Šéfredaktorovy patálie

Bylo mi jedenáct, když jsem byl posazen do šéfredaktorského křesla Hadího krále. Byl jsem tak malej, že jsem si musel dávat kopu starých čísel pod zadek, abych byl vůbec vidět přes stůl. Netuším, proč na mě někdo ukázal prstem, ale mám takové podezření, že to buď bylo pomocí ententyky, nebo jsem byl jednoduše jedinej bez práce (pozn. autora: což byly krásné chvíle a těším se na jejich návrat).
(Pokračování textu…) 



