Byl jednou jeden Bradavický hrad, kde žila stvoření všeho druhu. Našli byste tu malé hady a hadice, krásné profesory a profesorky, havrany, ale také velké lvy a jezevce. Všechny bytosti v Bradavicích se respektovaly a nikdo si neprováděl nic zlého, a když někdo potřeboval s něčím pomoci, vždy se pomoc našla.Barbara, tak se jmenovala jedna profesorka ze Zmijozelu, která měla jako koníček vyrábění dřevěných hraček. Práce jí šla opravdu od ruky – takové šikovné řezbářky nebylo široko daleko, dokonce její kousky občas prodávali v hračkářství na Příčné ulici. Byla však osamělá. Měla sice kabinet plný zachráněných čokoládových žab, proto se jí také začalo říkat Žába, a jednu nezbednou kočku, které říkala Vulpecula, ale neměla žádného skřítka nebo potomka, jenž by jí dělal společnost v domečku.
Celkem nedávno, kolem osmé hodiny večerní madam Žabí ve Velké síni poptávala pět odvážlivců, kteří by se vydali na výpravu do již odvodněného téměř suchého lesa. A jak naše výprava probíhala?
(Pokračování textu…)
Den se se dnem sešel a nadešel čas, kdy se z nás háďat po dlouhém čekání, vyhlížení a plnění všemožných úkolů stali velcí silní hadi a hadice. Tak velká událost by se ovšem neobešla bez oslavy, a tak se celá naše krásná zmijozelská kolej sešla a společně to oslavila. A jak oslava probíhala?Neměli jste na Valentýna čas okukovat, jak se vyfikli dámové i páni na Hogu? Neviděli jste je snad přes hory dárků, či jste naopak radši zůstali zalezlí někde doma u mudlů, abyste se všemu tomu hrdličkování vyhnuli, ale zajímá vás, kdo měl co na sobě? Máme pro vás zde pár outfitů, které nás vzaly za srdce.Copyright © 2025 | WordPress šablona od MH Themes