Kouzelné mudloviny

Chcete dělat všechny (nebo alespoň většinu) soutěže na body, aby z toho kolej něco měla, ale ty, kde se musíte fotit vy sami, vám nejsou moc po chuti? Hadí král přináší několik tipů, jak splnit zadání a zároveň pořád zůstat skryt za postavičkou!

(Pokračování textu…)

Jmenuji se Róza Růžolícá a byl mi svěřen nesmírně náročný a namáhavý úkol. Vychovat z naší žabí, hadí a všeobecně zelené magické omladiny vzorné klenoty kouzelnické kuchyně. K čemuž mi byl laskavě poskytnut tento vlhký, houbami, plísní, pavučinami zarostlý a hnilobně zatuchlý koutek v nejhlubších sklepeních hradu. Tedy ideální prostředí pro kuchyni, neboť kouzelnická sídla jsou podobných zákoutí plná a mnohé kuchyně se v dnešní době nalézají, mlsužel, v obdobném stavu. Zdejší okénko v Hadím Králi by mělo nabídnout laskavým čtenářkám a čtenářům praktické rady do vedení, výbavy a udržování kuchyně a domácnosti vůbec, nabízet smělé a chutné recepty a důkladné popisy jejich přípravy a žabozřejmě na neposledním místě odpovídat na aktuální problémy laskavých, leč zoufalých čtenářů, s kterými se na mě obrátí, kdykoli uznají za nutné (to ráčejí laskaví čtenáři činit prostřednictvím sov adresovaných: [mail]). Nyní syčí-to-presto k věci: Při zakládání kuchyně je zapotřebí myslet na mnohé okolnosti ať již kvůli plánovanému využití (tj. jak často, pro kolik osob plánujeme vařit, jak dlouho času hodláme v kuchyni trávit, budeme pouze vařit, nebo i péci, budeme v ní chystat i lektvary, nebo jen pokrmy), vlastní pohodlnosti (vaříme raději v kotli, či na sporáku, nad ohněm, nebo ohřevnými kameny, v jednom kotli, nebo více menších, trpíme při vaření klaustrofóbií, nebo naopak agorafóbií) nebo maskování (jak daleko jsou nejbližší mudlové, kterým směrem nejčastěji fouká vítr) to bychom neměli nikdy podcenit. Magrápa Badiánka Medová skvělá pekařka i cukrářka a má dávná přítelkyně mi vyprávěla, že se chystala na kouzelnickou kulinářskou soutěž a hodlala porotu a publikum šokovat stavením, celým stavením v životní velikosti z perníku i se zahrádkou a domácí zvěří. Jenže! Mudlovské děti omámené a přilákané tou čarovnou vůní ji vyčmuchaly a nejen, že jí stavení, mlsužel, snědly a co nesnědly to nakously a nenávratně poškodily, což jí pochopitelně rozčílilo a chtěla děti potrestat, ale dokonce nebohou stařenku Medovou následně drze vhodily do pece a po návratu do mudlovského města společnými silami dětí i dospělých mudlů celý les vypálily. Zmijímzdar, se přesto podařilo v daném roce stařence Medové zvítězit a porazit svou letitou sokyni Kvasinku Kedlubňákovou, neboť, mlsuzdar, vynalezla flambované borůvkové muffiny v karamelu, naprosto kouzloúžasňácké. Příště si o jednotlivých aspektech, které je zapotřebí při budování kouzelnické kuchyně zohlednit, povíme více a nyní jednoduchý recept, do kterého se prozatím, mlsužel, pustit nemohu, neboť kuchyň stále více připomíná houbu na tabuli, a to pěkně starou, ale Vy byste, laskaví čtenáři, dozajista mohli: Císařská Citronáda (s jahodami a mátou): Budete potřebovat 8 citrónů, 1 a 1/2 sodovky (stačí pitná voda a zaklínadlo „perly perli!“), 1 a 1/2 pinty jahod (pinta = 500ml nebo 500g), 1 hrnek cukru a Čerstvé mátové listy množství dle chuti cca 2 snítky. Jahody s cukrem a mátou rozmixujeme, mícháme dokavad není všechen cukr řádně rozpuštěný, směs zcedíme (avšak to není povinné, pokud nám nevadí semínka jahod v takto vzniklém džusu). Citróny odšťavníme, a rovněž zcedíme (nebo opět ponecháme i s kousky dužniny, případné pecky odstraníme), smícháme s jahodovou šťávou a sodovkou, pakliže se nám nezdá být citronáda dostatečně sladká dosladíme. Vychladíme, podáváme. Dobrou chuť. Tento recept, lze variovat, mnohé úspěchy jsem sklidila i s meruňkovými, broskvovými a ostružinovými variacemi, máta může být nahrazena meduňkou a citrón pomeranči. Na spánek by mohla být zajímavá kombinace s ostružinami, fialkou, levandulí a medem. A žábozřejmě fantazii se meze nekladou. Těším se na příště, mlsuzdar! Vaše, Růža Růžolícá.

Pro své spoluhráče jsem uspořádala oslavu konce famfrpálové sezóny. Večer byl plný zábavy, ač se nás sešlo pomálu. Nicméně o trochu té radosti se s vámi musím podělit. Všechno začalo ráno v 7:48, kdy mi zvoní démonek. Volá Trevor. Co Trevor po ránu chce. Ještě v takovou hodinu, kdy slušní lidi chodí spát! Trevor by si však jen rád potvrdil účast na dnešním srazu, což je mu potvrzeno a v rozespalosti raději přepotvrzeno i do kolejní místnosti, ale démonek je věc zlá a zákeřná a nazve Trevora Trezorem. Což je mi pak celý den předkládáno, ale situaci jsem dokázala zachránit větou: "Trevor nechť se stane novým pokladníkem!"

Zpátky však na začátek. V půl jedné mi přichází zprávy: "Ujel mi vlak" a "Vlak má zpoždění". Již je mi tedy jasné, že ve 13:00 se srazím akorát tak sama se sebou. Nicméně po 20 minutách mi volá zmatený Trevor, který se na pražském nádraží dokázal ztratit po dvou minutách. Naštěstí byl Trevor nalezen, cestou jsme natrefili i na Sušenku, zakopli jsme někde i o primusku Ein a vydali se na pokyn Trevora na procházku po městě. Což většina z nás přijala s velkým nadšením. (Hurá! Procházka pro 3 unavené slečny a akčního mládence.)

Když procházku začaly doprovázet výkřiky: "Bolí mě nohy a chci si sednout," zamířila jsem raději do čajovny, aby mi slečny po cestě nezkolabovaly. Trevor se statečně držel, neb stěžovat si nemohl, ještě bychom ho někde nechali a on by už netrefil domů. 

V čajovně jsem po krátkém oddechu vytáhla připravené soutěže. Největší znalost prokázal Trevor, který se skvěle orientoval ve výsledcích letošní sezóny a dokázal i dobré znalosti  pravidel famfrpálu. Holky jednoznačně zastínil a dokázal tak již poněkolikáte, že je velmi nadějným famfrpálovým hráčem. Téměř ke konci se dostavila i odrážečka Agatha a tak i ji jsem otestovala v jejích vědomostech. Testem sice prošla, ale hráčka jejího kalibru by měla vědět víc! (To jenom pro příště Agatho, až si tohle zase nepřečteš! :)) 

A pro vás ostatní, když se vás někdo zeptá, kdo je famfrpálová legenda, odpověď je vždy jméno toho, kdo se vás ptá! Žádné já, či on, ona, ono. Elanis je vždy správná odpověď, ptá-li se vás Elanis. Vlastně Elanis je vždycky správná odpověď, ať už se vás ptá kdokoliv!

Na závěr, pro radost Žábě, která se nemohla žabužel zúčastnit, bylo usneseno, že každý hráč načrtne dva momenty z famfrpálové sezóny.  

No a zde jsou výsledky.

Agatha Scarlet měla znázornit chytání zlatonky v podání Suši a Ein. Ein se to očividně moc nepovedlo a skončila na Havraspárské tribuně, kdežto Suši téměř dosahuje na zlatonku!

Chytačka Cerri v podání Trevora Ztřeštěného.

Objasnění proč je Trevor Ztřeštěný tak skvělý brankář od Agathy Scarlet.

Nejlepší střelkyně Zmijozelského týmu zachycená při střelbě gólu primuskou Eineann Mag Lasair.

NaSaŠi Jackson znázornila kapitánku Elanis při jednom z velmi "povedených" tréninků. Aneb jak slušně říct celé koleji, že je to banda trollů, co by měla lépe poslouchat svou skvělou a jedinečnou kapitánku :)

Nejlepší odrážečka sezóny Barbara Arianne Lecter v podání Trevora Ztřeštěného. (Zveřejňuji tento obrázek s hlubokou omluvou od Trevora pro slečnu žábu. Byla to podmínka zveřejnění. Trevor očividně ještě nestudoval biologii a tak neví, jak žába ve skutečnosti vypadá a jakékoliv taháky v podobě obrázků mu byly zamítnuty.)

Všestranně založená Maia v podání NaSaŠi Jackson. Příští rok z ní bude cvičený všehráč!

Trevor Ztřeštěný od naštvané, čokolády chtivé primusky Ein!

Děkuji všem za účast i za skvělé obrázky.

Nakonec bych chtěla popřát Trezorovi hodně štěstí v jeho kampani na post vedoucího pokladníka. Myslím, že má velkou šanci na úspěch! Trezor do pokladny! 

Mazlíček zmijozelských, bazilišek Ferdinand, má také svoje sny a tajné touhy. Ale že by jeho vysněné prázdniny byly až takhle odlišné od jeho domova ve sklepení, to by nikdo neřekl. Hadí král vám přináší odhalení, jak by si tento bazilišek představoval ideální dovolenou.

(Pokračování textu…)

Na světě je spousta kouzelnických škol. Jenom v Evropě jsou tři známé a pak spousta menších, které zná jenom pár vyvolených. O Bradavicích, Krásnohůlkách a Kruvalu určitě slyšel každý. Ale víte, jak u nich probíhají zápisy? Krásnohůlky jsou francouzská akademie čar a kouzel plná víl a jejich příbuzných. Většina studentek a to málo studentů se tam dostala hlavně proto, že v rodině měli podporu a případně i pár těch galeonů... (nebo čím se to u nich vlastně platí). Tak jako tak jsou všichni hodní a vychovaní, protože jinak by mohli dát škole sbohem, a stejní jsou i při zápisech do výuky. Hodiny dokáží stát před tou stejnou učebnou a dávat si přednost, až nastane situace, kdy je to prostě přestane bavit. V takovou chvíli se rozejdou do svých pokojů, aby mohli s kamarádkami a kamarády rozebrat, jak dlouho se snažili toho a toho pustit do učebny vílí magie, ale on nechtěl... A když se objeví takový nevychovanec, že přednost nedává, tak už ho pak nikdo nikdy na zámku nevidí. Kruval je přesný opak. Tento severský institut si zakládá na tom, že se studenti něco vydrží a to potvrzuje i důraz na černou magii. Ve dny zápisu to proto většinou vypadá tak, že schopnější studenti z vyšších ročníků, kteří už se něco zvládli během svého pobytu na škole naučit, zaklejí ty menší a nedobytnější, aby si obsadili v učebnách místa dle libosti, aby když se nováčci proberou, byla nejlepší místa už zabraná. Ti se porvou o ta zbylá pomocí kouzel a pěstí, takže když zápisy končí, většina z nich bývá různě zbarvená do modra... Pokud rovnou neskončí na ošetřovně a o svá místa nepřijdou. A takhle to tam chodí celý rok.

Proto bych byla relativně ráda za naše bradavické zápisy. Jsme škola, kde jsou milí a vychovaní lidé jako krásnohůlští, tak i ti zlejší jako z Kruvalu, ale ne takové extrémy. Máme danou dobu, kdy zápisy začnou a na svá vysněná místa se dokážeme dostat i bez použití černé magie. Je sice minimum těch, kteří někomu dávají přednost, ale tak to prostě bylo, je a asi i bude. Ano, jsou lidé s ostrými lokty a ústy plnými nadávek, ale prváci neleží zakletí na zemi, protože to někdo jiný umí. A komu se to nelíbí... Ať přestoupí a uvidíme, jak pak bude zoufale bušit na brány hradu.

Možná někdo z vás už nejednou zvažoval koupi hafoně. A protože jsem s hafoni přes léto nabyla mnoho nových zkušeností, rozhodla jsem se vám o nich napsat a pomoci vám tak v rozhodování zda si tohoto tvora pořídit či nikoliv.

(Pokračování textu…)

Příběh třetí - Síla ,,Kam jdeš, Dane?" zeptala se mě mamka ještě dřív, než jsem stihl nepozorovaně opustit barák.  ,,Jdu si trochu zaběhat. Už jsem z toho učení mimo," vyhrkl jsem první výmluvu, která by mohla zabrat. ,,Ale vrať se brzo, víš, že se musíš učit." Jak jinak mohla tvoje odpověď také znít.  ,,Ano mami." Jako kdybych nedělal nic jiného. Učit se. Učit se. Učit se. Já vím, že ze mě chceš mít právníka, abych pokračoval v rodinné tradici, ale tak snad se nemusím učit 24 hodin denně, ne? Jednou musí každý vypnout. Proběhnu se parkem, třeba se mi pak pročistí hlava.  Je to hrozné narodit se do rodiny právníků a od jejich potomků se očekává, že budou kráčet v šlépějích svých rodičů. Tohle je naprostá katastrofa. To teda nevím, co by se stalo, kdyby doma oznámil, že chce být třeba doktor nebo nedej bože automechanik či jiný technik. To by ho asi rovnou vyhodili z baráku. Ten náraz ho málem položil na zem, naštěstí to ustál. Bohužel dívka, do které vrazil už tak moc ne.  ,,Ježiš omlouvám se," řekl a pohlédl na dívku, do které vrazil. Byla to ta, kterou potkával na chodbě z vedlejšího ročníku. Moc hezká. Škoda, že on nikdy neměl na to, aby jí oslovil. Využij příležitosti, řekl by mu jeho přítel Petr. Takže jí honem rychle začal sbírat ze země i s jejími poznámkami. Nemohl si nevšimnout, že pracuje na maturitních otázkách z češtiny.  ,,Já jsem Dan," řekl možná až příliš rychle, ale někde začít musel.  ,,Tereza," zaznělo v odpověď a dál si ho už nevšímala. Chtěl jí odpověď: "Já vím," ale musel se zarazit. Díval se na ni pokaždé, když procházela po chodbě. Věděl o ní skoro všechno. Jen ona asi neměla ani potuchu, že vůbec existuje. Takhle zblízka ji ještě neviděl. Byla opravdu nádherná. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala se s nepřátelským pohledem v očích a vytrhla ho z jeho snění o její dokonalé postavě.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vyhrkl první, co mu přišlo na jazyk a nadával si, že ho nenapadlo něco smysluplnějšího. ,,Co prosím?" Jdeš na to špatně idiote. Musel si vynadat. Vůbec se jejich rozhovor nevyvíjel tím správným směrem.  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit." Jo jsi vážně idiot. Tohle byl nejlepší nápad, co tě napadl. ,,No příští týden asi těžko." Jo už to poznala jakej seš idiot. No nic, vzdej se, na tuhle holku prostě nemáš. ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit." Vyznělo to možná zklamaně. Ale proč se přetvařovat stejně už to nezachrání. Ta holka o tebe zřejmě nemá zájem. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se." Svítí mi naděje. Malinká naděje mi vysvitla. Pokračujem ve hře.  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" Co teď? Jestli bude tvá odpověď stejná, tak se jdu zahrabat.  ,,Budu ráda." Juchůůů. Moje srdce skáče radostí.  Sedli jsme si do altánu, takového malinko rozpadlého, ale asi se jí tu líbí. Tak začneme. Co tu máme. Gide. To byl ten Žid. Jo jasně, Antižid, o tom něco taky vím. A ona není vůbec špatná. Hodně toho ví. No, ona snad řekla všechno, co tu je napsané. Co Poe. O tom nevím skoro nic. Ani kdo to byl. Snad žil v USA, to je tak jediné. Bože ta ty informace ze sebe chrlí jako vodopád. Počkej o tom kocourovi jsem taky něco četl. Možná. Hele ta poznámka se jí líbila. Nebude to se mnou až tak špatný.  ,,Ahoj," zaslechl jsem něčí hlas a vzhlédl. Uviděl pěknou slečnu stojící vedle Terky. Ze slušnosti jsem odpověděl. Dál jsem se věnoval Terčiným poznámkám, ale po očku jsem sledoval, co je příchozí zač. Terka na ní docela vyjela, co tu dělá. Příchozí zapískala a přiběhl krásný zlatý kokr. Špinavý ale krásný.  ,,Potřebuješ něco?" Její hlas zněl uraženě. Copak si ty dvě asi provedly.  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala dívka pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Tady někdo touží po odpuštění. Teď se Terko ukaž, jaká doopravdy jsi.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." Aha. Katka, její sestra. No a Terka se fakt ukázala. Já tu holku miluju.  ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" Hele nekaž mi mou idylku s Terezkou, jo?  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám." A teď vyhrávám já. Ale nebylo by ode mne hezké, kdybych jí trochu pomohl. Měla by to pak trochu jednoduší. Hlava navíc se přece hodí. A taky jsem to tak řekl. To, že se Terka rozesmála mě sice pobavilo, ale zase nechápu proč.  ,,Co je k smíchu?" ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?" Nezasloužíš, ale bude sranda. Stále potlačovala smích. Nejvíc se rozesmála, když se z nebe spustil déšť a blesky začaly křižovat oblohu. Ještě že mi její sestra vysvětlila, že miluje bouřky, protože jinak bych se zase ztrapnil. Smála se tak krásně. Najednou přestala. Zem se zachvěla... ...Náhle se uprostřed altánku vytvořila obrovská díra. Vykoukl z ní zrzavý človíček. Usmál se na udiveně stojící trojici a řekl. ,,Asia elenitus kultes." ,,Co to říká?" zeptala se vyděšená Katka.  ,,Nevím nerozumím mu," odpověděl Dan a snažil se při tom, aby jeho hlas nepůsobil vyděšeně. Tereza nebyla ani schopna slova. Třásla se po celém těle a sledovala tu zrzavou hlavu, jak se kýve ze strany na stranu, a zelené oči přecházejí z jednoho na druhého. Nebe prozářil další blesk a človíček znovu řekl. ,,Asia elenitus kultes."  Katka vykřikla. Tereza vyvalila oči a Dan nevěřícně řekl: ,,Já mu rozuměl." Obě dívky se na něj podívaly a dali mu jasně najevo, že i ony rozuměly zrzavému človíčkovi.  ,,Co jsi zač?" zeptal se odvážně Dan a ke svému zděšení zjistil, že promluvil stejnou řečí jako před tím človíček. Vyděšeně se podíval na děvčata. Co se to s nimi děje?  ,,Gruntus ila cuculanta elemulic centum lampas kelo," odpověděl človíček, země se pod nimi zachvěla podruhé a všichni tři se propadli na neznámé místo, kde měl začít jejich nový příběh... 

Příběh druhý - Svědomí I'm the thorn in your side Makes you wriggle and writhe And it's so easy when you're evil This is the life, you see The Devil tips his hat to me I do it all because I'm evil And I do it all for free Your tears are all the pay I'll ever needZpívala jsem si svou oblíbenou písničku, dokud nezazněl hlas mé sestry.  ,,Kateřino, vypni to!" Zrovna teď když přichází má oblíbená část. Jako kdyby neslyšela tu hloubku té úžasné písně.  ,,Ale já to chci poslouchat," řekla jsem naprosto odhodlaná nenechat se rušit až do konce tohoto songu.  ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší." Nesnaž se nic vysvětlovat sestřičko mně je to úplně fuk tuhle píseň mi nezkazíš.  ,,Mě to ale nezajímá," odpověděla jsem a se zavřenýma očima jsem se dál věnovala své písni. Třísknutí dveří mě vytrhlo z toho krásného zlého snu. To jsem asi přehnala. Řekla jsem si s úsměvem a pustila si píseň od začátku. Do pokoje nakoukla mamka.  ,,Co jsi udělala Tereze?"  ,,Nic, je přecitlivělá," řekla jsem v odpovědi a dala jasně najevo, že teď ona ruší mě.  ,,Měla by jsi k ní být trochu vstřícnější." Zabouchla za sebou dveře a odešla ...It gets so lonely being evil What I'd do to see a smile Even for a little while And no one loves you when you're evil I'm lying though my teeth! Your tears are all the company I need  Doposlouchávala jsem poslední část písně a zamýšlela jsem se nad textem. Možná jsem to opravdu přehnala. Moje sestra má teď těžké období. Přece jen maturita není nic lehkého a pro ni je to obzvlášť těžké protože je tvrdohlavá a s dvojkou se ona nespokojí. Chjo. Je to s ní těžké. Měla bych se jí omluvit. Otravovat ji budu, až skončí to její trápení. I když jí z části přeju to utrpení, měla by poznat, že má ve mně oporu.  ,,Vezmu Auroru na procházku," zakřičela jsem na mamku, popadla obojek, zapískala na psa a vyšla ven hledat svou sestru.  Chvíli jsem pozorovala, jak naše fenka dovádí venku v podzimní hromadě spadeného listí. No bezva, zase ji budu muset umýt. Na tváři mi však hrál úsměv, protože Aurora byla vážně k pobavení. Trhala a kousala do listí jako by to byl nějaký krutý nepřítel. Ona se ho snažila skolit. Bylo to krásné.  ,,Pojď Auroro, trochu si zaběháme," zapískla jsem na ni a vyběhla do blízkého parku. Nějak jsem zapomněla na svou sestru, ale když jsem ji v parku uviděla v altánku sedět s nějakým klukem, řekla jsem si, že na tom nebude asi zas tak špatně, když si dává i rande. Aurora mě však vytrhla z mého myšlení. Zaštěkala a já jsem jí musela hodit uslintaný míček, který mi položila k nohám.  Po očku jsem sledovala svou sestru. Udělala jsem chybu. Měla bych se přece omluvit. Jsem na ni zlá. Musí vědět, že je na mě taky spolehnutí. Nechci, aby to mezi námi bylo zase rozvrácené jako předloni. Loni za to sice mohl kluk, ale teď už se mezi nás nesmí nic dostat. Musím se jí omluvit. Vykašlala jsem se na Auroru, která hledala svůj míček někde v hromadě listí a vydala se za Terezou. ,,Ahoj." Kluk, který seděl vedle Terky, mě okamžitě pozdravil, kdežto moje sestra mi jen odpověděla otázkou, co tu dělám. Nezmohla jsem se na odpověď, takže jsem zapískala a Aurora okamžitě přiběhla. Myslím, že to jí jako odpověď stačilo. Pohladila Auroru po hlavě a podívala se na mě. ,,Potřebuješ něco?"  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala jsem zlehka. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Nasadila jsem ty nejnevinnější oči a čekala na její reakci. Naštěstí znám svou sestru a vím, co na ni platí.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." A mám vyhráno, radovala jsem se v duchu. Ještě jsem však ze zdvořilosti přidala. ,,Nemůžu ti nějak pomoct?"  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám," řekla a ukázala na kluka sedícího vedle. Ten se usmál a prohlásil, že další hlava navíc je vítaná a usadil mě na druhou stranu. Tereza se v tu chvíli začala smát. Ten mladík asi neznal mou sestru nijak dobře, ale jinak vypadal dost hezky. Myslím, že i k mé sestře by se hodil. Než jsem si ho stačila pořádně prohlédnout, zeptal se Terky, co je k smíchu. Ta mu na to jen odpověděla svou běžnou odpověď.  ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?"  Ještě než jsme na sestru začali chrlit otázky, spustila se obrovská bouřka. Ještě, že jsme byli schovaní, opravdu nerada bych v tuto chvíli zmokla. Sestra se začala zase smát. Musela jsem tedy vysvětlovat, že je to blázen do bouřky. Usmívala jsem se taky, protože její smích mě vždycky rozesmál. Za chvíli nám úsměv zmizel všem. Zem se zachvěla... 

text písně pochází z písně When you´re Evil

Zelená, zelená, zelená, zelená... Zelená! (Pokračování textu…)

Příběh první - Moudrost ,,Kateřino, vypni to!" zařvala jsem na svou sestru, protože mě ten randál už přiváděl k šílenství.  ,,Ale já to chci poslouchat," řekla s naprostou ignorací. Nechápu, jak jsem s ní mohla těch několik let žít. Já to s ní už nevydržím.  ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší," řekla jsem s pokusem ještě vyjít s ní v dobrém.  ,,Mě to ale nezajímá," odpověděla se stejným tónem v hlase jako předtím. Krev se ve mně začala vařit. Popadla jsem svůj notebook, učebnice a šla do nedalekého parku, kde už snad budu mít klid. Hlasitě jsem u svého odchodu bouchla dveřmi, aby věděla, jak moc mě naštvala. Moje sestra je vážně naprosto nezodpovědná. To, že se teď musím učit na maturitu ji prostě vůbec nezajímá. Potřebuju klid. Ne, ona musí dělat všechno proto, aby mě rušila a naštvala navrch. Cestou jsem si pročítala své poznámky. Musím si svůj deník upravit tak, aby mi autoři šli po sobě v jednotlivých obdobích. Musím to přepsat, abych tam měla co nejvíce informací, se kterými by mě nemohli vyhodit. Hlavou se mi honilo vše, co musím udělat, aby moje maturitní otázky z češtiny byli co nejpřesnější a nejjednodušší a hlavně aby můj čtenářský deník byl dokonalý a u maturity mi co nejvíce pomohl. Je toho tak moc, co musím stihnout. Najednou do mě někdo vrazil. Poznámky mi vylétly z ruky a já skončila na zemi.  ,,Ježiš omlouvám se," zaznělo nade mnou a já zmateně pohlédla, od koho ten hlas pochází. Pohlédla jsem do kaštanových očí kluka z vedlejší třídy. Vídali jsme se tak někdy na chodbě, ale nic víc. Měl to štěstí, že maturoval o týden později než já. Takže měl ještě čas, než se bude muset takhle šprtit jako já. Sesbíral mě ze země a pomohl mi sebrat i mé poznámky.  ,,Já jsem Dan," vyhrkl na mě.  ,,Tereza," odpověděla jsem a začala jsem skládat své poznámky do desek a kontrolovat jestli je mám všechny. Zkontrolovala jsem i notebook, jestli ten můj pád přežil. Dan tam stále stál a pozoroval mě. Co po mně sakra chce? Nestačí že mě srazil, ještě bude otravovat. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se a snažila jsem se, aby to nevyznělo neslušně.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vypadlo z něj.  ,,Co prosím?" tohle mě fakt zarazilo. Proč by mi měl pomáhat nějaký skoro cizí kluk s učením? Ne že by se mi pomoc nehodila, ale...  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit."  ,,No příští týden asi těžko," řekla jsem s velkou dávkou výsměchu v hlase.  ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit," řekl docela zklamaně. Teď byl čas začít napravovat. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se."  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" řekl s nevinným úsměvem, a proto nešlo říct mu ne. ,,Budu ráda."  Sedli jsme si do nedalekého altánku. A on mě začal zkoušet. Ježiš to je na mě moc rychlé, ještě jsem si to ani nepřečetla a teď budu vypadat jako úplný debil. Takže. Počkej klid. Co víš o tom pitomci. Jo. André Gide. Komunista. Francouzský prozaik v první polovině 20. století. To dáme dohromady. Začala jsem odříkávat vše, co jsem si o tomhle autorovi pamatovala. Vypadal docela spokojeně. No tak uvidíme, s čím vyrukuje příště. Edgar Allan Poe. To se teda přemohl. Můj nejoblíbenější autor romantismu. Teda je tak na stejno s Puškinem. Nebylo nijak těžké vzpomenout si na průkopníka hororu. Chrlila jsem ze sebe informace jako na běžícím páse. I jsem se někdy divila, že to všechno vím. Někdy mě doplnil svou vtipnou poznámkou a mně to učení přišlo hned zábavnější.  ,,Ahoj," zaslechla jsem vedle sebe známý hlas své sestry.  ,,Ahoj," pozdravil jí Dan a já jsme se jen nevěřícně dívala na svou sestru, co tady dělá. Taky jsem se na to zeptala. Na místo odpovědi jen pískla a přiřítila se naše Aurora. Kokršpaněl. Nádherný pes momentálně strašně špinavý protože se asi někde vyválel v blátě. Kateřina ho vůbec nehlídá. Pohladila jsem jí po hlavě a podívala se na sestru. ,,Potřebuješ něco?"  ,,Víš chtěla jsem se ti omluvit," začala sestra pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Nemohla jsem se na ní zlobit. Moje sestra je sice někdy paličatá, ale nemůžu jí upřít to, že se dokáže omluvit a uznat svou chybu.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" zeptala se. Ona mi asi vážně bude chtít pomoct.  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám," řekla jsem a ukázala na Dana. Ten mi však vyrazil dech, když Kačce oznámil, že další hlava navíc se bude hodit. Musela jsem se začít smát.  ,,Co je k smíchu?" zeptal se, vyveden z míry, Dan.  ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě puste oba dva. Zasloužím si to, ne?" řekla jsem stále potlačujíc smích. Najednou se nebe zatáhlo a celou alej ozářil blesk. Po něm následovali hromy a hustý déšť. Ještě že jsme byli schovaní pod altánkem. Začala jsem se smát. Dan se na mě dívala dost překvapeně dokud mu moje sestra nevysvětlila, jak moc miluju bouřky. Blesky protínaly oblohu a hromy otřásaly naším altánkem. Najednou mě přešel smích. Zem se zachvěla...