Tuhle mě ráno vzbudil takový divný klapavý zvuk. Možná spíš ťukavý zvuk. Nebo ještě lépe škrábavý zvuk. Ale je to vlastně jedno! Šramot jeden protivnej! Tak pěkně se mi spalo. Přemýšlela jsem, co to může být. Nepřestávalo to. Otočila jsem se druhý bok, rozhodnutá, že v půl jedenácté ráno si noc nenechám ničím přetrhnout, protože bych musela přetrhnout i původce zvuku. Zvuk se však ozýval i na druhém boku, na který jsem se přetočila. Tak nečekala jsem, že samotné mé přetočení bude mít zamýšlený efekt, ale myslela jsem, že zvuk bude dostatečně ponížen mým nezájmem a zahanbeně ustane. Vytrvale však pokračoval. Vydržela jsem ho ignorovat ještě asi 2 hodiny, pak jsem vstala, protože se mi stejně chtělo... vstát! Usoudila jsem, že když někdo vydává naléhavé zvuky téměř 3 hodiny, že by to třeba i naléhavé mohlo být.
(Pokračování textu…)
