Koptos Kolan Lost: „V přístěnku jsem nikdy nespal.“

Kopa, Kopyto nebo celým jménem Koptos Kolan Lost. Koptose jsem poznala, když ještě jako nebohý losos klepal kosu na plácku před hradem. Ani tenkrát se nenechal odradit zimou, obcházel studenty a škemral o kafe. A když mu někdo nalil, vytáhl kytaru a spustil jednu z těch svých cizokrajných písní. Už tenkrát jsem věděla, že z něj něco bude! Taky že jo, pěknej povaleč. Takže když jsem si vyhlížela oběť pro svůj další rozhovor, byl Koptos Kolan Lost jasnou volbou. Stálo mě to spoustu čokoládových žabek, kávy a jiných úplatků, ale tady ho máte.
(Pokračování textu…) 





Jelikož mám velikou oblibu v hasičině, rozhodla jsme se zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby začaly hořet jednotlivé kolejky nebo dokonce celý hrad. Mně jako hadovi by se asi těžko soudilo, jak by se zachovali třeba Havraspárští. Kecám tu, ale pořád jen o studentech. Jak by se ale v těchto situacích zachovali zaměstnanci nebo profesoři? Jsou oni důkladně proškoleni? Není lepší zbůsob, než se pár lidí zeptat.