Sykoty z podhradí

Každý z nás si jistě pamatuje svoje první chvíle na hradě. Jsou to jedny z okamžiků, na které se nezapomíná. Já osobně jsem, a myslím si, že i většina z vás, navštěvovala Velkou Síň, kde jsme se ještě jako "lososátka" nahlas rozmýšleli do jaké koleje asi půjdeme. To jsme najednou okolo sebe měli spolužáků, kteří se nás snažili natáhnout do své koleje, vyprávěli nám, jak je jejich kolej nejlepší a vybarvovali ji v těch ,,nejžlutějších" barvách. Jediná kolej, která toto nedělala v takovém rozsahu nebo vůbec, byla zmijozelská kolej. Poté, co jsem ve Velké Síni začala nahlas říkat, že bych chtěla jít do Zmijozelu, tak se ode mě půlka hradu odvrátila a druhá mi to pro jistotu začala vyvracet.

(Pokračování textu…)

Vždycky jsem si říkala, co mají symbolizovat kolejní zvířata. Mají nějaký účel? Nebo jsou tu jen pro okrasu? Skrývají nějaký dvojí smysl? Přemýšlela jsem a napadlo mě, že nejsem jediná, kdo si tyto otázky pokládá. Rozhodla jsem se tedy dát vám odpověď.

(Pokračování textu…)

Jelikož hradní ochota není zrovna velká, tak jsem od původního nápadu anticen musela upustit a poptat se kdejaké myši, sovy, škrkny a podobných hradních potvůrek, koho nebo co by nominovaly na něco záporného, protože to letos neprovedlo nic moc pozitivního. Dotazováno bylo: asi 30 myší, dvě krysy, půlka školního sovince, nepočítaně škrken a xy dalších malých obyvatel hradu. Pak jsem ze všech návrhů vybrala ty nejvíc-krát zmíněné a udělala druhé kolo. A dopadlo to... řekněme překvapivě.  Havraspár V této kategorii bylo osm nominovaných, nakonec druhý nejvyšší počet hlasů získala letošní obloha. Podle některých byla málo modrá, podle některých až příliš, hlavní je ale to, že to souvisí s tím, jak moc často se objevovala nebo neobjevovala (pro ty zvědavé, více bylo těch, kterým letošní modro nestačilo). Vítězem své kategorie byl s velikým přehledem Protiva, důvodem k jeho nominaci byla jeho otravnost, díky které nakonec úspěšně vypudil havraspárského ducha z hradu a nejenom modří mají důvod ho nenávidět, protože tohle by se mohlo stát kdykoliv a každá jiná kolej by si musela shánět nového ducha. V souvislosti s novým duchem se někteří snažili doplnit ještě tučňáky z Mrazákolandu, ale bohužel se hrad o tragické smrti studentky v mrazových pustinách dozvěděl až ve chvíli, kdy už bylo hlasování uzavřeno (tímto vyjadřujeme soustrast nad jejím úmrtím... Nebo co se vlastně novým duchům přeje). Mrzimor Zde bylo nominací podstatně méně, ale dva nejlepší se našli. Tím lepším (neboli s menším počtem hlasů) byly přesýpací hodiny, protože prý nesypaly body správně tak, jak by měly. Spekulace, že si někteří mrzimorští stěžovali u slečny Larrie sice nebyly potvrzeny, ale jsou tací, kteří tomu věří a nejspíš hlasovali pro tuto možnost. Tím nejhorším z Mrzimoru bylo pro letošní rok sluníčko a stejně jako u oblohy se důvody pro jeho nominaci liší. Někteří tvrdí, že letos připálilo nejeden zadek, což není vůbec mrzimorské, protože ti jsou přátelští a hodní, jiní si myslí, že letos hřálo naopak moc málo. Každopádně by si zasloužilo gratulace. Nebelvír

~Setkání nominovaných za Nebelvír a Zmijozel~

U Nebelvíru měl méně hlasů jeden fénix. Fénixové obecně jsou docela přiřazováni k Nebelvíru, protože mají dost z jejich vlastností (údajně prý měl být ve znaku této koleje fénix, ale pak se rozhodlo pro lva, jelikož fénix přišel zakladatelům kvůli jeho vzácnosti moc extravagantní) a právě tenhle jeden se nechvalně proslavil tím, že se u mudlů předvádí jako obyčejný cvičený papoušek a uzdravuje svými slzami kdekoho na potkání a jeho majitel na tom samozřejmě vydělává nemalé peníze. Je proto pochopitelné, že se za něj nejenom nebelvírští stydí a tímto mu vyjadřují najevo, že tohle teda ne. Říkáte si, že nic horšího už být nemůže? Může. Protože za nejhorší ve své kategorii je považován vchod do nebelvírské společenské místnosti. Nejedna myška vypověděla, že se do nich jednoho krásného večera náhodou nahrnulo několik nováčků a pak byli zase vyhnáni se spoustou nadávek právě na vchod. Nebelvírští sice tuto skutečnost odmítají, ale jedna nejmenovaná prvačka se nedávno nechala slyšet, že se dostala do společenské místnosti červených a poté už o ní na hradě nikdo neslyšel (kromě redakce HK, které se podařilo tuto nejmenovanou vyšťourat). Tak jako tak získává vchod předposlední udělenou anticenu. Zmijozel Opět zmíním jenom dvě nejlepší (nebo nejhorší, nehodící se škrtněte) nominace. Tou s menším počtem hlasů byly příšery ve sklepení. Někdo zmiňoval, že jsou vlastně dobré, protože umravňují všechny ty studenty, takových bylo ale pomálu. Více bylo těch, jež si mysleli, že tyhle hrůzy jsou na hradě špatné a že svou mírou záporáctví vlastně spadají pod Zmijozel (někdo z dotazovaných dokonce prohlásil, že všechny ty potvory ponoukají bazilišci ze sklepení!). Víc hlasů ale tak jako tak dostala paní Norrisová, protože za tento školní rok bylo údajně moc málo studentů, které buď vykopla z hradu nebo je kousla, případně důkladně poškrábala. Dřív prý bývalo víc lidí na ošetřovně právě z důvodu, že jim tato zlá kočka způsobila újmu na zdraví. Teď prý "jenom" kope pryč. Závěrem bych ještě ráda poděkovala všem hradním potvorám a těm, kteří si našli chvilku na vyplnění normálních anticen.

„Až tě zařadí do koleje, dostaneš patrona, který se o tebe bude starat.“

„Ve všech kolejích jsou patroni, co ti poradí, co a jak.“

„Po zařazení se tě ujme patron, to je něco jako tvůj osobní rádce…“

Ne, ne, ne, ne, NE! Aneb článek o tom, jak to chodí po zařazení ve Zmijozelu.

Ano, i ve Zmijozelu se v dobách minulých více či méně oficiálně „nafasoval“ patron (většinou „hoguznalý“ kouzelník či čarodějka, který je k ruce přiděleným nováčkům a zodpovídá jejich dotazy), který se staral o blaho nováčků v koleji a o kterého se starali sami nováčci, aby chudáček patron pod tíhou dotazů nezakrněl.

Možná i to je důvod rozšířené pověry, že ve všech kolejích je zaveden systém patronátu, která se traduje dodnes.

Tento článek má za úkol otevřít hradu oči, pořídit jim silné dioptrické brýle a ukázat jim, že ne v každé koleji frčí patroni a nováčci, které si můžeme hrdě napsat do čarostavu, nebo třeba vylepit nad postel v kolejní místnosti.

* * *

  

 Nebyl by to Zmijozel, aby i v tomto ošemetném a tak profláklém trendu nevybočoval z řady.

Zatímco v ostatních kolejích (dej Salazar, ať se nemýlím) se tvrdě dře na patronátu v jeho podobě: Patron x Nováček, ve Zmijozelu již několikátým rokem tvrdě dřeme na tom, aby nováčci dostali prvotřídní výcvik, patřičnou drezuru a schopnost vnímat věci v rozšířených obzorech.

Patronát v jeho původním slova smyslu u nás v koleji zanikl. Nováčci jsou po zařazení do koleje pečlivě pozorováni a během několika hodin informováni o tom, do jaké „skupiny nováčků“ patří. Tyto skupiny jsou vyrovnanými a plnohodnotnými soupeři, kteří spolu pak mají jisté „zležitosti“.

Tyto jednotlivé skupiny mezi sebou pak v průběhu přesně daného časového úseku (otázka měsíců) soupeří v nejrůznějších hog disciplínách (od sbírání bodů přes sebrání magíků až po „prokolejní“ tvorbu), kde se většinou zábavnou formou dozvídají vše potřebné o koleji, o hradu a o tajemství vesmíru a tak vůbec všeho.

Na jejich aktivitu, snahu a pečlivost dohlíží vedoucí skupiny (ostřílený a zasloužilý had či hadice), který nováčky hlídá nejen po stránce „fyzické“, ale i po stránce „funkční“. Tento had se zodpovídá vedení koleje (jehož je obvykle součástí), která vydává rozkazy a plány na další postup nováčkovské skupiny.

Výhoda tohoto skupinového (a nikoli patronátového) stylu přijetí nováčků je hned v několika věcech:

•         Nováček může po absolvování nováčkovského skupinového soutěžení přejít plynule na vnitrokolejní hru pro daný rok, neboť získá vše potřebné pro úspěšný start v koleji.
•          Nováček má kolem sebe podpůrnou partu, se kterou se naučí spolupracovat, hecovat se a nakopat zadek všem, kdo si to zaslouží, nezaslouží, či skorozaslouží. Dle potřeby.
•          Nováček se stane plnohodnotným členem koleje bez potřeby uhánět patrona (který, řekněme si na rovinu, během působení v roli patrona může z nepochopitelných důvodů zneaktivnět, odejít, či se beze slova vypařit).

A to je tak všechno, co vám můžu o lovu krevet a nepatronátu v naší koleji říct.

Hawk a Salazar s vámi, pokud si jeho přízeň zasloužíte!

Konečný termín se blíží! Všichni mají co na práci, ale každý správný prokrastinátor si najde chvilku na Hadího krále!

(Pokračování textu…)

V posledních dnech se na naší škole mnohé mění. Lépe řečeno objevují se tu nové a nové věci. Když na naší školu přišla noční převlékárna spolu se skříní, která si sama pamatuje, co nejraději nosíte, bylo tu několik rozporuplných názoru. I já jsem se řadila k lidem, kteří tuto novinku odsuzovali. Nicméně postupem času, jsem se naučila převlékárnu využívat či jí ignorovat. Zkrátka naučila jsem se s ní žít. Pak mi v převlékárně zrušili zrcadlo, a ač jsem na něj ještě nebyla zvyklá, byla to jedna z mála věcí, která se mi líbila. Nicméně zrcadlo zmizelo a teď si ho musíme na PU koupit ne zrovna za levný peníz. Ale i tohle je vlastně pochopitelné. Přeci jen takový luxus něco stát musí. Co však mou šatní skříni nemálo zamávalo, byla novinka posledních dní. Jedná se o opotřebování šatstva a posléze její úpravě!

Pokud jste si ještě nevšimli, dovoluji si vás upozornit na nový obchod na PU, který v současné době nese název obchod č. 23. Tento obchod se zaměřuje výhradně jen na opravu a údržbu našeho oblečení. Já jsem se byla osobně podívat do onoho obchodu a u pracovníků jsem zjistila, že jelikož se naše oblečení časem opotřebovává, oni tu jsou od toho, aby nám jej upravili a opravili. Jistě pochopíte moje lehké zděšení, když jsem přiběhla do svého pokoje, otevřela jsem skříň a polovina mých věcí byla ošoupaná. A to jsem je téměř nenosila. Otázkou je: proč?

Chápu, že obchod se jistě uživí na opravě oděvů, které již někdo nosil před námi. To je možná dokonce i vítaná vlastnost neboť některé věci na PU už v jiném stavu než rozpadlém neseženete. Díky obchodu č. 23 můžeme mít šaty zase nové a vesele si v nich kráčet po hradě. I když tedy ne zrovna za malý příplatek. Nicméně ptám se, proč se obchod musí starat i o naše věci, které jsme koupili nové, nenosíme je každý den a pravidelně se o ně starají domácí skřítkové. Od čeho tu pak je domácí skřítek, jehož povinností je udržet nám oblečení v dobrém stavu! Pokud musí existovat tento obchod, tak očividně skřítek nedělá svou práci dobře a měl by být náležitě potrestán. Nehledě na to, že my vystudovaní kouzelníci, zvlášť ti, kteří navštěvují předmět Domácí kouzlení madam Flyové, se o své oblečení umíme postarat sami. A zadarmo! Proč bychom tedy měli platit za udržování svého oděvu, když je o něj již náležitě postaráno?

 Předběžné počty ukazují, že šatník průměrného studenta obsahuje 100 ks oblečení. Jeho opravy vyjdou přibližně tedy na 200 svrčků. Což je minimální oprava, která hrozí téměř každý druhý měsíc ne-li častěji. Za rok nás bude oprava oblečení stát tedy 1200 svrčků což je už něco přes dva galeony. A to opět připomínám, že bereme pouze průměrného studenta. Co chudáci ti co mají v majetku 500ks oblečení. Časem nás oprava opravdu přivede na mizinu a bude mnohem lepší celý šatník rozprodat. (pozn. HK: Toto je předpoklad, kdy za toto období budeme mít na sobě všechny kusy oblečení a budeme je chtít mít stále v nejlepším stavu)

Nehledě na to, že nehodlám nechat opravovat své kolejní předměty, které jsou náležitě opatřeny kouzlem proti opotřebení, a tudíž nechápu, který skřítek měl tu drzost toto kouzlo odstranit. _______________________________

DODATEK: Ráda bych se omluvila jak redakci Hadího krále tak i všem, kterých by se mohla dotknout jistá informace zmíněná v tomto článku. Předběžné výpočty jsou založeny na informaci, že se obnosí jakékoliv oblečení v šatní skříni. Tato informace je mylná. Obnosí se pouze to oblečení, které má student oblečené na své osobě. Změna z nové na obnošené se však projeví až po 3 měsících. I tak jsou to stále, podle mého názoru, zbytečné výdaje, které nemáme zapotřebí.

_______________________________

Nakonec všichni skončíme jako žebráci o holi a ještě v roztrhaných šatech!

PS: Já bych raději preferovala jiné poničení oblečení, speciálně pro tyto případy vyrobené. A co vy?

Věříte v Boha nebo v někoho jiného? Tak se třeba dozvíte o jeho konkurenci. Pokud ale v nic ani nikoho nevěříte, měli byste vystrčit tykadýlka a přečíst si něco o staronovém náboženství. Mohli byste se něco přiučit a připojit se k průkopníkům žáboismu...

(Pokračování textu…)

Drahý hrade! Už se vám někdy stalo, že jste jako redaktor nějakého bulvárního plátku oslovili Zmijozelského studenta, požádali ho o rozhovor a jeho reakce byla jen: „Kontaktujte mého tiskového mluvčího.“ „Bez komentáře.“ nebo odpovědi jednoslovné či vůbec žádné? Redakce Hadího krále vám konečně prozradí, proč tomu tak je. Pravý Zmijozelský student či Zmijozelský absolvent už je unaven věčně stejnými, dokola se opakujícími, otázkami. V posledních pár letech tedy vymyslel systém tiskového mluvčího. Pokud má zelený obyvatel školy chuť, odpoví vám a odkáže vás na svého tiskového mluvčího. Ti vytrvalejší z vás však vědí, že tiskového mluvčího má každý, tedy i sám tiskový mluvčí má tiskového mluvčího. V naší koleji je tiskových mluvčí nespočet a téměř každý je tiskový mluvčí jiného zeleného. Příkladným názorem může být naše šéfredaktorka Tydynka Flyová, ta si pod svá křídla vzala mě, Barbaru a Cerri. My tři vás tedy odkážeme na naši tiskovou mluvčí Tydynku. Tydynka má také tiskovou mluvčí, tou jsem já. v mé nepřítomnosti můžete však kontaktovat zastupující tiskovou mluvčí Barbaru. V její nepřítomnosti můžete pak zkusit štěstí u Cerri, jež je druhou zastupující mluvčí. Nicméně Cerri vám nikdy nedá přímou odpověď, lépe řečeno vás opět odkáže na tiskovou mluvčí. Tou je ovšem Tydynka. Už chápete, kam se tím dostanete? Pokud opravdu toužíte po rozhovorech se zelenými, musíte jako správný redaktor buď vyčíhnout tu pravou chvíli, kdy má zelený opravdu dobrou náladu, nebo jen položit zajímavější otázky. Otázky typu: co si o tom myslíš, kdo vyhraje, komu fandíš, atd. NEJSOU originální ani nijak zajímavé. Jak naše nálada ovlivňuje naše rozhovory! Naše nálada je většinou v rozhovorech rozhodující. Potkáte-li zmijozelského ve špatné náladě, ani vám neodpoví. Potkáte-li ho ve standardní náladě, pošle vás ke svému mluvčímu, či vám jen řekne "bez komentáře" (ale odpoví, a to už je úspěch). Pokud má student dobrou náladu, napíše vám pár slov, většinou jednoznačné a přímé, dokazující vám, jak špatné vaše otázky jsou. Pokud bude mít opravdu dobrou náladu, možná z něj vytáhnete i pár vět. A pokud budete mít to štěstí, dostanete z něj i nadšenou zpověď. To se však stává jen jednou za novinářský život. Co říci závěrem? Nezoufejte. Ne všichni ve Zmijozelské koleji se dají považovat za ryzí výkvět Zmijozelské společnosti a tedy vám jako každý druhý na hradě odpoví úplně normálně. Pak jsou tu i tací Zmijozelští, kteří se ani neobtěžují dodržovat nějaký kodex poskytování rozhovorů a prostě vás okázale, neustále a tvrdě ignorují. Elanis

Dne 17. února, přesně na letecký den, se z osazenstva hradu stala drůbež a čápi. Co tím chtěl básník říci není doposud jasné, pomineme-li to, že nám chtěl naznačit, že přijdeme do polívky. Ono totiž to, že jsou na hradě žabožrouti (čti: čápi) tvrdím docela dlouho, takže překvapující částí je právě ona drůbež... (Pokračování textu…)

Možná se ještě pamatujete na nedávnou aféru „Kačenky“, o které se psalo v Hadím králi posledně. Kdo by byl čekal, že o pár dní později se ptačí chřipka roznese po hradě znovu?

(Pokračování textu…)