Rozhovory

Všichni o ní víme, každý den ji vídáme, často si s ní povídáme. Ale víme opravdu, co si ve skutečnosti myslí, co cítí, jaká jsou její přání, myšlenky, vzpomínky? (Pokračování textu…)

~ Jedinou majitelkou Salonu stříbrná NiT, který se dnes ve večerních hodinách objevil na pozemcích školy. (Pokračování textu…)

Včera k večeru jsem se procházela po hradě a narazila na jednu studentu. No jo studentka jako každá jiná. Oblečená ve školní uniformě, pospíchající hradem, pravděpodobně na zápis. Pak mi to ale trklo. Vždyť to byla Elanis. Moment ale kde má cedulku?!

Rozhodla jsem se Elanis doběhnout a trochu vyzpovídat.

Hadí král: Kam jsi dala po tolika letech cedulku?

Elanis: To fakt nevím. Prostě zmizela. A hlavně není to zas tolik let. Jen dva roky, jasný!

Hadí král: Kdy se to stalo?

Elanis: Ani nevím. Někdy během dneška. (pozn. redakce úterý 7. února) Už jsem si na ní tak zvykla, že jsem si ani nevšimla, že chybí. Všimla jsem si toho až když na mě v kolejce začala Suši strašně divně koukat. Pak z ní vypadlo, že nemám cedulku.

Hadí král: Jsi ráda, že máš cedulku pryč?

Elanis: Na jednu stranu ano na druhou ani ne. Když jsem měla cedulku, byla jsem jiná. Teď už jsem prostě jen zase obyčejná jako každý druhý.

Hadí král: Jak se teď vlastně cítíš.

Elanis: Trochu šokovaně =D

Hadí král: Proč zrovna šokovaně? =)

Elanis: Tak za prvé jsem to vůbec nečekala, a abych řekla pravdu, pan ředitel mě s tímto rozhodnutím překvapil. Vůbec mě nenapadlo, že by mi jí mohl sundat. Zvlášť teď. Počítala jsem s tím, že když sem jí měla i po slavnosti, že jí budu nosit ještě další rok. Dokonce jsem zkoumala i reakci pana ředitele na onu kauzu s Wenai a jeho slova byla ta, že nám nikdy nehodlá odpustit. Takže ano, jsem trochu v šoku, že upustil od tohoto trestu. I když věřím, že mi opravdu neodpustil.

Hadí král: Nemyslíš si, že ti bude bez cedulky smutno?

Elanis: Možná trochu ano. Přece jen byla tu semnou každý den, na každém kroku. Tak věrného přítele by člověk jen těžko hledal.

Hadí král: Je něco, co ti bude opravdu chybět?

Elanis: Ano! Ta výmluva:  „Ale já jsem přece lhář, tak co čekáš?“ Vlastně celkově mi cedulka dávala takový pocit oprávnění konat to špatné. Jsem lhář, musím se podle toho chovat. Docela se mi to líbilo. Najednou na to už nemám takovou chuť jako dřív. Mám takový pocit, že zase musím být ta „hodná holka“. Ne že bych jí někdy byla, ale i tak. Už není žádná výmluva.

Ano to mi bude chybět. -zasní se-

Na druhou stranu vůbec mi nebudou chybět ty otázky typu: Proč máš tu cedulku? Kde si ji vzala? Můžu mít taky takovou?

Hadí král: Jistě sis během těch let všimla návrhů v ředitelně o sundání tvé cedulku. Co si o tom myslíš?

Elanis: Tak o pár prosbách vím. Samozřejmě vím i o té petici, kterou Zmijozelští posílali panu řediteli. Nejednu stranu mě těší, že si vůbec někdo všiml, že na hradě vůbec existuju. Je fakt, že jsem měla často pocit, že jsem prostě ignorována. Nicméně ony pokusy studentů mě moc nenadchly. Zvlášť potom když pan ředitel dával jasně najevo, že se mu to nelíbí a nemá to zrovna ten správný účinek.

Hadí král: Co ty? Zkoušela jsi někdy pana ředitele kontaktovat?

Elanis: Já ho kontaktovala. =D Bylo to však v úplně jiné záležitosti. Měla jsem nějaké problémy se zkouškou OVCE a opravdu jsem potřebovala zásah vyšší moci. Ale jinak ne. Ohledně cedulky a celé kauzy jsem s ním nemluvila. Věřila jsem, že až pan ředitel uzná za vhodné, cedulku mi sundá. Prosit ho by byl jen ubohý pokus, který by stejně skončil nezdarem.

Hadí král: Teď když jsi zmínila OVCE. Na zkoušce jsi ještě stále měla cedulku. Nebála ses, že by cedulka mohla ovlivnit nějak tvou zkoušku?

Elanis: Jak? Jako že bych celou zkoušku lhala? Myslím, že zkoušející madam Orionis by jistě poznala, kdybych si něco vymýšlela. Hlavně madam Orionis je dobrý člověk, kterého zajímají především výsledky, ne přímo člověk. Tím však nechci říct, že nemá ráda lidi nebo že jí nezajímají. Spíš tím chci říct, že výsledek mé zkoušky cedulka opravdu ovlivnit nemohla neboť madam Orionis určitě nezajímalo, co mám na krku, ale co mám v hlavě. Proto jsem se opravdu nebála a zkoušku se rozhodla složit.

Hadí král: Chtěla by si na závěr něco vzkázat?

Elanis: No tak samozřejmě bych chtěla poděkovat panu řediteli, že byl tak laskav a cedulku mi sňal.

Na druhou stranu bych se chtěla i omluvit. Ne za chování, které mi cedulku přineslo, to byla chyba. Ale chtěla bych se omluvit za chování, které přišlo po tom. Nejvíc to odnášela paní kolejní někdy i samotná kolej, věřím, že minimálně z poloviny případů si to nikdo z nich nezasloužil. Byl to vztek, co se chtěl dostat na povrch a v mnoha případech ve špatnou chvíli. Proto ano, ráda bych se omluvila.  

Taky bych chtěla poděkovat slečně Queti Sylie, která o celé kauze napsala moc krásnou vzpomínku. Byla bez zbytečných emocí, předsudků či soudů. Jsem ráda, že se k tomu postavila takhle a nepranýřovala mně jako někteří jiní.

Podle mě Elanis cedulka i slušela. Rozhodně to bude nezvyk dívat se teď na ní. A co horšího, poznat jí mezi těmi davy lidí co teď brouzdá po hradě. Cedulka přece jen byla unikátním a zajímavým poznávacím znamením.

A co si myslíte vy? Myslíte si, že Elanis vypadá bez cedulky líp?

Proč si Elanis cedulku zasloužila, se můžete dočíst v Myslánce, která se nachází ve školní knihovně. Jedná se o zmiňovaný příspěvek slečnyQueti Sylie s názvem HH - cedulka lžu a slavnost 30. 1. 2011

Jednou jsem se tak nějak flákala po hradě a tak jsem zašla do školní knihovny. Některé knížky jsem si sice přečetla - to kvůli magíkovi, ale mám pocit, že je v knihovně hodně málo knížek, ze kterých by se daly čerpat informace, potřebné do vypracování úkolů. Tak vám přemýšlím, jestli je to proto, že je málo autorů, nebo že knížky po nocích požírají škrkny, nebo snad škola nemá dostatek financí na nákup knih. Říkám si...kde má tedy jeden hledat informace? Pořád se ptát spolužáků už za chvíli leze na nervy samotnému tazateli a což teprve těm, kteří odpovídají na stále stejné otázky.

(Pokračování textu…)

Jednou jsem dostala ohodnocení úkolu do Mudlovské antropologie a napadlo mě, že bych se mohla podívat, jak jsem na tom s těmi body. Zašla jsem se kouknout a vyrazilo mi to dech. Jak jsem tam dlouho nebyla, postoupila jsem na neuvěřitelnou třetí příčku! Ihned mi došlo, že by to byl skvělý námět na článek, a proto jsem zkontaktovala i zbylé čtyři snaživce a udělala s nimi exkluzivní rozhovor! (Pokračování textu…)

To jsem si takhle přišla do Velké síně a najednou slyším řeči typu "To už je zase otevřený Azkaban?" a opravdu je! V cele sedí Elizabeth Lextrová. Jelikož už jsem v Azkabanu jednou byla, tak se mi podařilo vyjednat si, aby mě za slečnou pustili. Když mě za slečnou vedli, tak jsem si všimla, že je ve výslechové místnosti ticho jako v hrobě a to znamenalo, že tam nikdo není. Tak tedy nevím z čeho slečnu obvinili, když na to nepotřebují ani svědky.

Cestou jsem se dívala okolo a v Azkabanu to opravdu není hezké.Všude mokro, špína a sem tam plíseň. Opravdu bych se nedivila kdyby tam měli myši, ale to jsem ještě netušila, že tam opravdu jsou. Zjistila jsem to při rozhovoru se slečnou. Pět minut, které mě mozkomor vedl k cele mi připadaly jako věčnost. Navíc nechápu, jak jsem mohla souhlasit aby šel za mnou, dýchal mi na záda a jeho studený dech opravdu nebyl nic příjemného, měla jsem husí kůži a svetr v čudu. Chtěla jsem se pro svetr vrátit, ale řekla jsem si že to pro jednou vydržím, cesta Azkabanem se mi znovu absolvovat nechtěla, obzvlášť po tom, co jsem prošla kolem jedné cely která zapáchala jako kdyby v ní někdo umřel a mozkomoři to "zapomněli" uklidit. Nakonec jsme došli k cele, kde byla uvězněna slečna Elizabeth. Malé okýnko neposkytovalo místnosti dostatek světla, ale svíčka to napravila. Když jsem pohlédla na slečnu, skoro jsem se lekla. Měla kruhy pod očima a byla trochu rozcuchaná. Chvíli jsem na ní hleděla, ale nakonec jsem pozdravila a začala jsem se ptát.

Kristie: Brý ráno, můžete našim čtenářům prozradit proč vás zavřeli do Azkabanu? Ve Velké síni se o tom docela dost spekuluje.

sl. Elizabeth: Brý ráno, slečno -zahuhlá-

Kristie: -podstrkuje slečně jídlo, tak aby to mozkomoři neviděli-

sl. Elizabeth: Jak Vám jistě není utajeno - aneb jak CD ohlásilo - byla jsem zavřená za nošení věcí z obchodů ctihodných pánů Borgina a Burkese... což ovšem potvrzuji i vyvracím! Jedná se pouze o padělek!

Jak jistě víte, -sápe vyhublou ručkou po sáčku s jídlem- být temným magičem je in i yn. Každý tak chce vypadat, ale věci od B&B jsou opravdu vzácné a navíc strášně drahé -otřese se-. Ne, že bych na to neměla, mám, to se nebojte, ale... jak můžu být dárk a ívl, aniž bych musela utrácet šílené peníze za něco, co nemůžu nosit? -pomalu pokračuje- Na Černém trhu se dá sehnat prakticky cokoliv... a ani to nemusí být očarované. A navíc je to způsob, jak přilákat pozornost -mrkne na slečnu skrze mříže-

Kristie: -pokýve hlavou a pokračuje- Takže jste vlastně nevinná? Jak to vůbec v Azkabanu vypadá? V cele to musí být ještě horší než ve výslechové místnosti, že? 

sl. Elizabeth: Je tu tma, že si sotva vidím na špičku nosu. Neustále se mě ptají, jestli jsem Smrtijed... copak tak vypadám? -rozhodí rukama-

Kristie: No, ono už to tak dneska bývá, že když je někdo dark a ívl, tak ho hned mají za Smrtijeda -zavrtí hlavou- Taky jsem slyšela, že vám prohledávali pokoj, je to pravda?

sl. Elizabeth: Pokoj? Já nějaký mám -vykulí oči- Pokud jste si nevšimla, tak od té doby, co jsem fialová nemám žádnou místost pro sebe a své potřeby, nocuji zásadně před Křišťálovou jeskyní... ale občas se někdo smiluje a vezme mě pod svou střechu. Žádný pokoj, to opravdu nevím, co prohledávali -pokrčí rameny-

Kristie: -pomyslí si, že by slečna mohla školu zažalovat za to, že nemá kde bydlet- Chm, drby jsou hrozný.. Mimochodem, když vás odváděli sem -ukáže na celu a opatrně uhne kolem běžící myši z cesty- viděl to někdo?

sl. Elizabeth: Jistě, paparazziové! Bude se o mně mluvit -dodá zasněně-

Kristie: Nebude, ono už se o vás mluví -mrkne na slečnu- no, tak nakonec se vás asi zeptám jestli chcete něco vzkázat čtenářům?

sl. Elizabeth: Zrušte sáčky! Svobodu gumovým medvídkům! 

Kristie: -podává slečně pytlík s gumídky- Děkuju za rozhovor -usměje se a ošklivě kouká na mozkomory-

sl. Elizabeth: -nedůstojně se vrhne na sáček- Tak to vidíte, slečně ani nedají najíst! Mezi mozkomory se však proslýchá, že plánují stávku za vyšší platy a vytvoření školy a školky pro jejich děti, které jsou nucené pobývat ve sklepení Azkabanu, kde sídlí početná rodinka švábů, žížal a kdo ví čeho ještě. Navíc tam prý teče a je tam zima. Co myslíte, bude stávka? Podaří se slečnu Elizabeth z vězení dostat?

Jo, už to tak bude. Naše Giní nám zfialověla a teď je z ní průvodkyně v Zakázeném lese a my máme o jedno hádě v koleji méně. Držitelka řádu Salazara Zmijozela za léto 2010 byla tak laskavá a udělala si na mě čas, tak tedy čtěte! :)) Se slečnou Gini jsme se sešly na s- krbu. Chvíli jsem měla problém najít slečnino číslo krbu, ale nakonec jsem zaznamenala úspěch při hledání a my jsme mohly začít.

HK: Jak se vám líbí ve fialovém plášti? Je to změna k lepšímu?           sl. Ginevra: Zatím líbí, jsem ve fázi zkoumání prostor hradu, které jsem doposud, minimálně ne oficiálně, neměla šanci prozkoumat.  Jestli je to změna k lepšímu se uvidí během následujících dní a týdnů.  Nicméně se přiznám, že si stále přijdu zeleně, takže odpověď "Ano, je to změna k lepšímu. / Ne, je to horší." by stejně nebyla objektivní. Avšak jak jsem říkala, zelená se nedá smýt ani rejžákem, obzvlášť, když zeleníte několik let.. HK: To je pravda. Vím že je to možná trochu ukvapené, ale chystáte se koupit nějaký domek v GD? A máte nějaký cíl kterého by jste chtěla dosáhnout? sl. Ginevra: Časem určitě. Ne hned, protože mé konto je téměř na nule. Přirozeně, nemohu si ho v současné době dovolit. Uvidíme, jak se mi bude dařit střádat galeony v následujících měsících.  Cíl, kterého bych chtěla dosáhnout.. Určitě se pokusím trochu rozšířit správné mravy (rozumějme RP) i mimo les. Patřím mezi zastánce dobrého chování. Vyšší cíle zatím nemám. HK: Určitě se chystáte vypsat nějakou soutěž. Ale co semináře, budeme vás moci potkat i za katedrou? Pokud ano, nemohla byste mě a čtenáře trošku zasvětit o čem přibližně nějaký ten seminář bude? -usměje se a vyzvídá- sl. Ginevra: Soutěže už jsou připravené k schválení u inspektorky. K seminářům.. Určitě budu za katedrou k vidění. Prozatím však jen s oddechovým seminářem o origami. V současné době jsem tímto fenoménem uchvácena a hodlám to šířit dál. -úsměv- Další semináře však budou, řekněme "k tématu". Pár jich bude o kouzelných tvorech, o lese celkově..

HK: Málem bych se zapomněla zeptat..jak se vám líbí les z pohledu průvodkyně?

sl. Ginevra: Pořád je to ten tajemný komplex přírodnin, stejně jako před nastoupením do funkce. Jediná změna teď je, že když tam jdu, tak většinou nejsem hlídána, ale jsem to já, kdo dohlíží na ostatní. Což je lehce nezvyk. A také se, pochopitelně, stal přístupnějším pro mou osobu.

HK: Nechystáte se nechat pasovat do role profesorky? Je mi jasné, že tohle neplánujete hned, ale třeba časem..

sl. Ginevra: Uff. Nepřemýšlela jsem nad tím. Nejspíš ne, ale na jednu stranu.. Nikdy neříkej nikdy -usměje se, potom se chvíli zamyslí a dodá:- Pokud by mne napadlo téma k vyučování, které by za to stálo, potom možná ano. Nicméně si myslím, že je jich na hradě přehršel.

HK: Něco by se možná ještě našlo, ale nevím zda by to stačilo na potřebný počet výkladů. -zakření se-  Jak jsem dneska koukala, tak ve své kanceláři jste se ještě moc nezabydlela, že?

sl. Ginevra: No, nejspíš by to na výklady nestačilo. Navíc nejsem asi příliš typ na profesorský post. Občasné přednášky a praktické hodiny mi vyhovují více, než přesný řád. Bohužel od mé osoby v tomto případě "studenti" nemohou očekávat bodovou odměnu, ale jen vědomosti navíc a možná nějakou tu bylinku z lesa. Zatím ne, za studentská léta jsem nábytku příliš nepobrala, takže sháním, kde se dá. Ale pracuji na tom. Vážně! -směje se- Už jsem si tam přenesla některé věci. 

HK: Kdybyste chtěla pomoct, redakce Hadího krále je vám k službám, milerádi vám tam nastěhujeme nějaké harampádí z redakce -mne si ruce v představě, že už nebude mít po stole rozházené prázdné lahvičky od inkoustu-  Tak to bude nejspíš všechno, nějaký vzkaz pro čtenáře? -usměje se-

sl. Ginevra: Oh, děkuji. Jak milé. Ale jestli je to to harampádí, co jsem tam s vámi pracně tahala, tak snad radši ani ne. -zavrtí hlavou a směje se-  Přeji vám hodně zdaru s řešením mých soutěží a vypracováváním úkolů. -zazubila se lehce škodolibě- No a.. eh.. kdo nezabloudí ve sklepení, ten se ani v lese neztratí?-zasměje se-  Slečně jsem poděkovala za rozhovor a zahrabala ještě ve svém fotoaparátu. Zde máte možnost vidět, jak se z Gini stala slečna de Naga:

Je 20: 30 Gini je stále ještě zelená. Ale podívejte se, co se stalo už o devět minut později:

O devět minut později je Gini již fialová!

Slečna včera pořádala rozlučkovou výpravu pro Zmijozel, kde jsme se v podstatě flákali a váleli šunky. Vyrušil nás jedině zajíc, o kterém jsme si mysleli, že je to nějaké hrozné monstrum žijící v lese, které sežralo Henrika Leense, jenž si šel zrovna za nejbližší keře ulevit, poněvadž se mu zpátky do hradu jít nechtělo. Musím uznat, že se nás sešlo docela dost. Výprava proběhla úspěšně, nikomu se nic nestalo, jen jsme se všichni sotva plazili zpátky, jak jsme byli najedení z pikniku, který jsme si uspořádali na lesní mýtině. 

Je tedy vidět, že slečna Gini se má v nové barvě vážně k světu. Za celou redakci Hadího krále jí přeji co nejméně úrazů při výpravách, málo jednorožců požírajících bylinky na úplavici a jiné nemoci. Rovněž jí přeji aby jí nevyhaslo světlo v lucerně a aby jí z dlouhého chození po lese nebolely nohy. Tímto slečně věnujeme kvalitní pohorky v kolejní barvě ze kterých jí nohy určitě bolet nebudou! 

Že by se úplavice šířila dál? I potom, co v jezeře nic není? Udělala jse rozhovor s Kristie Smithovou, která se před chvílí nakazila... (Pokračování textu…)

Tydynkou Flyovou, zmijozelskou prefektkou, šéfredaktorkou Hadího Krále a velmi zajímavou osobou, která si vlastní rozhovor určitě zaslouží. (Pokračování textu…)

Jistě už všichni víte, že Elizabeth Lextrová  Elizabeth Lextrová Elizabeth Lextrová se zřekla prefektského odznaku a odebrala se do fialového pláště, kolejku vyměnila za sborovnu. A víte taky,že už má titul a kouzlo? Jednou takhle těsně před půlnocí se doplazím do Véesky a co tam nevidím! Slečnu Elizabeth Lextrovou spolu se slečnou Petulou Laskavou, p.p. Matthewem Whitecrowem, p.p. Georgem McBravem, p. Samaelem Raukowiczem, sl. Elerin Portmenovou a p.p. Midarem Kilahimem. No, prostě tam bylo móóc a moc fialových. A teď se všichni najednou začali dohadovat, když slečna Elíza prohlásila, že má titul. Jen se podívejte sami:

Z Velké síně se stalo květinářství, ale co, to na Příčné ulici musí mít nějakou konkurenci. Pozvala jsem tedy slečnu Elizabeth ke Třem a trochu jí vyzpovídala. No, ono se tomu nedá říkat zpověď, když proti vám u stolu sedí někdo, s kým jste byli v jedné koleji a kdo vám dennodenně říkal, že se byste mohli udělat pár soutěží. Nakonec jsem se ze zlozvyku tykání vymanila a vám přináším rozhovor: 

Kristie: Takže, jak hodnotíte fialový plášť? Myslíte si, že být studentem je mnohem lepší, nebo naopak? 

sl. Elizabeth: Fialová se mi líbí. Je toho tolik, co můžu a zároveň tolik, co UŽ nemůžu. Líbí se mi vykání od studentů, přeci jen, když Vás oslovují "slečno", je to takové... milé ;D Můžu přispět taky k bodování tím, že můžu vypsat soutěže nebo semináře. Můžu se schovávat pod neviditelným pláštěm. Awesome! Naplňuje mě to :)

Kristie: To by se mi taky líbilo :D Cítíte se lépe, když už se vám na hlavu nesypou prefektské povinnosti?

sl. Elizabeth:No, prefektování mi docela chybí. Víte, představa, že máte tu moc někoho vykopnout do jezera hlubokého a ledového. Krásná myšlenka.Chybí mi ale i dohadování se ve Studentské radě, objednávky kolejních předmětů - sice to občas bylo na zabití, protože jsem to prostě nestíhala, nebo se to na mě sesypalo. Ano, prefektování je trochu kámen úrazu :)

Kristie: Nedávno jste dostala i první titul a s ním nové kouzlo, mimochodem ještě jednou děkuji za kytičku. Ale kolegové se vám nemile posmívali, když zjistili, že titul máte, ale kouzlo ne. To se potom vzápětí objevilo, máte z nového kouzla radost?

sl. Elizabeth: Ehm, ano, jisté problémy byly, sova jaksi zapomněla dodat kouzlo, ale nakonec mi přistálo v rukou a já začla nadšeně kouzlit. Je to úžasné, sice kytkou nikoho neumlčím, ale mám dostatek potravy na celý den. A už se těším na další titul :D

Kristie: - ňuchňá kytku - Jaké to vlastně je, když opravujete zadání soutěže tomu, kdo s vámi byl ještě přednedávnem v jedné koleji a vy musíte být neutrální..hodnotit spravedlivě a nikomu nenadržovat?

sl. Elizabeth: No, někteří si myslí, že je to těžké. Teda spíš protekční. Přeci jen, znáte polovinu koleje a někteří jedinci si budou myslet, že budete nadržovat těm a oněm. Ale opak je pravdou. Vemte si, že mě posílá nejvíc soutěží jiná kolej než ta, ze které jsem vzešla :D Já hodnotím spíše originalitu, vtip a nějaké pojetí, které tomu dotyčný dal. A chápu, že někteří nekreslí zrovna nejlíp. Ano, nemůžu to srovnávat s prvotřídní kresbou, ale neberu jim to. Protože to oni mě překvapují právě vtipem a uchycením celé soutěže :)

Kristie: Já bych se třeba neudržela a nějaké ty body navíc Zmijozelu přiklepla, ale to bude možná i tím, že jsem teprve ve druhém ročníku a jsem ještě moc soutěživá. Jinak co se týče vaší funkce na PU, co vlastně budete dělat?

 sl. Elizabeth: Budu spravovat krámek :) Taková no, práce na půl úvazku :)

Kristie: A prozradila byste čtenářům který? - zazubí se, jako že vůbec netahá informace :D - 

sl. Elizabeth: Ehm, mám dojem že cetkový :D

 Kristie: Jůů, a budete vydávat slevy? :D

 sl. Elizabeth: Ne, pokud nechci přijít o místo :D

Kristie: Aha :D Tak to by bylo asi všechno, máte nějaký vzkaz pro čtenáře?

sl. Elizabeth: *FLORONDONO* čtenář

A ještě taková perlička na závěr: