Rozhovory

Teda prozatím to vypadá, že aspoň pro Zmijozel ano. Zatím. Kdo ví, jak to bude, jestli zrovna tyhle dvě slečny, které jsem vyzpovídala pustí do hradu a jestli vůbec zezelenají, ale já pevně doufám, že ano. Zmijozel by minimálně tyhle dvě přivítal s otevřenou náručí. A proč? Čtěte dál a dozvíte se to!  Bloumala jsem parkem, až najednou mně napadlo, že bych mohla napsat článek. Jelikož se to tam nováčky jen hemžilo, podala jsem si "inzerát". Nic, žádná odezva. Tak jsem to tedy zkusila znovu. Zase nic. Do třetice všeho zeleného řekla jsem si a pokusila se nováčky nalákat znovu. Do půlnoci jsem měla v externím sovinci dvě sovy. Jedna byla od NaSaŠí Jackson a druhá od Nelly Sarah Waldorsen.Nejprve jsem se pustila do rozhovoru s NaSaŠí, která se mnou komunikovala pomocí s-krbu. Tak tady máte něco z mého vyzvídání: Kristie: Ahoj NaSaŠí, jak se máš? Koukám, že tady před bránou je pořádná zima. -usměje se- NaSaŠí: Ano, to máš pravdu. Už se nemůžu dočkat, až nás vpustí dovnitř. Čekám tu něco přes týden -povzdechne si- Ale jinak se mám dobře. Vyplnila jsem vstupní esej... To bylo něco! -oddechne si, že to má konečně za sebou-  Kristie: No jo, vstupní esej, ta někdy dává zabrat. Né, že bych tě chtěla strašit, ale úkoly dávají taky docela zabrat. Opravdu tu čekáš tak dlouho? V parku jsem tě zahlédla teprve dneska. NaSaŠí: Vážně? To je teda zvláštní, já tam jsem skoro denně. Nemůžu se dočkat a tak ztřeštěně pobíhám sem a tam. -neví, jak je možné, že si jí Kristie nevšimla.- Škoda, mohly jsme se víc poznat -povzdech- Bylo by fajn znát někoho ze Zmijozelu. -tajemný úsměv- Kristie: Také je možné, že tam bylo moc lososové barvy, takže jsem tě nezmerčila. Oni se totiž někteří vtipálci rádi nepřihlašují a chodí v béžových hábitech. No, jo, ve Zmijozelu jsou někteří lidé super, vlastně skoro všichni. Barvismus za tím nehledej -zasměje se- Takže ty asi budeš chtít být hádě, viď? -úsměv- NaSaŠí: No jasně, to se rozumí, doufám celým srdcem. Myslím, že povahově se tam taky hodím, takže by neměl být problém. Tedy... nevím, jestli bych rozdejchala jinou kolej. -zamyslí se- Kristie: -Vzpomene si na svoje scény, když zjisitla, že bude ve Zmijozelu- Ale jo, snad bys to rozdejchala, já to taky rozdejchala a myslím, že nikde jinde by nebylo líp. -Zamyslí se, jestli je NaSaŠí taky zlobivá - Když tak přemýšlím, jak vlastně vzniklo tvé jméno? NaSaŠí: No.. moje babička umřela den před mým narozením a rodiče hrozně moc truchlili. Tak mi dali jméno po babičce. Kristie: Aha, tak to je mi líto. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, napadají mně, dvě otázky, tak se nemůžu nezeptat. Jak to vidíš s body, budeš se "ulejvat", nebo nebudeš stíhat odesílat úkoly? A plánuješ redaktorskou kariéru? NaSaŠí: Ach, doufala jsem že se zeptáš -mrkne na ní a začne povídat- Plánuji dělat úkoly tak pilně, jak to půjde.. S časem problémy nemám, budu to zvládat. Pokud se dostanu do Zmijozelu, neboj, nebudu dělat ostudu... S redaktorskou kariérou to vidím takto: jasně že se po tom vrhnu! Být spisovatelkou je můj velký sen, proč nezačít u školního časopisu/novin? -tváří se natěšeně- Kristie: Nebojím, jak tak koukám, tak tvůj budoucí patron/patronka tě do bodování nebudou muset kopat, ulehčíš jim práci. Jé, tak to abychom ti začali pomalu dělat místo v redakci. -směje se- NaSaŠí: Jo, v podstatě jo -zazubí se-  Hele, bejt tebou, asi bych to míst v redakci nedržela, nevíš, kam mě přiřaděj. -zamyšlený výraz- To bych potom musela škemrat o místo jinde, ale stejně je Hadí král nelepší! -usmívá se-

Losos

Kristie: Myslím, že škemrat nemusíš, redaktory všude vítají s otevřenou náručí. Tak to bude asi všechno, tak se zatím měj. A budu držet palce, aby tě přijali a abys nám zezelenala -s úsměvem zamává- NaSaŠí: Jo, díky, doufám, že se zase setkáme... na koleji -taky mává- Jak sami vidíte Zmijozel jsem NaSaŠí nevnucovala, chce do něj sama. A nyní druhý rozhovor s Nelly Sarah Waldorsen. S tou jsem musela komunikovat výhradně externí sovou, poněvadž měla málo času. Ale něco jsem z ní přeci jen vydolovala:  Kristie: Jak jsi si krátila čekání před bránou? Nelly: Přijela jsem teprve včera, protože venku je hrozná zima. Raději jsem si zjistila, kdy je otevřena registrace, abych tu nemusela zbytečně dlouho mrznout. Zatím jsem si pročetla hradní periodika, prohlédla obrazárnu, zavítala jsem i do čítárny, prolezla jsem snad všechny kouty, které jsou nováčkům přístupné. A teď se pomalu snažím napsat nějakou smysluplnou esej, aby mě do hradu vůbec pustili. -zasměje se- Kristie: A nyní tradiční a pěkně otravná otázka: Do jaké chceš koleje a proč?  Nelly: No, tohle je hodně záludná otázka. Přemýšlím nad ní hodně dlouho. Asi nejspíš do Zmijozelu. Proč? Třeba proto, že mám zelené oči? -smích- Jsem hodně komplikovaný člověk, prostě typický štír, i když se to možná někomu na první pohled tak nezdá. Nedávno jsem četla jednu knížku, ve které bylo napsáno, že had je nejinteligentnější tvor na zemi, že on se nenechá nikým a ničím ošálit. Nebo tak nějak to bylo, už si to přesně nepamatuji. -zubí se- Kristie:  Hodláš se flákat, nebo budeš pilně psát úkoly? Nelly: Jsem dost vytížená mudly, ale úkoly bych chtěla plnit. Ještě nevím, kolik předmětů mi mudlovské okolnosti dovolí si zapsat, také samozřejmě záleží na tom, kolik si na výuku našetřím, ale ráda bych čtyři, pět předmětů určitě. Také bych chtěla dělat nějaké soutěže, na body samozřejmě. Nevím, co podle tebe znamená se flákat.  Kristie: Chceš se dát na redaktorskou kariéru? Nelly: Určitě bych chtěla sem tam nějaký článeček napsat, když mi zbude trocha času. Kristie: Jak vzniklo tvé jméno? Nelly: Dostala jsem ho od rodičů. Tvé snad vzniklo jinak??? -záchvat smíchu- Kristie: Ne, samozřejmě, že ne. Tak, a poslední otázka. Byla jsi, už někdy na Hogwarts, nebo nějaké podobné škole? Nelly: Ano, byla. Nelly i NaSaŠí moc děkuji za rozhovor a za to, jak se pěkně rozepsaly. Jinak jim přeji, aby se dostaly k nám do hradu a místo lososového hábitu, oblekly zelený. Tak, jak si obě přejí!

Jak jistě všichni víte, dne 12. 12. se konala Vánoční besídka. Na začátku jste mohli shlédnout vystoupení zmijozelského divadelního souboru Užovka 12, potom třebas hudební vystoupení, které vedl Prof. George McBrave. Na závěr se konal ples a hlasování o nejelegantněji oblečeného muže a ženu. Jelikož se muži jaksi nedostavili, tak se hlasovalo jen pro dámy. A u toho samozřejmě nemohly chybět naše drahé škrkny, tak jsem si jednu zelenou chytla a vyzpovídala jí.  Po krátkém běhání za škrknou se mi jí podařilo chytit, škrkna kousala, tak jsem jí dala náhubek a přivázala jí ke křeslu ( ne, škrkně se nic nestalo, nakonec byla stejně jako ostatní ohleduplně zašlápnutá pověřenými lidmi). Škrkně okamžitě z obličeje zmizel ten zlověstný úsměv, jak můžete viděl na fotce a začala se tvářit zoufale, Salazar ví, co si myslela. Tak jsem jí tedy opatrně oslovila.

Kristie: Ahoj škrkno. -nenápadně si odhrne šaty, třeba by se po nich škrkna ohnala nohou a pak by z nich zbylo kulové. - Škrkna: Tě péro Smithová, dlouho jsme se neviděly, co? -zašklebí se- Kristie: Co? My se známe? -na chvíli se zamyslí a zvídavě si prohlíží škrknu- Ach, ano, už vím. Ty jsi ta  ťutínkovatá škrknička, kterou jsem si v létě chovala v pokoji, viď?¨ Škrkna: Já nejsem ťutínkovatá, a ani jsem nikdy nebyla. To si laskavě nech, jo? Kristie: Nebuď drzá, ano? A navíc, nepřitáhla jsem tě sem, abychom se hádali, mám na tebe pár otázek, tak můžu spustit? Škrkna: No tak jo, no, ale mám jednu podmínku! Kristie: Jakou? Škrkna: Tu, že mě nepředhodíš těm rozšlapávačům. Kristie: No, tak dobře. První otázka zni, proč nám vy, škrkny neustále oxidujete na hradě?

Drzá škrkna

Škrkna: Protože máme hlad. Já mít hlad, já chtít žrát! -teče jí slina- Kristie: -vzdálí se od škrkny a spoléhá na náhubek- A co vy škrkny vlastně jíte? Škrkna: Všechno! My ham ham všechno! Kristie: Ehm, no víš co, myslím, že mi to stačí. -nejistě se zazubí a zakřičí- Pane McNorrelle? Už můžete, ale jen s tou injekcí, ano? Pan McNorrell: Ale jistě, nebojte se. -přitáhne s sebou injekci a míří ke škrkně- Tak Škrkničko, teď mi hezky  půjč ruku a já ti na ní udělám takové razítko, neboj, nebude to bolet. Škrkna: Ale nekecej, to určitě nějakej ten oblbovák, co? Kristie: Ale prosimtě, klid, ano? Škrkna: Ne! Pan McNorrell: -rychle bodne škrkně do ruky injekci a než bys řekl švec, škrkna je klidná jako beránek- Kristie: Děkuji, ale teď rychle běžte, než se trošku vzpamatuje. Pan McNorrell: Dobře, kdybyste cokoli potřebovala slečno, stačí zavolat -usměje se a odejde z místnosti- Kristie: - usměje se na pracovníka z ministerstva a vrátí se ke škrkně- Tak co, jak se cítíš? Škrkna:  Lááásko máá já stůůůňu, svoji pýchu já jen hráál! Kristie: -Nechápavě zírá- Škrkna: -Vzpamatuje se-  Co to melu! Tys mě uřkla! Kristie: Co, já? Ses zbláznila ne? Škrkna: Já to vííím, že jo! -rozkřičí se na celou redakci- Kristie: -Snaží se Škrknu umlčet- Silencius! -mávne hůlkou a neslyšně pípne- Salazaru dík, už mlčí. Jak vidíte, tak z mého rozhovoru nevyplynulo nic jiného, než to, jaké škrkny jsou. Ale podotýkám, že tahle zelená, byla ještě peříčko. Tož kdybych si vybrala červenou, to by bylo nadělení! Navíc červená v zelené redakci, no fuj.

Dnes 6.12. jsem se v hostinci u tří košťat setkala s nebelvírskou studentkou 2. ročníku. Že neuhodnete, koho jsem si vzala na mušku? Hm, tak dobře, uhodnete. Ano, je to Helene Langdon. Jelikož je tohle můj první článek, tak jsem se pokusila z Helenedostat i nějaké ty senzace, a taky, že jsem je dostala. S Helene jsem se sešla U tří košťat, obě jsme ze sebe oklepaly sníh a posadily se ke stolu pro dva.Kývla jsem  na Rosmertu, která mi hned potom přinesla Fialkovou vodu(pozn. redaktorky- byla pěkně hnusná). Helene udělala to samé gesto a následně se přiřítila Rosmerta a začala kolem sebe máchat rukama a nasadila přísný tón. Rosmerta:''Slečno Helene Langdon, studentům alkohol nenaléváme.'' Helene se začervenala a omluvila se, že prý se asi přeřekla, tak se nakonec vše vyjasnilo a Rosmerta jí konečně přinesla voňavý bylinkový čaj. Kristie:Ahoj Hel, můžu s tebou udělat rozhovor do Hadího Krále?  Helene: No jistěže! Jen do toho. Kristie:  Tvůj optimismus se mi líbí, doufám, že ti vydrží -zlomyslný úsměv-  jakožto novopečená redaktorka bych potřebovala nějakou senzaci. Práskneš nám na sebe něco?  Helene:Gratuluji. Práskla bych na sebe spoustu věcí. Záleží z jakého soudku, stačí si jen vybrat.  Kristie: Tak co třeba nějaký drb?  Helene: Chvilku na přemýšlení -zamyslí se- Myslím si, že jsem v celku pilná studentka, takže nic ohledně záškoláctví nečekej.  Mám ovšem takovou malou úchylku. Strašně ráda nakupuju všemožné kousky oblečení. Pravidelně lozím na Příčné a hledám ve výlohách i v obchodech nějaké pořádné kousky do mé sbírky. Moje největší slabina  Kristie:Super, jaký je tvůj zatím nejcennější kousek?  A ještě nejoblíbenější ? Helene:Tak k nejoblíbenějšímu kousku patří krásné červené šatičky Karkulka, pro které mám opravdu slabost. A kdysi dávno jsem dostala darem od kamarádky Aljašský komplet, který stál něco o kolo 10 Géček 

Kristie: Aljašský komplet si přeji pod stromeček a když, už jsme u toho, co chceš od Fleutýnky ty? A byla jsi vůbec hodná?

Helene: Jak už jsem zmínila předtím, považuji se za pilnou a hodnou (!) studentku. Co se týče vánočního dárku, jsem skromná a budu ráda za jakýkoliv pididáreček. Konkretní přání nemám.

Kristie: A vůbec, co říkáš na Nebelvír, nechtěla jsi při zařazování do jiné koleje? 

Helene: Já jsem vždycky moc chtěla do Nebelvíru. V úvahu u mne padl ještě Havraspár a pokud ne, tak Zmijozel. Do Mrzimoru jsem ale opravdu nechtěla. Nic proti té koleji, ale mě vyhovuje moje rudá. Jinak, nutno poznamenat, že když jsem onehdy šla k moudrému klobouku, stal se ze mě věřící. Tak moc jsem chtěla do Nebelvíru.

Mezitím co Helene povídala, ke stolu se opět přiřítila Rosmerta s oným přísným výrazem. A co se nestalo? Zase jí odmítla nalít alkohol, jak nečekané.Helene se zatvářila zoufale a asi nic netušila o mém matoucím kouzlu.

Kristie: Hele, neděláš ty přeřeky nějak moc často?

Helene: Jsem to zkusila no... 

Kristie: Tak pokusy jo? Zkoušíš i něco v laboratoři?

Helene: V laboratoři jsem něco zkoušela...kdysi. Pár věcí se mi povedlo, to jo, ale většinou jsem odešla s ohořelým obočím a rozcuchanými a zakouřenými vlasy.-zasměje se- Moc slavná alchimička nebudu.

Kristie: Nápodobně, už mě nenapadá žádná otázka, takže, máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře, nebo snad chceš někoho pozdravovat?

Helene: Chtěla bych popřát všem zmijozelským, aby se vzchopili a třeba, už od příštího roku zabrali v bodování. -Usmívá se a tváří se přívětivě-

Za zmijozelské moc děkuji za přání, Helene za rozhovor a přeji jí mnoho zdarů, jak na HOGU, tak u mudlů.

Osmělila jsem se a šla se ho zeptat na pár věcí... (Pokračování textu…)

Pokračování článku z minulého výtisku.

Téměř všichni se již navrátili ze zájezdů a tak můžeme - alespoň částečně - zhodnotit úspěšnost jednotlivých dovolenkových dní.

Názory na dovolené se značně rozchází, ale to je spíše nevhodným výběrem dovolené pro dané kouzelníky. 

Například já byla u Merlinova moře, což byl naprosto nevhodný výběr pro člověka, který má rád aktivní dovolenou. Salzaružel, jiný výběr na chudáka zelenou nezbyl. Nyní se však přesuňme k odpovědím od studentů.

Oresta Vianueva ( Skautský tábor ): 

Já jsem byla naprosto spokojená s dovolenou.. Sice mi chyběl pokec se spoluúčastníky, ale to se třeba časem napraví... :-)

Program? bombastický! Skoro celou dovolenou jsem pracovala na tématické práci, která obsahovals studium medvědí rodiny. Jejich zvyky, jazykem, kterým se dorozumívají, chování při nebezpečí, lovu... A docílilo to tak, že jsem si tam oblíbila jedno medvídě.. Ono mě také.. Musela jsem prokázat, že jsem schopná se o něj postarat, aby jeho rodiče svolili, že si ho mohu vzít sebou..

Bylo to těžké, ale dosáhla jsem vítězství! :)

Felicitas Frobisherová (Athény - Řecko): 

Ahoj, spokojená jsem byla, cena jednoho galeonu mi přišla přiměřená. Program byl náročný, ale pestrý. Jediné, co mi přišlo zvláštní bylo, že ačkoliv nás do Řecka odjelo poměrně hodně, stále jsem viděla tytéž tváře tří kouzelníků a čarodějek, takže... kam se poděli ti ostatní?

Melánie Hale (Japonsko): S dovolenou jsem byla vskutku spokojená. Program probíhal přesně podle plánu, na nic jsem si nemohla stěžovat. Dovolená byla vskutku v Hog stylu, nic nám nechybělo, jídlo bylo skvělé. Počítám, že další rok s touto kanceláří opět někam pojedu. Velmi mě potěšil suvenýr jako bonus.

Adanedhel Bloom (Merlinovo moře): Za rok musím při výběru dovolené více přemýšlet a ne brát zrovna to, co na mě při velké poptávce zbyde. Zájezd k Merlinovu moři byl pro mě naprosto nevhodný a kdybych si přečetla jeho popisek, rozhodně bych si za ten galeon raději koupila nové boty! Válení se na pláži nesnáším, všude jsou svlečení lidé, na které není zrovna pěkný pohled, moře smrdí, slunce pálí - tak nějak vypadá peklo. Škeblí se štítím, smrdí úplně stejně jako moře a nikdy nevím, co z nich ještě vyleze nebo co za přiškvařenou mrtvolku v ní objevím. Zůstala jsem tedy v hotelu a jen v noci vylézala na obchůzku nejbližšího městečka. I tam mě ovšem obtěžovali komáři. Jsem tedy ráda, že jsem zpátky za zdmi hradu, kde je pěkný chládek.

Aneb jaké mají nováčci názory. (Pokračování textu…)

by Ilinoel Snidgetlová

Seděla jsem u pondělní večeře ve Velké síni a tak jsem si vzpoměla na Hadího krále. Píšu články o módě a nikdy jsem neudělala žádnou anketu, přisedla jsem si k hloučku lidí z různých kolejí a vyzpovídala je. Co si myslí a jaké mají názory si zde můžete počíst sami a nezapomeňte se podívat jak vypadají a zhodnotit to co mají na sobě!

(Pokračování textu…)

Podle mě je umění obléct se tak, aby to splňovalo podmínky soutěže. Obléct se vkusně nevkusně je až nadlidský výkon. Obzvlášť když porota a hrad celkově má většinou jiný vkus než vy. (Pokračování textu…)