Jelikož se v poslední době zapomíná na Zmijozelské tradice, Hadí král si pro Vás připravil (velice) dlouhý (ne)pravidelník Zmijozelských mouder.
Tyto moudra kolují Zmijozelem už nějakou tu generaci, aby připomněly, proč jsme zelení. Každé moudro může vystihovat jiného zeleného a každý zelený si najde moudro, které ho vystihuje. A když si ho najde, je jeho zelenost ještě zelenější! Jako první přinášíme nejoblíbenější moudro mezi zelenými. Zelená, Zelená, Zelená (pro více zelenosti v článku.)
Není kouzelníka, který by neznal světoznámou kouzelnickou kapelu Sudičky (The Weird Sisters). Jen málo lidí však ví, že se tito umělci rozhodli podpořit dobrou věc.
Včera na tiskové konferenci frontman kapely oznámil, že se Sudičky rozhodly uspořádat charitativní koncert na podporu dětského odděleníTrvalých poškození způsobených zaklínadly v Nemocnici svatého Munga pro kouzelnické choroby.
Hadí král byl u toho, když se členové skupiny rozhodli poskytnout rozhovor vybraným médiím kouzelnického světa.
HK: "Plánovali jste tuto akci dlouho?"
Gideon: "Popravdě řečeno to byla rychloakce."
Orsino: "Je to tak, v Denním věštci psali, že má nemocnice nějaké potíže, tak jsme se rozhodli jí pomoci tím, co umíme njlépe."
HK: "Můžete našemu časopisu tedy prozradit, jak dlouho Vám to trvalo?"
Myron: "Pokud to sečtu, před 14 dny vyšla zpráva, během chvilky jsme se dohodli a náš manažer zajistil prostory... Ani ne měsíc."
Heathcote: "Přesněji to bylo 23 dní."
Merton: "23 dní, to by mohl být nový hit!"
všichni: (smích)
HK: "Tedy, to je opravdu rychlost. Váš koncert bude v Los Angeles, proč právě toto město?"
Herman: "L.A. je městem andělů, a my se také chystáme k jakémusi andělskému činu..."
Gideon: "Nepřeháněj!" (smích) "Los Angeles jsme si vybrali díky tomu, že se poblíž nachází velké prostranství, které se dá rychle a účinně obehnat protimudlovskými zaklínadly a díky velkému množství kempů, kde se mohou lidé utábořit."
Kirley: "Myslím, že by se tato akce dala přirovnat k mistrovství světa ve famfrpálu..."
Myron: "Jen bez košťat!" (smích)
HK: "Počítáte s velkolepou akcí, myslíte, že naplníte kapacitu, kterou očekáváte?"
Merton: "Bereme v úvahu fakt, že je to pro dobrou věc a také proto, že vstupné není nikterak závratné. Navíc celá jeho výše bude na závěr koncertu předána Nemocnici svatého Munga.
Heathcote: "Navíc pro nás hraje i fakt, že jsme měli 4 roky pauzu a toto má být něco jako comeback na kouzelnickou hudební scénu."
HK: "Na koncert se budou kouzelníci dopravovat pomocí přenašedel. Je toto také v režii kapely, nebo se o přepravu stará organizátor koncertu?"
Herman: "Přenašedla jsou jako vždy zajišťována pořadateli."
Gideon: "Ale my máme možnost ovlivnit, co bude přenašedlem. Nově tak budou přenašedla například staré struny od našich kytar, nebo paličky od bubnů. Na závěr se budou tyto cennosti dražit a výtěžek půjde rovněž na chod oddělení nemocnice."
HK: "Na koncertě zazní hity jako "Do The Hippogriff" či "Magic works". Dočkají se fanoušci i nějakých nových písní?"
Myron: "Samozřejmě, že nepřicházíme pouze se sadou starých písniček a pro naše fanoušky jsou připraveny i písně nové."
Kyrley: "Myslím, že můžu uvést například píseň "Sleeping dragon", nebo mou oblíbenou "Centaur's lucky star"."
Orsino: "Ale no tak, přece je nepřipravíme o všechna překvapení!"
Všichni: "To je fakt" (smích)
Myslím, že se všichni čtenáři, ale i příznivci a fanoušci kapely Sudičky se mají na co těšit. Hadí král děkuje pánům za ochotu a poskytnutý rozhovor a přeje hodně štěstí při návratu na kouzelnické hudební nebe.
Ukázka
Rozhovor byl přeložen, názvy písní však zůstaly nepozměněny.
Celá tahle situace je poměrně smutná a nešťastná. A také dost trapná - a to pro všechny strany.
Protože by ale nejspíš měl zaznít i můj názor - i když o něj většina lidí nestojí, protože má "ten svůj a správný" - a protože mě už nebaví jenom sledovat, jak veřejné mínění poslouchá jenom jedno to samé dokola, pokusím se tu nějak vystihnout, jak tohle všechno vypadá z mého pohledu.
Každý kdo má na škole oči vidí, že zmijozelská kolejní je úplně nekompetentní člověk.Na kolej kašle, skoro tu není, za ty dva hogwarts roky nedokázala pro svojí kolej udělat snad nic. Dělá Zmijozelu ostudu tak, že si toho všimli všichni a dokonce se o tom začalo psát i v DV a CD... Přitom na facebooku (pro neznalé jakási mudlovská sociální síť, no není to úsměvné, zmijozelská kolejní a má pletky s mudlama) je aktivní pořád, každou chvíli tam lepí nové a nové vytvory, takže né že by neměla čas, to jenom na nás kašle.
To jsem si takhle přišla do Velké síně a najednou slyším řeči typu "To už je zase otevřený Azkaban?" a opravdu je! V cele sedí Elizabeth Lextrová. Jelikož už jsem v Azkabanu jednou byla, tak se mi podařilo vyjednat si, aby mě za slečnou pustili.
Když mě za slečnou vedli, tak jsem si všimla, že je ve výslechové místnosti ticho jako v hrobě a to znamenalo, že tam nikdo není. Tak tedy nevím z čeho slečnu obvinili, když na to nepotřebují ani svědky.
Cestou jsem se dívala okolo a v Azkabanu to opravdu není hezké.Všude mokro, špína a sem tam plíseň. Opravdu bych se nedivila kdyby tam měli myši, ale to jsem ještě netušila, že tam opravdu jsou. Zjistila jsem to při rozhovoru se slečnou. Pět minut, které mě mozkomor vedl k cele mi připadaly jako věčnost. Navíc nechápu, jak jsem mohla souhlasit aby šel za mnou, dýchal mi na záda a jeho studený dech opravdu nebyl nic příjemného, měla jsem husí kůži a svetr v čudu. Chtěla jsem se pro svetr vrátit, ale řekla jsem si že to pro jednou vydržím, cesta Azkabanem se mi znovu absolvovat nechtěla, obzvlášť po tom, co jsem prošla kolem jedné cely která zapáchala jako kdyby v ní někdo umřel a mozkomoři to "zapomněli" uklidit. Nakonec jsme došli k cele, kde byla uvězněna slečna Elizabeth. Malé okýnko neposkytovalo místnosti dostatek světla, ale svíčka to napravila. Když jsem pohlédla na slečnu, skoro jsem se lekla. Měla kruhy pod očima a byla trochu rozcuchaná. Chvíli jsem na ní hleděla, ale nakonec jsem pozdravila a začala jsem se ptát.
Kristie: Brý ráno, můžete našim čtenářům prozradit proč vás zavřeli do Azkabanu? Ve Velké síni se o tom docela dost spekuluje.
sl. Elizabeth: Brý ráno, slečno -zahuhlá-
Kristie:-podstrkuje slečně jídlo, tak aby to mozkomoři neviděli-
sl. Elizabeth: Jak Vám jistě není utajeno - aneb jak CD ohlásilo - byla jsem zavřená za nošení věcí z obchodů ctihodných pánů Borgina a Burkese... což ovšem potvrzuji i vyvracím! Jedná se pouze o padělek!
Jak jistě víte, -sápe vyhublou ručkou po sáčku s jídlem- být temným magičem je in i yn. Každý tak chce vypadat, ale věci od B&B jsou opravdu vzácné a navíc strášně drahé -otřese se-. Ne, že bych na to neměla, mám, to se nebojte, ale... jak můžu být dárk a ívl, aniž bych musela utrácet šílené peníze za něco, co nemůžu nosit? -pomalu pokračuje- Na Černém trhu se dá sehnat prakticky cokoliv... a ani to nemusí být očarované. A navíc je to způsob, jak přilákat pozornost -mrkne na slečnu skrze mříže-
Kristie:-pokýve hlavou a pokračuje- Takže jste vlastně nevinná? Jak to vůbec v Azkabanu vypadá? V cele to musí být ještě horší než ve výslechové místnosti, že?
sl. Elizabeth: Je tu tma, že si sotva vidím na špičku nosu. Neustále se mě ptají, jestli jsem Smrtijed... copak tak vypadám? -rozhodí rukama-
Kristie: No, ono už to tak dneska bývá, že když je někdo dark a ívl, tak ho hned mají za Smrtijeda -zavrtí hlavou- Taky jsem slyšela, že vám prohledávali pokoj, je to pravda?
sl. Elizabeth: Pokoj? Já nějaký mám -vykulí oči- Pokud jste si nevšimla, tak od té doby, co jsem fialová nemám žádnou místost pro sebe a své potřeby, nocuji zásadně před Křišťálovou jeskyní... ale občas se někdo smiluje a vezme mě pod svou střechu. Žádný pokoj, to opravdu nevím, co prohledávali -pokrčí rameny-
Kristie:-pomyslí si, že by slečna mohla školu zažalovat za to, že nemá kde bydlet- Chm, drby jsou hrozný.. Mimochodem, když vás odváděli sem -ukáže na celu a opatrně uhne kolem běžící myši z cesty- viděl to někdo?
sl. Elizabeth: Jistě, paparazziové! Bude se o mně mluvit -dodá zasněně-
Kristie: Nebude, ono už se o vás mluví -mrkne na slečnu- no, tak nakonec se vás asi zeptám jestli chcete něco vzkázat čtenářům?
sl. Elizabeth: Zrušte sáčky! Svobodu gumovým medvídkům!
Kristie:-podává slečně pytlík s gumídky- Děkuju za rozhovor -usměje se a ošklivě kouká na mozkomory-
sl. Elizabeth:-nedůstojně se vrhne na sáček-
Tak to vidíte, slečně ani nedají najíst! Mezi mozkomory se však proslýchá, že plánují stávku za vyšší platy a vytvoření školy a školky pro jejich děti, které jsou nucené pobývat ve sklepení Azkabanu, kde sídlí početná rodinka švábů, žížal a kdo ví čeho ještě. Navíc tam prý teče a je tam zima. Co myslíte, bude stávka? Podaří se slečnu Elizabeth z vězení dostat?
Každý má jistě mezi profesorským sborem někoho, ke komu vzhlíží a koho obdivuje. Občas se to vymkne kontrole a dotyčný/dotyčná si pokaždé když má jeho idol fotku v Denním věštci, či kdekoli jinde bere nůžky a vystříhává. Potom to končí různě, buď polepeným pokojem, fotkou na nočním stolku, nebo třeba fotkou nalepenou v deníčku, kde kolem ní září nejedno srdíčko. Ale co teď? Teď, v době kdy fialoví nemají čím vyhladit vrásky? Podepíše se to na počtu jejich obdivovatelů a obdivovatelek? Čtěte dál a dozvíte se!
Je známo, že se v současné době v nemocnici u sv. Munga nachází tři studenti z naší školy, dvě dívky a jeden chlapec. Povedlo se mi přeprat přemluvit nemocniční personál a pustili mě k těmto třem spolužákům. Byla jsem poměrně udivená, poněvadž všechny tři jsem dobře znala. Avšak si nepřáli aby jejich jména byla zveřejněna, protože by se totálně ztrapnili protože nikdo by si nepřál být v takovéto situaci středem pozorností svých senzací chtivých spolužáků. Všichni tři ale souhlasili s menším rozhovorem, tak jsem se jich tedy zeptala, proč leží v nemocnici a obzvlášť na oddělení psychiatrie. Odpovědi zněly takto:
Chlapec: Ležím tu, protože na vrásky madam Anseioly Renine Rawenclaw se už nedá dívat! Když kolem mě procházela ve Velké síni, tak jsem myslel že sebou seknu a hned jsem letěl do ložnice, kde jsem upadl do šoku z toho co jsem viděl. Teď už se to sice lepší, ale koukám že budu muset uctívat někoho jiného, nebo mi brzo přeskočí znovu. Jo a nikde prosím tě neříkej kdo jsem, děkuji. Však víš, madam je vdaná a k tomu upírka, ten její manžel jakbysmet, ještě bych skončil s trollama z Upírů (spolužák má na mysli předmět, který učí p.p. Serge Renine).
Dívka č.1: Se jako ještě ptáš? Se podívej na MekBréjva s vráskama a bez vrásek. Bez vrásek vypadá tak..mladě, víš o co gou, ne? Mě jednou jakože pozvalna ležák ke košťatům, tak sem šla, vzala si ty nový čůpr šaty v Příčný a ještě jsem si skákla ke kadeřnici. A co z toho?! Sem tam přišla, kecla si na židli a místo toho abych se rozplývala nad tím, jaký má dokonalý oči, tak jsem zaostřila na ty příšerný vrásky a flákla sebou o zem!!! Rosmerta mi pak řekla že si pro MekBrejva přišla nějaká ženská, tak jsem se tam rozbulela. Já ho nesnáším, nesnáším!!! (Spolužačka shodila ze stolku podnos se skleničkami, začala plakat a ječet. Kolem ní se okamžitě seběhlo pět pracovníků nemocničního oddělení a museli jí dát sedativa, aby se uklidnila).
Dívka č.2: No, čistě teoreticky by se dalo moje psychické zhroucení připisovat k tomu, že nejúžasnější z nejúžasnějších p. Matthew Whitecrow má vrásky. To znamená že stárne a tudíž už za chvíli nebudu IN, protože po něm budu jako jediná koukat, když holky už budou viset zase na někom jiném, že ano. (Spolužačka byla relativně v pořádku, jen jí prý pronásledují noční můry).
Poněkud cenzurovaná fotka nemocných
Tak to sami vidíte. Právě se děsíte a říkáte si okolo čí fotky si teď máte v deníčku malovat srdíčka, když mají všichni vrásky? Omyl! Všichni ne! Třeba takový profesor Orionis je švihák jako vždycky. Ten na sebe může hodit i pyžamo a je khůl i se svým účesem alá Justin Bieber! Profesor Midar Kilahim je na tom taky celkem dobře, ani vráska! Ale na jak dlouho? Stejně jsou na tom slečny Niam i Tir-na-nog a Elizabeth Lextrová.
No, bez vrásek je to sice o hodně lepší a bez vrásek je míň traumatizovaných studentů, ale jsou i tací, kteří s vráskami umí zatočit a schovat je! Nevěříte? Tak se podívejte!
Pro dnešek to bude asi vše, takže shánějte mandragory, ať je můžete pěkně draze prodat darovat potřebným, kteří mají vrásky!
Většina lidí si hlavu z konce světa příliš nedělá, ale najdou se i tací, kteří se všemožně snaží najít způsob, jak tomu zabránit. A proč vlastně má konec světa přijít? Staré kroniky nám říkají, že s použitím prvního kouzla ve vesmíru vznikla jakási malá, rozžhavená kulička o průměru jenom několika milimetrů, která se ovšem zvětšovala s dalšími a dalšími použitými kouzly. Proč tomu tak je? Teplo, které vychází z hůlek, se musí někam nashromáždit a vzhledem k tomu, že na Zemi už pro toto teplo nebylo místo, začalo vznikat něco, čemu mudlové dnes říkají Slunce. Toto Slunce nahradilo mrazy na některých kontinentech a stále nahrazuje. Ovšem ani nic tak pružného a obrovského nemůže existovat věčně. Za tisíce let se stalo jakousi bublinou, která musí jednoho dne prasknout, aby uvolnila místo další, a tak pořád dokola.
Cituji z kroniky velectěného Ónese z Potočné:
Jednoho dne stane se,
Že koule, jež na obloze plane,
Už sílu magie nesnese,
A celá vzplane.
Pak na Zemi život nebude,
Pak všechno, co známe, zahyne.
Mnoho lidí se dohodavalo, jak si lze vysvětlit tyto verše, avšak jen málo ve své bujné fantazii přišlo na něco jiného, než co z básně jasně vyplívá. Slunce by podle všeho mělo vybuchnout a jeho část, řekněme takový jazyk, by měl „olíznout“ naší Zemi a spálit vše, co mu přijde do cesty. Ovšem pravděpodobnost takového činu je takřka mizivá. Nikdo z našich astrologů nezachytil na Ohnivé kouli žádné změny, žádné podivné chování nebo snad jakési náhlé oteplování, a dokonce ani naši věštci ve svých vizích nespatřili nic, čeho bychom se měli obávat.
Úkol do Miss Slytherin
Každý, kdo někdy navštívil náš hrad ví, že před nedávnem se podařil objevit zapomenutý vchod do sklepení našeho hradu. Nejprve byly dveře neustále zamčené, ale časem se objevilo pár šťastlivců, kterým se podařilo najít několik duplikátů vzácného klíče, který odemyká vstup do spletitého a nebezpečného podzemí. A právě tady začíná náš příběh. Ve sklepení je mnoho dveří, k jejichž odemčení jsou potřeba staré rezavé klíče. Někteří obyvatelé hradu tyto klíče mají a postupně jednotlivé dveře odemykají. Za dveřmi na ně vždy čeká nějaká bytost, s kterou musí svést souboj. Ale jak se tyto bytosti do sklepení dostaly? A jak spolu navzájem vychází, jak je možné, že každá má svoji místnost a nejsou zde žádné bytosti, které by se volně toulaly po chodbách sklepení? To jsou merlinžel otázky, na které asi nikdy nezjistíme odpověď.
Ale já bych vám teď ráda vyprávěla příběh o Hliněném golemovi, který ve sklepení obývá právě jednu ze zmíněných místností. Tento příběh mi vyprávěl sám golem, s kterým jsem se měla možnost před časem utkat. Hliněný golem se jmenoval Fridrich a sem do sklepení se dostal, když byl ještě pouhou neživou hliněnou podstatou. Když golem dostal svůj šém, díky kterému se probral k životu, zjistil, že je zavřen v nějakém temném sklepení. Z toho místa nebyl nějaký vyděšený, byl jenom upřímně zvědavý, kde to je a kde je jeho stvořitel, který mu do úst vložil šém. Fridrich se tedy rozhodl, že se vydá na průzkum. Těžké dřevěné dveře s železným kováním mu nejprve nešly otevřít, ale nakonec podvolily. Fridrich se nebál, že by ho někdo překvapil, protože i ve tmě, jaká panovala na chodbě, viděl perfektně.Toulal se chodbami dlouhou dobu, až najednou zaslechl v chodbě před sebou nějaký šramot a zahlédl stín, který mohla vrhat nějaká lucerna nebo louče. Chodba se před ním stáčela, takže Fridrich nevěděl s kým má tu čest. Pomalu pokračoval dál a najednou se ze záhybu chodby vynořila postava, celá zahalená do černého pláště. Kapuce jí zakrývala tvář, takže Fridrich mohl vidět jenom bílé zuby a kousek popelavě šedé tváře.
Fridrich věděl, že proti kouzelníkovi, který má hůlku má velice malou šanci na úspěch, a tak začal pomalu ustupovat. Po chvilce se kouzelníkovi otočil zády a přidal do kroku. Když procházel chodbou cítil, že ho kouzelník sleduje, ale ten mlčel a pomalu kráčel za ním. Fridrich při svém ústupu zahlédl dveře, které byly velice podobné těm, ze kterých vyšel. Vděčně k nim přistoupil, otevřel je a rychle vstoupil do místnosti, která se nacházela za nimi.
Otočil se čelem do místnosti, ale v tu chvíli hrůzou doslova zkameněl. Hleděl do tváře rozzuřené hvězdici, která v této místnosti mělo svoje hnízdo. Fridrich moc dobře věděl, že hvězdici stačí, aby na něj použila vodní vír a on by se proměnil v hromadu bláta.
Hvězdice na něj upřela svůj nenávistný pohled a chystala se zaútočit, když ale seslala svůj vodní vír, narazil do neviditelné stěny, kterou před Fridricha vykouzlil kouzelník, který ho předtím pronásledoval na chodbě. Kouzelník pokynul Fridrichovi, aby vyšel na chodbu. Fridrich neváhal a okamžitě opustil rozzuřenou hvězdici, která se vytrvale snažila prolomit kouzelníkův štít.
Na chodbě kouzelník vysvětlil Fridrichovi, že za každými dveřmi ve sklepení se skrývá nějaká bytost, která čeká na své vyzyvatele. Je to sice osamělý život, ale zároveň je to život, se kterým je každá bytost zde spokojena a dobrovolně si ho vybrala.
Fridrich ale řekl, že on si takový život nevybral, kouzelník ale odvětil, že jej zrovna hledal, aby si s ním promluvil a zeptal se ho, jestli si takový život přeje.
Fridrich se s kouzelníkem vrátil zpět do své místnosti a povídali si spolu ještě dlouho do noci. Fridrich zjistil, že se mu takový život opravdu bude líbit, ale že by i přes to chtěl poznat svět venku. Kouzelník se s ním tedy domluvil, že vždy jednou týdně budou jeho dveře všem uzavřené a oni spolu podniknout nějaký výlet.
27. 7. se v odpoledních hodinách konal Zelený den. Účast byla hojná, pobavili jsme se, zasoutěžili si, zašli na výpravu do lesa a nakonec došlo i k vyfocení některých z účastníků. Vyhlásili jsme dvě soutěže – první, ve které šlo o počet získaných mozečků, průchodů jámou a čaroku za jednu hodinu, a druhou bodovací, která se skládala z kvízu, poznávačky a soutěže o nejlepší vtip.
V první soutěži se výsledkem blýskla Kristie Smithová, která dokázala za jednu hodinu nasbírat celých 93 mozečků a získat tak 40 žetonů. Zabodovali taky Rosie Wilder (15 žetonů), Mireya Iridiscente (15 žetonů) a Marla Fierté (10 žetonů), všechny získaly své žetony za průchody jámou.
Druhá soutěž začala kvízem, ve kterém všechny zezačátku převálcovala Marla Fierté, která si nakonec odnesla 12 bodů, později se ji objevila konkurence v podobě Amayi Claire Incantatrice (5 bodů), zabodovaly takéKristie Smithová (2 body), Lodnis Avicellus Night (2 body) a Rosie Wilder (1 bod).
Poznávačky se zúčastnily jen Rosie, která získala 8 bodů, a Marla, která získala 12 bodů. Vtipy poslaly Kristie, Marla a Rosie. Po zhodnocení poroty (ve složení Suší aKate) získala Kristie 5 bodů, Marla 3 body a Rosie 1 bod (ony vtipy si můžete přečíst níže).
Celkové bodové hodnocení vypadá tedy takto: Lodnis Avicellus Night získala 2 body, Amaya Claire Incantatrice 5 bodů, Kristie Smithová 7 bodů, Rosie Wilder 10 bodů a celou soutěž vyhrála Marla Fierté se získanými 27 body.
Výherkyně obdrží věcné ceny ze Zmijozelského kumbálu - Brýle obkrouhlé, šemy, soví zob a popáleninovou mast, bonusem budou věci z poutě a žetony. A ostatní, na které s cenami nevyšlo, dostanou odměnu za účast – fazolky. Jsou to Lodnis a Amaya.
