Kouzelné mudloviny

2 a 2 je 5; 3 a 3 je 7; 4 a 4 je 28 aneb jak pravdivě lhát!

Hadí král vám exkluzivně přináší návod pro správné lháře! Ano vím, že lež má krátké nohy a kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe, ale když lež je pravda pak už je lež úplně všechno a pravda je vlastně taky lež.

Abychom pravdivou lež lépe pochopili trochu si jí definujeme.

Lež je nástroj komunikace pro neprůkazná fakta. Pravda je naopak nástroj komunikace pro fakta. Tedy dá se říct, že lež je neprůkazná pravda a jelikož pravda není vždy průkazná, většinou je také velmi neprůkazná. Je lež vlastně pravda.

Já lžu, ty lžeš, on lže, ona lže, ono lže, my lžeme, vy lžete, oni lžou!

Abychom mohli správně lhát, měli bychom se držet těchto kroků:

1) Chrlte informace.

Čím víc toho řekneme, tím méně bude poznatelné co je pravda a co lež. Pak si ani vy sami nebudete pamatovat co jste řekli a budete potřebovat další lež aby jste zakryli lež původní, ale o tom později.

2) Lžete všem bez rozdílu!

Jedině praxí se dá vychovat dobrý lhář a nic jiného než reakce okolí vám nepomůže.

3) Nevěřte vlastní lži!

Podejte jí přesvědčivě a důvěryhodně, ale nikdy jí sám nevěřte, když uvěříte vlastní lži budete jí považovat za pravdu ostatní ji budou považovat za lež. Ne nikdy nevěřte. Budete mít pak výhodu bavit se tím jak se lži šíří.

4) Udržovat oční kontakt!

Nejlépe je člověku zpříma hledět do očí a snažit se ho vlastní lží zhypnotizovat! Zaručeně nepřehlédnutelné!

5) Chovejte se nadpřirozeně.

Když budete dávat najevo svou nadřazenost a aroganci. Každý vám hned bude věřit.

6) Procvičujte!

Nejlepší je to vždy s velmi dobrým lhářem, jelikož ale lže úplně každý cvičit můžete na komkoliv.

7) Zapomínejte na lži!

Pokaždé si vymyslete novou. Je to více kreativní.

Když už víme jaká pravidla pro lež platí můžeme zvednout kotvy a vyrazit do terénu.

Pozor však na dlouhý nos a pamatujte. Lež je vždycky pravda ale pravda není vždycky lež! A nebo to bylo naopak?

Mudlové říkají, že přátele si vybíráš, nepřátele si děláš a rodinu máš. (Pokračování textu…)

Posledně jsem vás táhla úmorným vedrem do Bolgheri. Myslím, že jsem skončila poznámkou, že tam mají skvělé víno. To je universální věta použitelná v každém článku o toskánském venkovu. Pokud jste to ještě nepochopili, miluji Toskánsko a hodlám vám ho vnucovat při každé více či méně vhodné příležitosti. Dnes jsem si pro vás vybrala městečko Lajatico. (Pokračování textu…)

Exkluzivně přináším rozhovor se svou sestrou Drusillou, která momentálně v Koreji hledá páté kolo od vozu. Rozhovor byl pořízen díky magickým zrcátkům.

(Pokračování textu…)

Nedávno jsme díky soutěži madam Lextrové objevila krásnou stránku sketch.odopod.com. Na této stránce se dají tvořit různé sketche a jelikož mě to nehorázně chytlo, rozhodla jsem se vám, čtenářům Hadího krále, něco předvést.

Dostala jsem do ruky něco neuvěřitelného. Strašně moc se mi to líbilo a navíc mě to šíleně bavilo. No a proč toho nevyužít a nenapsat o tom článek do HK?  Jenže jaký článek?

Rozhodla jsem se tedy představit vám, co je to sketch. 

Sketch česky tedy skica, je označení pro předběžnou kresbu, pro prvotní náčrt nějakého uměleckého či technického nápadu. Užívá se velmi často při všech tvůrčích činnostech zejména ve výtvarném umění… ALE dost =). Nebudu vás tu přece nudit odbornými plky o tom, co je skica. Ona vám to teta Wiki jistě ráda poví.

Raději se vrátíme zpátky ke mně. Tím ke mně myslím opravdu ke mně. Tedy k mé osobě a mému životu. Rozhodla jsem se vám totiž pomocí skici představit svoji rodinu.

No a zde jsou:

Roself family

Na závěr bych chtěla moc poděkovat madam Lextrové za to, že mě na tuto stránku (ač už neúmyslně) navedla. Stala se mým každodenním odreagováním. A především děkuji vám za předčtení tohoto článku. 

Pár poznatků o tom, kolik je v Zoo zelené barvy, jak to, že jsou lvi zvířata Nebelvíru, a kam se ztratili jezevci...?

(Pokračování textu…)

Před nějakým časem jsem se tu věnovala úvaze, jací jsme vlastně hadi. V závěru článku jsem vyzvala čtenáře, aby mi poslali sovu s přiznáním, jací jsou hadi oni. Ať víme, s kým se v kolejce potkáváme.

No, lezlo to z vás jak z Merlinových pletených ponožek. Nicméně pár přiznání tu mám. (Pokračování textu…)

Připadáte si poslední dobou ve stresu? Nešťastní? Krom výjimek (kterých si náležitě ceníte) vás okolí nesnáší nebo má akorát tak haldu pokryteckých keců, na které nemáte náladu, chuť a nejraději byste je opláceli nějakým opravdu ošklivým kouzlem? Tak nezapomínejte, že...

(Pokračování textu…)

V rámci honu na pentagrámky jsem zjistila, že mám zveřejnit svůj podařený úkol či soutěž.  Tak jsem přemýšlela, co by mohlo alespoň trochu  zaujmout a zároveň to bylo hodnoceno kladně. Nakonec jsem našla toto, tak se koukejte vzdělat. :-)) (Pokračování textu…)

Znáte takový ten pocit, kdy jste na sebe extrémně hrdí a za každou cenu se musíte pochlubit celému světu?! Já teda ano. A právě tento pocit mlátí celým mým mladým tělem, a tak nezbývá nic jiného, než být skolena a napsat čtenářům Hadího krále, co vlastně tak úžasného má osoba spáchala.

Všimli jste si oné soutěže od madam Belatris Nithelas Malrinové, která se rozhodla náš studentský život trochu obohatit o krásu dopisní obálky, dopisu a poštovního světa? Samozřejmě, dopisování skrz sovy je v naších končinách běžné, ale madam Malrinová nás zapojila do tajů mudlovského světa a jejich pošty. Úkol byl následující:

„Dopisová kultura upadá, dokonce i mezi kouzelníky. Většina lidí raději strčí hlavu do krbu, než aby vzala brk a svitek pergamenu. Mnoha lidem to nevadí a vítají to. Já mezi ně nepatřím. Miluji dopisy, naducané obálky, vůni dopisního papíru a osobitý rukopis pisatelů. Proto jsem se rozhodla vypsat tuto soutěž.

….

V druhé části pak každý vytvoří originální obálku a papír, na který budou dopis psát. Čím kouzelničtěji to bude vypadat, tím lépe. Pak napíšete dopis, nadepíšete obálku a obojí vyfotíte. Tyto obrázky vložíte do adminu a za ně dostanete odměnu. Po vyfocení dopis vložíte do obálky a klasicky pošlete.

Výsledkem bude, že každý jeden dopis napíše a jeden obdrží.“

Mě osobně tato soutěž nesmírně nadchla. Stejně jako madam Malrinová i já mám ráda dopisy. Ta radost když vám v poštovní schránce přistane taková tučná obálka a vy nevíte, co v ní je. To je panečku pocit.

Tento pocit jsem se rozhodla vyvolat i u své spolužačka Barbary. Tu jsem si vybrala jako svého dopisového partnera a můj úkol tedy byl poslat jí nějaký pěkný dopis.

Vzhledem k tomu že vím jak strašně škrábu, rozhodla jsem se dopis napsat co nejkratší, aby nebyl nějaký velký problém s jeho luštěním. Nicméně pak jsem se podívala na svůj dopis a svou dosti ubohou obálku a přišlo mi, že něco takového vůbec musím posílat. Vždyť to je nic. Takové obyčejné. Vůbec ne osobní.

Posuďte sami, koho by tohle nadchlo, kdyby to obdržel ve schránce?

Rozhodla jsem se tedy svůj dopis o něco obohatit. Po ruce byla spousta krepáku, v rukách skoro žádný um, v hlavě žádný nápad. A tak vznikla květina: 

Květinka nic moc, ale rozhodně lepší než jen suchý dopis.

Nakonec jsem si uvědomila, že to co dělám, budu posílat Žábě. Člověku, který toho pro kolej tolik udělal, který by pro kolej i dýchal a hlavně je to člověk, který je jen člověk. Člověk většinou zapomíná, a tak mě napadlo poslat jí i nějaký kalendář, diář či jen bloček. Nakonec se z toho vyklubal měsíčník.

No, a zde jest:

Ano, toto je ono dílo, na které jsem náležitě hrdá. Ne jen proto, že se mi strašně líbí (což se mi teda líbí) ale hlavně proto jak vypadá uvnitř. Není tam jen tuna papíru, jak by si mnozí mohli myslet, ale jsou tam měsíční listy s motem a krásnou žábou. 

Tady, ať vidíte, jaké krásné žáby v našem světě žijí.

 

 

 

 

 

 

Ano jsem na toto své dílo náležitě hrdá. Je to jedna ze soutěží, která mě opravdu bavila a vzniklo z ní něco, co mou duši na chvíli uspokojilo. Protože v tuto chvíli je to pro mě dokonalé!