Co by nikdy neřekla Ontaria Emori Reyes
Hadí král přináší již osmý článek inspirovaný dávnou soutěží Lilien Emity Meissed. Tentokrát se podíváme na zoubek famfrpálové kapitánce Ontarii Emori Reyes. Tato dívka je pověstná drilem, agresivními technikami, které nutí její svěřence trénovat nad rámec jejich možností, a neustálým přesvědčením, že hadí letka je plná líných lemer. Zakazuje hráčům vše, na co by jen mohli pomyslet – dobré jídlo, spánek, psaní úkolů, používání Forcerů pro soukromé účely... Z nějakého důvodu se jí také nelíbí čtení Hadího krále na koštěti. Co by asi taková milá a jemná dívka nikdy neřekla?
(Pokračování textu…) 
Víte, co se nenosí? Úspěch. Tedy… on se samozřejmě nosí. Ale raději ho nosíme sami, než bychom ho viděli na někom jiném, jakkoliv by dotyčnému slušel. A tak – když se zdá, že někdo nosí hodně úspěchu – to v nás začíná vyvolávat podezření. Ilegální kontakty? Zakázané látky? Úplatky? Tak jak je to vlastně s tou úspěšnou zelenou redakcí, která letos všem bere vítr z plachet?
Neměli jste na Valentýna čas okukovat, jak se vyfikli dámové i páni na Hogu? Neviděli jste je snad přes hory dárků, či jste naopak radši zůstali zalezlí někde doma u mudlů, abyste se všemu tomu hrdličkování vyhnuli, ale zajímá vás, kdo měl co na sobě? Máme pro vás zde pár outfitů, které nás vzaly za srdce.
Co si ostatní myslí nebo vědí o nás hadech? To jsem až dodnes netušila, a tak jsem se rozhodla rozeslat pár sov a udělat to, co mě baví nejvíce – vyzvídat. 
Je to sotva pár dnů, co se profesorský sbor rozrostl o novou posilu – bývalou zmijozelskou studentku 
14. 2. – den všech zamilovaných. Nebo tak nám to aspoň tvrdí mudlové. Na hradě se toho v ten den semlelo opravdu hodně – od příjezdu Srdcové královny na Příčnou a doplnění NiTě valentýnským zbožím až po anti-a-valentýnky v Hadím králi a Sub Salix. Zajímavostí letošního valentýnského dne byla i invaze spoře oděných trpaslíků, kteří pobíhali po chodbách, oslovovali náhodné kolemjdoucí a recitovali jim (ne)vhodné valentýnky.
„Sakra, kde mám koště!” nadává zástupkyně Maya Prinz a běhá po svém pokoji. „Jé, tady je, tak ještě najít helmu a chrániče…” kouká nervózně na hodinky. „U Salazara, kam jsem to jen dala?”
Najednou slyší kroky za dveřmi a ťukání botou o podlahu. „Mayo, kde se flákáš, už musíme jít na hřiště!” ozve se zpoza dveří.
„Jo, vždyť už běžím!” Vezme si alespoň koště a počítá s tím, že si to pěkně slízne... Otevře dveře a za nimi stojí vysmátá kapitánka se zbytkem týmu a drží její výbavu!