taky mává- Jak sami vidíte Zmijozel jsem NaSaŠí nevnucovala, chce do něj sama. A nyní druhý rozhovor s Nelly Sarah Waldorsen. S tou jsem musela komunikovat výhradně externí sovou, poněvadž měla málo času. Ale něco jsem z ní přeci jen vydolovala:  Kristie: Jak jsi si krátila čekání před bránou? Nelly: Přijela jsem teprve včera, protože venku je hrozná zima. Raději jsem si zjistila, kdy je otevřena registrace, abych tu nemusela zbytečně dlouho mrznout. Zatím jsem si pročetla hradní periodika, prohlédla obrazárnu, zavítala jsem i do čítárny, prolezla jsem snad všechny kouty, které jsou nováčkům přístupné. A teď se pomalu snažím napsat nějakou smysluplnou esej, aby mě do hradu vůbec pustili. -zasměje se- Kristie: A nyní tradiční a pěkně otravná otázka: Do jaké chceš koleje a proč?  Nelly: No, tohle je hodně záludná otázka. Přemýšlím nad ní hodně dlouho. Asi nejspíš do Zmijozelu. Proč? Třeba proto, že mám zelené oči? -smích- Jsem hodně komplikovaný člověk, prostě typický štír, i když se to možná někomu na první pohled tak nezdá. Nedávno jsem četla jednu knížku, ve které bylo napsáno, že had je nejinteligentnější tvor na zemi, že on se nenechá nikým a ničím ošálit. Nebo tak nějak to bylo, už si to přesně nepamatuji. -zubí se- Kristie:  Hodláš se flákat, nebo budeš pilně psát úkoly? Nelly: Jsem dost vytížená mudly, ale úkoly bych chtěla plnit. Ještě nevím, kolik předmětů mi mudlovské okolnosti dovolí si zapsat, také samozřejmě záleží na tom, kolik si na výuku našetřím, ale ráda bych čtyři, pět předmětů určitě. Také bych chtěla dělat nějaké soutěže, na body samozřejmě. Nevím, co podle tebe znamená se flákat.  Kristie: Chceš se dát na redaktorskou kariéru? Nelly: Určitě bych chtěla sem tam nějaký článeček napsat, když mi zbude trocha času. Kristie: Jak vzniklo tvé jméno? Nelly: Dostala jsem ho od rodičů. Tvé snad vzniklo jinak??? -záchvat smíchu- Kristie: Ne, samozřejmě, že ne. Tak, a poslední otázka. Byla jsi, už někdy na Hogwarts, nebo nějaké podobné škole? Nelly: Ano, byla. Nelly i NaSaŠí moc děkuji za rozhovor a za to, jak se pěkně rozepsaly. Jinak jim přeji, aby se dostaly k nám do hradu a místo lososového hábitu, oblekly zelený. Tak, jak si obě přejí!

Jak jistě všichni víte, dne 12. 12. se konala Vánoční besídka. Na začátku jste mohli shlédnout vystoupení zmijozelského divadelního souboru Užovka 12, potom třebas hudební vystoupení, které vedl Prof. George McBrave. Na závěr se konal ples a hlasování o nejelegantněji oblečeného muže a ženu. Jelikož se muži jaksi nedostavili, tak se hlasovalo jen pro dámy. A u toho samozřejmě nemohly chybět naše drahé škrkny, tak jsem si jednu zelenou chytla a vyzpovídala jí.  Po krátkém běhání za škrknou se mi jí podařilo chytit, škrkna kousala, tak jsem jí dala náhubek a přivázala jí ke křeslu ( ne, škrkně se nic nestalo, nakonec byla stejně jako ostatní ohleduplně zašlápnutá pověřenými lidmi). Škrkně okamžitě z obličeje zmizel ten zlověstný úsměv, jak můžete viděl na fotce a začala se tvářit zoufale, Salazar ví, co si myslela. Tak jsem jí tedy opatrně oslovila.

Kristie: Ahoj škrkno. -nenápadně si odhrne šaty, třeba by se po nich škrkna ohnala nohou a pak by z nich zbylo kulové. - Škrkna: Tě péro Smithová, dlouho jsme se neviděly, co? -zašklebí se- Kristie: Co? My se známe? -na chvíli se zamyslí a zvídavě si prohlíží škrknu- Ach, ano, už vím. Ty jsi ta  ťutínkovatá škrknička, kterou jsem si v létě chovala v pokoji, viď?¨ Škrkna: Já nejsem ťutínkovatá, a ani jsem nikdy nebyla. To si laskavě nech, jo? Kristie: Nebuď drzá, ano? A navíc, nepřitáhla jsem tě sem, abychom se hádali, mám na tebe pár otázek, tak můžu spustit? Škrkna: No tak jo, no, ale mám jednu podmínku! Kristie: Jakou? Škrkna: Tu, že mě nepředhodíš těm rozšlapávačům. Kristie: No, tak dobře. První otázka zni, proč nám vy, škrkny neustále oxidujete na hradě?

Drzá škrkna

Škrkna: Protože máme hlad. Já mít hlad, já chtít žrát! -teče jí slina- Kristie: -vzdálí se od škrkny a spoléhá na náhubek- A co vy škrkny vlastně jíte? Škrkna: Všechno! My ham ham všechno! Kristie: Ehm, no víš co, myslím, že mi to stačí. -nejistě se zazubí a zakřičí- Pane McNorrelle? Už můžete, ale jen s tou injekcí, ano? Pan McNorrell: Ale jistě, nebojte se. -přitáhne s sebou injekci a míří ke škrkně- Tak Škrkničko, teď mi hezky  půjč ruku a já ti na ní udělám takové razítko, neboj, nebude to bolet. Škrkna: Ale nekecej, to určitě nějakej ten oblbovák, co? Kristie: Ale prosimtě, klid, ano? Škrkna: Ne! Pan McNorrell: -rychle bodne škrkně do ruky injekci a než bys řekl švec, škrkna je klidná jako beránek- Kristie: Děkuji, ale teď rychle běžte, než se trošku vzpamatuje. Pan McNorrell: Dobře, kdybyste cokoli potřebovala slečno, stačí zavolat -usměje se a odejde z místnosti- Kristie: - usměje se na pracovníka z ministerstva a vrátí se ke škrkně- Tak co, jak se cítíš? Škrkna:  Lááásko máá já stůůůňu, svoji pýchu já jen hráál! Kristie: -Nechápavě zírá- Škrkna: -Vzpamatuje se-  Co to melu! Tys mě uřkla! Kristie: Co, já? Ses zbláznila ne? Škrkna: Já to vííím, že jo! -rozkřičí se na celou redakci- Kristie: -Snaží se Škrknu umlčet- Silencius! -mávne hůlkou a neslyšně pípne- Salazaru dík, už mlčí. Jak vidíte, tak z mého rozhovoru nevyplynulo nic jiného, než to, jaké škrkny jsou. Ale podotýkám, že tahle zelená, byla ještě peříčko. Tož kdybych si vybrala červenou, to by bylo nadělení! Navíc červená v zelené redakci, no fuj.

Dnes 6.12. jsem se v hostinci u tří košťat setkala s nebelvírskou studentkou 2. ročníku. Že neuhodnete, koho jsem si vzala na mušku? Hm, tak dobře, uhodnete. Ano, je to Helene Langdon. Jelikož je tohle můj první článek, tak jsem se pokusila z Helenedostat i nějaké ty senzace, a taky, že jsem je dostala. S Helene jsem se sešla U tří košťat, obě jsme ze sebe oklepaly sníh a posadily se ke stolu pro dva.Kývla jsem  na Rosmertu, která mi hned potom přinesla Fialkovou vodu(pozn. redaktorky- byla pěkně hnusná). Helene udělala to samé gesto a následně se přiřítila Rosmerta a začala kolem sebe máchat rukama a nasadila přísný tón. Rosmerta:''Slečno Helene Langdon, studentům alkohol nenaléváme.'' Helene se začervenala a omluvila se, že prý se asi přeřekla, tak se nakonec vše vyjasnilo a Rosmerta jí konečně přinesla voňavý bylinkový čaj. Kristie:Ahoj Hel, můžu s tebou udělat rozhovor do Hadího Krále?  Helene: No jistěže! Jen do toho. Kristie:  Tvůj optimismus se mi líbí, doufám, že ti vydrží -zlomyslný úsměv-  jakožto novopečená redaktorka bych potřebovala nějakou senzaci. Práskneš nám na sebe něco?  Helene:Gratuluji. Práskla bych na sebe spoustu věcí. Záleží z jakého soudku, stačí si jen vybrat.  Kristie: Tak co třeba nějaký drb?  Helene: Chvilku na přemýšlení -zamyslí se- Myslím si, že jsem v celku pilná studentka, takže nic ohledně záškoláctví nečekej.  Mám ovšem takovou malou úchylku. Strašně ráda nakupuju všemožné kousky oblečení. Pravidelně lozím na Příčné a hledám ve výlohách i v obchodech nějaké pořádné kousky do mé sbírky. Moje největší slabina  Kristie:Super, jaký je tvůj zatím nejcennější kousek?  A ještě nejoblíbenější ? Helene:Tak k nejoblíbenějšímu kousku patří krásné červené šatičky Karkulka, pro které mám opravdu slabost. A kdysi dávno jsem dostala darem od kamarádky Aljašský komplet, který stál něco o kolo 10 Géček 

Kristie: Aljašský komplet si přeji pod stromeček a když, už jsme u toho, co chceš od Fleutýnky ty? A byla jsi vůbec hodná?

Helene: Jak už jsem zmínila předtím, považuji se za pilnou a hodnou (!) studentku. Co se týče vánočního dárku, jsem skromná a budu ráda za jakýkoliv pididáreček. Konkretní přání nemám.

Kristie: A vůbec, co říkáš na Nebelvír, nechtěla jsi při zařazování do jiné koleje? 

Helene: Já jsem vždycky moc chtěla do Nebelvíru. V úvahu u mne padl ještě Havraspár a pokud ne, tak Zmijozel. Do Mrzimoru jsem ale opravdu nechtěla. Nic proti té koleji, ale mě vyhovuje moje rudá. Jinak, nutno poznamenat, že když jsem onehdy šla k moudrému klobouku, stal se ze mě věřící. Tak moc jsem chtěla do Nebelvíru.

Mezitím co Helene povídala, ke stolu se opět přiřítila Rosmerta s oným přísným výrazem. A co se nestalo? Zase jí odmítla nalít alkohol, jak nečekané.Helene se zatvářila zoufale a asi nic netušila o mém matoucím kouzlu.

Kristie: Hele, neděláš ty přeřeky nějak moc často?

Helene: Jsem to zkusila no... 

Kristie: Tak pokusy jo? Zkoušíš i něco v laboratoři?

Helene: V laboratoři jsem něco zkoušela...kdysi. Pár věcí se mi povedlo, to jo, ale většinou jsem odešla s ohořelým obočím a rozcuchanými a zakouřenými vlasy.-zasměje se- Moc slavná alchimička nebudu.

Kristie: Nápodobně, už mě nenapadá žádná otázka, takže, máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře, nebo snad chceš někoho pozdravovat?

Helene: Chtěla bych popřát všem zmijozelským, aby se vzchopili a třeba, už od příštího roku zabrali v bodování. -Usmívá se a tváří se přívětivě-

Za zmijozelské moc děkuji za přání, Helene za rozhovor a přeji jí mnoho zdarů, jak na HOGU, tak u mudlů.

Osmělila jsem se a šla se ho zeptat na pár věcí... (Pokračování textu…)